Dětské zlozvyky: dudlík, cucání palce, kousání nehtů a kývání

Cucání palce, dudlík, okusování nehtů nebo rytmické kývání jsou u dětí běžné a většinou samy odezní. Kdy se jich zbavit, jak to udělat bez křiku a trestů a kdy je zlozvyk důvodem jít za lékařem, vám ukáže tento přehled.

Co je zlozvyk a co už ne

Dětské zlozvyky jsou opakované činnosti, které dítěti pomáhají se uklidnit, usnout nebo zvládnout nudu a napětí. Většinou nejsou projevem poruchy. Často se objevují v době změn: příchod sourozence, nástup do školky, stěhování, nemoc v rodině nebo pobyt v nemocnici.

Někdy se uvádí, že na zlozvyk stačí 21 dní. Je to zjednodušení: u jednoho dítěte zmizí za pár dní, u jiného to trvá měsíce a vrací se při stresu. Pomáhá nenastavovat si lhůtu a sledovat, jestli se situace postupně zlepšuje.

Zlozvyk je důvod zpozornět, když:

• dítěti způsobuje zranění nebo zdravotní potíže (rány, infekce, deformace zubů),
• zabírá velkou část dne a brání hře a kontaktu s ostatními,
• se objeví náhle a spolu s dalšími změnami chování, spánku nebo jídla,
• trvá déle, než je pro věk obvyklé.

Dudlík: kdy a jak ho odnaučit

Dudlík děti uklidňuje a pomáhá při usínání. Dlouhodobé užívání může ovlivnit růst zubů a skus, a proto se doporučuje, aby dítě dudlík postupně přestalo používat v batolecím věku, nejpozději před nástupem do školky. S odnaučením si počkejte na klidné období: dítě by mělo být zdravé a nemělo by řešit velkou změnu, jako je příchod sourozence nebo stěhování.

• Postupně omezte: nejdřív jen na spaní a doma, pak jen na noc, nakonec vůbec.
• Udělejte z toho příběh: dudlíky odnesou víla nebo Ježíšek dalším miminkům, dítě dostane malý dárek. Dítě může dudlík samo zabalit a předat.
• Nahraďte ho: plyšák, deka, zpěv nebo knížka před spaním.
• Buďte důslední: pokud vyhodíte dudlík a po první noci se vrátíte, dítě se naučí, že pláč funguje.
• Nepoužívejte posměch ani strach: věty typu „už jsi velký, jen miminka mají dudlík“ nebo „zlomíme ti ho“ ubližují.

Násilné odebrání dudlíku bez vysvětlení bývá spojeno s pláčem a neklidem, takže je lepší dítě zapojit. První dny počítejte s horším spánkem.

Cucání palce

Děti, které dudlík nechtěly, často cucají palec, třeba při usínání nebo když jsou unavené. Do tří až čtyř let zpravidla nejde o problém. Pokud trvá delší dobu, zejména po výměně zubů, může ovlivnit skus a tvar patra. Zeptejte se zubního lékaře.

• Nechte dítě vybrat si způsob: nálepky za dny bez palce, pochvaly, odměna po týdnu.
• Všímejte si okamžiků, kdy palec putuje do pusy: nuda, únava, televize. Nabídněte jiné řešení, například plyšáka v ruce.
• Vysvětlete dětem, že palec nemá v puse co dělat, jednoduše a bez zahanbení. Argument „bacily“ dítě většinou nepřesvědčí, lépe zafunguje vysvětlení kolem zubů a toho, že palec je potřeba k hraní.
• Při těžších případech může zubní lékař doporučit pomůcky, zejména u dětí, které se samy chtějí zbavit.

Okusování nehtů

Nehty okusují nejčastěji děti ve školním věku, kvůli napětí, nudě nebo z napodobování. Příležitostné okusování nic nezničí. Dává smysl zasáhnout, když dítě nehty okusuje do krve, vznikají záněty okolo nehtu nebo když je příznakem úzkosti, třeba před zkoušením.

• Nehty držte krátce ostříhané a upravené. Dítě má mít co upravovat, ne okusovat.
• Hořký lak na nehty, který se prodává v lékárnách, může zlozvyk připomenout. Pokud je dítěti nepříjemný nebo se bojí, nepoužívejte ho.
• Dopřejte rukám jiné zaměstnání: modelína, antistresový míček, kreslení.
• Všímejte si, co okusování předchází, a řešte příčinu, například školní stres nebo nedostatek odpočinku.
• Při opakovaných zánětech okolo nehtů zajděte k lékaři.

Pokud napětí vyvolávají školní neúspěchy, zjistěte, zda za nimi nestojí specifická porucha učení. Přečtěte si článek o specifických poruchách s předponou dys.

Kývání, houpání a bouchání hlavou

V prvním a druhém roce života se děti někdy rytmicky houpou na čtyřech, kývou tělem nebo narážejí hlavou do matrace či ohrádky, zvlášť při usínání. Většinou je to pro dítě způsob, jak se uklidnit, a s věkem to odezní, často do tří let. Samo o sobě to nebývá známka poruchy.

• Zajistěte bezpečí: postýlku bez ostrých hran, matrace bez překážek, postýlku odsuňte od zdi a zkontrolujte, že dítěti nehrozí zranění.
• Vytvořte uklidňující večerní režim: stejný rituál, tlumené světlo, pomalu, hlazení. Dítě se naučí uklidnit jinak.
• Reagujte klidně a bez výčitek. Nezapomínejte dítě chválit, když se uklidní.

Pokud se dítě bouchá hlavou při záchvatech vzteku, snažte se vyhnout fyzickému zranění, držet ho, když se nechá, a po utišení si o pocitech povídat. Starší dítě tak často vyjadřuje napětí, které neumí říct slovy, nebo se snaží získat pozornost. Řešením je víc času a pozornosti v situacích, kdy se chová dobře, a trpělivé povídání, co ho trápí. Ignorovat neznamená ledovou netečnost: vždy sledujte, jestli se neublíží.

K lékaři zajděte, pokud se dítě opakovaně poraní, kývání přetrvává po třetím roce nebo vzniká až později, nebo když jde ruku v ruce se zpožděnou řečí, málo očním kontaktem, nezájmem o ostatní děti či jinými změnami ve vývoji. Může jít o jiný vývojový problém, a proto je potřeba odborné vyšetření. Více o tom píšeme v článku Máme doma malého autistu.

Další časté zlozvyky

• Vrtání v nose: je běžné a nezávadné, dokud nezpůsobuje krvácení. Učte dítě používat kapesník a pak umýt ruce.
• Kroucení nebo vytrhávání vlasů: kroucení při usínání bývá neškodné. Pokud dítě vlasy vytrhává a zůstávají lysá místa, jděte k lékaři.
• Skřípání zuby ve spánku: u dětí poměrně častý jev, který často spontánně odezní. Pokud mizí sklovina nebo dítě ráno bolí čelist, řekněte to zubnímu lékaři.
• Žvýkání oblečení nebo předmětů: často souvisí s napětím. Nabídněte jiný předmět, který se dá žvýkat, a ověřte, že dítě nepolyká části látky.

Obecné zásady: jak na zlozvyky

• Netrestejte a nezahanbujte. Trest zvyšuje napětí, a tím i potřebu zlozvyku.
• Hledejte příčinu. Nuda, únava, stres, hlad nebo změna v rodině. Léčte příčinu, nejen projev.
• Nahraďte činnost jinou. Dítě potřebuje něco, co mu poslouží jako ventil.
• Chvalte úspěchy, a ne chyby. Pozitivní zpětná vazba funguje lépe než upozorňování.
• Buďte trpěliví a konzistentní. Stejné pravidlo všichni dospělí v rodině.
• Dejte dítěti podíl na řešení. Starší dítě se může samo rozhodnout, že chce přestat, a vybrat si cestu.
• Pomozte při změnách. Po pobytu v nemocnici se mohou zlozvyky vrátit, o čem píšeme v textu o pobytu v nemocnici s dítětem.

Časté otázky

Kdy je nejlepší dudlík odebrat?

Většina odborníků doporučuje v batolecím věku, nejlépe v období klidu a před nástupem do školky. Nejlepší je dělat to postupně a s vysvětlením. S dentistou můžete probrat, jestli už dudlík neovlivňuje zuby.

Je normální, že tříleté dítě ještě cucá palec?

Může to být, zvlášť při usínání nebo únavě. Pokud ale zlozvyk trvá do školního věku nebo vznikají potíže se zuby, poraďte se s lékařem nebo zubařem.

Má smysl mazat prsty hořkým lakem?

Někdy pomůže jako připomínka, ale nepůsobí bez motivace dítěte. Nepoužívejte ho jako trest a nenanášejte ho násilně. Důležité je hlavně zjistit, co okusování spouští.

Kdy je bouchání hlavou důvod k vyšetření?

Když se dítě zraní, když se to děje často v průběhu dne, trvá po třetím roce věku, nebo je doprovázeno jinými změnami vývoje či chování. Pediatr zhodnotí situaci a případně doporučí dalšího odborníka.