Poporodní deprese: jak ji poznat, kdy jít k lékaři a co pomáhá

Poporodní deprese není slabost ani výchovný neúspěch, ale nemoc, která se dá léčit. Tenhle text vysvětluje, jak se liší od běžné únavy a poporodního splínu, podle čeho ji poznat, komu se svěřit a kdy je namístě jít k lékaři hned.

Narození dítěte se obvykle popisuje jako nejšťastnější okamžik života. Jenže zhruba každá desátá žena a podle některých studií i víc se po porodu místo radosti cítí prázdná, úzkostná nebo úplně vyčerpaná. Okolí to často odbude větou „to přejde“. U části žen to nepřejde, a čím dřív se s tím někdo začne zabývat, tím kratší bývá cesta zpátky.

Poporodní splín, nebo deprese?

Hned po porodu klesá hladina hormonů, které byly v těhotenství vysoko. K tomu se přidává bolest, nedostatek spánku a naprostá změna denního režimu. Výsledkem je tzv. baby blues neboli poporodní splín: plačtivost, podrážděnost, výkyvy nálad, pocit, že na to nestačím. Typicky se objeví do několika dnů po porodu a během přibližně dvou týdnů odezní samo, často stačí odpočinek a pomoc s domácností.

O poporodní depresi mluvíme tehdy, když potíže trvají déle než zhruba dva týdny, nezlepšují se, nebo se naopak zhoršují. Může se objevit hned po porodu, ale stejně dobře po dvou či třech měsících, někdy až ke konci prvního roku, třeba když maminka přestane kojit nebo se vrátí do práce. Proto na ni nestačí „počkat, až si zvyknu“.

Jak se poporodní deprese projevuje

Nemusí vypadat jako klasický smutek. Mnoho žen popisuje spíš otupělost nebo trvalé napětí. Pozor si dejte na kombinaci těchto příznaků:

• většinu dne smutek, prázdnota nebo pláč bez zjevného důvodu,
• ztráta radosti z věcí, které vás dřív bavily, a také z miminka,
• pocit viny, že jste špatná matka, nebo přesvědčení, že dítěti bez vás bude lépe,
• úzkost, neustálé obavy o zdraví dítěte, opakované kontrolování, zda dýchá,
• nespavost, i když dítě spí a mohla byste odpočívat, nebo naopak neodbytná potřeba spát pořád,
• změna chuti k jídlu, výrazné hubnutí nebo přibírání,
• potíže se soustředěním a rozhodováním, i u drobností,
• podrážděnost a návaly zlosti, které se těžko zvládají,
• stažení se od partnera, rodiny a přátel,
• myšlenky na smrt, sebepoškození nebo na ublížení dítěti.

Nemusíte mít všechno. Pokud se jich několik drží déle než dva týdny a bere vám to schopnost fungovat, je to důvod to řešit.

Kdo je ohrožený a čím to není

Poporodní deprese se netýká jen žen, které se na dítě netěšily. Potkává i ty, které o miminko dlouho usilovaly, i matky, které už jedno nebo dvě děti mají a vědí, co péče obnáší. Zkušenost se zvládáním novorozence před ní nechrání. Riziko bývá vyšší, když se žena už někdy dříve léčila s depresí nebo úzkostí, když se v rodině depresivní onemocnění vyskytuje, když byly těhotenství či porod komplikované, když je dítě nemocné nebo předčasně narozené, nebo když chybí podpora partnera a okolí.

Důležité je říct, čím to není. Není to následek toho, že jste něco „zanedbala“, nezvládla kojení nebo že nemáte mateřský instinkt. Je to nemoc, na které se podílejí hormony, spánkový deficit, zátěž a vaše osobní dispozice. Vina v tom není.

Vyskytuje se i u otců. Po narození dítěte se může depresivně cítit i partner, zvlášť když ho tíží odpovědnost nebo když se mu nedaří navázat vztah s dítětem. Pokud o sobě takové věci poznáváte, platí pro vás stejné rady.

Kdy jít k lékaři a kam se obrátit

Obrátit se na odborníka je namístě, když příznaky trvají déle než dva týdny, zhoršují se, nebo vám brání v péči o sebe a o dítě. Prvním místem může být váš praktický lékař, gynekolog, který vás vedl po porodu, nebo dětský lékař, který vás vidí při preventivních prohlídkách. Mnoho z nich se ptá na psychický stav maminky přímo. Pokud ne, řekněte to sama a rovnou. K psychiatrovi se většinou dostanete i bez doporučení, i když termíny mohou být delší. Při nejistotě, kam jít, se můžete zeptat své zdravotní pojišťovny.

Léčba záleží na závažnosti. U mírnějších stavů pomáhá psychoterapie nebo poradenství a úprava režimu, u středně těžkých a těžkých případů ošetřující lékař zvažuje také léky. Zeptejte se ho, zda jsou slučitelné s kojením. Mnohé jsou, ale rozhodnutí patří lékaři, ne internetu a ne vašemu odhadu.

Co dělat, když jde o život

Pokud vás napadají myšlenky, že byste si ublížila, že nechcete žít, nebo že byste mohla ublížit dítěti, nečekejte na objednání. Volejte tísňovou linku 155 nebo 112, nebo jděte na pohotovost, případně na psychiatrickou pohotovost při nemocnici. Požádejte někoho blízkého, ať je s vámi a s dítětem. Když chcete s někým mluvit hned a anonymně, funguje nepřetržitá Linka první psychické pomoci na čísle 116 123. Těžká poporodní psychóza, při které se objevují přeludy nebo halucinace, je akutní zdravotní stav a vyžaduje okamžité vyšetření.

Co pomáhá vedle léčby

Nic z následujícího nenahrazuje léčbu, ale může ji výrazně podpořit:

1. Spánek v blocích. Domluvte se s partnerem nebo příbuzným na jedné směně, kdy se o dítě postará on a vy spíte aspoň čtyři hodiny v kuse. Přerušovaný spánek deprese zhoršuje.
2. Převzetí běžných povinností. Nákup, vaření a úklid mohou udělat jiní. Vaším úkolem je dítě a vlastní zotavení.
3. Venku a v pohybu. Procházka s kočárkem, i krátká, pomáhá náladě i spánku.
4. Kontakt s jinými maminkami. Tady má původní rada smysl: skupina žen, které prožívají podobné věci, uleví, protože zjistíte, že nejste jediná. Hledejte mateřská centra, poradny nebo podpůrné skupiny pro matky po porodu.
5. Říct to nahlas. Partnerovi, mamince, kamarádce. Konkrétně, ne „je mi nějak divně“, ale „už dva týdny pláču a nemám z ničeho radost, potřebuju pomoc“.

Pokud vás k tomu všemu čeká nebo už provází hospitalizace dítěte, přečtěte si, jak vypadá pobyt v nemocnici s dítětem, ať víte, co vás čeká a na co se zeptat. A když u dítěte řešíte zvláštnosti vývoje a cítíte, že vás to přerůstá, může být užitečné se podívat i na text, jak se žije s dítětem s autismem, protože pocity přetížení tam rodiče popisují velmi podobně.

Jak může pomoct okolí

Partner a rodina nejlépe pomohou praktickými věcmi: převzít noční směnu, uvařit, nechat maminku odejít na hodinu samotnou. Nepomáhají věty „vždyť máš zdravé dítě“, „ostatní to zvládají“ nebo „musíš se vzchopit“. Pomáhá naslouchání bez hodnocení a ochota doprovodit ji k lékaři. Pokud si všimnete, že se žena po porodu stahuje, přestala se o sebe starat nebo mluví o beznaději, zeptejte se jí přímo, jak se jí daří. Otázka na sebevražedné myšlenky je nezhorší, naopak často uleví.

Když dojde na krizi a vy se musíte rozhodnout rychle a v klidu, pomůže vědět, jak postupovat; základní orientaci dává text o první pomoci dítěti v ohrožení. Jistota, že víte, co dělat, sama o sobě snižuje úzkost.

Časté otázky

Je poporodní deprese stejná jako poporodní splín?

Ne. Splín je běžný, objevuje se v prvních dnech a do dvou týdnů mizí. Deprese trvá déle, bývá hlubší a omezuje každodenní fungování. Pokud potíže nezmizí po dvou týdnech, řešte je s lékařem.

Seberou mi dítě, když přiznám, že se necítím dobře?

Léčit se s depresí neznamená, že jste špatná matka. Lékaři se s poporodními depresemi setkávají běžně a jejich cílem je pomoct vám i dítěti. Léčba obvykle probíhá ambulantně, hospitalizace přichází v úvahu jen u těžkých stavů.

Můžu při léčbě kojit?

Často ano, ale záleží na tom, jaká léčba se zvolí. Terapie kojení neomezuje. U léků se na to zeptejte psychiatra, lékaře nebo lékárníka. Nikdy je neberte ani nevysazujte na vlastní pěst.

Jak dlouho poporodní deprese trvá?

Liší se to případ od případu. Při včasné léčbě se stav u většiny žen během týdnů až měsíců výrazně zlepší. Bez léčby se může táhnout mnohem déle a vracet se, proto se vyplatí neodkládat návštěvu lékaře.

Může se deprese vrátit i po dalším porodu?

Riziko je vyšší, než když jste ji neměla. Proto o své zkušenosti řekněte gynekologovi už v dalším těhotenství. Lékař i porodní asistentka pak mohou být na příznaky připraveni a rodina může předem plánovat pomoc.