Komunikace s dětmi: jak mluvit, poslouchat a rozdělit pozornost spravedlivě

Komunikace s dětmi stojí na třech věcech: spravedlivé pozornosti pro každé z nich, jazyku přiměřenému věku a času na rozhovor, který není výslech. Tady je, co to znamená v praxi, od miminka po puberťáka, včetně toho, jak mluvit s malými dětmi a jak zacházet se sourozenci.

Spravedlivě neznamená stejně

Rada „projevujte všem dětem lásku stejnou měrou“ je dobře míněná, ale v praxi ji nejde splnit doslova. Osmiměsíční miminko potřebuje jiné věci než desetiletý školák: první hlavně tělesný kontakt a rychlou reakci na pláč, druhý pozornost při úkolech, zájem o kamarády a pocit, že se může na něco zeptat. Pokud bychom oběma dávali „stejně“, jednomu by to nestačilo a druhému by to bylo na obtíž.

Správné měřítko je jiné: každé dítě má mít pocit, že je pro rodiče důležité, a ví to z konkrétních věcí. Pomůže několik zásad:

• Sdílejte čas jednotlivě. Aspoň jednou týdně stráví každé dítě s jedním z rodičů čas jen pro sebe, třeba čtvrt hodiny před spaním nebo cestu do školy.
• Nevyslovujte favority. Věty typu „ty jsi ten hodný“ nebo „po tátovi to máš“ děti nezapomínají a přenášejí je do vztahů mezi sebou.
• Pravidla dělte podle věku, ne podle oblíbenosti. Mladší může mít dřívější večerku, starší delší čas u počítače. Vysvětlete proč a nechte je o tom mluvit.
• Při trestech nepoužívejte srovnání. „Tvůj brácha to dokázal“ nikoho nemotivuje.

Pokud mají děti rivalitu o vaši pozornost, pomůže přečíst si, jak funguje sourozenecká rivalita a co se s ní dá dělat. V rodinách, kde jsou děti věkově blízko u sebe, bývá soutěž o rodiče silnější. O tom je i text děti blízko od sebe.

Proč si dítě vynucuje pozornost zlobením

Dítě, které má pocit, že na něj není dost času, se naučí, že nejrychlejší cesta ke kontaktu vede přes problém. Rozbitá váza, vztek v obchodě nebo poškozená hračka sourozence mu zajistí reakci, byť negativní. Z hlediska dítěte je křik od rodiče lepší než nic.

Co s tím:

1. Všímejte si dítěte, když se chová dobře. Krátká pochvala („díky, že sis sám sklidil“) funguje víc než dlouhé kázání.
2. Při zlobení reagujte klidně a stručně: řekněte, co se nesmí, a nabídněte, co udělat jinak.
3. Pokud se zlobení opakuje, zeptejte se sami sebe, kdy jste s dítětem naposledy byli o samotě bez telefonu.
4. Když potíže trvají týdny a nic nepomáhá, poraďte se s pediatrem nebo dětským psychologem.

Jak mluvit s miminkem a malým dítětem

Hodně rodičů na miminka „pitvoří“ a šišlá a spor, jestli je to dobře, trvá dodnes. Odpověď je ale celkem jasná, jen je potřeba rozlišit dvě věci.

První je zpěvavá, pomalejší a výraznější řeč s vyšším hlasem, kterou matky i otcové na miminko instinktivně používají. Ta je pro vývoj řeči prospěšná: dítě lépe rozlišuje hlásky a slova a udrží pozornost. Mluvte tedy klidně hravě, s úsměvem a se zvýšenou melodií.

Druhá je záměrné komolení slov. Když dospělý říká „papa“ místo jíst nebo „bumbat“ místo spadnout, dítě se učí zkomolené podoby, které bude později muset opravovat. Nevadí pár domácích slůvek, ale hlavní slovní zásoba má být správná a čistá. Doporučuje se:

• pojmenovávat, co děláte („teď ti obléknu ponožku“),
• reagovat na žvatlání jako na rozhovor, počkat a „odpovědět“,
• číst nahlas a zpívat od prvních měsíců,
• nevyžadovat opakování slov a neopravovat hrubě. Spíš správně zopakujte: dítě řekne „pes bíhá“, vy odpovíte „ano, pes běží“.

Pokud dítě ve dvou letech skoro nemluví nebo vám nerozumí, nečekejte, až „se to rozmluví“. Obraťte se na pediatra, případně na logopeda. Včasné vyšetření pomůže, i když se nakonec ukáže, že je všechno v pořádku.

Mazlení patří i starším dětem

V mnoha rodinách se miminko objímá pořád a starší dítě slyší „už jsi velký“. Přitom tělesný kontakt s rodičem potřebují i školáci a v jisté míře i teenageři, jen v jiné podobě. Desetiletý kluk už nemusí sedět na klíně, ale ocení pohlazení po zádech, společné koukání na film nebo žertovné přetahování, při kterém se dotknete.

U dospívajících platí, že hranice určují oni. Zeptejte se, zda ho můžete obejmout, a respektujte odmítnutí. Nezvyšujte tlak, nechte dveře otevřené. Dítě, které se v pubertě odtáhne, se často vrátí, když zjistí, že na něj rodič čeká bez nadávek.

Napomínání a tresty patří taky ke vztahu, ale mají být odděleny od náklonnosti. Děti musí vědět, že jsou milovány, i když dělaly věci, se kterými nesouhlasíte. Pomáhá věta „ten skutek se mi nelíbí, ale tebe mám rád“.

Jak mluvit, když je potřeba něco zakázat

Zákazy a tresty jsou nejčastější chvíle, kdy se komunikace s dítětem láme. Pomáhá, když jsou pravidla předem známá, jednoduchá a stejná pro oba rodiče. Dítě, které ráno slyší od mámy „ano“ a odpoledne od táty „ne“, se nenaučí pravidlo, ale naučí se hrát jednoho proti druhému.

Krátká věta bez křiku funguje lépe než dlouhé vysvětlování v afektu. Řekněte, co se stalo, co bude následovat a proč, a pak to dodržte. Podrobnější rozhovor si nechte na chvíli, kdy se oba uklidníte. U menších dětí stačí věta a odvedení pozornosti jinam, u školáků je namístě společně vymyslet, jak situaci příště zvládnout. Zákaz, který se rozdělí podle toho, kdo mluví nejhlasitěji, vztah poškozuje, zatímco domluvené pravidlo ho posiluje.

Jak se s dětmi mluví o tom, co je trápí

Říká se, že s dětmi je třeba komunikovat o všem. To je správně, jenže jak? Děti málokdy začnou mluvit na požádání. Častěji se otevřou při společné činnosti: při jízdě autem, při vaření, před spaním, při procházce. Hodí se pár návyků.

• Ptejte se otevřeně. Místo „Bylo ve škole dobře?“ zkuste „Co tě dnes ve škole překvapilo?“ nebo „S kým ses dnes bavil?“
• Poslouchejte celou větu. Neskákejte do řeči s radou. Často stačí zopakovat: „Takže tě to naštvalo.“
• Neshazujte pocity. „To je nesmysl, nic to není“ dítě naučí, že se svěřovat nevyplatí.
• Dodržujte slovo. Když dítě něco svěří a vy to bez dovolení vyprávíte babičce nebo před kamarádkami, příště mlčí.
• Nastavte mu jednoduché cesty ke svěření. Starší děti oceňují i zprávu přes telefon.

Co děti nejčastěji trápí a proč volají na dětskou krizovou linku, najdete v textu o tom, co nejčastěji trápí naše děti. Je dobré vědět, že existuje i pomoc mimo rodinu, a říct o ní dítěti: Linka bezpečí je dostupná zdarma na čísle 116 111.

Kdy za rozhovorem hledat odbornou pomoc

Pokud se dítě dlouhodobě stahuje, přestalo se bavit s kamarády, má výrazné změny spánku nebo jídla, zhoršily se mu známky, nebo mluví o tom, že by nejraději zmizelo, nečekejte. Zavolejte pediatrovi, školnímu psychologovi nebo do pedagogicko-psychologické poradny. Tyto signály nejsou zlobení a nepřejdou samy kázáním.

Časté otázky

Je špatně, když mám jedno dítě radši?

Je to lidské, že se k jednomu dítěti blíž cítíte, třeba kvůli podobné povaze. Špatně je, když to dáváte najevo a děti to poznají. Snažte se každé dítě vnímat podle jeho potřeb a trávit s ním čas zvlášť.

Jak mluvit s dítětem, které odpovídá jen „nic“?

Netlačte na něj hned po příchodu domů. Zkuste to večer nebo při společné činnosti a ptejte se na konkrétní věci. Pokud dítě mlčí dlouhodobě a stahuje se, poraďte se s odborníkem.

Mají se děti opravovat, když špatně mluví?

Raději nevyžadujte opakování, ale správně větu zopakujte vy. Dítě tak slyší správnou podobu a necítí kritiku. Pokud je řeč v pěti letech stále těžko srozumitelná, vyhledejte logopeda.

Má se starším dětem projevovat náklonnost stejně jako malým?

Potřebují ji i starší, jen v jiné formě. Nabídněte společný čas, rozhovor, krátké objetí nebo vlastní rituál. Respektujte, že dospívající si určují hranice.