Kamarádi: jak děti hledají přátele a jak poznat šikanu nebo škodlivé přátelství

Dobrý kamarád není ten, kterých je hodně, ale ten, s kterým se dítě cítí bezpečně a může být samo sebou. Tady je, jak se dětské kamarádství vyvíjí od batolete po puberťáka, jak rodič může pomoct, a jak poznat přátelství, které dítěti škodí, nebo začínající šikanu.

Jak se kamarádství mění s věkem

Dítě se přátelství učí postupně a to, co vypadá jako „kamarádství“ ve dvou letech, nemá s tím v deseti skoro nic společného. Hranice jsou orientační, každé dítě se vyvíjí jinak.

• Batolata si hrají vedle sebe, ne spolu. Dívají se na sebe, někdy si hračky berou a občas se uhodí. Není to nezájem ani agrese, jen se teprve učí, že vedle nich jsou další lidé.
• Předškoláci začínají hrát společné hry, vyjednávat a mít oblíbence. Přátelství jsou prchavá: dnes „nejlepší kamarád“, zítra „už s tebou nekamarádím“. To je normální.
• Mladší školáci mají stabilnější vztahy, často se stejným pohlavím. Důležité je, kdo sedí vedle koho, kdo je v partě a kdo ne. Přátelství je o společné činnosti.
• Starší školáci a dospívající hledají důvěrné přátele, se kterými sdílejí tajemství. Roste význam skupiny a názoru vrstevníků a rodiče ustupují do pozadí.

Je opravdu lepší mít jednoho kamaráda, nebo hodně?

Často se říká, že pravých kamarádů je velmi málo a ostatní lidé jsou „běžní“ a při první příležitosti zklamou. Takhle černobíle to neplatí, zejména u dětí. Kvalita přátelství je důležitější než počet, ale dítě potřebuje i běžné vztahy: spolužáky, spoluhráče a sousedy. Z nich se někdy stanou blízcí kamarádi a jindy ne a obojí je v pořádku.

Co z toho vyplývá pro rodiče:

• Jeden až dva dobří kamarádi bohatě stačí. Introvertní dítě nemusí být středem party.
• Nenuťte dítě „kamarádit“ s někým, s kým si nerozumí, jen proto, že se znáte s rodiči.
• Přátelství, které skončilo, není selhání. Děti se mění a často se najdou znovu.
• Nepředávejte dítěti vlastní zklamání z kamarádů. Věta „stejně tě zradí“ ho naučí nedůvěře.

Jak rodič může pomoct s hledáním kamarádů

Kamarády dítěti nevyberete, ale můžete vytvořit podmínky, kdy se potkávají.

1. Dejte příležitost. Kroužky, hřiště, návštěvy, družiny a sportovní oddíly. Společná činnost spojuje víc než hledání „někoho, s kým si budu povídat“.
2. Zvěte kamarády domů. Jeden až dva hosté jsou pro mladší dítě lepší než velká skupina. Dospělý má být blízko, ale nezasahovat do hry.
3. Učte dovednosti. Jak se představit, jak se přidat do hry, jak říct „ne“, jak se omluvit a jak přijmout, že druhý chce něco jiného. Trénujte doma hrou.
4. Nechte spory vyřešit dětem. Pokud nejde o ublížení, je lepší dítěti poradit, než se do sporu vložit. Věta „Co bys mohl udělat?“ funguje víc než přímé řešení.
5. Zajímejte se. Ptejte se, co s kamarádem zažili, ne jen jestli „je hodný“. Dítě to ocení.
6. Buďte dobrým příkladem. Děti se učí z toho, jak mluvíte o svých kamarádech, jak se k nim chováte a jak řešíte neshody.

Pokud má dítě sourozence, často je prvním kamarádem právě on. Jak taková blízkost funguje, popisuje text o sourozenecké rivalitě. Hodí se i čtení o tom, jaké je to, když jsou děti blízko od sebe: mívají k sobě blíž, ale také se víc srovnávají.

Když se mění škola, bydliště nebo parta

Stěhování, přechod na jinou školu nebo rozpad party bývají pro děti těžší, než se dospělým zdá. Ztráta kamarádů je ztráta jistoty, ke které si dítě chodilo pro oporu. Pomáhá to, co funguje při každé změně: připravit dítě předem, vysvětlit, co se bude dít, a dohodnout se, jak zůstanou v kontaktu se starými kamarády (zavolat si, napsat si nebo se o prázdninách navštívit).

Na novém místě nečekejte, že dítě za pár dní najde kamarády. Dejte mu několik týdnů a pomozte mu přihlásit se do kroužku, kde se potkává s lidmi podobných zájmů. Pozvěte na návštěvu spolužáka a pokud můžete, seznamte se s jeho rodiči. U dospívajících je změna často nejtěžší, protože přátelství jsou pro ně klíčová. Buďte trpěliví a nabídněte rozhovor, ale nevyžadujte ho.

Jak poznat škodlivé přátelství

Ne každý, kdo se s dítětem baví, mu dělá dobře. Všímejte si, jak se dítě po setkání s kamarádem cítí. Poplašné signály:

• dítě je po setkání smutné, vystrašené nebo podrážděné,
• druhý je ovládá, říká, s kým se smí nebo nesmí bavit, a vyhrožuje, že skončí přátelství,
• kamarád ho nutí dělat věci, které nechce: zkoušet cigarety či alkohol, krást, ničit věci, posílat intimní fotky,
• dítě za něj platí, půjčuje mu věci a nikdy je nedostane zpět,
• dítě se kvůli kamarádovi odtrhuje od rodiny a přestává dělat to, co ho bavilo.

V takovém případě ho nezakazujte tvrdě, protože zákaz často přátelství posílí. Zeptejte se na to, co vás znepokojuje, a pomozte dítěti říct, co chce a co ne. Pokud kamarád dítě nutí k nebezpečným činům, jednejte rázněji a případně se obraťte na školu.

Když dítě kamarády nemá nebo je šikanované

Je rozdíl mezi dítětem, které je spokojené s jedním kamarádem, a dítětem, které je osamělé a trpí tím. Pokud dítě dlouhodobě nikoho nemá, zeptejte se ho, jak se cítí, a poraďte se s třídním učitelem nebo školním psychologem. Někdy pomůže skupinový kroužek, jindy trénink sociálních dovedností.

Zvláštní pozornost si zaslouží šikana. Není to hádka mezi kamarády: je to opakované, záměrné ubližování, kdy má jeden nebo skupina převahu nad obětí. Varovné signály jsou:

• dítě nechce chodit do školy, často je nemocné bez zjevné příčiny, bolí ho břicho nebo hlava,
• chodí domů s poškozenými věcmi, zničeným oblečením nebo modřinami a vymýšlí si vysvětlení,
• ztrácí peníze nebo věci, nebo žádá o peníze navíc,
• je smutné, uzavřené, vyhýbá se skupině, nechce s nikým psát si zprávy nebo naopak je nervózní z každého upozornění v telefonu,
• zhoršil se prospěch a ztratilo zájem o věci, které ho bavily.

Pokud se šikany obáváte, nečekejte, že přejde. Promluvte si s dítětem v klidu a uklidněte ho, že za to nemůže. Kontaktujte třídního učitele, školního metodika prevence nebo vedení školy a zaznamenejte konkrétní situace s daty. Škola má povinnost šikanu řešit a postup najdete na webu Ministerstva školství. Při násilí, vydírání nebo ohrožení volejte policii na 158. Dítě se může svěřit i Lince bezpečí (116 111). Co děti trápí nejčastěji, najdete v textu co nejčastěji trápí naše děti.

Časté otázky

Kolik kamarádů má mít dítě?

Žádné číslo neplatí. Pro většinu dětí stačí jeden nebo dva blízcí kamarádi a několik dalších spolužáků, se kterými si rozumí. Důležitější je, jak se dítě cítí, než kolik jich je.

Mám dítěti zakázat kamaráda, který se mi nelíbí?

Raději ne, pokud nejde o nebezpečí. Zákaz přátelství často posílí. Zeptejte se dítěte, co se mu na kamarádovi líbí, a řekněte, co vás znepokojuje. Pokud kamarád nutí dítě k nebezpečným věcem, zakročte rázněji.

Moje dítě se kamarádí jen s mladšími. Je to problém?

Nemusí. Někdy mu vyhovuje, že může být vůdce. Pokud ale dlouhodobě nenavazuje vztahy s vrstevníky a je smutné, zeptejte se na to učitele nebo psychologa.

Jak poznám, že jde o šikanu a ne o běžnou hádku?

Šikana se opakuje, je záměrná a oběť se neumí bránit. Běžná hádka je jednorázová a obě strany jsou si rovné. Pokud váháte, obraťte se na školního metodika prevence.