Jak dítě hledá pozornost a co mu dát, aby nemuselo zlobit

Děti potřebují pozornost stejně jako jídlo, a když ji nedostanou dobrým způsobem, vezmou si ji jakýmkoli. Pomáhá krátký, ale plně soustředěný čas s každým dítětem, všímání si dobrého chování a klidná reakce na provokace. Tady najdete, co za hledáním pozornosti stojí u miminka, předškoláka, sourozence i puberťáka.

Dítě se vám pletlo pod nohama, když jste vařili. Pak začalo štěkat na sestru, rozsypalo cukr a nakonec se rozplakalo, protože jste se na něj zlobili. Znáte to? Zdá se, že čím víc jste zaměstnaní, tím víc se dítě projevuje. Není to náhoda. Dítě nevyhodnocuje, zda je pozornost pozitivní, nebo negativní. Chce prostě, aby ho někdo viděl.

Proč děti hledají pozornost

Pozornost dospělého je pro dítě základní potřeba, ne rozmar. Je to znamení, že je v bezpečí a že na něm záleží. Dítě, které má pocit, že ho nikdo nevnímá, začne zkoušet, co zabere. Pro dítě platí pravidlo: negativní pozornost je lepší než žádná. Vytáhnout z rodiče křik je pořád důkaz, že tu je.

Neznamená to, že dítě s pozorností „manipuluje“. Mnohem častěji nedokáže své potřeby vyjádřit slovy a jedná podle toho, co se osvědčilo. Úkolem rodiče je, aby se osvědčilo něco jiného.

Jak se hledání pozornosti projevuje podle věku

• Miminko: pláče, křičí, vyhledává oční kontakt. To není vyžadování, ale komunikace. Miminku nelze pozornosti „dát příliš“, reagujte na jeho signály.
• Batole a předškolák: drží se rodiče, pletou se pod nohama, schválně dělají to, co je zakázané, vztekají se, přerušují rozhovory. Mnoho dětí zlobí právě ve chvíli, kdy rodič telefonuje nebo vaří.
• Školák: stěžuje si na bolesti, předvádí se, vychloubá se, klade se do role šaška nebo naopak ustrašeně lne.
• Puberťák: zkouší výrazný styl, hádá se, provokuje. Často jde o hledání vlastní identity, ale zároveň může jít i o volání po tom, aby ho někdo bral vážně.

Když se narodí sourozenec

Příchod mladšího sourozence je pro starší dítě velká změna. Vše se najednou točí kolem miminka, rodiče mají méně času a méně nervů a starší dítě má pocit, že bylo vyměněno. Je normální, že se vrací k chování, které už překonalo: žádá si lahvičku, počůrává se, mluví jako malé. Neznamená to, že něco děláte špatně. Je to jeho způsob, jak se zeptat: „Mám u vás pořád své místo?“

Co pomáhá:

1. Připravit starší dítě dopředu. Mluvit o miminku, nechat ho podílet se na přípravách, vysvětlit, jak bude miminko vypadat a co bude potřebovat.
2. Dát mu roli, ne zodpovědnost. Starší dítě může podat plenu nebo vybrat oblečení, ale nemá být „malým rodičem“.
3. Chránit čas jen pro něj. Aspoň krátká chvíle denně, kdy je miminko pryč nebo spí a vy se věnujete jen staršímu.
4. Nesrovnávat. Věty jako „podívej, jak je tvůj brácha hodný“ rozdmýchávají žárlivost.
5. Uznat pocity. „Vím, že je to těžké, že mamka má míň času. Mrzí tě to. Pořád tě mám stejně ráda.“

Jak pozornost dávat tak, aby nemuselo zlobit

Jádro řešení je jednoduché: dávat pozornost dopředu, než si ji dítě vybere zlobením. Zkuste tyto zvyky:

• Speciální čas. Každý den deset až patnáct minut s každým dítětem. Bez telefonu, dítě rozhoduje, co se bude dělat. Můžete si říkat „náš čas“ a dítě se na něj těší.
• Všímejte si dobrého. Většinou si všimneme dítěte, až když něco provede. Řekněte mu, když si hraje samo, když pomůže nebo se zklidní: „Všimla jsem si, že jsi si hrál potichu. Díky.“
• Naučte ho, jak si říct. „Když potřebuješ, abych se na tebe podívala, řekni: Mami, potřebuji tě.“ Vždy pak reagujte.
• Při vaření nebo práci dejte dítěti úkol. Míchat, krájet měkké věci, třídit. Zapojené dítě netahá za nohu.
• Plánujte dopředu. Než zavoláte telefonem nebo začnete vařit, dítě zabavte a řekněte, jak dlouho to potrvá.

Jak se k tomu přidává nastavování hranic, rozebíráme v článku Zákazy a hranice ve výchově.

Jak reagovat, když dítě provokuje

Je to těžké, protože provokace vyvolá okamžitou emoci. Vyzkoušejte:

1. Zhluboka se nadechněte a neodpovídejte hned.
2. Pokud je chování neškodné (grimasy, hlasité zvuky), nereagujte pohledem ani slovy. Jakmile přestane, věnujte dítěti pozornost.
3. Pokud je chování nebezpečné nebo ubližuje, zastavte ho klidně a stručně: „Nesmíš kopat, bolí to.“
4. Později, v klidu, si s dítětem promluvte o tom, co se stalo a co potřebovalo.

Pomáhá také vědět, že při záchvatu vzteku dítě pozornost nepřijímá, hlavně se uklidňuje. Víc o tom najdete v článku Vzteklé záchvaty u dětí: co dělat v tu chvíli i potom.

Co hledání pozornosti často zhoršuje

Několik reakcí, které to s dobrým úmyslem zhoršují:

• Odměňování zlobení pozorností. Když dítě dostane nejvíc rodičovského času ve chvíli, kdy dělá neplechu, naučí se ji opakovat. Kontrolujte, kdy vlastně dítěti nejvíc věnujete pozornost.
• Dlouhé výklady. Čím víc slov, tím víc pozornosti. Při provokaci stačí věta.
• Nespolehlivost. Slibujete „za chvilku“ a pak se nevrátíte. Dítě pak přestane věřit a zesílí.
• Srovnávání se sourozenci. Probouzí soutěž o to, kdo je hodnější, a děti se pak předhánějí v hledání pozornosti.
• Nahrazování času věcmi. Hračka nebo tablet krátkodobě ztiší dítě, ale potřebu pozornosti nenaplní.

Pozor také na rodiče, kteří si pozornost dítěte „berou“ pro sebe: stále fotí, natáčejí, hodnotí. Dítě pak může mít pocit, že je pro ně hlavně předmětem. Skutečná pozornost je aktivní zájem: ptát se, poslouchat, hrát si.

Puberťák a jeho způsob, jak být vidět

Extravagantní oblečení, výrazný vzhled nebo hádky jsou v pubertě běžné. Není to nutně volání o pozornost. Spíš dospívající zkouší, kým je. Zvyšte pozornost, pokud se změna chování objeví náhle, přidají se potíže ve škole, stahování do sebe, poruchy spánku nebo jídla, sebepoškozování či rizikové chování. V takovém případě je rozumné vyhledat pediatra, školního psychologa nebo krizovou pomoc, například Linku bezpečí.

V běžných případech funguje to, co u mladších dětí, jen v jiné podobě: zájem o jeho svět bez výslechu, rozhovor, pokud sám chce, společné jídlo, pozvání na akci, která ho baví. Pomáhá i jasné rozlišení: jeho styl je jeho věc, bezpečí a pravidla zůstávají. Podpořit sebevědomí můžete způsoby, které popisujeme v článku Jak vzbudit u dítěte sebedůvěru.

Časté otázky

Je pozornost k dítěti něco, co může být „příliš“?

Pozornost ve smyslu zájmu a lásky ne. Příliš ale může být, když dítě nikdy nezažije nudu a není mu dáno prostor hrát si samo. Vyvažte společný čas časem, kdy si dítě zabaví samo.

Mám ignorovat zlobení, aby přestalo?

Drobné nevhodné chování, které slouží k získání pozornosti, ignorovat můžete, pokud dítě pak hned pochválíte, jakmile přestane. Nebezpečné chování a ubližování ignorovat nelze.

Proč dítě zlobí hlavně před hosty nebo když telefonuji?

V těchhle chvílích máte pozornost upřenou jinam a dítě to pozná. Pomáhá dopředu domluvit, co bude dělat, a mít po ruce činnost, která ho zaměstná. Po skončení hovoru se mu hned věnujte.

Kdy se mám obávat?

Pokud se chování rychle a výrazně změnilo, trvá delší dobu navzdory vaší snaze, nebo je spojeno s úzkostí, agresí, sebepoškozováním či zhoršením spánku a jídla, poraďte se s pediatrem nebo psychologem.