Děti a hračky: proč je rozebírají, jak reagovat a jak vybírat

Dítě, které rozebere novou panenku nebo rozmontuje vláček, většinou neničí z vzdoru, ale ze zvědavosti. Jak rozlišit zkoumání od skutečného ničení, jak dítěti říct, že s věcmi se zachází opatrně, které hračky vybírat a kdy je rozebrání nebezpečné, najdete v přehledu níž.

Každý rodič to zná: dárek, na který se dítě těšilo, vydrží celé dvě hodiny. Pak najdete vyndanou baterii, oddělenou hlavičku a kolečka rozházená po pokoji. Reakce bývá od smíchu po zlost a oba extrémy jsou pochopitelné. Co se za takovým chováním skrývá a co s ním dělat?

Proč děti hračky rozebírají

Dítě mezi třetím a šestým rokem přemýšlí v příčinách a následcích: „Co je uvnitř? Jak to, že to zpívá?“ Jediný způsob, jak to zjistit, je podívat se. K tomu se přidávají další důvody:

• Zvědavost. Chce vědět, z čeho se věc skládá a proč funguje.
• Zkoušení vlastních schopností. Dítě zjišťuje, co dokáže rukama: otočit, vytáhnout, ulomit.
• Nuda nebo nadbytek. Když je hraček příliš, ztrácejí hodnotu a stávají se materiálem k pokusům.
• Nevhodná hračka. Příliš složitá nebo příliš jednoduchá hračka dítě nebaví a hledá si vlastní využití.
• Napodobování. Vidí vás, jak něco opravujete nebo rozebíráte, a chce totéž.

Podle věku vypadá zkoumání jinak. Batole kolem prvního roku hračky hází a ťuká do nich, aby zjistilo, co se stane. Dvouleté dítě zkouší, co se dá vyndat a zase vrátit. Předškoláka zajímá mechanismus a školáka už láká složitější stavba nebo oprava. Při každém z těchto stupňů dítě dělá něco užitečného, i když výsledek končí rozbitou věcí.

Do jisté míry je to tedy normální vývojový projev. Starší dítě, které záměrně něco láme ve vzteku, je jiná kategorie. K té se dostaneme níž.

Jak zareagovat, když zjistíte, že je hračka rozbitá

Nejhorší, co se dá udělat, je křik. Dítě se bojí trestu, začne hračku schovávat a příště to zopakuje, jen líp ukryté. Ve chvíli, kdy zjistíte škodu, může pomoct tento postup:

1. Nadechněte se a zeptejte se. „Co se stalo?“ nebo „Chtěl jsi vidět, co je uvnitř?“ Dítě často řekne pravdu, když nemusí čekat trest.
2. Uklidněte situaci. Rozbité části seberte, hlavně baterie, ostré části a malé součástky.
3. Řekněte jasně pravidlo. „Hračky se nerozebírají, ale zkoumat se může tohle.“ Dejte dítěti něco, co rozebrat smí.
4. Opravte společně, co jde. Zalepit, nasadit kolečko, doplnit bateriku. Dítě zjistí, že rozbití má následky, ale taky že věc se dá spravit.
5. Nevyhrožujte „žádné hračky už nedostaneš“. Takový slib neudržíte a dítě se ho brzy přestane bát. Lépe funguje přirozený důsledek: rozbité nemá a na nové si počká.

Pomáhá také vědět, že děti mají omezené představy o tom, co je trvalé. Mladší dítě opravdu neví, že hlavičku panenky už nelze nasadit zpátky tak, aby držela. Podobně vypadají i další hry, které rodiče považují za ničivé, a popisujeme je v článku Máme doma batole.

Co dítěti nabídnout místo rozebírání hraček

Zvědavost se nedá zakázat, dá se jen nasměrovat. Dobrým řešením je dát dítěti věci, které se rozebrat smějí:

• Stavebnice a rozebíratelné hračky (kostky, magnetické stavebnice větších dílů, dřevěné vláčky) – skládání a rozebírání je jejich smysl.
• Staré vyřazené předměty – klíčky, nefunkční hodinky bez baterií, mechanické budíky, staré telefony s vyjmutou baterií a odstřiženým kabelem. Vždy bez elektřiny a bez ostrých částí, pod dohledem.
• Nástroje pro děti – plastové šroubováky, kladívka, hra „na opraváře“.
• Přírodní materiály – písek, voda, šišky, těsto, papír.
• Kuchyňské pomůcky – sítka, kolíčky, misky.

Hra s předměty, které se dají rozebírat a složit, podporuje jemnou motoriku a technické myšlení. Vyplatí se i hra na dospělé, kde dítě „opravuje“ nebo „vaří“. Tu popisuje článek Hra na dospělé.

Jak vybírat hračky, aby vydržely a byly bezpečné

Drahá hračka není nutně lepší a levná není nutně horší. Zaměřte se na:

• Doporučený věk. Je na obalu a týká se bezpečnosti, ne jen schopností. Hračky pro starší děti často obsahují malé díly, které by mladší dítě mohlo vdechnout.
• Označení CE a údaje o výrobci. Hračky bez nich raději nekupujte, hlavně od neznámých prodejců.
• Pevnost. Zkuste hračku zkroutit, zatáhnout za oči a nosy plyšáků, zkontrolovat švy a víčka přihrádek na baterie, která mají být zajištěná šroubkem.
• Zápach a materiál. Silný chemický zápach je důvod hračku vrátit.
• Baterie a magnety. Pokud se hračka rozbije a baterie nebo magnet se uvolní, je to nebezpečné při spolknutí.

Použité hračky jsou výborná volba, jen je před předáním omyjte a zkontrolujte, zda nejsou prasklé nebo zlomené. Starší hračky nemusí splňovat současné bezpečnostní požadavky, tak u nich buďte obezřetní. Čím méně hraček, tím větší šance, že se s nimi dítě bude opravdu hrát. Střídejte je: část uložte a po týdnech vyměňte.

Co s rozbitou hračkou a s dárky od příbuzných

Rozbitá hračka se nemusí vyhodit hned, ale ani nesmí zůstat na zemi. Plastové střepy a ulomené díly mají ostré hrany a malé součástky se dají snadno spolknout. Pokud ji nejde bezpečně opravit, odložte ji z dosahu a vyhoďte, a vyjmuté baterie odevzdejte do sběru, ne do koše.

Častou past tvoří dárky. Prarodiče a příbuzní chtějí udělat radost a hromada nových hraček za jednu oslavu dítě přehltí. Pomáhá říct předem, co dítě potřebuje, nebo navrhnout společný dárek: jednu větší věc, zážitek nebo předplatné do zoo či na plavání. Nejde o to nic zakazovat, spíš dát vědět, že méně je často více.

Jak naučit dítě vážit si věcí

Péče o věci se učí postupně a nejvíc přijmeme příklad. Co funguje podle věku:

• Do tří let: ukažte „opatrně“ a „jemně“ na ukázce, třeba na plyšákovi. Dítě ještě nechápe hodnotu věcí.
• Tři až šest let: společný úklid, ukládání do krabic, jednoduchá oprava.
• Školní věk: dítě má svůj díl odpovědnosti, třeba třídění stavebnice nebo péči o vlastní kolo. Víc o postupném přebírání odpovědnosti píšeme v textu Jak naučit děti samostatnosti podle věku.

Pokud dítě opakovaně a záměrně ničí věci ve vzteku, zlobí se při tom, ubližuje druhým nebo zvířatům, nebo se chování v čase zhoršuje, promluvte si s pediatrem nebo dětským psychologem. Za záměrným ničením může stát nahromaděné napětí, kterému rodina potřebuje porozumět. Také když dítě po rozebrání hračky spolklo součástku, volejte ihned 155 nebo jeďte na pohotovost.

Časté otázky

Má se dítě za rozbitou hračku trestat?

Ne. Trest dítě naučí hlavně ukrývat. Funguje klidný rozhovor, společná oprava a důsledek, že rozbitá hračka už není k dispozici. U záměrného ničení vzteklého dítěte řešte příčinu, ne věc.

Mám kupovat levné hračky, aby mě nemrzelo, když se rozbijí?

Dává to smysl u dětí, které rády zkoumají. Nejde ale o cenu, ale o kvalitu: levná hračka bez označení CE může být nebezpečná. Dobrou volbou jsou použité hračky z důvěryhodných zdrojů.

Kdy se dítě přestane hračky rozebírat?

U většiny dětí kolem školního věku, kdy zvědavost přejde do stavebnic, vymýšlení a konstruování. Pokud dítě rozebírání a stavění baví dlouhodobě, může z něj být šikovný kutil.

Je normální, že dítě hračky schovává?

Ano. Dítě se bojí reakce a doufá, že si toho nikdo nevšimne. Řekněte mu klidně, že rozbité věci se nestane nic hrozného a že byste byli radši, kdyby vám to řeklo samo.