Syndrom prázdného hnízda - první část

Syndrom prázdného hnízda Je to pocit, který mají rodiče dospělých dětí, které opouštějí domov (hnízdo) nebo se osamostatňují a připravují se na život bez rodičů.  Není to pojmenování nemoci, laicky se tomu tak říká. Ona to ani není nemoc, ale důležitý mezník v životě rodičů, který doprovází stavy úzkostí, někde hraničí s depresí a někdy v opravdové deprese přecházející. Říká se, že tímto syndromem trpí jenom ženy. Není to ale pravda. Muži to akorát nedávají na sobě tolik znát a navíc se všeobecně věnují více svým koníčkům i při rodině, než jejich drahé polovičky. Maminky, které celý život zasvětily rodině, výchově a zvláště svým dětem prožívají po jejich odchodu z domu pocity úzkosti, prázdnoty a smutku. Je to normální, byly zvyklé se o ně neustále starat a najednou mají spoustu volného času. Ubyla jim spousta práce a starostí. Takže ano, je to normální, ale pokud to trvá krátký časový úsek. Pokud už to trvá příliš dlouho, normální to není. Syndrom prázdného hnízda nastává u žen ve chvíli, kdy nejsou schopné začlenit se do normálního života, nemají vůli chodit do práce, na procházky, s kamarádkami na víno, nic. S manželem jsou schopny mluvit jen o odchodu dětí z domu. A o čem jiném vlastně mluvit? Léta řešili jen věci okolo dětí. Bohužel jsou i případy, kdy si v této situaci už manželé nemají co říct a rozcházejí se.

Jak z toho ven?

Děti už se s největší pravděpodobností nevrátí (mohou se sice vrátit za pár let např. po rozvodu nebo v tíživé ekonomické situaci, ale to může přinést víc starostí než radostí), takže se musíte naučit brát to jako fakt a do toho každodenního života se zpátky začlenit. Ne silou, postupně. Zjistěte, co vás baví, oprašte koníčky z mládí, na které jste celý život neměla čas! Hlavně dětem nic nevyčítejte a scházejte se s nimi. Žádné řeči o sebeobětování vám nepomohou! Jsou dospělý a tak s nimi zkrátka musíte zacházet. Někdy se syndrom prázdného hnízda nešťastně potká s menopauzou a to je potom úplná katastrofa. Taková žena má pocit, že je na konci života, že už ji zkrátka nic nečeká a v tuto chvíli je těžké ovládnout depresi. Pokud máte takovou nešťastnici ve svém okolí, pomozte jí dostat se zpátky do života. Když to nepůjde jinak klidně i s pomocí psychiatra nebo psychologa. Nebude první ani poslední!