Děti v registrovaném partnerství: co říká zákon a co výzkumy

Smí v Česku vychovávat dítě dva muži nebo dvě ženy? Co říká zákon, co ukazují výzkumy o dětech z takových rodin a jak se v praxi řeší každodenní situace, na to odpovídá tenhle text. Zákony se v téhle oblasti mění, takže na konci najdete, kde zjistíte aktuální stav.

Co říká české právo o dětech a registrovaném partnerství

Registrované partnerství mohou v Česku uzavřít dva lidé stejného pohlaví. Zákon ale nepočítá s tím, že by partnerství samo o sobě zakládalo společné rodičovství. Prakticky to znamená několik věcí.

• Společné osvojení dítěte dvojicí v registrovaném partnerství české právo neumožňuje.
• Osvojení jednotlivcem. Samotný fakt, že člověk žije v registrovaném partnerství, dnes není důvod jeho žádost o osvojení odmítnout — dřívější úpravu, která to vylučovala, zrušil Ústavní soud. Protože se právní úprava v téhle oblasti mění, ověřte si aktuální stav u ministerstva práce a sociálních věcí nebo u právníka. O každé žádosti rozhoduje soud a hlavním měřítkem je zájem dítěte.
• Dítě z dřívějšího vztahu. Děti v rodinách s partnery stejného pohlaví už dnes žijí, nejčastěji jde o děti z dřívějšího heterosexuálního vztahu jednoho z partnerů. Druhý partner ale nemá automaticky rodičovská práva ani povinnosti.

Původní verze tohoto článku tvrdila, že je to u nás prostě zakázané. Takhle jednoduché to dnes není a navíc se úprava vyvíjí. Aktuální stav proto neberte z článku, ale z informací ministerstva práce a sociálních věcí nebo ze zprávy veřejného ochránce práv, odkazy najdete dole. Pokud se vás situace týká osobně, domluvte si konzultaci s právníkem, který rodinné právo zná.

Co říkají výzkumy o dětech vychovávaných páry stejného pohlaví

Tahle otázka byla dlouho předmětem dohadů, ale dnes se o ní dá mluvit na základě dat. Odborné společnosti, které shrnují studie z několika zemí, dlouhodobě docházejí ke stejnému závěru: děti vychovávané páry stejného pohlaví se vyvíjejí srovnatelně jako děti heterosexuálních rodičů. Rozhodující není pohlaví rodičů, ale to, co dítě skutečně potřebuje:

• stálý a bezpečný vztah alespoň k jednomu dospělému, v ideálním případě k více lidem,
• klidné prostředí bez násilí a trvalých konfliktů,
• rodiče, kteří mají o dítě zájem, mluví s ním a hlídají jeho potřeby,
• materiální jistota, aby bylo kde bydlet a co jíst.

Studie jsou ale často menší, a nikdo nemůže tvrdit, že znalosti jsou nezvratné. Proto je poctivější říct: žádné spolehlivé zjištění nenaznačuje, že by dítě z takové rodiny bylo ve výchově přímo znevýhodněno. Vztah mezi rodiči a dítětem a stabilita rodiny mají na jeho vývoj větší vliv než jejich pohlaví.

Naučí se dítě homosexualitu od rodičů?

Je to nejčastější obava a odpověď je jednoduchá. Sexuální orientace se nepřenáší výchovou jako hudební sluch nebo způsob mluvy. Většina lidí, kteří vyrostli v rodině dvou matek nebo dvou otců, je heterosexuální, a naopak většina gayů a lesbiček vyrostla v heterosexuální rodině. Přesné příčiny orientace nikdo nezná, ale ani jedna ze známých teorií nezahrnuje to, že by dítě někoho „napodobilo“.

Dítě také nevyrůstá jen v domácnosti. Potkává spolužáky, jejich rodiny, sousedy, prarodiče i učitele a vidí kolem sebe různé podoby rodiny. Kluk z rodiny dvou matek ví, že většina dětí v jeho třídě má maminku a tatínka, a to je pro něj stejná zkušenost, jakou dnes mají děti vychovávané jedním rodičem, babičkou nebo nevlastním rodičem.

Bude se mu někdo posmívat?

Tohle je obava, která není vymyšlená. Děti se posmívají všemu, co se liší: brýlím, váze, jménu i tomu, že má někdo jen tátu. Rodiče stejného pohlaví dětem proto dávají do výbavy něco navíc, a to schopnost říct, jak jejich rodina funguje.

Co pomáhá, platí pro jakoukoli „nestandardní“ rodinu:

1. Dejte dítěti slova. Vysvětlete mu jednoduše, v rozsahu, kterému rozumí: „Máš dvě maminky, které se mají rády. Někdy se tě na to lidé zeptají a ty můžeš odpovědět, že tak to u nás je.“
2. Informujte školku nebo školu. Učitelka, která ví, jak rodina vypadá, nebude dítěti klást úkoly typu „nakresli maminku a tatínka“ bez alternativy a ví, kam se obrátit, když se posmívání opakuje.
3. Brát posmívání vážně. Nebagatelizovat a nezlehčovat, ale nesnažit se hned řešit za dítě. Zeptat se, co se stalo a co by si přálo, aby se stalo.
4. Dát dítěti jiné vzory. Dospělí obou pohlaví v okruhu rodiny, kamarádi, prarodiče. Nejde o to, aby „chyběl“ otec, ale aby mělo dítě kolem sebe pestrý svět.

Pokud se posmívání mění v šikanu, tedy opakované ponižování, vyčleňování nebo fyzické násilí, je to věc školy. Škola ji řešit musí, a pokud to nedělá, můžete se obrátit na ředitele, školní poradenské pracoviště a případně na zřizovatele.

Je lepší dětský domov, než aby dítě vychovávali dva muži?

Původní text pracoval s argumentem „lepší homosexuální pár než dětský domov“. Je to dobře míněné, ale špatné měřítko. Dítě bez rodiny není výhra pro kohokoli. Při posuzování žadatelů o osvojení či pěstounskou péči se nehledí na to, jestli je lepší než ústav, ale na to, jestli konkrétní lidé zvládnou konkrétní dítě, jeho minulost a jeho potřeby. Stejně přísně se posuzují heterosexuální páry.

Více o tom, jak osvojení v praxi probíhá a co řeší každá adoptivní rodina, ať je jakákoli, najdete v textu o tom, kdy a jak adoptovanému dítěti říct pravdu. Otázky rodičů, jejichž dítě se přizná k odlišné orientaci, rozebírá článek o tom, jak reagovat na coming out.

Jak se v takové rodině řeší každodenní situace

Zákon někdy nestačí na každodenní věci, a proto si rodiny pomáhají samy. Typické situace jsou vyzvedávání dítěte ze školky, návštěva lékaře, podpis v ordinaci nebo cestování. Protože druhý partner není automaticky zákonným zástupcem, pomáhají písemná zmocnění od rodiče dítěte a základní domluva se školou. U větších věcí, třeba dědění nebo případu úmrtí rodiče, je dobré mít jasně sepsané, kdo se o dítě postará, a poradit se s právníkem nebo notářem.

V rodinách, které vznikly rozchodem heterosexuálních rodičů, je pro děti důležité, aby mohly mít dobrý vztah ke všem dospělým kolem sebe. K nevlastnímu rodiči platí stejná pravidla jako jinde: nenutit, nechat čas, nevyžadovat okamžitou lásku. Dobré zásady shrnuje článek o dětech a nevlastním rodiči.

Pokud si nejste jistí, jak s dítětem o rodině mluvit, nebo dítě po zkušenosti s posměšky ztrácí chuť chodit do školy, hůř spí, je smutné či nezvykle agresivní, může pomoci rozhovor s dětským psychologem nebo v pedagogicko-psychologické poradně. Není to potřeba vždycky, ale je to cesta, která s dítětem počítá a nic nezhoršuje.

Časté otázky

Smí v Česku pár stejného pohlaví společně adoptovat dítě?

Společné osvojení dvojicí v registrovaném partnerství české právo zatím neumožňuje. Zákon se ale vyvíjí, takže aktuální stav ověřte na webu ministerstva práce a sociálních věcí nebo u právníka.

Je pravda, že děti z takových rodin mají horší vývoj?

Dostupné výzkumy to nepotvrzují. Rozhodující je kvalita péče, stabilita rodiny a klima doma, ne pohlaví rodičů. Menší studie ale nemohou vyloučit každou obavu, proto se doporučuje sledovat odborná shrnutí.

Co když se dítěti ve škole posmívají kvůli rodině?

Vyslechněte ho, nic nezlehčujte a seznamte s tím třídní učitelku. Pokud posměšky pokračují nebo přerostou v šikanu, je povinností školy je řešit, případně se obraťte na školní poradenské pracoviště.

Jak dítěti vysvětlit, že má dvě maminky nebo dva tatínky?

Prostě a pravdivě, v jazyce, kterému rozumí: rodiny jsou různé a jeho je taková. Dítě se může ptát, kdykoli chce, a vy mu odpovídáte klidně a pokaždé stejně.