Posměch u dětí: jak poznat šikanu a co dělat, když se dítěti někdo posmívá

Když se dítěti někdo posmívá, pomáhá nejdřív ho vyslechnout a ujistit ho, že chyba není v něm, a pak situaci řešit se školkou nebo školou. Jednorázový posměch se dá zvládnout rozhovorem a nácvikem reakcí. Pokud se opakuje, dítě se nedokáže bránit a trpí tím, jde o šikanu a je potřeba zasáhnout.

Posměch je to, co si dětí všimnou nejdřív: jiné oblečení, brýle, odstávající uši, řeč, starší kolo. Pro dítě to bývá první velký střet s tím, že ne všichni jsou k sobě laskaví. Rodič v tu chvíli cítí potřebu okamžitě bránit. To je přirozené, ale neprospěje to, když zasáhne rozhodně a bez promyšleného kroku. Tady je, jak to vyřešit.

Jak poznat, že dítě šikanují, a ne jen škádlí?

Rozdíl mezi škádlením, posměchem a šikanou není vždy zřejmý, ale pomáhají tři otázky:

• Opakuje se to? Jednorázový posměch je nepříjemný, ale nejde o šikanu. Opakované jednání vůči stejnému dítěti je varovný signál.
• Je tu nerovnost sil? Šikana je, když se dítě nemůže bránit, protože je slabší, v menšině nebo ho druhé děti ovládají.
• Je to záměrné a ubližuje to? Pokud si děti dělají legraci navzájem a smějí se všichni, jde o hru. Pokud se směje jen jedna strana a druhé je zle, je to něco jiného.

Šikana nemusí být fyzická. Zahrnuje i posměch, vyčleňování z party, pomlouvání, schovávání věcí a online útoky. Dítě to často netají ze strachu, že zhorší situaci, nebo se stydí.

Na co dát pozor u dítěte?

Dítě, které zažívá posměch nebo šikanu, to často neřekne přímo. Signály se mohou objevit v chování:

• nechce chodit do školky nebo školy, vymýšlí si bolesti břicha nebo hlavy;
• je smutné, stahuje se, přestává kreslit či hrát si s dětmi;
• ztrácí nebo mu ničí věci, má poškozené oblečení nebo pomůcky;
• zhoršuje se spánek, jídlo nebo školní výsledky;
• je podrážděné, vzteklé, napadá sourozence;
• doma nic nepoví a vyhýbá se otázkám o škole;
• má modřiny nebo škrábance, které nedokáže vysvětlit.

Pokud se objeví tělesné potíže, zhoršení nálady nebo spánku trvající déle než několik dní, obraťte se na pediatra. Opakované bolesti břicha nebo hlavy před školou mají někdy psychickou příčinu, ale vždy je potřeba vyloučit zdravotní problém. U dlouhodobého smutku, úzkostí nebo sebepoškozování vyhledejte dětského psychologa.

Co říct dítěti, když se mu někdo posmívá?

Nejdřív naslouchejte. Nechte dítě říct, co se stalo, neskákejte do řeči a neoznačujte jeho pocity za malichernost. Pak:

1. Uznejte, že to bolí. „To muselo být nepříjemné.“ Dítě potřebuje slyšet, že jeho pocit je v pořádku.
2. Řekněte, že chyba není v něm. Odstávající uši, brýle nebo velký nos nejsou vada. Posmívat se je nevhodné chování a patří tomu, kdo se posmívá.
3. Zeptejte se, co by chtělo. Chce to řešit samo, nebo potřebuje pomoc dospělého?
4. Naučte ho krátké odpovědi. Klidné „To není hezké“, „Přestaň, mně se to nelíbí“ nebo odejít a říct to učitelce. Cvičte to doma jako hru.
5. Řekněte, komu se svěřit. Učitelka, rodič, školní poradce. Dítě má vědět, že žalovat na něco, co ubližuje, není donášení.

Rada „nevšímej si toho“ funguje jen občas. Dítě má pocit, že se od něj čeká, že bude snášet, co mu ubližuje. Spíš ho učte, že může klidně ukončit rozhovor, odejít a vyhledat dospělého. Neradte mu, aby se bránilo násilím: může se to obrátit proti němu a situaci zhorší. O budování sebevědomí, které dítě chrání před posměchem, píšeme v textu Jak vzbudit u dítěte sebedůvěru. Jak s dítětem vést rozhovor, aby se otevřelo, popisuje text Jak vést s dítětem správně rozhovor.

Co dělat jako rodič, když se dítěti posmívá jiné dítě?

Pokud k posměchu došlo před vašima očima, například na hřišti, klidně zasáhněte: řekněte dítěti, že se tak nedělá, a podpořte své dítě. Hlas nezvyšujte, děti vnímají tón a vaše reakce bude pro ně vzorem.

Pokud se to stalo ve školce nebo škole, postupujte takto:

• Promluvte si s učitelkou a popište konkrétní situace, kdy a kdo. Ona má možnost sledovat děti a zasáhnout.
• Nekonfrontujte druhé dítě sami. Pokud chcete jednat s rodiči, domluvte se přes školku, aby se řešení neproměnilo v hádku.
• Zapisujte si, co se děje. Datum, popis a jména, to pomůže při dalších jednáních.
• Při opakování se obraťte na ředitele, případně na školního metodika prevence nebo výchovného poradce na škole.

Škola má povinnost zajistit dětem bezpečné prostředí a řešit šikanu. Postupy popisuje Ministerstvo školství ve svých metodických materiálech. Pokud školní řešení nepomáhá a dítě trpí, je možné obrátit se i na další instituce, například na zřizovatele, na školní inspekci nebo na orgán sociálně-právní ochrany dítěte. Dítě má také možnost zavolat na Linku bezpečí (116 111), kde je poradí zdarma.

Ohrožuje-li dítě fyzické násilí, zranění nebo pokud trpí vážnými psychickými potížemi, nečekejte. Zraněné dítě ukažte lékaři a v případě podezření na trestný čin se obraťte na policii.

Jak je to s posměchem na internetu?

Starším dětem se posměch často přesouvá do chatů, skupin a sociálních sítí. Tam se šíří rychleji, vidí ho víc lidí a dítě se mu nemůže vyhnout ani doma. Pokud dítě zažije posměšné zprávy nebo zveřejněné fotky, ukládejte důkazy (snímky obrazovky), nenechte dítě odpovídat urážkami a ohlaste obsah na platformě. Školu informujte také, protože i online šikana mezi spolužáky je věcí školy. Dítě ujistěte, že mobil mu kvůli tomu neberete, jinak by příště nic neřeklo.

A co když se posměch objeví u vašeho dítěte?

Stejně důležité je i to, že děti se občas posmívají samy. Děti to dělají z nejrůznějších důvodů: aby zapadly, protože jsou zvědavé, protože to viděly jinde, nebo protože se samy necítí dobře. Posměch nemá být omlouván („jsou to děti“), ale ani zbytečně dramatizován. Pomáhá klidný rozhovor: zeptejte se, co se stalo, jak se asi cítilo druhé dítě a co by mohlo příště udělat jinak. Pokud se to opakuje, zjistěte, co stojí za chováním. Děti, které ubližují, často samy hledají pozornost nebo trpí nejistotou.

Co se děje s dítětem, které se posmívá, se zjistí lépe v klidu než v hádce. Pokud je agresivita dlouhodobá, může být dobré poradit se s psychologem. Stojí za to promyslet i to, jaký příklad dětem dáváme my sami. Když se doma smějeme cizím lidem, děti to převezmou. Souhrn zásad, na kterých se odborníci shodují, najdete v textu Výchova dětí.

Časté otázky

Kdy už jde o šikanu?

Když se ubližující chování opakuje, je záměrné a dítě se nedokáže bránit. Může jít o posměch, vyčleňování, pomluvy, fyzické napadání i útoky na internetu. Jednorázové škádlení šikana není, ale i to by se mělo řešit.

Mám pokárat cizí dítě, které se posmívá mému?

Pokud se to děje před vámi, klidně a věcně dítě upozorněte, že to není v pořádku. Nekřičte a nemluvte zvýšeným hlasem. Pokud se to opakuje, řešte to přes učitelku, ne napřímo.

Má se dítě bránit?

Slovně a asertivně ano: říct jasně, že se mu to nelíbí, a odejít. Bránit se násilím se nedoporučuje, protože se situace může vyhrotit. Pokud je dítě v ohrožení, má utéct a říct to dospělému.

Kdy jít s dítětem k psychologovi?

Když je dítě dlouhodobě smutné, úzkostné, nechce do školy, má potíže se spánkem nebo jídlem nebo mluví o ubližování sobě. Začněte u pediatra a požádejte o doporučení.