Pomoc ostatním: jak dítě naučit pomáhat a nepřehánět to

Ochota pomáhat se u dětí nezíská přikázáním, ale příkladem a malými úkoly, které zvládnou. Důležité je naučit je také meze: kdy pomoci samy, kdy zavolat dospělého a kdy říct ne. Článek ukazuje, jak vést dítě k pomoci spolužákům, sousedům i kamarádovi v nouzi, a to bezpečně.

Dítě, které umí pomoci, se snáz zapojí do kolektivu, má víc kamarádů a lépe se vyrovná s problémy. Pomoc ostatním ale není vrozená schopnost, učí se. Dítě potřebuje vidět, jak pomáhá rodič, a potřebuje příležitosti, ve kterých to může samo zkusit.

Proč je dobré učit děti pomáhat

Často se argumentuje, že dítě má pomáhat, protože jednou bude pomoc potřebovat samo a ostatní mu to „oplatí“. Takový výpočet je pro dítě slabá motivace. Daleko pevnější je zkušenost, že pomoc dělá radost a že patří k tomu, jak se v rodině a ve třídě žije. Pomáhání má několik přínosů:

• dítě si uvědomí, že jeho jednání má význam pro ostatní,
• učí se vcítit do druhého a rozpoznat, co potřebuje,
• získává sebevědomí, protože zažívá, že něco zvládne,
• ve skupině, kde se pomáhá, je méně šikany a víc spolupráce.

Pomoc by přitom neměla být povinnost ani způsob, jak získat pochvalu. Nejlépe funguje, když je dobrovolná a dítě vidí výsledek.

Odkdy se dítě učí pomáhat

Už batolata mají přirozený sklon pomáhat. Podávají věci, přináší hračku plačícímu kamarádovi a rádi se zapojují do domácích prací. Tuhle snahu je dobré přijmout a nepřebírat práci, i když by to šlo rychleji. Orientačně to vypadá takhle:

• Batole (od zhruba jednoho do tří let): podává, odnáší, otírá hadříkem, pomáhá s prádlem. Chvalte snahu, ne výsledek.
• Předškolák: pomáhá s prostíráním, zalévá květiny, utěšuje kamaráda, pomáhá mladšímu sourozenci s oblečením. Rozumí, že druhý může cítit něco jiného než on.
• Mladší školák: pomáhá spolužákovi s učením, nosí nákup, hlídá mladšího sourozence na krátkou dobu, když je dospělý nablízku.
• Dospívající: zapojí se do dobrovolnictví, doučuje, pomáhá sousedům, a také rozpozná, když potřebuje pomoc kamarád.

Postupné zvyšování zodpovědnosti patří k samostatnosti. Přehled věkových úkolů najdete v článku Jak naučit děti samostatnosti podle věku.

Jak dítě vést: pět praktických kroků

1. Jděte příkladem. Dítě se dívá, jak vy zacházíte s lidmi: jestli podržíte dveře, nabídnete sousedce pomoc nebo se zeptáte kolegy, jak se mu daří. Svůj příklad můžete okomentovat: „Paní Nováková nese těžkou tašku, zeptám se, jestli jí pomůžu.“
2. Dejte dítěti konkrétní úkoly. Obecné „buď hodný“ nic neříká. Lepší je „pomoz babičce vynést koš“.
3. Pojmenujte, co pomoc přinesla. „Viděl jsi, jak se paní usmála? Pomohlo jí to.“ Dítě tak chápe důsledky.
4. Nechte dítě rozhodnout. Pomoc na nátlak ztrácí smysl. Zeptejte se: „Chceš s tím pomoci?“ Dítě, které smí odmítnout, pak častěji souhlasí.
5. Zapojte děti do větších akcí. Sbírka pro útulek, úklid v okolí, dobročinný bazar. Dítě zažije, že společně se dá udělat víc.

Pomoc spolužákům a kamarádům

Ve školce a ve škole je pomoc nejčastěji drobná: podat bačkory, pomoct se zipem, půjčit pastelky, vysvětlit úkol. Podporujte takové chvíle chválou, ale nezatěžujte dítě rolí „pomocníka“ za všechny. Dítě, které stále dělá práci za jiné, se může cítit využívané.

Zvláštní pozornost si zaslouží situace, kdy dítě „zajišťuje“ kamaráda, například při tělocviku. Dohled a bezpečnost zajišťuje vždy učitel nebo trenér, ne dítě. Dětem je potřeba říct, že když se kamarád zraní nebo spadne, mají okamžitě zavolat dospělého, ne se snažit řešit situaci samy. Pomoc nesmí znamenat ohrožení vlastního zdraví.

Učte také, že pomoc není totéž co práce za druhého. Mnohdy pomůže víc, když dítě kamaráda povzbudí, ukáže mu postup a nechá ho to udělat samotného.

Pomoc dospělým a seniorům

Děti jsou často ochotné pomoci sousedům nebo starším lidem a obě strany z toho mají radost. Základní zásady:

• pomáhejte nejdřív lidem, které dítě zná: prarodiče, sousedé, známí z domu,
• drobné pomoci typu odnést nákup ke dveřím, otevřít dveře nebo vynést koš zvládne dítě od školního věku,
• dítě nemá vcházet do cizích bytů ani nastupovat do aut,
• pokud o pomoc žádá cizí člověk, má dítě odpovědět, že se zeptá rodiče, nebo upozornit blízkého dospělého,
• pomoc s přecházením vozovky nebo s obtížnou situací nechte na dospělých.

Takové pravidlo dává dítěti jistotu: pomáhat umím, ale nepřeháním to, a vím, kdy zavolat rodiče. Bezpečnost má přednost před ochotou.

Pomoc, když kamarádovi není dobře

Pomoc nemusí být jen fyzická. Dítě může být oporou kamarádovi, který se trápí, je smutný nebo ho někdo šikanuje. Naučte ho tři věci: kamaráda vyslechnout, nepodceňovat to, co říká, a požádat o pomoc dospělého, pokud problém přesahuje jeho síly. Pokud se kamarád svěří, že si chce ublížit, nebo že mu někdo ubližuje, dítě nesmí tajemství držet samo. Má to říct rodiči, učiteli nebo školnímu psychologovi hned. Řekněte mu, že to není „práskání“, ale pomoc.

Jak s dítětem o takových tématech mluvit, popisuje článek Jak vést s dítětem správně rozhovor. Pomáhá také stálá sebedůvěra dítěte, o které píše text Jak vzbudit u dítěte sebedůvěru.

Jak poznat, že pomoc dítěti prospívá

Zdravá pomoc má jasné znaky. Dítě pomáhá rádo, může odmítnout, po splnění úkolu je spokojené a nemá pocit, že za ostatní nese vinu. Pokud se naopak začne pomoc proměňovat v neustálé ujišťování, že je dobré, nebo dítě trpí výčitkami, kdykoli neuspěje, je čas ubrat. Dítě má pomáhat, protože mu to dává smysl, ne proto, že se bojí, že ho jinak nebudou mít rádi. Pomáhá, když mu občas řeknete: „Dnes nemusíš nic, odpočiň si.“ Vyvážený přístup mu dá sílu, aby pomáhalo i v dospělosti.

Když se dítě pomáhat nechce

Odmítnutí pomoci není selhání. Může znamenat únavu, strach nebo to, že se mu pomoc nezdá smysluplná. Zeptejte se proč a nehodnoťte. Někdy dítě odmítá, protože už ve škole dělalo moc nebo mu příliš často někdo něco přikazuje. Dejte mu volbu mezi dvěma úkoly a nechte rozhodnout. Pokud dítě dlouhodobě neprojevuje zájem o druhé a chová se k nim necitlivě, může být užitečné promluvit si s pediatrem nebo psychologem. Obecné zásady výchovy shrnuje také článek Výchova dětí.

Časté otázky

Odkdy má dítě pomáhat doma?

Už batole se může zapojit do jednoduchých úkonů, třeba odnést ponožky do koše. Úkoly se s věkem zvětšují. Je dobré, když jsou přiměřené, pravidelné a dítě je vidí jako součást rodiny, ne jako trest.

Mám dítě za pomoc odměňovat?

Peníze nebo sladkosti nejsou nejlepší cesta. Dítě pak pomáhá kvůli odměně. Častěji pomůže pochvala, poděkování a společný čas. Kapesné můžete spojit s pravidelnými povinnostmi, ale pomoc druhým by měla zůstat dobrovolná.

Co když dítě využívá ostatní, kteří po něm chtějí pomoc pořád?

Naučte ho říct ne. „Dnes to nestihnu“ je v pořádku a platí pro děti stejně jako pro dospělé. Pokud ho spolužáci nutí, aby za ně dělalo úkoly, nebo ho k něčemu tlačí, řešte to se školou.

Je v pořádku, že dítě hlídá mladšího sourozence?

Krátce a v dosahu dospělého ano, když je dost staré a sourozenec je v bezpečí. Plnou odpovědnost za malé dítě ale dítě nést nemá. Rozhoduje věk, zralost a konkrétní situace.