Být dobrou matkou

Být dobrou matkou   Autor obrázku: Oleg Sidorenko Být dobrou matkou je poslání, které by mělo naplňovat každou ženu, která se pro ně rozhodne. Novodobým trendem je být single a ve velkých městech naplňují tito jedinci velké procento, ale na vesnici, v tradičních rodinách, u křesťanů, zkrátka tam, kde se na svatbu nezanevřelo, tam se rodina pořád drží, má velkou vážnost a tradici. Tam je potom pro ženu samozřejmostí povinout dítě a pak se stát matkou. Ale onen přerod v matku je velmi bolestivý. Nestačí přijmout do rodiny dalšího člověka, ale podřídit se jeho biorytmu, návykům, bolestím, radostím, spánku. Maminka musí být laskavá, moudrá a vyrovnaná. Když je sama nerozhodná, podrážděná, přenáší svůj psychický stav na miminko a to spolu s mateřským mlékem nasává stav matčiny duše a potom se nemůžeme divit, že takové děti bývají uplakané, nevyrovnané a bojácné. Matka učí své děti tomu, že v rodině si musí všichni pomáhat, ať už při práci, při studiu, při potížích. Když se děti hádají, ona ví, že diskuse a vyjasnění si problému je daleko přínosnější. Má trpělivost a pochopení pro své děti a snaží se najít smířlivou cestu. Předává jim radost a pohodu, které jsou solí života. Když se matka umí radovat spolu se svými dětmi z jejich úspěchů, z maličkých úspěchů, z drobných střípků každodennosti, pak pro její děti není vůbec cizí tento pocit rozvíjet a opětovat. Autor obrázku: Sean Freese Mluvení, vyprávění a rozhodvory jsou důležitými momenty rodinného života. Když maminka vidí, že její děti něco trápí, nabídne jim ochranný štít a rameno, na kterém se mohou vyplakat. Pak se děti nebojí se mamince svěřit a taková jednoduchá metoda vyřeší to, na co by později zbývali psychologové a psychofarmaka. Matka vede děti ke svědomí. Když už udělali něco, na co nejsou zrovna pyšní, pak by se k tomu měli přiznat a vzít si ze situace ponaučení. Pokud tak neučiní, jakoby hrách na stěnu házel. Když jim maminka vysvětlí, že zlo se neoplácí zlem. Ale spíš je lepší kamaráda vyslechnout, pochopit, poradit mu, pak je situace výhodná pro obě strany. Přijímat dárky, omluvy, úsměvy, to je cesta, která je nejméně bolestivá, ale kterou řada dětí neumí chodit. Protože k tomu nejsou vedeni z domu. A přitom jsou to drobné střípky, ze kterých se časem skládá mozaika spokojeného člověka.