Jak zapojit dítě do kolektivu: od hřiště po první hodiny bez rodiče

Do kolektivu dítě zapojíte nejlíp postupně: nejdřív krátká setkání s jedním dalším dítětem, pak skupinka na hřišti, kroužek nebo herna a po čase i krátké chvíle bez rodiče. Cílem není, aby se dítě nebálo nikoho, ale aby vědělo, že rodič se vrací a že s jinými dětmi se dá hrát. Tady je, jak na to podle věku a co dělat, když dítě váhá.

Školka je pro většinu dětí první dlouhodobé setkání s cizími dospělými a větší skupinou vrstevníků. Čím víc podobných situací už dítě zažilo v bezpečné podobě, tím méně nového je pro něj na nástupu. Nejde o to, aby bylo „samostatné za každou cenu“, ale aby mělo důvěru, že se o ně postará i někdo jiný než máma a babička.

Kdy začít s kontakty s dětmi?

Dřív, než dítě nastoupí do školky, a přirozeně už v prvních letech. Miminko se o ostatní děti zajímá pohledem, batole si hraje vedle jiných dětí, ale zatím spíš každé po svém. Společná hra, ve které se děti domlouvají a střídají, se objevuje zhruba ve třech letech, u někoho dřív, u jiného později. Je proto normální, že dvouleté dítě si u pískoviště hraje samo a jen se dívá, co dělají ostatní. Není to nezájem ani plachost.

Co funguje v jednotlivých obdobích:

• Do jednoho roku: procházky, hřiště, miminkovské kurzy, návštěvy u kamarádek s dětmi. Dítě si zvyká na cizí obličeje a hlasy.
• Od jednoho do dvou let: hřiště, herna, společné hraní s jedním dalším dítětem. Rodič je nablízku.
• Od dvou do tří let: pravidelné kroužky nebo skupinky, hra, při které se střídá, a první krátké chvíle bez rodiče, třeba u babičky nebo v dětském koutku.
• Tři roky a víc: společná hra, domlouvání se, dělení se o hračky, hraní rolí. Dítě už snáší delší odloučení.

Jak dítě odpoutat od rodiče, aby to nebylo trauma?

Odpoutání je trénink, ne zkouška. Stejně jako se dítě učí chodit, učí se i zvládat chvíle bez rodiče, a to postupně. Neplatí, že dítě, které bylo hodně chováno, bude nutně „mamánek“. Blízkost v prvních letech je naopak jistota, ze které dítě později vychází. Problém je spíš to, když rodič nedává dítěti žádnou příležitost zkusit si, že to zvládne.

1. Začněte s rodičem nablízku. Dítě si hraje, rodič sedí o kousek dál.
2. Zkraťte přítomnost. Odejděte na pár minut a vraťte se, hned jak slíbíte.
3. Využijte jiného známého dospělého. Babička, teta nebo kamarádka, ke které má dítě důvěru, je dobrý první krok.
4. Zkuste hlídání v dětském koutku nebo herně. Je zajištěný dohled, rodič je v budově a dá se rychle zavolat. Dítě zažije cizí prostředí, ale má záchrannou síť.
5. Prodlužujte čas. Z deseti minut půl hodiny, pak hodina.

Pravidlo, které funguje vždycky: nezmizte potichu. Dítěti řekněte, že jdete pryč, kdy se vrátíte, a pak to dodržte. Skrytý odchod učí dítě hlídat rodiče, ne se uvolnit. Podrobně o prvních dnech ve školce a o loučení píšeme v textu Nástup do školky: příprava, adaptace a první týdny.

Co dítě potřebuje umět, aby si v kolektivu rozumělo?

Nejde o to naučit dítě pravidla dospělých, ale pár základních sociálních dovedností, které se dají trénovat doma i na hřišti:

• Pozdravit a představit se. Říct své jméno stačí. Pozdrav nechtějte po dítěti násilím, ukažte mu ho svým příkladem.
• Říct „ne“ a „ještě nechci“. Dítě, které dokáže slovy vyjádřit, co mu vadí, se méně bije a méně kouše.
• Střídat se a čekat. Houpačka, skluzavka, hračka: čekání se dá trénovat například pomocí hry „teď já, teď ty“.
• Dělit se. Nestačí to chtít, je potřeba to ukázat a nechat dítě si vybrat, které hračky si doma ponechá jen pro sebe.
• Poprosit o pomoc. Dítě, které umí zavolat „Pomoz mi“, se ve školce neztratí.
• Zvládat prohru a zklamání. Společenské hry, kde se někdy prohrává, jsou k tomu dobrý nácvik.

Důležité je, aby dítě nebylo trestáno za to, že ještě nezvládá všechno. Dvouleté dítě se o hračku opravdu nepodělí ochotně a rodič, který to chce po něm vynutit, mu spíš ukazuje, že dělit se je něco nepříjemného.

Jak podpořit dítě, které se kolektivu bojí nebo se stahuje?

Některé děti jsou od přírody pomalejší v zahřívání. Potřebují víc času, aby se zorientovaly, a pak se zapojí. To je v pořádku. Pomáhá, když:

• mu dáte čas, ať se dívá z povzdálí, než se zapojí;
• zvolíte menší skupinku nebo jedno dítě, které se mu líbí, místo velké herny;
• pojmenujete pocit: „Vidím, že tě to zatím nebaví. Pojď se podívat z lavičky.“;
• před novou situací předem popíšete, co se bude dít;
• nenazýváte dítě „stydlivé“ nebo „malý bojácek“, protože štítek ulpí.

Pokud dítě dlouhodobě odmítá kontakt s dětmi i cizími dospělými, nemluví tam, kde by mělo, je mimořádně úzkostné, nebo se opakovaně bije či kouše a nezlepšuje se to ani po několika týdnech, obraťte se na pediatra. Může vás poslat na vyšetření řeči, k dětskému psychologovi nebo do pedagogicko-psychologické poradny. Včasné zeptání nikdy není přehnané.

Může školka zapojení urychlit?

Školka je pro mnoho dětí největší školou kolektivu. Učitelky vedou děti k pravidlům, střídání a vzájemné pomoci a děti se učí jedny od druhých. Právě tam se děti nejčastěji učí hrát společně. Kdo chce dítě na kolektiv připravit dřív, může zvolit krátký pobyt v dětské skupině nebo kroužku, aby dítě neskočilo rovnou do celého dne. O výběru školky píšeme v článku Školky, o jazykových aktivitách pro malé děti v textu Angličtina pro předškoláky.

Nespoléhejte jen na to, že dítě „je prostě v kolektivu“. Ptejte se, zajímejte se o to, co dítě ve školce a ve skupině prožívá, a povídejte si o tom doma. Rodič, který dítě pravidelně vyslechne, pozná včas, když se něco děje.

Časté otázky

Ve kterém věku dítě začíná hrát s ostatními?

Společná hra se objevuje zhruba kolem tří let, před tím si děti spíš hrají vedle sebe. Rozdíly mezi dětmi jsou velké, takže se nemusíte znepokojovat, když je vaše dítě v dvou letech u hřiště spíš pozorovatel.

Je pravda, že dítě, které bylo hodně chováno, bude závislé?

Ne. Blízkost v prvních letech dětem dává pocit bezpečí, ze kterého se později vydávají do světa. Důležité je ale dávat dítěti postupně příležitost zvládnout situace bez rodiče, aby se naučilo, že rodič se vrací.

Mám dítě nechat v dětském koutku, i když pláče?

První pokusy dělejte krátké a tak, aby dítě mělo šanci uspět. Pokud pláče intenzivně a neuklidní se, vezměte ho zpátky a zkuste to později, třeba kratší dobu nebo s jiným dospělým. Cílem je, aby dítě zažilo odloučení zvládnutelně, ne aby si zvyklo na úzkost.

Kdy se mám obávat, že se dítě nezapojuje normálně?

Když dítě dlouhodobě odmítá kontakt s vrstevníky, nereaguje na oslovení, má opožděnou řeč nebo je opakovaně agresivní a nezlepšuje se to. Domluvte se s pediatrem, který posoudí vývoj a případně vás odešle k odborníkům.