Jak poznat příznaky anorexie u vaší dcery

Anorexie není rozmar ani vzdor, ale vážné duševní onemocnění, které poškozuje celé tělo. Začíná nejčastěji v dospívání a rodiče si jí často všimnou pozdě, protože ji dítě skrývá. Tady najdete varovné signály, jak s dcerou (nebo se synem) mluvit, čeho se vyvarovat a kam se obrátit.

Co anorexie je a proč nejde jen o jídlo

Mentální anorexie patří mezi poruchy příjmu potravy. Člověk s ní omezuje jídlo, zoufale se bojí přibrání a vidí své tělo jinak, než jaké je. Hubnutí přitom dává dospívajícímu pocit kontroly v době, kdy se mu zdá, že se nic jiného ovládat nedá. Skrývá se za tím často perfekcionismus, úzkost, nízké sebevědomí nebo tlak ve škole či v rodině.

Nemoc je nejčastější u dívek, ale týká se i chlapců a může začít i před pubertou nebo v dospělosti. Není to otázka síly vůle ani toho, že by rodiče něco udělali špatně. Protože tělo nedostává dost energie, trpí srdce, kosti, hormony a mozek, a čím déle nemoc trvá, tím hůř se léčí. Včasné rozpoznání proto zvyšuje šanci, že dítě vyléčíte.

Jak anorexii poznáte

Dospívající, který hubne, nemusí hned znamenat nemoc, ale kombinace několika signálů by vás měla zastavit. Dělí se na tělesné, chování a duševní:

• Chování kolem jídla: vynechává jídla s výmluvou, že už jedl, jí jen malé porce nebo „zdravé“ potraviny, krájí jídlo na kousky, schovává ho nebo vyhazuje, odmítá jíst s ostatními, čte obaly a počítá kalorie, nebo najednou vaří, ale sám nejí.
• Tělo a vzhled: rychlé a zjevné hubnutí, nosí široké oblečení, často je mu zima, vypadávají mu vlasy, má suchou kůži, bývá unavený a závratě. U dívek přestane nebo se zpozdí menstruace.
• Pohyb: nutkavé cvičení, běhání nebo chození, i když je nemocný nebo vyčerpaný.
• Psychika: podrážděnost, uzavřenost, ztráta radosti ze všeho, přehnaný strach z váhy, časté vážení a prohlížení se v zrcadle.

Nemoc dítě skrývá, někdy dokonce před sebou samým. Popírání je součástí nemoci, a proto je nejsnazší si všimnout dřív u jídla, nálady a chování než u váhy.

Pokud signály poznáváte, zapište si na pár dní, co jste si všimli: jak se dítě chová při jídle, kdy ztratilo na váze, jak spí a kdy mu je špatně. Poznámky nejsou na kontrolu dítěte, ale pomůžou lékaři udělat si rychle obrázek, protože dítě samo obvykle vše bagatelizuje. Pro lékaře je užitečné vědět také to, jestli se v rodině léčil někdo s úzkostí, depresí nebo poruchou příjmu potravy.

Co nedělat, i když máte strach

Mnoho starších rad doporučuje nutit dítě jíst před sebou a hlídat, jestli žvýká a polyká. Tohle nefunguje. Nucení a kontrola jídlo změní v bojiště a nemocný člověk se naučí vyhýbat se kontrole ještě důmyslněji. Vyvarujte se:

• nucení, vyhrožování, uplácení a trestání za to, že dítě nejí,
• komentářů k tělu („jsi hubená“, ale i „ty ses ale zlepšila“),
• pozorování každého soustka a kontroly po jídle,
• obviňování sebe nebo dítěte. Hledání viníka léčbě nepomáhá,
• diskusí o dietách, kaloriích a váze u společného stolu.

Správné je zůstat klidný, nabízet pravidelná a běžná jídla bez poučování a ukazovat, že vám jde o dítě, ne o váhu.

Jak s dítětem začít mluvit

První rozhovor se často nepovede, a to je normální. Pár zásad:

1. Vyberte čas bez spěchu a mimo jídlo. Ideálně v klidu a v soukromí, bez sourozenců.
2. Popište, co jste si všimli, a řekněte, že máte starost: „Všimla jsem si, že poslední týdny skoro nesnídáš a že jsi unavená. Bojím se o tebe.“
3. Mluvte o pocitech, ne o váze a vzhledu.
4. Počítejte s popíráním, hněvem nebo uzavřením. Nenechte se odradit a otevřete téma později znovu.
5. Řekněte, že chcete pomoct a že spolu zajdete k lékaři, ne že dítě „vyléčíte“ sami.

Pokud se dítě obává, že mu rodiče nevěří, pomůže, když bude u rozhovoru jiný důvěryhodný dospělý. Zdrojem mohou být také sociální sítě, kde se rozšiřují obrázky ideálních postav i návody na hubnutí, o čemž píšeme v textu o tom, jak sledovat pohyb dětí na internetu.

Anorexie není jediná porucha příjmu potravy

K poruchám příjmu potravy patří také bulimie a záchvatovité přejídání. U bulimie člověk střídá záchvaty přejídání s vyprazdňováním, třeba zvracením, projímadly nebo extrémním cvičením. Hmotnost přitom může být normální, takže si jí rodiče všimnou ještě hůř. Varovným signálem je, že dítě po jídle mizí na toaletu, jídlo se ztrácí z kuchyně nebo se objevují jizvy na hřbetech rukou. Také tyhle poruchy se léčí a platí pro ně stejné pravidlo: nečekat, až dítě samo přizná, ale vyhledat lékaře.

Kdy a kam jít pro pomoc

Jakmile máte podezření, objednejte dítě k pediatrovi nebo praktickému lékaři. Ten zkontroluje váhu, tlak, tep, udělá základní vyšetření krve a rozhodne o dalším postupu. Obvykle následuje spolupráce s psychiatrem nebo klinickým psychologem a nutričním terapeutem. Léčba trvá měsíce až roky a zapojuje celou rodinu. V těžších případech je nutná hospitalizace, protože je tělo vážně ohroženo.

Specializovanou pomoc nabízejí centra pro poruchy příjmu potravy a organizace, které se na ně zaměřují, například sdružení Anabell. Konkrétní kontakty vám doporučí pediatr, nebo najdete na webech ministerstva zdravotnictví a Národního zdravotnického informačního portálu.

Zavolejte záchrannou službu na 155 nebo 112, když:

• dítě omdlí nebo má bolesti na hrudi, dušnost nebo velmi pomalý či nepravidelný puls,
• nepije, je zmatené nebo extrémně slabé,
• mluví o sebevraždě nebo si ubližuje. Podpora v takové situaci je popsaná v textu o sebepoškozování.

Pokud si nejste jistí, jak situaci vyhodnotit, můžete se obrátit také na Linku bezpečí na čísle 116 111.

Co může dělat rodina při léčbě i předtím

Rodina je při léčbě klíčová. Pravidelná jídla ve stejnou dobu, společný stůl bez telefonů a televize, klidná nálada a podpora při doporučených krocích pomáhají víc než jakákoli kontrola. Mluvte o jídle neutrálně, nedělte potraviny na dobré a špatné a nehodnoťte se navzájem za vzhled. Děti se učí z toho, co vidí, a rodič, který neustále drží diety nebo kritizuje své tělo, jim předává stejný vzorec.

Pomáhá také budovat sebevědomí na jiných základech než na vzhledu: koníčky, kamarádi, úspěchy ve škole i mimo ni. Dospívající, kteří vědí, že je rodiče mají rádi bez ohledu na postavu a známky, jsou odolnější. S vnímáním vzhledu souvisí i první zkušenosti s make-upem, o kterých píšeme v textu o začátcích s líčením.

Časté otázky

Je každé hubnutí v pubertě anorexie?

Ne. Dospívající rostou a jejich tělo se mění, takže váha kolísá. Důležitá je kombinace signálů, tedy strach z jídla, rychlé hubnutí, skrývání a změny nálady. Pokud si nejste jistí, nechte dítě vyšetřit.

Může anorexii dostat i chlapec?

Ano, i když se objevuje méně často. U chlapců se nemoc často rozpozná později, protože ji lidé s hubnutím nespojují. Varovné signály jsou stejné.

Mám dítě donutit jíst?

Ne. Nutit nepomáhá a vztah zhoršuje. Nabízejte pravidelná jídla v klidu a vyhledejte lékaře, který navrhne vhodný postup, včetně toho, jak má rodina při jídle postupovat.

Jak dlouho se anorexie léčí?

Obvykle měsíce až roky, a často se zlepšení střídá s ústupem. Čím dřív se léčba začne, tím lepší jsou výsledky. Nevzdávejte to ani při zdánlivých neúspěších.