Co se stane, když uteču z domova

Útěk z domova je skoro vždy snaha uniknout něčemu, co člověk neumí vyřešit. Nezletilého hledá policie a většinou se vrací domů, ústav automaticky nehrozí, ale nebezpečí na ulici je skutečné. Text je pro dospívající, kteří o útěku přemýšlejí, i pro rodiče, kterým dítě uteklo nebo hrozí, že uteče.

Co se stane, když uteče nezletilý

Dokud člověku není osmnáct, odpovídají za něj rodiče nebo zákonní zástupci a mají právo i povinnost vědět, kde je. Když dítě z domova zmizí, rodiče to obvykle nahlásí Policii ČR jako pohřešování. Policie ho vyhledává stejně jako jiné pohřešované osoby, ověřuje známé adresy, kontaktuje školu a kamarády a pátrá podle telefonu a pohybu. Neplatí, že se s hlášením musí čekat několik dní. Dítě je ohroženější než dospělý a čím dřív se hledá, tím lépe.

Když policie dítě najde, obvykle ho předá rodičům. Pokud se ukáže, že doma mu hrozí násilí, zanedbávání nebo jiné nebezpečí, zapojí se orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) při obecním úřadu. Dítě může být po omezenou dobu umístěno do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a o dalším postupu se rozhoduje podle konkrétní situace. Samotný útěk neznamená automaticky odvezení do ústavu. O ústavní nebo ochranné výchově rozhoduje soud a děje se tak, když je vývoj dítěte vážně ohrožen a jiná opatření nestačí.

Proč útěk obvykle nic nevyřeší

Nezletilý, který odejde z domova, se rychle dostane do situace, kterou sám nezvládne:

• Bydlení. Nezletilý obvykle nemůže sám uzavřít nájemní smlouvu a majitelé ubytoven se na dokladech ptají. Skončí u kamarádů, kteří nemají povolení ho ukrývat, nebo na místech, kde je nebezpečno.
• Peníze. Práce pro nezletilého je omezená zákonem a zaměstnavatel potřebuje souhlas zákonného zástupce. Bez příjmu dojdou peníze za pár dní.
• Bezpečí. Na ulici hrozí zneužití, krádeže, nátlak a drogy. Lidé, kteří nabízejí pomoc a „ubytování zadarmo“, často něco požadují zpátky.
• Škola a budoucnost. Absence se hromadí, přichází problémy ve škole a klesá šance, že se dítě vrátí k normálnímu životu.

To neznamená, že důvod k útěku není vážný. Znamená to, že existují lepší cesty, než jít na ulici.

Co dělat místo útěku

Pokud se doma děje něco, co nevydržíte, jsou tu možnosti, které nepotřebují souhlas rodičů a nestojí nic:

1. Zavolejte Linku bezpečí na 116 111. Je zdarma, funguje nepřetržitě a můžete tam také napsat e-mailem nebo přes chat. Poradí vám, jak postupovat, a nemusíte říkat své jméno.
2. Řekněte to dospělému, kterému věříte. Třeba babičce, trenérovi, třídnímu učiteli, školnímu psychologovi nebo výchovnému poradci. Škola má povinnost nahlásit podezření na týrání.
3. Obraťte se na OSPOD. Pracovníci obecního úřadu pomáhají rodinám i dětem a mohou zajistit bezpečné místo, pokud doma hrozí nebezpečí.
4. Při přímém ohrožení volejte 112 nebo 158. Pokud vám někdo ubližuje, nebo se bojíte o život, nečekejte.
5. Vyhledejte krizové centrum nebo poradnu. Pomoc se dá najít v každém kraji a poradí vám i telefonická pomoc.

Pokud důvod není násilí, ale dlouhé hádky, pocit nepochopení, špatný prospěch nebo konflikt kvůli budoucnosti, často pomůže mediace. Zprostředkuje ji třeba rodinná poradna nebo pedagogicko-psychologická poradna, tedy někdo třetí, kdo oběma stranám dá prostor mluvit. K tématu, jak se rozhodovat o budoucnosti, vám může pomoct text o volbě školy a povolání.

Jak s rodiči promluvit, když je to těžké

Někdy by stačilo, aby rodiče slyšeli, co dítě skutečně trápí, ale rozhovor skončí hádkou. Pomáhá několik triků:

• vyberte klidnou chvíli, ne vyhrocenou hádku ani těsně před spaním,
• napište si předem jednu až dvě věci, které chcete říct, nebo jim je pošlete dopisem či zprávou,
• mluvte o tom, co cítíte a co potřebujete („je mi špatně, když…“), ne o tom, co jsou rodiče zač,
• navrhněte konkrétní změnu, třeba jiná pravidla o víkendech nebo společnou návštěvu poradny,
• pokud to nejde bez dalšího dospělého, přizvěte na rozhovor někoho třetího, třeba příbuzného nebo školního psychologa.

Když rozhovor nepovede nikam nebo se bojíte reakce, nepokračujte sami. Zavolejte na Linku bezpečí a domluvte si další postup s někým, kdo podobné situace zná.

Co když vám je už osmnáct

Dospělý člověk má právo se odstěhovat, rodiče mu to zakázat nemohou. Samotné odstěhování ale neřeší otázku, z čeho bude platit bydlení a jídlo. Několik věcí, které je dobré vědět:

• Rodiče mají obecně vyživovací povinnost, dokud se dítě neumí samo živit. To bývá typicky při studiu. Pokud se rodina neshodne, rozhoduje soud.
• Nájem, kauce a zálohy na energie se platí hned, a to ještě dřív, než dostanete první výplatu.
• Podmínky sociálních dávek se mění a záleží na příjmu i na tom, kde bydlíte. Jestli na nějakou podporu máte nárok, zjistíte na úřadu práce nebo na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí, ne podle toho, co si pamatuje kamarád.
• Pro první samostatné bydlení se hodí rozumný rozpočet a rezerva. Praktické zkušenosti ze sdíleného bydlení najdete v textu o životě na koleji, jak snášet spolubydlící.

Pokud se doma děje násilí nebo psychické týrání, máte právo požádat o pomoc i jako dospělí, třeba přes intervenční centra a poradny pro oběti domácího násilí.

Co mohou dělat rodiče

Pokud dítě uteklo, volejte policii okamžitě, ne za pár dní. Pošlete jí aktuální fotku, popis oblečení, kontakty na kamarády a údaje o telefonu. Zkuste se s dítětem spojit krátkou zprávou, ve které není výčitka, jen to, že chcete vědět, že je v pořádku a že se může vrátit.

Po návratu nekřičte a netrestejte. Dítě uteklo z nějakého důvodu a vy ho potřebujete znát. Zeptejte se, co se stalo, vyslechněte ho a poděkujte mu za návrat. Zjistěte, zda nešlo o šikanu, o týrání mimo domov, o nešťastnou lásku nebo o tlak ve škole. Pomůže také rodinná poradna nebo pedagogicko-psychologická poradna.

Pokud dítě utíká opakovaně, nebo se vám zdá, že si ubližuje, obraťte se na pediatra, psychologa a OSPOD. S tímhle tématem souvisí i text o sebepoškozování.

Rodiče by si také měli uvědomit, že útěk bývá signál, ne vzpoura. Dítě, které se nebojí, že mu rodiče uvěří a pomohou, má menší důvod odejít. Pravidelný rozhovor, zájem o to, co dítě dělá, a ochota přiznat vlastní chyby jsou základem, na kterém se dá stavět, i když dospívání provázejí konflikty.

Časté otázky

Může policie vrátit dítě domů násilím?

Policie dítě vyhledá a předá ho rodičům, ledaže hrozí nebezpečí. Pak se zapojí OSPOD, který dohlíží na to, kam dítě půjde. Nejde o trest, ale o ochranu.

Hrozí mi výchovný ústav, když utečeme?

Útěk sám o sobě ne. Soud nařizuje ústavní nebo ochrannou výchovu jen tehdy, když je ohrožen vývoj dítěte a jiná opatření nepomohla. Rozhodují konkrétní okolnosti, ne jednotlivý útěk.

Můžu zavolat Lince bezpečí, i když se bojím, že to rodiče zjistí?

Ano. Hovor je anonymní a zdarma, a dokud sami nechcete, nikdo se nic nedozví. Operátoři vás nenutí dělat nic, co nechcete, a pomohou vám najít další pomoc.

Kam jít, když potřebuji přespat?

Zavolejte na 116 111 nebo na OSPOD ve svém městě. Pomůžou najít bezpečné místo, třeba v krizovém centru. Ve skutečném ohrožení volejte 112.