Někdy se stane, že se dva lidé prostě nedokáží domluvit a je jedno, jsou-li to malé děti, nebo dospělí. K hádkám dochází v každé věkové kategorii a sledovat je můžeme již od útlého dětství, kdy se děti začínají hádat o předměty a hračky, které jsou jejich, nebo které by prostě chtěli mít jen sani pro sebe a v dospělosti to pak nebývá jiné.
Pokud se hádají děti, rodiče je za to kárají a nevidí, nebo spíše neslyší to rádi, ale co když se hádají dospělí a co když to jsou naši rodiče? Co dělat, když se rodiče hádají? To že se rodiče mezi sebou hádají, nebývá žádná výjimka. Určitě to každý z nás někdy zažil.
Někdy jsou to hádky opravdu velké a ty mají vliv i na děti, které tomu všemu chtě nechtě, musejí přihlížet. Mohou dělat, že to neslyší a psychicky se tak užírat, nebo mohou rodičům sdělit, že nevidí rádi, jak se mezi sebou hádají, že jim je to velice líto.
Jenže ne vždy toto zabere a rodiče mohou začít dítě vtahovat do jejich hádek a říkat jim důvody proč se hádají a házet tak špínu jeden na druhého. Někdy je možná nejlepší odejít a prásknout dveřmi tak, aby to rodiče slyšeli a zamysleli se nad svým chováním.
Pokud se vaši rodiče hádají, zkuste je někdy nahrát a pak až se uklidní jim to pustit a říct. „tak se podívejte, čeho já všeho musím být svědek.“ Možná je to donutí se nad svým chováním zamyslet a zcela jistě se za to budou oba dva stydět.
Hádky v životě jsou všude a to i v těch velmi harmonických vztazích, protože každý občas na určitou věc, může mít odlišný názor. Jde však o to, kdo všechno musí tyto hádky poslouchat a být jejich součástí. Tyto situace nejsou příjemné nikomu a už vůbec ne dětem, které za nic nemohou a přesto tyto dospělácké výjevy, musejí poslouchat.
