Knihovny vs. děti

Také si v duchu říkáte: „Kde jsou ty doby, kdy děti v knihovnách trávily spoustu času?“ Tak tuto větu nejčastěji uslyšíte z úst starší generace knihovnic.

Bývalo zvykem, že si děti od rodičů vyprosily nějaké ty drobné a jejich první cesta po návratu domů ze školy mířila do městské knihovny, aby si pořídily průkazku do této velmi oblíbené knihovny plné pokladů. Zamířit si to rovnou do dětského oddělení, kde se dala najít spousta pokladů v tištěné i obrázkové podobě.

Někdy tam děti hledaly knihy kvůli povinné školní četbě, ale ještě častěji se zde děti scházely v koutku místnosti nad různými pohádkami, a to jak obrázkovými, tak i těmi, z nichž jim pak rodiče večer před spaním předčítali.

Výpůjčka knih z knihovny bývalo něco velmi výjimečného. Setkávali se zde se svými kamarády a probírali obsah té či oné knížky, co se jim na ní líbilo, a co zase naopak nikoli. V dnešní moderní době se však již příliš často nesetkáváte s tím, že si děti přijdou do knihovny „pokecat“ s paní knihovnicí, nebo si domů vypůjčí celý stoh dětských knížek, v nichž mají zavrtané nosíky při každé možné příležitosti.

Dnes díky elektronickým podobám knih a internetu si raději knihu dítka prolistují tímto způsobem v pohodlí domova, než aby zvedla svá pozadí ze židle a vyrazila do jinak společensky rušného prostředí knihoven. Je však i pravdou, že dřívější funkci knihovnic, vykonávaly starší milé letité dámy, které celé atmosféře dodávaly jakousi exotičnost „babičky z pohádky“.

Dnes za pultíkem sedí mladá dívka, která sice ráda a ochotně poradí, kde jakou knihu hledat, ale veškerou agendu zadává do počítače a veškeré kouzlo ručně vypisovaných kartiček výpůjčky je ta tam.

Neházejte však flintu do žita, ne ve všech knihovnách narazíte na nevlídné profesionální jednání. Existuje mnoho knížek, které stojí za to si přečíst – ať jsou to již zmíněné knihy pro děti, ale i pro dospělé.