vzor Archives - Bobeček.cz

Supermani kolem nás – 2. část

Svůj velký podíl na sebereflexi dětí má i reklama. Je zde prosazován kult fyzické krásy, lidé jsou zde zdraví, silní a pružní a všichni nutí nám i dětem různé chemické berličky v podobě léků a různých preparátů, po kterých se budeme okamžitě cítit lépe a omládneme. Když vidí a vnímá všechny informace bezbranné dítě, pak je možné, že je bude nekriticky přijímat podle toho, co zrovna diktuje móda. Jediným způsobem, jak mohou rodiče své děti chránit před nekritickým přijímáním všech důležitých informací, které na ně sypou média, je jít vlastním příkladem.

Děti se musí naučit řešit problémy a rodiče jim mohou poskytnout vzor, jak si mají v kritických situacích počínat. Děti dnes reagují na problémy buď melancholickým únikem, nebo zbytečnou agresivitou. Rodiče dětem ukazují cestu, jak používat vlastní inteligenci a charakter k tomu, aby se podařilo potíže zdolávat. Nejprve musí mít člověk sám o sobě dobré mínění a usilovat o dosažení určitých cílů s použitím určité taktiky a charakteru. Musí si být ale dopředu vědom, že součástí snažení je námaha, trpělivost a také píle a obětavost. Když narazí na problémy, pak před nimi nesmí couvnou, ani na ně zaútočit, ale účinně je řešit.

Děti se musí naučit řešit problémy a řešit je samy za sebe. Přijímat svou vlastní identitu a být s ní spokojeni, ne se schovávat za Supermany, Spidermany a Xeny. Pak by mělo být dítě motivováno a mělo by se mu zdůrazňovat, že je taky hrdina, protože dokáže ochránit mladší sestřičku před zlobivými kluky ve školce a sestřička se díky němu nemusí bát chodit do školky. Taky pomáhá mamince a maminka má potom víc času na oba dva, takže ji zachrání od toho, že by nevěděla, kam dřív skočit a neměla by večer čas na pohádku.

Jsou to sice na první pohled banality, ale právě z těchto střípků se tvoří sebedůvěra, vztah s rodiči, zdravý pohled na svět, schopnost odlišit zrno od plev. A právě toto jsou pilíře, na kterých stojí šťastné dětství a jsou taky základními stavebními kameny pro další život.

Supermani kolem nás – 1. část

Když se podíváme na televizi, posloucháme rádio, přečteme si noviny, máme pocit, že se svět skládá ze supermanů, superhrdinů, supermodelek, Barbie, Kenů, multimilionářů a není divu, že se jim naše děti snaží aspoň trochu připodobnit.

Hodně dětí svůj vzor ještě nemá a hledá ho. Ale hodně z nich je fascinováno svými idoly, kteří jsou médii prezentování jako extrémně hezcí, bohatí, chytří, vážení atd. Pak také děti, na které je vyvíjen takový tlak se snaží nezapadnout do davu a snaží se svou vizáží i osobností kopírovat svůj vzor, ať už je to Spiderman, Madonna, Eminem či další hvězdy.

Pokud chceme, aby se naše dítě zbytečně netýralo tím, že se stylizuje do role svého vysněného idolu, kterým být ale nemůže, pak je na nás, abychom mu představili jiné pojetí světa.

Elenor Rooseveltová prý řekla: „Nejjistějším způsobem, jak dětem podat těžké věci, je představit je jako snadné.“ A to se dá aplikovat i na naše děti.

Když jsou často vychovávány v prostředí, které jen hýří výčitkami či zažívají příliš uvolněnou výchovu, která je shovívavá (což je zástěrka pro pohodlí či lenost jejich rodičů, kteří se dětem snaží zajistit dokonalou existenci bez námahy), pak se nemůžeme divit dítěti, že hledá idol, ke kterému by se mohl upnout a který bude formovat jeho život.

Život bez utrpení se může rychle stát životem bez skutečné radosti. Protože se mládež velmi nudí, protože jí chybí stimuly a výzvy, jsou navyklí na přepínání kanálů na televizním přijímači a hledají, co se jim líbí a co ne. Hledají pozitivní náladu, hledají něco, z čeho by mohli mít rychle a bezbolestně dobrý požitek. A co vidí – vidí ty bohaté, krásné a slavné, kteří ovládají svět. Ti mají hodně peněz a žijí okázale, jsou úspěšní a celý svět je zná, soupeří mezi sebou, kdo bude mít větší úspěch, kdo vyhraje víc soutěží.

V takové situaci se musí umět dítě obrnit a zvládat bolest, jak psychickou, tak fyzickou. Někdy jim věnujeme přehnanou péči, tak stačí malá oděrka a zdá se, že se zhroutí celý svět. Někteří rodiče se snaží eliminovat veškeré fyzické i psychické nepohodlí.

Výchova dětí – 2. část

Tlak doby je neúprosný, všichni mají hodně kroužků, prezentují se na besídkách, vystavují svá dílka, mají koncerty. Je hezké své dítě nějakým způsobem začlenit a začít, ale nesmíme jeho den zaplnit množstvím aktivit a zapomnět na to, že je to pouze dítě, které si chce hlavně hrát. Nemusíme ho nechat jako dřevo v lese, ale taky zaplnit jeho den takovým množstvím aktivit, aby to hezky zvládlo a nebralo je jako obtěžující.

Když má dítě dětský pokojíček, pak má prostor pro své vlastní já, pro to, aby byl dostatečně kreativní, aby se vyvíjel, sám byl schopen se zabavit, a taky jako každý dospělý potřebuje osobní prostor a místo sám pro sebe.

Když vedeme dítě k samostatnosti, děláme taky dobře. Stačí když se naučí pár jednoduchých záležitostí, jako je uklízet si po sobě pokojíček s hračkami. Pomůže taky, když se dítě naučí nenápadně samo komunikovat s okolím, když například v obchodě poděkuje paní prodavačce, když dá dítěti v kočárku dudlíček, aby neplakalo, když pomůže mamince otevřít dveře do bytu, protože má maminka těžké tašky, když něco jí a dokáže se sám o sobě rozdělit s bratříčkem či sestřičkou.

Je příjemné, když je dítě jako ryba ve vodě v dětském kolektivu. Když například chodíme do cvičeníčka pro děti, nebo když chodíme hrát si na písek za ostatními maminkami, když chodíme plavat do vaniček od kojeneckého věku. Pak je dítě zvyklé na ostatní lidi a nevnímá přechod do školky, školy atd. jako zradu spáchanou vlastními rodiči a dokáže se lépe aklimatizovat a zapadnout.

Když nastoupí do školky, do školy, pak hodně pomůže podpora rodičů, protože jde o velké trauma, které přineslo řadu změn a děti nemají takové velké množství změn rády. Pak by i rodiče měli volit systém: čím méně, tím lépe. Vzít si například dítě ze školky domů co nejdříve a nenechávat ho tam do pozdních odpoledních hodin tak, aby tam byl úplně poslední, to hodně dětí těžce nese.

Je velmi příjemné, když přijde domů a tam už ho čeká sourozenec, ale když je o 14 let starší, pak si s ním asi moc nezahraje. Je dobré, když jsou věkově co nejblíže a mají podobný vkus co se týče hraček, her a nebo oblečení. (Obzvláště oblečení pro holky bývá problém vybrat tak, aby se líbilo oběma, pokud po sobě dědí.) Pak nemusíte chodit každý den po návštěvách a víte, že si děti zahrají. Pak jsou i noci klidnější a vy také.

Little Kids Hugging — Autor obrázku: Mike Renlund

Když jste klidní a vyrovnaní, tak budou zřejmě i vaše děti, když nepodvádíte okolí, pak zřejmě nebudou ani vaše děti, pokud po jídle neolizuje nůž, pak zřejmě nebudou ani vaše děti. Ale nemůžete po svých dětech chtít, aby se chovalo jinak než tak, co kolem sebe vidí. Takže rodič ať chce nebo ne, je pro své potomky velkým příkladem. A než jdete spát, přemýšlejte o tom, jaký byl váš den, co hezkého jste spolu zažili, co mohlo být lepší a z čeho měli větší radost, věřte že také vám se budou zdát hezčí sny.

Jak se chováme my vůči dětem, tak se chová moudrý vůči všem, kteří i potom, co jim uplynulo mládí a zešedivěly vlasy, zůstali dětinští. Lucius Annaeus Seneca

Výchova dětí – 1. část

Kdo miluje své děti, nemůže mít to srdce, aby je i vychovával.

Dušan Radović

Kdo své dítě miluje, ten jedná instinktivně – pak je láska, která ho vede, daleko lepší, než spousta moudra, které načte v knihách.

Pokud si stanovíme zásady, které jsou pro nás důležité a které bychom rádi svému dítěti předali, pak buďme důslední a nedejme se obměkčit ani dítětem ani tím, že už se nám nechce, že už jsme unavení a nemáme chuť dál v tom pokračovat.

Ono je jednoduché říct: Tak když nechce Maruška zdravit, tak ať tedy nezdraví. Ale v reálu se nám takové jednání vrátí jako bumerang. Učitelka i sousedky si budou stěžovat, koho jsme to vlastně vychovali, když ta naše Maruška neumí ani pozdravit.

Pravidla by měla být přiměřená chování a také povaze našeho dítěte. Pokud půjdeme navíc my sami příkladem, tak je to lepší než půlhodinová přednáška o tom, že zdravit je slušnost a odpovědět povinnost. Pokud my sami ale zdravit nebudeme, pak můžeme dítěte připomínat tuto zásadu i desetkrát denně a zřejmě k ničemu nedospějeme.

Když budeme s dítětem, pak vězte, že není lepšího vychovatele, rádce, pomocníka, blízké duše. Ani kdybychom mu zařídili tu nejlepší dulu na světě, nikdy to pro dítě nebude takový přínos, jako to, když ho vychovává vlastní rodič. Pokud necháme našeho potomka na výchovu prarodičům a budeme se věnovat budování kariéry, pak není divu, že potomek bude dělat to, co považují za rozumné a moudré naši prarodiče. Je nasnadě, že mu povolí spoustu věcí, které nám osobně hodně vadí. Ale pokud tam nejsme, abychom se zasadili o tom, že po sobě dítě opravdu musí uklízet samo, nestačí, když mlíčko dopije, ale musí hrníček zanést do dřezu, tak se to samo od sebe nenaučí.

Rodič je nenahraditelný. A pokud se potomkovi dostatečně nevěnujeme, pak opravdu nemáme právo ho peskovat za to, jaký je. V první řadě bychom si měli sáhnout do svědomí.

Podceňování se

Paul Cézanne

Byl jsem od počátku zázračným dítětem. Všichni o mně už od dětství říkali, že to bude hotový zázrak, stane-li se ze mě něco.

Pokud nebudeme myslet pozitivně, pak vidíme vždycky pohárek z půli prázdný, kdežto optimista způli plný. Není dobré vidět věci černě, protože to může být počátkem všeho zlého v našem životě a tím taky můžeme negativně ovlivnit sebereflexi našich dětí. Když uslyší z našich úst na svou adresu zejména chválu, pak není třeba se divit, že samo budou chválu dále šiřit a bude o sobě mít kladné mínění.

Pokud ovšem vidíme věc vždycky negativně a budeme tím směřovat výchovu našeho potomka, pak s největší pravděpodobností vychováme člověka věčně nespokojeného, který nedokáže vydržet sám se sebou, natož tak s jinými lidmi.

Rodiče by měli začít hlavně u sebe. Pokud děti uslyší z maminčiných úst nesebevědomou větu: „Nejsem dobrá matka.“, pak si to budou zřejmě myslet. Svým dětem ale dáváme to nejlepší a vychováváme je co nejsrdečněji.

Pro pubertální mládež je často matka třídním nepřítelem. Protože jim zakazuje tolik věcí, které by rádi dělali a často tak dochází k hádkám, kterých potom později sami litují. Až teprve v dospělosti sami pochopí, že tato doba, kdy byli nespokojení a matka a otec je pořád pronásledovali nesmyslnými zákazy a nařízeními, měla něco do sebe a formovala jejich vidění světa.

Mother and Son 5298 — Autor obrázku: frankjuarez

Často si pubertální mládež myslí, že není hezká a snaží se najít nějaký vzor, se kterým by se ztotožnila. Někdy tato obdivná láska může přerůst až v obsedantní chování. Mějte se rádi takoví, jací jste. Mějte na mysli, že modelky a modelové jsou sice hezcí, ale za jakou cenu. A přináší jim to větší radost a zadostiučinění v jejich soukromém životě.

Mějte rádi sami sebea budete mít rádi i své okolí. Sebelásky, pokud není narcistická a přehnaná, je dobrým základem, na kterém se dá stavět hezký vztah s ostatními lidmi a taky spokojený a šťastný život.

Tím, že se podceňujete nejvíce ublížíte sami sobě a svým blízkým. Pokud chcete být v životě šťastní, mějte na paměti, že jste důležití, jste laskaví a pokud se budete snažit, tak i vnitřně krásní, a to jsou vlastnosti, které vaše okolí docení nejvíc.

Jak vychovávat dítě k hodnotám

Nejprve si musíme položit otázku: Co pro své ratosti vlastně chceme? Pokud necháme děti, aby se nabažily toho, co mají rády, vyberou si sledování televize, která je pro ně snadno dostupným společníkem. Také pojídáním pamlsků, které jedí místo pravidelného jídla, jim nenastavíme správný směr.

Všechna naše snaha chce hlavně odhodlání a snahu přijmout fakt, že dětem je třeba se věnovat a musíme jim obětovat svůj volný čas a kus sebe.

Rodina je místem, kde vznikají a budují se hodnoty. Proto jsou nezbytné některé organizační záležitosti. Systém, který vidí děti kolem sebe jim vnucuje hodnoty svou vychytralostí a silou. Rodiče ale musí vytvořit strukturu hodnotového systému, který v porovnání s pozlátky doby dokonale obstojí.

Pokud například za základní hodnotu zvolíme svou důstojnost, pak musíme tuto hodnotu podpřit svými každodenními postoji, jako je přátelství, poruzumění, sympatie, zdvořilost, statečnost, úcta, schopnost obětí, vytrvalost v tom, co jsme si stanovili atd.

Dále je nasnadě, že hodnoty se musí nějak jmenovat. Musí být tedy pochopitelné a měřitelné. Rodiče by tedy měli jasně stanovit, co od svých potomků očekávají. Definovat to co nejpřesněji a stanovit hranice, kam až ona vlastnost sahá.

Pak je důležité si uvědomit, že těmto hodnotám je také nutné vyučovat. Okolní svět nás vede k domněnce, že vítěz bere vše, kult těla je důležitý a zdůrazňuje požitky, krásu, která se odvíjí od vnějšího vnímání našeho těla a s tím jsou spojeny vlastnosti jako soutěživost, náruživost, násilí, agresivita, přehnaná asertivita a sebestřednost.

Nestačí o hodnotách sáhodlouze vyprávět, hodnoty se musí zažít na vlastní kůži. Pokud je rodič se svým dítětem v kontaktu, pak ono cítí, že hodnoty žijí a nejsou jen ideálem, kterého obyčejný smrtelník nemůže dosáhnout. Jsou hmatatelné a živoucí, protože hezky fungují v rodině, mohou se teda rozšířit dále, mezi kamarády, vrstevníky, budoucí partnery atd.

Pokud děti a rodiče podnikají hodně věcí spolu, pak se staví do role modelů. Ideální je mít rituály, například společné snídaně a večeře. Rodina se sejde u jednoho stolu a společně si pohovoří, jak se celý den měli, na co se chystali, co jim vyšlo a co by udělali jinak. Taková chvíle souznění a klidu, do které nezasahuje všudypřítomná televize, počítače či hlučná hudba, může znamenat velmi mnoho.

Mějme tedy na paměti, že je důležitější to, čím jsme, než to, co děláme.

Jak správně vychovávat své děti?

Don Bosco řekl:

„Vícekrát se mě ptalo mnoho lidí, jaké užívám metody, když s takovým zdarem uvádím mládež na cestu ctnosti. Vždy jsem odpovídal: Preventivní systém a láska! Je to systém, který jedná s každým mladým člověkem jako s přítelem a takovým jej i činí. Ve snu, který se mi zdál v devíti letech, mi Paní, která mi poručila, abych se zamíchal mezi skupinu hrubých klejících chlapců, řekla: „Ne bitím, ale vlídností a láskou máš získat tyto své přátele.“ Místo chlapců byla přede mnou v té chvíli záplava divokých zvířat: kozlů, psů, kocourů, medvědů. A Paní řekla: „Zde je tvé místo. To, co teď uvidíš, budeš uskutečňovat dobrotou u mých dětí.“ V té chvíli se z divokých zvířat stali bílí, přítulní beránci…“ Don Jan Bosco (1815-1888)

Na tomto citátu známého učitele a vychovatele žijícího v 19. století je notný kus pravdy a vlastně všechno z toho, co navrhl už v době před dvěma staletími se dá aplikovat na výchovu dnešní mládeže. Pokud si uvědomíme, že příklady táhnou, a ne jen slova, ať už v podobě zákazů a příkazů, máme zpola vyhráno. To je onen preventivní systém. Ten, kdo má rád sebe, má rád i své okolí, svou rodinu, příbuzné a v neposlední řadě i své děti.

Pokud je naše dítě pro nás něčím výjimečným, někým, koho si vážíme a snažíme se mu předat to nejlepší ze sebe, pak tam funguje i druhý činitel, láska. Je pravda, že přísností a krutým zacházením si možná vysloužíme strach a jakousi formu respektu, která se ovšem můžeme kdykoliv zvrhnout, a to když ukážeme svoji slabost a chceme taky politovat.

Když ale otevřeme své srdce a duši a okolí pochopí, že jim dáváme nahlédnout dovnitř do naší duše a že se s nimi chceme podělit o své vnitřní já a o to, co je podle nás nejvzácnější, pak můžeme získat spřízněnou duši. Pak můžeme obrátit to „stádo“, tu mládež, tu verbež na beránky, na přítulné kamarády a mazlíčky.

Vzdělávání a výchova dětí

Jedna dobrá matka znamená víc než sto učitelů.
Autor: Johann Gottfried von Herder

Myšlenka tohoto německého spisovatele, filosofa a průkopníka preromantické
estetiky v německu je velmi nosná a hluboká.

Můžeme dětem zaplatit mnohé koníčky, chůvy, kroužky, záliby, ale pokud jim nevštípíme sami lásku a cit pro tyto aktivity, pokud nejsme sami zapáleni a pokud nevidí příklad a zapálení u svých rodičů, tak jim těžko budeme vysvětlovat, že fotbal je kolektivní hra, ve které se nejen vybijí, ale taky se naučí spolupracovat s hráči, vytvoří si kamarádství, posílí kolektivního ducha pokud my sami budeme od rána do večera vysedávat u počítače a křičet na ně kdykoliv se nás na něco zeptají.

V dětech jsou uloženy všechny naše vlastní velké možnosti.
Autor: Lev Nikolajevič Tolstoj

Další pravdou je, že pokud vidíme ve svých potomcích vlohy, které byly dány
i nám, můžeme je rozvíjet, můžeme děti správně zacílit a poskytnout jim
potřebné zázemí, oporu a ochranný štít. Pokud vidí, že my nadšeně
navštěvujeme ochotnický spolek a chodíme hrát divadlo, abychom pobavili lidi i sami sebe, pak bude pro dítě snadnější následovat náš příklad.

Děti potřebují spíš vzory než kritiku.
Autor: J. Joubert

Pokud dokážeme být svým dětem nápomocní a dokážeme ovládnout své vášně, emoce, které by mohli zadupat do země to malé semínko, jež vyrůstá někde hluboko v duši našeho dítěte. Musíme být živnou půdou, abychom poskytli podporu, hnojení a příznivé podmínky k růstu toho maličkého výrůstku. Laskavost, smír a podání pomocné ruky pomůže daleko víc než slova hany, která mohou dětskou dušičku zasáhnout a způsobit celoživotní šrámy.

Děti je třeba vychovávat k lásce k lidem a ne k sobě samému. A proto samotní rodiče musí mít rádi lidi.
Autor: Dzeržinskij

Opět jsme zpátky u pořekladla: Příklady táhnou. Pokud jsme my laskavými a
milými lidmi, kteří dokážou přehlédnout drobné nedostatky u ostatních lidí a
naopak ocenit jejich klady, pak nejspíš i naše děti budou mít vlastnost
empatie, budou oblíbení a budou se cítit mezi lidmi jako ryba ve vodě.
Dopřejme jim to, neboť člověk je bytost společenská, homo sapiens sapiens je
název, který nesme s hrdostí a naplňujme to, co označuje.

Být dobrou matkou

Být dobrou matkou je poslání, které by mělo naplňovat každou ženu, která se pro ně rozhodne. Novodobým trendem je být single a ve velkých městech
naplňují tito jedinci velké procento, ale na vesnici, v tradičních rodinách,
u křesťanů, zkrátka tam, kde se na svatbu nezanevřelo, tam se rodina pořád
drží, má velkou vážnost a tradici. Tam je potom pro ženu samozřejmostí
povinout dítě a pak se stát matkou. Ale onen přerod v matku je velmi
bolestivý. Nestačí přijmout do rodiny dalšího člověka, ale podřídit se jeho
biorytmu, návykům, bolestím, radostím, spánku.

Maminka musí být laskavá, moudrá a vyrovnaná. Když je sama nerozhodná,
podrážděná, přenáší svůj psychický stav na miminko a to spolu s mateřským
mlékem nasává stav matčiny duše a potom se nemůžeme divit, že takové děti bývají uplakané, nevyrovnané a bojácné.

Matka učí své děti tomu, že v rodině si musí všichni pomáhat, ať už při
práci, při studiu, při potížích. Když se děti hádají, ona ví, že diskuse a vyjasnění si problému je daleko přínosnější. Má trpělivost a pochopení pro své děti a snaží se najít smířlivou cestu.

Předává jim radost a pohodu, které jsou solí života. Když se matka umí
radovat spolu se svými dětmi z jejich úspěchů, z maličkých úspěchů, z
drobných střípků každodennosti, pak pro její děti není vůbec cizí tento
pocit rozvíjet a opětovat.

Day 213: "Chosen family" — Autor obrázku: Sean Freese

Mluvení, vyprávění a rozhodvory jsou důležitými momenty rodinného života. Když maminka vidí, že její děti něco trápí, nabídne jim ochranný štít a rameno, na kterém se mohou vyplakat. Pak se děti nebojí se mamince svěřit a taková jednoduchá metoda vyřeší to, na co by později zbývali psychologové a psychofarmaka.

Matka vede děti ke svědomí. Když už udělali něco, na co nejsou zrovna pyšní,
pak by se k tomu měli přiznat a vzít si ze situace ponaučení. Pokud tak
neučiní, jakoby hrách na stěnu házel. Když jim maminka vysvětlí, že zlo se
neoplácí zlem. Ale spíš je lepší kamaráda vyslechnout, pochopit, poradit mu,
pak je situace výhodná pro obě strany.

Přijímat dárky, omluvy, úsměvy, to je cesta, která je nejméně bolestivá, ale kterou řada dětí neumí chodit. Protože k tomu nejsou vedeni z domu. A přitom jsou to drobné střípky, ze kterých se časem skládá mozaika spokojeného člověka.