Děti v registrovaném partnerství? ANO či NE?

Další z hlavních a velice důležitých otázek je ta, zda by mohly homosexuální páry vychovávat dítě.

Jaký je na to názor ?

Názory jsou na to toto téma úplně stejné, jako na otázku o registrovaném partnerství samotném. Ale v této otázce doposud převládá názor záporný, protože je to v naši republice zakázáno.

Proč ANO ?

Autor obrázku: christina rutz

Samozřejmě jsou mezi námi lidé, kterým nevadí, že dítě se dostane do rukou dvěma maminkám či dvěma tatínkům. Zase musíme uznat, že je lepší, když takové dítě vychovávají rodiče, kteří ho mají rádi, i přestože jsou homosexuálové, než aby zůstávalo v dětských domovech nebo jiných zařízení, kde nemají rodiče žádné. Sice nebudou mít ten tradiční model rodiny, kdy je matka, otec a dítě, ale zase na druhou stranu budou určitě šťastnější. A také když si uvědomí, že společně dítě mít nemohou a pak se jim naskytne možnost, jak dítě získat, tak jsou za to rádi a váží si toho dítěte, tak jakoby to bylo jejich vlastní.

Proč NE ?

První co nás napadne je to, že i kdyby tyto páry mohly adoptovat dítě, tak to dítě bude v nevýhodě a jistým způsobem bude trpět. V žádném případě, protože by ho homosexuální pár nějak zanedbával, to vůbec ne, ale jde o to, že by se jim mohly ostatní děti posmívat, protože není zvyklostí, aby dítě mělo dvě maminky či tatínky. A proto to lidé odsuzují, že by nevidělo ten model tradiční rodiny a dokonce někdo tvrdí, že by se potom orientoval homosexuálně také, protože v tom to dítě vyrůstalo, takže by v tom nevidělo nic zvláštního.

Je možné, aby se dítě homosexuální vztah „naučilo“ od rodičů?

Mnoho lidí si to myslí a je pravdou, že dítě by se na to nedívalo jako na něco výjimečného, ale na druhou stranu láska se nedá naučit a dítě to buď cítí, anebo ne, takže vůbec není pravdou, že v tom vyrůstá, tak bude homosexuál. Navíc by se nestýkalo jen a pouze se svými rodiči, ale vidí třeba u sousedů, že jejich chlapeček má rodiče opačného pohlaví či pak ve školce a ve škole, kdy rodiče vyzvedávají děti, tak taky vidí, že jednou si pro dítě přijde tatínek a po druhé to samé dítě vyzvedne maminka a bude mít příbuzné, kteří žijí podle tradičního modelu rodiny a tak podobně, prostě kolem sebe uvidí i homosexuály, ale také i normální rodiny.

Výchova dítěte

Tady se nedá přesně určit: dělejte to a támhle to… Je to na každém rodiči individuálně, jakou výchovu dítěti zavede, ale pokud nebude důsledná, děti se stávají rozmazlenými, protivnými a v podstatě si dělají to, co ony samy chtějí.

Proto pokud budeme chtít vychovávat dítě s láskou, tak ano, ale zase se to nesmí plést s flegmatičností. Dítě potřebuje také disciplínu a nějaký řád, aby mohlo normálně a slušně fungovat. A hlavně jediní, kdo s tím bude mít problémy, budete vy.

Pravidla

Autor obrázku: liz west

Pokud budeme chtít mít slušně vychované děti, měli bychom dbát na určitá pravidla, která se musejí zavést, jak se říká „už od kolébky“. Jedno z prvních pravidel je aby si dítě nedělalo to, co samo chce. Jste jeho rodiče, samozřejmě nemůžeme mu zakazovat všechno, co nám se nelíbí, ale řád musí být. Určitě i vy jako malý jste doma nějaký řád měli a je v podstatě jedno, jestli to byla dřívější doba nebo je doba teď, současná.

Další pravidlo, dítě by mělo domů chodit včas, tak jak si předem domluvíte. Samozřejmě i kdyby nepřišlo, dneska je moderní doba telefonů, tabletů a nevím čeho všeho ještě, tak není problém zavolat a zjistit kde je, nebo kde se zpozdilo, ale pořád to neřeší ten problém, že musí poslouchat a v dohodnutou dobu by mělo být doma.

Další velmi důležité pravidlo je vybudování důvěry mezi Vámi a dítětem. Pokud Vám vaše vlastní dítě nebude důvěřovat, je všechno špatně. Hlavní problémy jsou opravdu v komunikaci s dětmi a vzájemnou důvěrou. Spousta dětí nedůvěřuje svým rodičům ale spíše kamarádům a mohou se takto dostat do jakéhokoli problému. Pokud totiž bude mít dítě nějaké problémy ať už ve škole, nebo s drogami nebo toho, že se dostal do špatné party nebo to, že vaše dcera důvěřovala nějakému chlapci a on ji zradil, musí vám důvěřovat na to, aby se Vám s takovými problémy svěřilo. A pokud Vám důvěřuje natolik, že se vždy o nějakém problému radí s vámi a ví, že když vám ho poví, společně ho vyřešíte, jste na velmi správné cestě. Víme všichni, že důvěra je velmi důležitá jak v partnerském vztahu, tak i ve vztahu s dětmi.

Autor obrázku: Remy Snippe

Další pravidlo pokud máme děti dvě a více, neměli bychom mezi nimi dělat rozdíly. Děti jsou bystré a zanedlouho to samy pocítí a vy pak budete ti, kterým to budou vyčítat, že se nadržovalo tomu a tomu. Proto určitě bychom měli děti měřit stejným metrem, aby neměly právo se kočkovat jak s Vámi, tak se svými sourozenci.

Výchova dítěte není jednoduchá věc. Jsou rodiče, kteří to zvládnou bez problémů a mohou být pyšní na sebe i na své děti a na druhou stranu jsou rodiče, kteří to nezvládají ať už psychicky nebo fyzicky, ale musíme myslet při výchově našich dětí vždy na jednu věc – tak jak si je vychováme, tak se k nám budou chovat a hlavně tak se budou chovat i k okolí a jak jistě víme děti jsou vizitka rodičů. Toto pravidlo vždy bylo, je a bude.

Výchova dle knih

Autor obrázku: Bryce Edwards

Výchova dle knih

Existuje mnoho žen, které čekají své první miminko a nemají nikoho, kdo by jim s jejich úlohou matky pomohl. Neví si mnohdy s něčím rady, a protože jejich vlastní rodiče nežijí, nebo se s nimi nestýkají, nemají se na koho obrátit. A totéž platí pokud navíc ani nemají žádné sourozence ani příbuzné a s přáteli se příliš nestýkají.

Proto většina maminek rady hledá na internetu, nebo pro děti někdy ne příliš vhodnou metodu výchovy – z knih. Ne všechny takovéto knihy jsou špatné, ale v případě, že se podle nich zcela plně řídíte, tak „chudák“ dítě. Alespoň tak to nazývají některé jiné maminky z širšího okolí.

Každý se shodne na tom, že pokud se z knih pouze inspirujete, nebo Vám účelně zodpoví to, s čím si nevíte rady, je to velkým pozitivem. Ale v případě, že se chystáte vychovávat Vaše dítě jen a jen podle knih, nemuselo by to pro někoho skončit dobře.

Výchova dětí se ve většině případů řídí vývojem samotného dítěte a jeho potřeb a někdy i samotnou situací. Každé dítě je totiž jedinečné, reaguje a chová se zcela jinak. V knihách jsou však uvedeno pouze obecné zásady a praktické rady.

Nebojte se zeptat jiných maminek venku na hřišti, pokud si s něčím nevíte rady. Ač jsou cizí, mají své zkušenosti a to i letité, takže Vám dozajista rády poskytnou potřebné informace.

Nechat se inspirovat knihami o dětech však bývá i motivující, pokud už Vám dochází nápady, jak děti účelně zabavit. Pokud si nějakou knihu domů pořídíte, rozhodně ničemu neuškodíte. Jen hlavně podle nich nevychovávejte Vaše děti a neřiďte se slovem od slova. Až Vaše děti jednou odrostou dětským střevícům, zcela jistě Vám za Váš osobitý přístup srdečně poděkují.

Přísnost

Přísnost

Hodně dětí se doma potýká s velmi přísnými rodiči. Problém však mezi dětmi a rodiči může vyvstat, pokud to rodiče se svou přísností až moc přehání. To pak takovéto děti dělají úplný opak toho, co se od nich očekává.

Autor obrázku: RichardBH

Budou ještě více projevovat svou rebelii, místo toho, aby své rodiče náležitě respektovali a zároveň jim projevovali i náklonnost a lásku, tak jak by to mělo být ve všech rodinách s dětmi .

Pokuste se být k Vašim dětem tolerantní,vždy ochotni vyslechnout pocity i názory těch nejmladších. Přehnanou přísností vůči Vašim potomkům vůbec ničeho nedosáhnete, spíše naopak. Hledejte přijatelný kompromis výhodný pro obě strany . Čím více budete dětem zakazovat, tím více se bude projevovat jejich svéhlavost a paličatost.

Budou se snažit dosáhnout svého cíle za každou cenu a půjdou třeba i „hlavou proti zdi“. Ječení, křik, slzy, zákazy i příkazy, stejně jako tresty, Vám zaberou možná jen zpočátku, ale pak si dítě „postaví hlavu“, a udělají pravý opak toho, co mají .

Určitá přísnost musí být, ale s mírou. Pak se dozajista dokážete navzájem respektovat a Vaše soužití v jedné domácnosti bude podstatně jednodušší . Přehnaná přísnost rodičů totiž může snadno vést i k tomu, že se Vás Vaše děti začnou bát! A to je to nejhorší, co se může stát! Budou se obávat za Vámi přijít, pokud by na nich něčím či někým bylo spácháno příkoří, nebo i s tím, že dostali ve škole špatnou známku.

Vše může „nabobtnat“ do takových rozměrů, že budou odmítat chodit i domů, a problémový vztah s rodiči začnou děti řešit nesprávným a nebezpečným způsobem.

  • Drogy
  • Alkohol
  • Poruchy příjmu potravy
  • Sebepoškozování
  • Vlastní agresivitou vůči svému okolí
  • Hazardem
  • Krádežemi atd.

I Vy, rodiče, musíte respektovat Vaše potomstvo, aby se projevila zpětná vazba. Svým jednáním srážíte sebevědomí Vašich děti a oni pak mohou začít reagovat nepřiměřeně.

Proto, milý rodičové, přísnost – ANO, ale s mírou. Mluvte s Vašimi dětmi a chovejte se k nim, tak, jak chcete, aby se děti chovaly k Vám!

Křehkost dítěte

Křehkost dítěte

Autor obrázku: Pedro Cambra
„Poněvadž malý princ usínal, vzal jsem ho do náruče a vydal se znovu na
cestu. Byl jsem dojatl. Měl jsem pocit, jako bych nesl křehký poklad. Zdálo
se mi dokonce, že není na Zemi nic křehčího. Ve svitu měsíče jsem pozoroval
to bledé čelo, zavřené oči, kadeře chvějící se ve větru a říkal jsem si: Co
zde vidím, je jen skořápka. To nejdůležitější je neviditelné…“ Antoine de
Saint-Exupéry

Citát tohoto známého francouzského spisovatele je velmi příznačný. A mluví
prostými slovy o tom, co je velmi těžko definovatelné, o křehkosti dětské
duše a těla.

Dítě není malý dospělý, je to osobnost, která stojí na svém počátku a začíná se formovat. Je velmi zranitelná, a proto my dospělí, kteří ji pomáháme tvořit a hněteme ji do určitého tvaru, bychom si měli dávat velký pozor na to, jaká slova volíme, jaké metody a postupy volíme, když naše dítě přejde do fáze vzdoru, když se snaží posunout hranice, které jsme mu dali. Když se snaží objevovat svět kolem sebe a reaguje na něj svým naivním, přímým způsobem, které je pro nás dospělé předívdatelné.

Když máme své miláčky tak přečtené, jak to, že nedokážeme své reakce
adekvátně uzpůsobit tak, aby byly přiměřené dětskému věku, duši a způsobu vnímání světa? Ta malá dušička je natolik důvěřivá, že jako houba absorbuje to, co se do ní vleje. Onen koktejl, který pak vzniká může být výbušnou směsí a ona exploze nás zas a znovu překvapí.

Autor obrázku: D. Sharon Pruitt

Mnohdy je to jenom obrana dítěte proti tomu, čemu nerozumí nebo čeho se bojí. A i když je v našich očích neadekvátní, nemůžeme za to odsoudit dítě.
Přece i náš postoj a reakce k tomu, co udělá, řekne, ukáže, formuje jeho
povědomí o dospěláckém světě.

To, co vidíme napovrchu je jenom skořápka, která uzavírá velkou směs citů,
jež se dospělák bojí pustit ven. Dítě tento ventil nemá, proto se nám jeho
reakce mohou zdát přehnané a proto si někdo omylem odůvodní, že onen trest,
který dítko utržilo, je taky adekvátní. Ale naše životní zkušenosti, které
jsme získali, ten světonázor, který jsme si utvořili a naše osobnost, kterou
jsme si zformovali, by nás měla usměrnit a nasměrovat tím správným směrem.

Tak přeji všem dospělým, aby ve svých dětech viděli onu neobyčejnou a
neopakovatelnou křehkost bytí, která se dá velmi rychle neobratným jednáním
zničit.

Šťastné dětství

Šťastné dětství

„Nemůžeme děti tvořit podle své vůle… musíme je mít, milovat a vychovávat co nejlépe a jinak je nechat na pokoji.“ (Johann Wolfgang von Goethe)

Autor obrázku: Elizabeth

Děti tu nejsou proto, aby naplňovali naše představy, ale my jsme tu proto, abychom jim pomáhali formovat šťastnou osobnost a naplňovali jejich první zkušenosti pozitivním nábojem, my se musíme snažit, aby naše dítě cítilo, že je milováno. Potom má šanci milovat samo sebe a taky lásku rozdávat. Netrpí komplexy méněcennosti, ale je zdravě sebevědomé, což je základ pro spokojeného člověka.

„Aby mohla dávat nejen mléko, ale i med, musí být nejen dobrou matkou, ale
také šťastným člověkem a toho mnoho lidí nedosáhne.“ (Erich Fromm)

Být dobrou matkou, to se lehko řekne, ale nejsou žádné školy, které by ženu
cvičily k tomu, aby byla dobrou matka. Každé dítě je jiné a je potřeba nejen
velké dávky empatie, ale také trpělivosti, soucitu, často i sebezapření. Aby matka zapomněla na sebe a myslela hlavně na své dítě a snažila se vnímat
svět a realitu jeho očima.

Jak píše Erich Fromm, nedá se říct, že by bylo hodně lidí kolem nás šťastných, za to opravdu může dětsví, odsud si řadu z nás odnáší neveselé vzpomínky, které formují jeho další roky, počínání, rozhodování a taky se to projeví jako projekce ve výchově vlastních dětí. Když se zamyslíme nad tím, co jsme sami neměli rádi, zjistíme, že podvědomě děláme podobné chyby. Musíme si s tím dát práci, abychom podobné nešvary vymýtitli, a to se opravdu nepovede každému.

„Existuje-li něco, co chcete změnit u svého dítěte, zamyslete se nejprve zda
to není něco, co byste měli změnit u sebe.“ (C.G.Jung)

Autor obrázku: MsBarrows

Často na dítěti vidí rodiče chyby, které jsou jejich vlastní, ale je jednodušší vidět je na někom jiném, potažmo na tom, kdo je nám nejblíž, naše děti. Protože jsou bezbranné, je jednodušší jim nadávat za to, co bychom rádi vymýtili sami na sobě. Už v Bibli se říká, že vidíme třísku v očích druhého, ale trám ve svém oku nevidíme. Je pro nás těžké přiznat si svou vlastní vinu. Ale když si uvědomíme, co vlastně požadujeme po našich malých přátelích, zjistíme, že jsou to často ony naše trámy, které bychom si měli první vyndat, abychom viděli svět lépe a čistěji.

„Dítě je zviditelněná láska.“ (Novalis)

A na závěr přikládám citát, který je jasný, krátký a výstižný. Dítě je přece
ztvrzením naší společné lásky a jako k takovému bychom k němu měli
přistupovat.

Být dobrou matkou

Být dobrou matkou

 

Autor obrázku: Oleg Sidorenko

Být dobrou matkou je poslání, které by mělo naplňovat každou ženu, která se pro ně rozhodne. Novodobým trendem je být single a ve velkých městech
naplňují tito jedinci velké procento, ale na vesnici, v tradičních rodinách,
u křesťanů, zkrátka tam, kde se na svatbu nezanevřelo, tam se rodina pořád
drží, má velkou vážnost a tradici. Tam je potom pro ženu samozřejmostí
povinout dítě a pak se stát matkou. Ale onen přerod v matku je velmi
bolestivý. Nestačí přijmout do rodiny dalšího člověka, ale podřídit se jeho
biorytmu, návykům, bolestím, radostím, spánku.

Maminka musí být laskavá, moudrá a vyrovnaná. Když je sama nerozhodná,
podrážděná, přenáší svůj psychický stav na miminko a to spolu s mateřským
mlékem nasává stav matčiny duše a potom se nemůžeme divit, že takové děti bývají uplakané, nevyrovnané a bojácné.

Matka učí své děti tomu, že v rodině si musí všichni pomáhat, ať už při
práci, při studiu, při potížích. Když se děti hádají, ona ví, že diskuse a vyjasnění si problému je daleko přínosnější. Má trpělivost a pochopení pro své děti a snaží se najít smířlivou cestu.

Předává jim radost a pohodu, které jsou solí života. Když se matka umí
radovat spolu se svými dětmi z jejich úspěchů, z maličkých úspěchů, z
drobných střípků každodennosti, pak pro její děti není vůbec cizí tento
pocit rozvíjet a opětovat.

Autor obrázku: Sean Freese

Mluvení, vyprávění a rozhodvory jsou důležitými momenty rodinného života. Když maminka vidí, že její děti něco trápí, nabídne jim ochranný štít a rameno, na kterém se mohou vyplakat. Pak se děti nebojí se mamince svěřit a taková jednoduchá metoda vyřeší to, na co by později zbývali psychologové a psychofarmaka.

Matka vede děti ke svědomí. Když už udělali něco, na co nejsou zrovna pyšní,
pak by se k tomu měli přiznat a vzít si ze situace ponaučení. Pokud tak
neučiní, jakoby hrách na stěnu házel. Když jim maminka vysvětlí, že zlo se
neoplácí zlem. Ale spíš je lepší kamaráda vyslechnout, pochopit, poradit mu,
pak je situace výhodná pro obě strany.

Přijímat dárky, omluvy, úsměvy, to je cesta, která je nejméně bolestivá, ale kterou řada dětí neumí chodit. Protože k tomu nejsou vedeni z domu. A přitom jsou to drobné střípky, ze kterých se časem skládá mozaika spokojeného člověka.

Rodiče a jejich starost o děti

Rodiče a jejich starost o děti

Je dáno přírodou, že každý rodič, zejména matka, je velmi pevně citově vázána na své potomky. A i když s nimi zrovna v současné chvíli nemá nejlepší vztahy, téměř vždy by jim pomohla, kdyby bylo nejhůř.

Autor obrázku: zoetnet

Někteří rodiče, zejména opět matky, ovšem svou péči přehánějí, a tak dochází u dítěte nejenom k vyčlenění z kolektivu jeho vrstevníků, ale dokonce i ke změně názoru na ostatní lidi – kvůli opičí lásce se budou Vašim dětem akorát posmívat. V životě to pak nebude mít lehké a už jen velmi těžko dokáže změnit názor na ostatní.

Budou to mít těžké

Jak už je zmíněno v úvodním odstavci, opičí láska škodí. To si ovšem rodiče neuvědomují, a tak si i nadále myslí, že dělají pro své děti maximum. Očekávají, že to děti ocení …chápání dětí je ovšem někde úplně jinde, než by si dospělí představovali, a tak není dobré na ně klást příliš vysoké nároky.

Jednou to jistě ocení …ale jen velmi těžko to bude v 5-ti, v 10-ti, anebo snad v 15-ti letech. Ovšem tak či tak, opičí lásku rozhodně neocení nikdy a až si to plně uvědomí, může dojít i k rozpadu Vašich vztahů, neboť budou vinit za společenskou nepřízeň v první řadě Vás!

Chtějí jen to nejlepší

Autor obrázku: SCA Svenska Cellulosa Aktiebolaget

Nesmíme mít rodičům za zlé, že chtějí pro své děti to nejlepší. Každý rodič dělá věci po svém, má jiné zvyky a metody, a tak nelze určit, zdali je to skutečně to nejlepší. Často rodiče raní, když jim jejich dítě řekne, že rodiče její kamarádky dělají něco takhle a že by chtěli, abyste to tak udělali také. Berou to tak, že ti druzí rodiče to jejich dítě učí jinak. To ovšem nemusí být pravda, protože dítě se tak mohlo rozhodnout úplně samo.

Více metod

Stejně jako má každý jinou chuť, stejně tak tomu může být i u metod či postupů při výchově dítěte. Ne na každého platí to či ono a ne každému se líbí přístup, který praktikujete. Každé dítě může mít rozdílné návyky a potřeby, a tak bychom je neměli nutit do něčeho, co jde proti jejich osobnosti, ale měli bychom mít spíše ke každému z dětí individuální přístup, byť to jde někdy velmi těžko.

Soužití dvou generací – 1. část

Soužití dvou generací – 1. část

Tato situace může být vícero důvodů. Velmi pevné citové pouto s rodinou. Prostory k vytvoření vlastního bytu, které je škoda nevyužít (nebudeme přece strkat peníze někomu cizímu, když můžeme zůstat u našich). Ale někdy nejsou ani ty prostory a hlavní roli hraje jen a jen finanční stránka. Většina rodičů po své holčičce nebo chlapečkovi nechce takové částky, které se platí za pronájem nebo hypotéku.

Nezbedné dítě

Doma nehne ani prstem, odmítá rodičům pomáhat, toulá se po hospodách a ještě od rodičů každou chvíli doluje peníze. Taky byste takové doma nechtěli, že?

Co když ale takové dítě máte za manžela a kromě toho, že se sama nervujete, posloucháte ještě stížnosti rodičů a výčitky, proč si ho trochu nepřitáhnete. Vysvětlování, že starýho psa novým kouskům nenaučíš, je jak házet hrách na stěnu. A těžko soudit, jestli má vychovávat maminka nebo manželka, že.

Jak z toho ven? Manžela si opravdu přitáhnout a urychleně vyhledat jiné bydlení. Tak co se tady řeší, když je to tak jednoduché, no ne? Není to jednoduché, samozřejmě. Manžílek nezvedne poslušně kotvy. Proč opouštět rodnou hroudu, kde bydlí všichni kamarádi a rodiče poskytují pravidelný sponzoring? Jen kvůli pár řečem?

Ano, přesně tady je kámen úrazu. Pro tohle přerostlé dítě, je to jen „pár keců“, kdežto vám to přidělává vrásky na čele. Okamžitě vycouvat nebo se snažit změnit zajetý stereotyp? Pokud máte v sobě ještě naději a lásku k partnerovi, věci se mění o něco lépe. V opačném případě vzít nohy na ramena, radím já.

Maminčin mazánek

Snídaně do postele. Každý den teplá večeře. Věčné uklízení poházených věcí. A to vše úsměvem a s radostí. Teď nemluvím o vás, o zákonité manželce, ale o milující mamince, která to všechno dělá ráda, a vy to stejně neumíte tak dobře, jako ona. Tyto matky předvádějí jepičí lásku a vás by láskou sežraly nebo hladily, až vyhladily. Berou vás jako konkurenci. Ano, není to nic jiného než konkurenční boj a žárlivost.

Osoby tohoto ražení se nikdy nesmíří s tím, že jejich „miminko“ odrostlo a vytváří si vlastní život. Ještě k tomu s nějakou cizí ženskou, která se o něj neumí postarat. No co když bude mít hlad nebo mu zapomenete přišít knoflík? Radím jediné, odstřihnout pupeční šňůru. Bude to bolestivé a vy už navždy zůstanete tou, která ukradla lásku jejího syna.

No není to ideální, ale lepší než se celý život nechat komandovat pod jednou střechou.

Děti vs. hračky

Děti vs. hračky

Jistě velmi dobře znáte povahu Vašich potomků. A někteří z Vás jistě mají doma tzv. „ničitele hraček“, kteří s oblibou zničí či poškodí každou hračku, kterou dostanou.

Rádi uděláte svému dítku obrovskou radost novou či použitou hračkou ať již od Vás samotných nebo od Vašich blízkých a vždy to skončí stejně. Vaše dítko nad darovanou hračkou radostně povyskočí a začne se věnovat jejímu pečlivému zkoumání. Dokáže si s ní hrát celé hodiny potají a potichu v koutku místnosti a Vy s radostí využijete chvilku klidu k dodělání potřebných domácích prací či jen tak přečtení zajímavého článku v novinách nebo zajímavé knihy.

Pokud ale ticho a pohoda trvá nezvykle déle, než jak jste obvykle běžně zvyklý, přesvědčte se, co Vaše dítko právě provedlo. Nenápadně se připližte za záda svého potomka a nahlédněte mu přes rameno, co s hračkou provádí. Zcela jistě zjistíte, že se Vaše holčička například právě pokouší prozkoumat „vnitřnosti“, před několika hodinami jí věnované, panenky, nebo dokonce jí upravila zevnějšek silným nánosem Vašeho vlastního make – upu, či v nestřeženém okamžiku uzmula se šuplíčku nůžky a panence ostříhala vlásky, protože se jí její dosavadní účes nelíbil. Nemusí se však jednat pouze o panenky vs. HOLČIČKY, ale i kluci se rádi podívají , copak to ta sestřina panenka má pod sukní.

Panenky, plyšové hračky, vláčky, roboti, stabevnice a podobné hračky jsou nejvíce oblíbené při plenění. U rozebíratelných hraček Vaše nezbedná dítka napadne, že by bylo dobré rozmontovat hračku pěkně až do posledního šroubečku, aby věděli, z čeho všeho se skládají a pak se je pokusí marně složit zpět do původní podoby. Buďte si jisti, že se jim to nepodaří.

Obvykle jsou ale malé generace ratolestí tak duchapřítomné, že poškozenou hračku, raději po svém prohřešku, okamžitě někam ukryjí, aby se na jejich poklesek nepřišlo. Ale vždycky se na to přijde, milé děti! Rodiče totiž, když děti usnou, jdou poklidit zbytek poházených hraček po podlaze obýváku, či dětského pokoje a při zaklízení, zcela jistě šlápnou na nějakou tu součástku, upadnuté či ulomené kolečko od vláčku, pramen vlasů ustřižených panence, upadlou ručičku a nožičku schovanou za skřínkou, v domění, že tam bude dobře skryta jejich neplecha.

V tu chvíli maminka či tatínek neví, jestli svou ratolest potrestat hned nebo se zasmát nad jejich schovávacími metodami. Pak nezbývá než – li pokusit hračku opravit a druhý den dítěti vysvětlit, že není dobré ničit drahé dárečky rozebíráním, či upravováním dle jejich představ. Oni si stejně budou myslet své a pokusí se to udělat znovu, takže pak přichází na řadu další řešení. Trest. Pohrožte jim, že pokud budou i nadále takto hračky ničit, žádnou jinou již nedostanou. Že jim raději k narozeninám koupíte něco hezkého na sebe, než hračku, kterou oni v zápětí zničí. A pokud si nezačnou hraček více vážit, žádnou jim prostě nedáte. Je jedno jestli se jedná o novou hračku, nebo o takovou, kterou podědíte po své kamarádce či sestřence, hlavně aby i nadále mohla sloužit svému účelu. HRANÍ.

Rodičové, nekupujte drahé hračky pokud máte doma záškodníky, raději méně drahou či použitou, protože Vás rozhodně méně naštve zničená hračka za pár korun, než za velmi drahé penízky.

A vy, milé dětičky, hračky jsou vzácné věci, které je třeba si hýčkat a hrát si s nimi, dokud je nebude moci využít další generace, ať již v budoucnu Vašich dětí, nebo jakékoliv jiné děťátko, které nemá takové možnosti si s hračkami hrát.