Když se za děti stydíme

Když se za děti stydíme

Mnoho rodičů se musí velice často potýkat s ostudným a nevhodným chováním svých potomků. Dozajista velmi dobře znáte ten pocit ponížení, kdy byste se nejraději propadly hanbou do země. Děti si bohužel moc neuvědomují, co svým nevhodným chováním, Vám, rodičům, způsobují. Vy se pak musíte potýkat s pocitem bezmoci, ponížení a i s pocitem, že jste zklamaly ve výchově Vašich dětí.

Nevěště hlavu, rozhodně to není žádné zklamání, protože děti se mnohdy svým chováním snaží dát najevo svou převahu, strhnout na sebe veškerou pozornost Vás samotných i všech kolem Vás.

Někteří rodiče řeší vypjaté situace různými způsoby:

Autor obrázku: André Mouraux

Domlouvání – snažit se dítěti vysvětlit, že jeho vztekání, v případě pokud mu odmítnete zakoupit to, co mermomocí právě v tu chvíli chce, prostě nedostane.

Pokud se jedná o osahávání zboží v regálech obchodů, je to podobné, ale ani v jednom z případů není nikdy zaručeno, že se jejich nevhodné a ztrapňující chování změní. Pouze po Vás „hodí“ nasupený pohled a i nadále budou pokračovat v provokování všech přítomných.

Fyzický či jiný trest – rodiče volí v tomto případě plácnutí po ručičce, nebo sedací části těla, či zákazem té či oné činnosti. Ale ani toto nemusí zabrat. Většinou sice zanechají nervy drásajícího řádění, ale pouze na pár okamžiků. Jakmile se otočíte, abyste v poklidu pokračovali v nákupu, šup, a už má opět v nenechavých ručičkách hračky, jídlo i oblečení, které si musí právě v tu chvíli prohlédnout.

Rezignace – v tuto chvíli většina rodičů upustí od svého záměru nákupu a raději „čapnou“ svého neposedného potomka za ruku vzpouzejícího se a co nejrychleji opustí obchod či restauraci nejbližším východem.

Kombinací všech uvedených reakcí rodičů lze velmi snadno dosáhnout alespoň částečného zklidnění dítěte, ale ne bohužel vždy.

Lidé, kteří se setkají s takovýmto nezbedným dítkem, mohou pouze kroutit hlavou nad jeho ječením, pobíháním či házením předmětů na zem. Mnohdy dokonce, Vás rodiče, velmi litují, když sledují Vaši marnou snahu o ukáznění Vašeho potomka.

Nejčastěji se ale naráží na zeď nepochopení ze stran přihlížejících. Dokonce se již stal i případ, kdy budete požádáni zaměstnanci, abyste obchod urychleně opustily, nebo si dítě zklidnily či poučily, o tom, že na potraviny se nesahá rukama bez igelitových rukavic (např. oddělení pečiva), protože pokud si zboží nezakoupíte, může si je zakoupit někdo jiný a rozhodně to není hygienické.

Radit, jak jednotlivé situace řešit, není tak jednoduché, jak by se zdálo. Obrňte se trpělivostí a doufejte, že z této „paličatosti a svéhlavosti“ jednou Vaši potomci vyrostou.

Nenechte se odradit reakcemi některých lidí ve Vašem okolí, i je někdy může v budoucnosti potkat podobný osud a poté velmi rychle pochopí, co Vy prožíváte každý den!!

Agrese u dětí

Agrese u dětí

Máte pocit, že se z Vašeho potomka snad zblázníte? Pak rozhodně nejste jediní! Pokud se však musíte doma potýkat s problémem přílišné agrese vůči Vám samotným nebo vůči jejich sourozencům, o to horší jsou pak Vaše pocity zklamání a bezmoci.

Jak takovéto chování správně řešit?

Na to asi nikdo znát odpověď nebude, ani Vaše okolí, ani odborníci. Většina odborníků Vám totiž bude tvrdit, že z toho vyrostou. Agresivní chování se může projevovat různými způsoby.

Autor obrázku: Rolands Lakis

Nejčastější projevy jsou:

– vzteklost

– hysterické záchvaty kvůli malichernostem

– berou hračky svým sourozencům a mají následně radost z jejich pláče

– mlácení a kopání do prostoru i osob kolem něj

– záměrné ubližování ostatním dětem a dokonce i „zvednutí ruky“ na vlastního rodiče

– odmlouvání a neposlušnost

Nevěšte hlavu a ani se neobviňujte ze selhání v jeho výchově! Není to ničí selhání, pouze jakási snaha tohoto dítěte na sebe více upozornitPříčin může též být několik, jako například závist nebo žárlivost na to, že věnujete více pozornosti mladšímu sourozenci nebo novému partnerovi.

Fyzickými tresty však také příliš nezmůžete, právě naopak. Dítě bude ještě více agresivní na všechny ve svém okolí.

Návštěvou odborníka se situace může i nemusí vyřešit. Pokuste se věnovat všem Vašim dětem stejně. Odměňovat je častou pochvalou, objetím i dárky, ale i tresty musí být rozděleny stejnou měrou, protože pak si nebudou připadat odstrčené a nemilované!

Získávání pozornosti

Získávání pozornosti

Každé dítě, od nejmenších miminek, až po ty nejstarší puberťáky, se snaží za každou cenu získat veškerou pozornost jen pro sebe.

Autor obrázku: David Quitoriano

Malá miminka to projevují hlasitým pláčem či křikem. Dokonce i svými gesty se na sebe snaží strhnout nevědomky pozornost svého okolí. Mává ručičkami, kope nožičkami nebo dokonce na Vás „hodí vražedný pohled“, kterým jako by Vám říkal, „koukej se mi věnovat“.

Větší dítka to dokáží obdobným způsobem, jako miminka, ale k tomu přidají nové projevy nespokojenosti s nedostatkem pozornosti. Dokonce na to již mají mnoho fint a vychytávek. Nejčastěji je to chování způsobené nespokojeností či žárlivostí.

Děti, které po mnoho let žily v rodině jako jedináčci v okamžiku, kdy jim do jejich domova rodiče přinesou právě narozeného sourozence, začnou ho považovat za vetřelce. Tento malý vetřelec na sebe náhle strhává veškerou pozornost rodičů i blízkého okolí. Starší dítko si najednou připadá odstrčené, protože se vše točí kolem miminka a na něho již nemají rodiče tolik času.

Někdy se však malý darebové (sourozenci) domluví a snaží se na sebe upozornit všemi možnými způsoby, které dokáží trpělivé rodiče vytočí „na nejvyšší obrátky“. Například, když maminka vaří, děti se jí začnou plést pod nohama. Někdy se dokonce „přicucnou“ na Vaši nohu, jako líště a odmítá se jí pustit. Takže pak chodíte jako „kačer“ s přisátým potomkem na noze. V případě více dětí v rodině je budete mít přicucnuté na obou nohách, a budete mít co dělat, abyste udržely balanc a nesvalily se při prvním kroku na podlahu, jako pytel brambor.

Autor obrázku: Andrej Solic

Starší děti v pubertě mají velmi propracovaný systém, jak si získat pozornost. Začnou se výstředně oblékat a dívky se budou výrazně líčit. Chlapci se ozdobují různými náušnicemi, pearsingem či tetováním. I když v tomto ohledu dívky již s chlapci častou soutěží o to, kdo jich má na těle nejvíce. Když tyto metody na upoutání pozornosti nezabírají, vytasí se s dalším esem.

Časté hádky mezi sourozenci, či dokonce s vlastními rodiči. Nezastaví se ani před hádkami se spolužáky, učiteli, kamarády a někdy dokonce i s úplně cizími lidmi. Po očku budou sledovat reakce okolí na jejich chování, a přestože toto chování či oblékání není právě nejslušnější a nejvhodnější, je to jejich určitý způsob, jak na sebe upozornit a získat si Vaše plnou pozornost.

Jo, milý rodičové, již minuly doby, kdy Vám Vaši potomci pouze skákali do řeči nebo Vám šlapal na palce u nohou. Snažte se s Vašimi dětmi komunikovat, aby se nemusely uchylovat k extrémům, jen aby na sebe upozornily.

Nejlepším řešením bývá vytvoření kamarádského vztahu, ale zároveň, aby ve Vás Vaše děti viděly autoritu. Budou vědět pak mnohem snadněji, kde je jejich hranice a co si k Vám  mohou či nemohou dovolit!