Zoo můžete mít i v telefonu

Zoologická zahrada je oblíbeným návštěvním místem, zejména pokud máte doma nějaké zvídavé děti, které mají rády zvířátka a chcete je na delší čas zabavit. Rozhodně je velice dobře chodit do Zoo, protože děti se zde mnohé naučí. Avšak můžete mít vlastní Zoo i v mobilech.

ZOO v mobilu?

Jedná se o speciální aplikaci, která vám dá možnost nahlédnout do zoo. Nejsou to přímo virtuální procházky zoologickou zahradou, ale v aplikaci můžete najít obrázky daných zvířátek a také zajímavé informace o něm. A co víc, tyto informace jsou psány zajímavou či vtipnou formou, tak aby to každého bavilo.

Komu tato aplikace slouží?

Když dostanete obrázek zvířete a k němu zajímavé povídání, hned se vám nabídne, že je aplikace určená pro děti. Samozřejmě, že zoo v mobilním telefonu je výborná pro děti, které si zde mohou hledat informace do školy anebo se sami nenásilnou cestou dozvídat více informací. Ovšem tato aplikace má hned dvě oddělení, vedle větve pro děti je zde i větev pro dospělé a každý člověk si sám vybere, do které sekce chce nahlížet. Samozřejmě, že i pokud jste dospělým, můžete se podívat do sekce pro děti, abyste věděli, co zajímavého se dozvídají ony.

Děti učí děti

Důvod, proč je tato aplikace tak zajímavá pro každou generaci, může být ten, že se na této aplikaci podílejí děti. Pravdou je, že tyto děti už jsou samy dospělými osobami, neboť jsou to studenti vysoké školy. Tito studenti jsou ve své práci velice zodpovědní, sami navštěvují zoo a konzultují své práce s pracovníky zoo. Takže dostanete přesné informace přímo od osoby, která se o zvířátko stará. Zoologická zahrada, která je v mobilním telefonu je ta, která se nachází v Brně. Takže když se vám objeví nějaké zvířátko se jménem, což je zde poměrně běžné, víte, kde ho můžete najít.

Do ZOO chodit musíte

Mobilní aplikace je opravdu perfektní nápad, který rozvíjí nejen zoologickou zahradu, studenty vysoké školy, ale také širokou veřejnost. Ovšem tato aplikace vám nikdy nenahradí procházku v zoologické zahradě. Rozhodně byste sebe ani své děti neměli nechat přijít o takový zážitek, jako je vidět dané zvíře naživo. Ovšem pravdou je, že aplikace může některé lidi motivovat k návštěvě, protože zvídavé děti budou chtít vidět zvířátka, která mají vlastní jméno anebo se budou chtít přesvědčit o tom, že všechno, co je zde napsáno, je pravda.

Vyzkoušejte si aplikaci

Pokud si chcete vyzkoušet aplikaci, tak si jí můžete stáhnout do svého mobilního telefonu anebo navštivte brněnskou zoologickou zahradu, protože zde mají také vlastní mobilní telefon, na kterém si můžete tuto aplikaci vyzkoušet. A pokud máte v plánu brněnskou zoologickou zahradu navštívit, rozhodně byste do aplikace měli nahlédnout, protože pak si návštěvu v zoo mnohem více užijete.

Chodit s dětmi do zoologické zahrady je rozhodně chvályhodné. Vy i děti se budou do zoo více těšit, když budou zvířátka znát, a proto se podívejte do mobilní zoo.

Doučování dětí

Nikdo není dokonalý, a tak ani vaše děti nemohou být géniové ve všech oborech. V něčem vynikají a v něčem mají takový problém, že potřebují poradit.

Co předchází doučování?

Autor obrázku: Jörg Weingrill

Samozřejmě, že pokud dítě něco neví, tak by se měl zeptat vyučujícího, aby mu to ještě jednou zopakoval. Matematika, chemie, účetnictví, angličtina, ekonomie, odvětví se záludnostmi je spousta… Pokud mu to učitel vysvětlí znovu a dítě se stále nechytá, tak začíná mít problém. A jak se zachová?

1. Obrátí na některého ze svých spolužáků, kterému je učivo jasné a tak by to mohlo vašemu dítěti podat jako rovnocenný rádce. A v takovém případě mohou nastat dvě situace:

a) Ani tento žák nechápe toto učivo. A po průzkumu zjišťuje, že se z celé třídy najde pouze jedno, dvě děti, které rozumí – tak pak je problém v učiteli a ne v tom, že je vaše dítě nechápavé.

b) Tento žák to chápe a chce vašemu dítěti pomoc, ale vysvětluje mu to po několikáté a vaše dítě se stále nechytá. Vysvětlující přestane mít trpělivost.

2. Když dítě nenajde správné vysvětlení ani u svých spolužáků, tak ho nenapadne nikdo jiný, než rodiče (popř. chytrá babička, která žije ve společné domácnosti anebo poprosí někoho známého v okolí – třeba kluka ze sousedství). Ale problém může opět nastat, protože rodič bývá často zaneprázdněn svou prací a i když se třeba rozhodne, že chce svému dítěti pomoci, tak velmi často zjišťuje, že tohle učivo už je samému cizí, přece jenom je to nějaký ten pátek, co studoval.

Co máme jako rodiče udělat potom?

Když už jsme vyzkoušeli všechny možné i nemožné situace a stále svému dítěti nemůžete vysvětlit dané učivo, tak nezbývá nic jiného, než investovat nějaké peníze do učitele či jiného studovaného člověka, aby to vašemu dítěti vysvětlil. Problémem je, že pak se dítě může cítit špatně, protože je „hloupé“ když musí mít zvláštního učitele. Samozřejmě jde jen o to, jak to svému dítěti podáte.

Jak vybrat správného učitele na doučování?

Pokud dítě bylo nespokojeno s vysvětlením učitele, který mu učivo vysvětloval jako první, je zbytečné, aby šlo za ním. Učitel by učivo vysvětlil stejným způsobem a dítě by to stejně nechápalo. Každopádně jistou roli tu hraje i finanční obnos, který si daný učitel požaduje.

Také bychom měli dbát na to, aby měl nejen požadující znalosti, ale také, aby byl tomu dítěti sympatický. Když mu bude sympatický, tak se bude cítit dobře a nebude se bát zeptat se ho na nějakou věc znovu.

Návyky ve školce

Autor obrázku: Navy Hale Keiki School

Všechny děti navštěvující mateřskou školku si v tomto zařízení nejen užijí spousty legrace, ale také se naučí mnoho užitečných věciček. Každá školka má svůj vlastní výukový program, kterým se snaží formou her a obrázků, děti naučit základní návyky, jež by mělo dodržovat každé dítko.

Naučí se, jak se zapojit do kolektivu ostatních dětí, hrát si a dělit se s nimi o hračky. Nerušit ostatní děti při jídle, nebo neubližovat jinému dítěti je také samozřejmostí pro danou věkovou kategorii dané třídy.

Některé děti, které doma odmítají konzumovat například maso nebo ovoce a zeleninu, se při jídle ve školce snaží tento hendikep odbourat. Vidí totiž ostatní děti, které jí vše, a snaží se je napodobovat nebo dokonce soutěží o to, kdo si víckrát půjde přidat nebo toho daného jídla sní nejvíce. Dalším důležitým faktorem, který se děti naučí dělat automaticky je, že si jdou umýt ručičky po té co přijdou z toalety, nebo z procházky či hraní si na hřišti na pískovišti.

Uklízení hraček je v každé školce velmi důležitým aspektem, a proto paní učitelky (učitelé) vyžadují od dětí, aby si po sobě hračky s nimiž si v dané chvíli hrály, uklidily na místo jim určené, nebo je předaly dalšímu spolužákovi.

Naučí se používat nůžky, lepidlo, stejně jako vytváření různých výtvorů, při nichž vzniká mnoho nepořádku. Proto i zde je nutné, aby si dítě umělo tento nepořádek uklidit a odnést ho do koše, popřípadě zaklidit své pracovní pomůcky na jejich určené místo v třídě.

V době, kdy jdou děti odpočívat nebo dokonce i spinkat, musí děti dodržovat samostatné převlékání do pyžámka, nebo odpočívat na lůžku tak, aby nerušily ostatní děti, které usnou. Proto i vedení těchto mateřských školek apeluje na rodiče, aby své děti nechávali oblékat a svlékat samotné, bez jakékoli asistence a naučili se tak samostatnosti.

Autor obrázku: Mats Eriksson

Dochvilnost je také velmi důležitým aspektem pro správný chod školky, protože každá školka se snaží dodržovat jakýsi rozpis předem daných aktivit, a pokud dítko přijde pozdě, musí čekat, než bude moci být zapojeno do této aktivity a je samozřejmostí, že může být zklamané, pokud o tuto aktivitu přijde. Tato otázka je ale spíše problémem rodičů, než – li samotných dětí. Proto raději, milý rodičové, vyrazte na cestu do školky s dostatečnou rezervou, aby pak nebylo nutné dítko ve školce utěšovat a na úkor ostatních dětí posunovat výuku psaní křestního jména, nebo počítání.

Při procházkách se celá třída učí, jak správně přecházet přes přechod, nebo jak se chovat v přítomnosti jiných dospělých.

Většinu těchto návyků by však měly mít zažité děti již z domova a jejich dodržování již nebývá takovým problémem. Proto se, milý rodičové, nespoléhejte, že všechno Vaše dítě naučí ve školce. To musíte, hlavně, Vy, být příkladem a snažit se mu vštěpovat tyto návyky již odmala.

Angličtina v mateřské školce – 2. část

Angličtina v mateřské školce – 2. část

Cizí jazyk by měl vyučovat kvalifikovaný učitel, jeho znalosti by měly být aspoň na úrovni C1 tak, aby ho dotaz, který děti budou mít, nezaskočil a byl schopný dětem odpovědět. Jinak by nemělo cenu děti učit cizímu jazyku. Dále by to měl být člověk, kterého angličtina baví a tak by onen vnitřní zápal mohl přenést na děti. Velmi důležitá je i výslovnost, kterou má pedagog, měl by vyslovovat srozumitelně a pomalu, aby děti byly schopny vnímat rozdílné hlásky a napodobovat je.

Autor obrázku: Steven Depolo

Hodina by měla probíhat v dopoledních hodinách alespoň dvakrát týdně. V jedné hodině může dojít k rozšíření slovní zásoby a v té druhé k jejímu upevňování. Jedna hodina týdně je málo i proto, že dítě si doma s rodiči může a nemusí opakovat probírané učivo, a tak může na většinu nových slovíček, písniček a říkanek za týden zapomnět. Dále je vhodná třicetiminutová lekce angličtiny rozvržená tak, aby se skládala z rutinních prvků, jako je pozdrav, zahřívací aktivity, nová slovíčka, písničky, básničky či fráze (protože na počátku jsou děti ještě čilé a mohou lépe vnímat) a pak přejít na opakování a zábavné aktivity a na závěr se rozloučit.

Aktivity by se měly střídat po 5-7 minutách, protože děti mají kratší interval, kdy se soustředí, a proto by je to mohlo přestat bavit a mohly by začít zlobit. Z tohoto důvodu je lepší si nachystat více typů aktivity, aby děti zaujaly a mohly jim věnovat pozornost.

Někdy mohou mít rodiče vysoké požadavky a představují si, že se dítě naučí komunikovat, pak mohou být i zklamaní. Dítě by mělo umět zareagovat na určité pokyny v cizí řeči, naučí se řadu říkanek či písniček, svede kratičký dialog na dané téma, ale nemá představu o gramatice a bude trvat hodně dlouho, než začne jazyk samostatně používat.

Učíte se doma s dětmi?

Učíte se doma s dětmi?

Touto otázkou Vás zcela jistě poctí kdekdo z Vašeho blízkého okolí. Je úplně jedno, zda mají na mysli Vašeho mladšího potomka, který se začíná připravovat do mateřské školky, nebo toho staršího, který již chodí na základní, střední, učňovskou či vysokou školu. Pořád by mělo platit nepsané pravidlo, že byste se měli Vašim dětem plně věnovat, co se jejich studia týče.

U těch menších a mladších je nutné trénovat učení

– rozlišování barev

počítat do pěti a později i více

– napsat křestní jméno dítěte

– správné stolování

– jíst lžící

– chodit na toaletu

 

U starších, již studujících, jsou to různé školní předměty, a i v tomto případě je nutné, abyste s nimi pečlivě procházeli předmět po předmětu a pokusili se jim pomoci a vysvětlit jim to, čemu nerozumí.

Jednou z forem učení se s dětmi může být i tzv. přezkoušení v klidném domácím prostředí z předmětů, z nichž mají být následující vyučovací hodinu zkoušeni, nebo psát „písemku“ či test. Zároven to pomáhá látku si lépe zapamatovat a zopakují si nahlas, co se již naučili.

Autor obrázku: Maxime Mc Duff

Pokud si, Vy rodiče, některou školní látku již moc nepamatujete, nestyďte se nahlédnout do učebnic nebo sešitů Vašich dětí. I starší sourozenci rádi pomohou a poradí. A pokud ani učebnice a sešity nestačí, na internetu je mnoho odkazů, kde zcela jistě najdete, co potřebujete.

Neodhánějte Vaše děti od sebe s poznámkami typu: „Chodíš do školy ty, nebo já?“ Budou si připadat odstrkované a budou mít pocit, že Vás nezajímá jejich školní prospěch. Nezapomeňte každý školní den kontrolovat žákovské knížky či studijní průkazy a nepeskujte je za špatné známky. Mají čas na to, si známku opravit a navíc žádný učený z nebe nespadl.

Pokud se budete dostatečně zajímat o jejich prospěch ve škole a pomáhat jim se učit, pak na otázku, zda se s nimi doma učíte – můžete s klidným svědomím odvětit – ANO!

Být dobrou matkou

Být dobrou matkou

 

Autor obrázku: Oleg Sidorenko

Být dobrou matkou je poslání, které by mělo naplňovat každou ženu, která se pro ně rozhodne. Novodobým trendem je být single a ve velkých městech
naplňují tito jedinci velké procento, ale na vesnici, v tradičních rodinách,
u křesťanů, zkrátka tam, kde se na svatbu nezanevřelo, tam se rodina pořád
drží, má velkou vážnost a tradici. Tam je potom pro ženu samozřejmostí
povinout dítě a pak se stát matkou. Ale onen přerod v matku je velmi
bolestivý. Nestačí přijmout do rodiny dalšího člověka, ale podřídit se jeho
biorytmu, návykům, bolestím, radostím, spánku.

Maminka musí být laskavá, moudrá a vyrovnaná. Když je sama nerozhodná,
podrážděná, přenáší svůj psychický stav na miminko a to spolu s mateřským
mlékem nasává stav matčiny duše a potom se nemůžeme divit, že takové děti bývají uplakané, nevyrovnané a bojácné.

Matka učí své děti tomu, že v rodině si musí všichni pomáhat, ať už při
práci, při studiu, při potížích. Když se děti hádají, ona ví, že diskuse a vyjasnění si problému je daleko přínosnější. Má trpělivost a pochopení pro své děti a snaží se najít smířlivou cestu.

Předává jim radost a pohodu, které jsou solí života. Když se matka umí
radovat spolu se svými dětmi z jejich úspěchů, z maličkých úspěchů, z
drobných střípků každodennosti, pak pro její děti není vůbec cizí tento
pocit rozvíjet a opětovat.

Autor obrázku: Sean Freese

Mluvení, vyprávění a rozhodvory jsou důležitými momenty rodinného života. Když maminka vidí, že její děti něco trápí, nabídne jim ochranný štít a rameno, na kterém se mohou vyplakat. Pak se děti nebojí se mamince svěřit a taková jednoduchá metoda vyřeší to, na co by později zbývali psychologové a psychofarmaka.

Matka vede děti ke svědomí. Když už udělali něco, na co nejsou zrovna pyšní,
pak by se k tomu měli přiznat a vzít si ze situace ponaučení. Pokud tak
neučiní, jakoby hrách na stěnu házel. Když jim maminka vysvětlí, že zlo se
neoplácí zlem. Ale spíš je lepší kamaráda vyslechnout, pochopit, poradit mu,
pak je situace výhodná pro obě strany.

Přijímat dárky, omluvy, úsměvy, to je cesta, která je nejméně bolestivá, ale kterou řada dětí neumí chodit. Protože k tomu nejsou vedeni z domu. A přitom jsou to drobné střípky, ze kterých se časem skládá mozaika spokojeného člověka.

Slovo „lehké“ z úst učitelů

Slovo „lehké“ z úst učitelů

Autor obrázku: Medill News21

Obvykle většina žáků či studentů šílí, když učitel opět řekne, že je něco lehké. Ano, učitelům se to mluví, když se nejspíš narodili s přirozeným talentem pro daný předmět, vystudovali jej a učí ho už několik dlouhých let. Na co ovšem učitelé mnohdy zapomínají je to, že ne každému jde všechno, a že žáci či studenti musí umět X různých předmětů, na rozdíl od učitele, který učí předmět pouze jeden.

Někomu to jde

Samozřejmě, že není pravidlem, že všem všechno nejde. Rozdíl ovšem je, má-li někdo pouze dobrou paměť a dokáže se tak mnohdy doslovně naučit vše, co je napsáno, a umí-li někdo alespoň většinu teorie použít v praxi, anebo ji i vysvětlit vlastními slovy.

Takových studentů si učitelé mnohdy váží mnohem více než těch, kteří se pouze naučí to, co si napíší, ale vysvětlení vlastními slovy se od nich nedočkají.

Berme to s nadhledem

Ne vždy jim můžeme mít za zlé, když o něčem říkají, že je to lehké. Sami učitelé totiž mnohdy neumí rozlišit nebo pochopit, že právě předmět, který oni učí, se může ostatním protivit, anebo jim zkrátka nejde. Někdy to ale ani nemusí být samotným předmětem, jako učitelem, resp. formou výkladu. V takových případech si to pak obvykle berou učitelé velmi osobně.

Na něco je potřeba talent

Autor obrázku: Florian Groß

Lenost je jednou z mnoha metel lidstva …každá teorie se dá naučit, a to min. vlastními slovy. Co už je ovšem horší, že existují i předměty, které se naučit nedají, a člověk na ně zkrátka potřebuje mít talent či logické chápání. Největším problémem mnoha studentů bývá matematika. A i když nejsou někdy postupy moc složité, i přesto je studenti nechápou, anebo je zkrátka jenom neumí aplikovat v rozdílném příkladu, než na jakém se to učili.

Buď a nebo

Pokud patříte k těm, kteří zkrátka postrádají logické chápání a v matematice nikdy mít dobré výsledky nebudou, zaměřte se na teoretické předměty. Ukážete-li totiž nejenom rodičům, ale i ostatním učitelům, že Vám nejde např. pouze matematika, ale teoretické předměty naopak zvládáte velmi dobře, jistě na Vás získají zcela nový pohled.

Školní známky a vysvíko

Školní známky a vysvíko

Každý rodič, který má doma školáka často dumá nad tím, co zase ten jeho rošťák ve škole vyvedl?

Některé děti školu zbožňují a většinou se jedná o žáčky prvního stupně základní školy. Protože právě prvňáčci se do školy těší, že se naučí něčemu novému, číst, psát a počítat a budou se moci měřit se svými staršími sourozenci.

Autor obrázku: alamosbasement

Právě starší děti Vám bez přemýšlení do očí řeknou, že už se nemohou dočkat, až opustí školní lavice a nastoupí do zaměstnání, že budou mít konečně víc času a nebudou se muset zabývat tou hloupou školou a neustálým učením. Jenže právě škola je připraví na budoucí povolání a téměř každý zaměstnaný Vám řekne pravý opak toho, co říkají děti. Povzdechnou si nad tím, kde jsou ty bezstarostné doby, kdy jste chodily do školy, a že by se nejraději vrátily zpět do školy.

Učení je důležité a také jsou za ně náležitě učiteli hodnoceni. Bohužel se stále častěji setkáváme s tím, že děti, pokud dostanou špatnou známku, bojí se to svým rodičům říci z obavy, že budou potrestány, stejně tak jako když dostanou poznámku. A to je velkým problémem, dítě by se nemělo bát říci své mámě nebo tátovi, že dostalo špatnou známku.

Rodiče, rozhodně nijak netrestejte Vašeho potomka za špatné známky. Pokud dítěti vyhubujete, ujistěte ho, že i když hubujete, neznamená to, že ho nemáte rádi. Že dobré známky jsou pro jeho dobro do dalšího života. Lze jim dočasně zakázat televizi, čtení oblíbených knížek, chození ven za kamarády a podobné tresty, které jim umožní uvědomit si, že něco neudělaly správně, ale příliš zvýšeným hlasem či fyzickými tresty ničeho nedocílíte. Právě naopak.

Autor obrázku: eric molina

Někteří rodiče toto řeší tím, že nehubují, ale řeknou dítěti, že by bylo dobré si známku co nejrychleji opravit, že i oni sami nebyli ideální žáci a studenti. Pro příště že si na to mají dávat pozor a pokusit se mít známky takové aby nepropadali. Každý může mít špatný den, ve škole stejně jako v zaměstnání.

Ale tím, že dítěti udělíte různé tresty, jako zákaz jít ven s kamarády, sezením u učení několik hodin denně, tomu moc nepomůžete. Dítě za Vámi rozhodně nepřijde, že něčemu nerozumí, aby Vás nepopudilo.

Kvůli špatným známkám se rozhodně svět nezboří a dají se opravit, když si látku dodatečně nastuduje a nechá se vyvolat. Vzpomeňte si na vlastní školní léta, a jak se Vám nelíbilo, když Vás rodiče peskovali.

A totéž rozhodně platí, co se týče vysvědčení. To že někdo nemá samé jedničky, neznamená to, že není chytrý.

Jak naučit děti … – druhá část

Jak naučit děti … – druhá část

Zkoušejte s nimi psát i písmenka tvořící jejich jména. Nejlépe zkratky jmen pro snazší pamatování. Písmenko po písmenku a stále dokola. Ptejte se dítěte kdykoli a kdekoli na barvy, které kolem sebe vidí. Ať Vám napočítá do pěti či deseti a vždy nesmíte zapomenout pochválit.

Musíte však také počítat s tím, že Vaše dítě se bude špatně soustředit nebo dokonce to bude dělat úmyslně. Proto se raději obrňte trpělivostí a nekřičte na svého potomka. Ani Vy jste jistě nebyli jiní, když jste byli malý.

Zkoušejte učení po troškách a po chvilkách. Třeba několikrát denně a třeba jen po pár minutách. Nezapomeňte to s nimi neustále opakovat. Pokud budete nutit dítě sedět u stolu a učit se, rozhodně na to brzy zanevře a bude odmítat se učit dobrovolně. Může k tomu u získat jakýsi odpor a na základní škole pak bude mít problém naučit se i základům. Proto kombinujte učení s volnem. Hodinu třeba učit a dvě hodiny jít ven s kamarády, u starší děti, a znovu půl hodinky učení. Určitě ho to bude více bavit.

Ve školce je pak profesionálové naučí další nové věci, stejně tak, pak i na základní škole či dalším studiu, kde získají nejen vědomostní ale i praktické zkušenosti a dovednosti.

Učíme se v každém věku něčemu novému a je zcela jedno jestli se jedná o ovládání nové elektroniky, nové pracovní zkušenosti či cokoliv jiného.

Pamatujte si však jedno: žádný učený z nebe nespadl. Nikdo není dokonalý a chybami se člověk učí. Takže to co se naučí v dětství si s sebou ponesou do dalšího života, proto to nepodceňujte.

Jak naučit děti … – první část

Jak naučit děti … – první část

Každý z Vás se celý život něco učí. Nejvíce je to však důležité od úplného narození. Malá miminka se učí papat, rozpoznávat světlo, tvary, barvy, hlas rodičů i to, že mají mokro v plínce a vyžadují přebalit.

Později se začínají učit reagovat na jednotlivé požadavky, lézt, sedět, zvedat hlavičku. Učí se k čemu slouží ručičky a nožičky, i to jak upoutat Vaši pozornost. Dále se snaží naučit vydávat zvuky, slabiky a mnohem později i jednoduchá slova.

Budou se učit chodit na nočník, spát ve velké posteli, plnit jednoduché příkazy, jako uklizení hraček, nebo i to, že odnese papír od sušenky do odpadkového koše. Jakmile se dostanou do věku, kdy je pro ně velmi důležité právě učení, nemeškejte s tím.

Většinou to začíná počítáním číslic do pěti. Dají se k tomu použít i různé říkačky nebo jen nejprve počítat do dvou a postupně se dopracovat třeba i k číslu deset. Můžete počítání využít i při hrách s Vaším dítětem. Při chůzi počítejte kroky: jedna noha – druhá noha a stále dokola. Zcela jistě si to průběžně zapamatuje.

Pak zapojte učení barev a tvarů. Přirovnáváním například sluníčka k míči, který je kulatý a ptát se dítěte, jakou barvu má sluníčko. Nebo naopak říkat, že žlutá je jako sluníčko. Modrá jako nebe nebo zelená jako tráva. U tvarů zase přirovnávejte trojúhelník ke střeše nebo čtvereček ke kostičce, s níž si doma hrají.