Bydlení s prarodiči vs. samostatně žijící rodina

Kdysi dávno bylo naprosto normální, když v jednom domě žily dvě generace popř. dvě rodiny. Dnes už je to méně časté, protože chceme každý své soukromí a svůj velký dům. V poslední době se to opět vrací a to v rámci úspor.

Bydlení s rodiči

Autor obrázku: Carolyn Coles

Pro někoho noční můra, pro jiné spása. Samozřejmě, že je dobře, když v jednom domě bydlí dvě rodiny, protože ušetří náklady na domácnost tak, že se dělí mezi dvě domácnosti. Ale zároveň je důležité, aby dobře fungovaly vzájemné vztahy. Tak se jednoduše domluvíte jak vše rozdělit, zda třeba jeden platí vodu, druzí plyn anebo se obě rodiny dělí na půlku.

Když se tyto rodinné vztahy dostanou do rozepře, tak se může stát, že dojde k hádkám, kdo co platí, že ten přeplatil svůj díl, protože onen spotřebuje více vody než on a podobně.

Bydlím s matkou :

Pavel (26)

Bydlím s matkou, protože máme dostatečně velký byt na to, abychom tam vyžily dvě rodiny. Navíc moje mamka je vdova a jen se občas stýká se svým přítelem a někdy zůstavá u něj.

Všechno bylo naprosto ideální. Nejeli jsme s financemi na půlky, ale měli jsme dohodu, že jí dám dvě třetiny mého platu a ona bude nejen platit finance na dům, ale také bude kupovat jídlo a žehlit mi věci. Nám oběma to vyhovovalo. Ale pak jsem si do našeho domu nastěhoval svou přítelkyni.

Moje matka ji měla velmi ráda, ale najednou začala mít problém s tím, že jí dávám málo na byt, že nás je tu o jednoho více a spotřeba je větší, ale já dávám pořád stejně. Problém byl v tom, že moje přítelkyně ještě studovala a tak neměla zaměstnání, tudíž byla bez příjmu a já jsem matce z výplaty už více dávat nemohl. Na narozeniny jsem jí slíbil, že jí pomůžu spravit koupelnu, protože si ji chtěla nechat udělat novou.

Když jsem se do toho dal, zjistil jsem, že to potřebuje pořádnou rekonstrukci, která mě vyšla na sto tisíc korun. A to se matka vůbec nezajímala, že jsem si vzal na její koupelnu půjčku a to ještě potřebujeme udělat novou střechu, protože nám do podkroví zatéká a na to prostě už nemám. Matka říká, že je barák napsaný na mě, tak ať se o něj starám.

 

Tohle je přesně ukázka toho, že je důležité zachovávat si dobré vztahy. Musíme myslet na to, že ten dům není jednoho nebo druhého, ale když tam bydlí dvě rodiny, tak patří oběma (i když je ta jedna rodina třeba méně početná). Je důležité se podílet i na vnějších úpravách společně.

Samozřejmě, že vše má jisté výhody a nevýhody, ale když se chce, tak všechno jde.

 

Simona (37)

My také bydlíme v domě s mými rodiči. Jsme naprosto spokojeni. Nejen, že utrácíme méně peněž, než kdybychom byli sami, ale také když potřebujeme, tak se nám rodiče postarají o děti, zvířata a prostě nám pomůžou, když je potřebujeme. Navíc na mě nepadá veškerá práce na zahrádce, protože se o ní dělím se svou mámou. Já jsem s tímto stylem bydlení velmi spokojená a neměnila bych.

Jak vytvořit ideální rodinné ovzduší

 

Jak vytvořit ideální rodinné ovzduší

Pro své děti chceme jenom to nejlepší, a k tomu určitě zařadíme ideální a pohodovou rodinnou atmosféru. Jak se o ni ale máme postarat? Láska je živnou půdou, která udělá z dětí morální a kulturní bytosti, utvoří z nich skálu, na které mohou vystavět svůj život, který bude pevný v základech. Rodina musí být nabita kladným citovým jádre. Nálada musí být upřímná, hluboká a stabilní.

Autor obrázku: Meggy

– Každý musí mít čas, energii a taky odhodlání přinést pro své dítě oběť, dát mu jinými slovy sám sebe. Ti, kteří se o to nesnaží skončí v propadlišti, občas je za tím jenom jejich vlastní nedbalost. Každý ze členů rodiny se musí snažit, aby rodina fungovala. Může se stát, že je někdo chvíli indisponovaný, ale od toho jsou tu ostatní, aby mu poskytli ochranný štít a pomohli mu dostat se zpátky do kruhu rodinného.

– Být šťastný za každý den, který můžeme strávit spolu a dávat tak našim dětem najevo, že je nebereme jako samozřejmost, ale jako velký dar, kterého si vážíme a máme jej rádi.

– Dávat si najevo svou lásku. Nestačí si jen myslit, že to, co dělám, je důkazem naší lásky k dítěti, dítě potřebuje ona magická slova i slyšet: Mám tě moc ráda, zlatíčko. Nás to nic nestojí a pokud dítě uslyší laskavá slova častěji, bude sebevědomější a v těžkých chvílích se nebude bát obrátit na své rodiče, protože bude vědět, že jsou jeho přístavem.

Dělat věci spolu. Protože to posiluje pocit sounáležitost. Nestačí koupit dítěti drahé autíčko na ovládání, ale hrát si s ním, prožívat spolu radosti i starosti, které dokáží stmelit celou rodinu.

Autor obrázku: Mikhail Koninin

– Řešit problémy. Každý má své problémy, a to i dítě. Může se jednat o banalitu, například o to, že se dítě pohádá ve školce s kamarády a moc ho to mrzí a neví, jak se s nimi opět spřátelit. Je to vážný problém, kterému dospělý nepřičítá velkou důležitost, ale pro dítě je to vážný problém a pokud se pokusíme dítěti naslouchat a pomoct mu problém vyřešit, posune nás to o krok blíže.

– V rodině může dítě dostvat zpětnou vazbu, díky které si uvědomuje vnímání sebe sama. Například způsob oblékání, své postoje a názory, myšlenky. Rodina mu nastaví zrcadlo, které je laskavé a s takovou zpětnou vazbou se dítě může hezky vypořádat.

– Rodina musí stát na silném základu. K tomu pomohou společné zvyky, tradice, víra, společná modlitba, společná večeře s vyprávěním si, co se přes den stalo. Vyslechnutí si rad svých příbuzných, sdílení autentických hodnot, které jsou duší rodiny, kterou tvoří porozumění, láska, něha a odpuštění.

Soužití dvou generací – 2. část

Soužití dvou generací – 2. část

Jako u všeho v životě i u soužití generací jsou potřeba kompromisy. A nemusí se soužití měnit v menší tragédii a plánovaný úprk. Někdy to může být naopak velice příjemné. V čem? Dělba práce. Mít si komu postěžovat. Nehrozí večery „sama u televize“. Když se řeší nějaký problém, víc hlav víc ví.

Ale nutně musíte mít „svůj koutek“. Místo, kde jste jen svou paní a rozhodujete si o všem sama. Ideálně oddělený byt. Jinak i sebevětší kompromis vyjde na prázdno.

Ruku na srdce

Jakou budu asi já jednou matkou? Tou hudrující nebo bezmezně milující? Či snad tím zlatým středem? Ať tak či onak určitě si budu držet svoje dítě blízko u sebe po celý život, nejlépe pod jednou střechou. A jaká budu asi tchýně? Tímto mým zamyšlením chci hlavně říci, že neodsuzuji ani jeden extrémní případ tchýní. Nevím, jaký mají za sebou život a proč na své dítě hudrují (chtějí, aby z něj byl pořádný člověk, nebo jim to činí potěšení?) nebo naopak zahrnují přehnanou láskou (kompenzují si nedostatek lásky svých rodičů nebo chtějí jenom „podusit“ budoucí snachu?)

Logicky vzato bydlení s rodiči pod jednou střechou zahrnuje ještě jeden velký problém. Dva lidé = dvojí rodičové. Podle jakého klíče se rozhodnout, jestli mám k našim „nasáčkovat“ svého milého nebo se „nasáčkovat já k nim? Válečné porady v obou místech jsou nezbytností, protože koho já považuji za poloboha, může vidět má rodina úplně jinak a třecí plochy se musejí vyřešit hned, ne jim nechávat volný průběh.

A na úplný závěr majetkově vzato. Pokud jsou na vás vaši rodiče tak hodní, že na vás přepíší část nebo dokonce celý dům či byt, netrvejte za každou cenu na tom, že v páru musí být vše na půl. Život se může různě zamotat a vy zůstanete bez střechy nad hlavou a s očima pro pláč.

Soužití dvou generací – 1. část

Soužití dvou generací – 1. část

Tato situace může být vícero důvodů. Velmi pevné citové pouto s rodinou. Prostory k vytvoření vlastního bytu, které je škoda nevyužít (nebudeme přece strkat peníze někomu cizímu, když můžeme zůstat u našich). Ale někdy nejsou ani ty prostory a hlavní roli hraje jen a jen finanční stránka. Většina rodičů po své holčičce nebo chlapečkovi nechce takové částky, které se platí za pronájem nebo hypotéku.

Nezbedné dítě

Doma nehne ani prstem, odmítá rodičům pomáhat, toulá se po hospodách a ještě od rodičů každou chvíli doluje peníze. Taky byste takové doma nechtěli, že?

Co když ale takové dítě máte za manžela a kromě toho, že se sama nervujete, posloucháte ještě stížnosti rodičů a výčitky, proč si ho trochu nepřitáhnete. Vysvětlování, že starýho psa novým kouskům nenaučíš, je jak házet hrách na stěnu. A těžko soudit, jestli má vychovávat maminka nebo manželka, že.

Jak z toho ven? Manžela si opravdu přitáhnout a urychleně vyhledat jiné bydlení. Tak co se tady řeší, když je to tak jednoduché, no ne? Není to jednoduché, samozřejmě. Manžílek nezvedne poslušně kotvy. Proč opouštět rodnou hroudu, kde bydlí všichni kamarádi a rodiče poskytují pravidelný sponzoring? Jen kvůli pár řečem?

Ano, přesně tady je kámen úrazu. Pro tohle přerostlé dítě, je to jen „pár keců“, kdežto vám to přidělává vrásky na čele. Okamžitě vycouvat nebo se snažit změnit zajetý stereotyp? Pokud máte v sobě ještě naději a lásku k partnerovi, věci se mění o něco lépe. V opačném případě vzít nohy na ramena, radím já.

Maminčin mazánek

Snídaně do postele. Každý den teplá večeře. Věčné uklízení poházených věcí. A to vše úsměvem a s radostí. Teď nemluvím o vás, o zákonité manželce, ale o milující mamince, která to všechno dělá ráda, a vy to stejně neumíte tak dobře, jako ona. Tyto matky předvádějí jepičí lásku a vás by láskou sežraly nebo hladily, až vyhladily. Berou vás jako konkurenci. Ano, není to nic jiného než konkurenční boj a žárlivost.

Osoby tohoto ražení se nikdy nesmíří s tím, že jejich „miminko“ odrostlo a vytváří si vlastní život. Ještě k tomu s nějakou cizí ženskou, která se o něj neumí postarat. No co když bude mít hlad nebo mu zapomenete přišít knoflík? Radím jediné, odstřihnout pupeční šňůru. Bude to bolestivé a vy už navždy zůstanete tou, která ukradla lásku jejího syna.

No není to ideální, ale lepší než se celý život nechat komandovat pod jednou střechou.