puberta Archives - Bobeček.cz

Jak s dětmi mluvit o sexu?

Rudnete už při samotné představě choulostivého rozhovoru se svým potomkem, spoléháte na sexuální výchovu ve škole nebo dívčí časopisy, zároveň se však obáváte, aby se Vám nenarodilo předčasné vnoučátko? Jak se tedy s dětmi bavit na toto důležité téma, aby se k Vám s prosbou o radu samy vracely?

Záleží na věku

Nejdůležitější otázkou, pokud se budete rozhodovat, jakou formu rozhovoru zvolit, je především věk dítěte. Tříletému dítěti nepleťte hlavu s výrazy typu penis, vagína nebo erekce. Vytvořte si svůj jazyk, kterým dané věci pojmenujete. Vše záleží na zvědavosti dítěte. Některé uspokojíte s přirovnáním semínka rostliny, některé jdou do hloubky a teprve při logickém vysvětlení, že dítě vznikne spojením vajíčka se spermií, mu to bude stačit. Pokud to není nutné, nezacházejte do detailů. Většinu malých dětí ani nenapadne, jak by ke spojení mohlo dojít, na to se možná zeptají později. Nejlepším znázorněním je skutečné těhotenství matky. Dítě vidí, jakou změnou prochází, může ji hladit po bříšku, poslechnout, cítit pohyby dítěte nebo ho vidět na ultrazvukové obrazovce při kontrole v poradně.

Sexuální výchovu byste měli doma praktikovat už od malička. Neznamená to však otevřené hovory o sexu, ale povídat si o rozdílech mezi ženou a mužem, těhotenství, porodu, zrození života, později i o intimní hygieně. Znát své tělo a hranice, co je v chování jiného dospělého člověka v pořádku a co už je za hranou, by měly znát už předškolní děti. Přece jenom případů zneužívání je nemálo, proto by měly děti umět nebezpečné chování rozpoznat, ubránit se mu nebo ho alespoň ohlásit. Ke zneužívání malých dětí dochází ve většině případů v rodině, proto by mělo být dítě připraveno a schopno svěřit se někomu jinému než rodičům, například učitelce v mateřské škole.

Nikdy byste neměli dítě odbýt

Ztratilo by k Vám důvěru a už by za Vámi nikdy nepřišlo. Mohlo by si taky informace získat jinde, například od kamarádů, které by jim je podali zkreslenou nebo často i vulgární formou. Stejně tak byste neměli lhát, věci zjednodušovat nebo přikreslovat k obrazu svému. Až by dítě později zjistilo pravdu, mohl by se mu sex jevit jako něco negativního, o čem se nemluví, a akorát by si ho znechutilo. Tatam jsou názory, že s holčičkou by měla mluvit maminka a s chlapečkem tatínek. Nepřehazujte si dítě jako horký brambor. Věnovat dítěti by se měl ten z rodičů, za kterým dítě s určitým dotazem samo přijde. Více než obavy z toho, že řeknete příliš mnoho a příliš brzy, byste se měli zajímat o to, aby to nebylo příliš málo a příliš pozdě.

Děti do zhruba devíti let berou tyto rozhovory jako přirozené a ohledně pohlavních orgánů nebo zplození dítěte se vyjadřují naprosto otevřeně a automaticky. Neberou to jako něco, za co by se měly stydět, takže pokud na Vás neuvidí rozpaky, nebudou mít důvod se ostýchat ani oni.

Jak bude Vaše dítě dospívat, budou se i jeho otázky ohledně sexu množit. Připravte se na sprosté vyjadřování, které zaslechnou od kamarádů ve škole, dotazů ohledně homosexuálních vztahů nebo masturbace. Výhodou je, pokud máte víc dětí v různém věkovém odstupu. Snadno odpozorují to, co je zajímá. Jestli se na nic zeptat nechtějí, nenaléhejte a nevyzvídejte, jen by se více stranily.

Pokud máte dospívající dceru

Proměny jejího těla ji mohou velmi potrápit. Jestliže nejste se svým tělem spokojená ani Vy, neříkejte to nahlas, jen byste ji utvrdila, že i ona není dokonalá a mohlo by to spustit v krajním případě i poruchu příjmu potravy. Měla by se od Vás dozvědět i o menstruaci a jak je důležité udržovat převážně v tomto období (ale i mimo něj) osobní hygienu. Stejné citlivé téma jako je menstruace u dívek, je i téma noční poluce u chlapců. Zbytečně to nekomentujte, jen byste ho uváděli do rozpaků.

Okolo dvanáctého roku by se měly dozvědět i o riziku nechtěného těhotenství, antikoncepci, pohlavních chorobách a neměli byste jim zapomenut říct, že do 15 let je sex nezákonný.

Pokud se opravdu velmi stydíte, nechte, ať mu otázky zodpoví někdo jiný z rodiny, například starší sourozenec, nebo nakupte knihy s touto tématikou a nechte je položené v dětském pokoji.

Jak se vypořádat s puberťákem

Puberťák je mladistvý, který začíná mít na věci vlastní názory, ví vše nejlépe, vaše názory ho absolutně nezajímají a má svou hlavu. Vy jste pro něj pouze osoba, která má zastaralé názory a o životě podle něj prakticky nic nevíte. Život s puberťákem vůbec není snadný. Jak se s jeho chováním vypořádat a jak mu dát najevo, že on rozhodně není ten, kdo ví věci nejlépe?

Pokud máte doma puberťáka, tak neberte jeho slova a činy vůbec vážně, drtivá většina z nich totiž říkají věci, které byste měli vypouštět a myslet na to, že jste v jejich věku nebyli jiní. Děti vás svým způsobem ani nechtějí naštvat, ale jde jim hlavně o to, aby vám ukázaly to, že se od vás chtějí odpoutat a že už nejste ti, bez koho nedokážou udělat krok.

Dost možná jste si také všimli toho, že na vás dítě začíná být drzé, ale drzé je pouze na vás. K ostatním cizím lidem má úctu. Za to buďte rádi, své pubertální projevy ukazuje jen doma a před ostatními se projevuje, jako slušně vychované dítě. Pokud máte doma dítě v pubertálním věku, nesnažte se pátrat po tom, co dělá, s kým si píše, co si dává na Facebook, svým způsobem je to už jeho věc a rozhodně si do ničeho nenechá mluvit. Bude chtít, abyste se o něj nestarali a tak se ani nepokoušejte zjišťovat, co kde dělá. Samozřejmě, že jej nemůžete nechat spadnout do drog a podobných věcí, ale to už je jiná kapitola.

Pokud se budete ke svým dětem chovat jako generál, tak se jim odcizíte. Nebudou k vám mít důvěru a budou se snažit vám spousty věcí tajit a dělat je za vašimi zády. Pokud naopak budete kamarádští, tak to také nebude dobře, protože ztratíte respekt. Zlatá střední cesta je tím pravým, co byste v tuto chvíli měli udělat. Nenuťte své dítě do společných akcí, protože jemu už se do nich chtít nebude. Užijte si je sami, nebudete muset koukat na to, jak se tváří znuděně a budete si také moci chvíli odpočinout.

Malé děti malé starosti, velké děti velké starosti

Přísloví, které má jistě své opodstatnění a hodně o tom ví hlavně rodiče dětí v pubertálním věku, kteří často vzpomínají na to, jak to bylo krásné, že ten jejich puberťák byl ještě miminko.

Proč jsou miminka lepší než větší děti?

Když máte doma miminko, musíte ho přebalovat, věnovat mu mnoho času, být stále při něm, aby si nějak neublížilo a do toho ten pláč, který po nějaké době jde na nervy snad každému rodiči. Ale většina maminek a tatínků na toto období svého dítěte vzpomínají nejraději a s úsměvem na tváři. Ne, že by své velké děti nemilovali, jen s většími dětmi přicházejí daleko obtížnější problémy.

Ticho k nezaplacení

Maminky a tatínci miminek si sice občas stěžují na to, že jejich dítě neustále pláče a je někdy z toho bolí hlava. Užívejte si pláče, protože až vaše dítě vyroste, bude to daleko horší. Když na miminku vytknete, že právě to by nemělo dělat, tak se na vás podívá a tím to končí. Ale když to zkusíte na svou pubertální ratolest, tak se sice také na vás podívá, ale s plnou pusou různých námitek a argumentů, což může často vyrůst až k nepříjemným hádkám.

Spánek, na který budete rádi vzpomínat

Někteří sice naříkají na to, že jejich miminko hodně spí, takže si ho pořádně ani neužijí. Ale až to vaše miminko bude v pubertálním věku, tak budete na takový spánek s radostí vzpomínat a budete si přát, aby šlo spát i teď.

Vztah s rodiči se mění

Pokud máte doma miminko, tak vidíte, jak jste pro něj důležití, protože miminka jsou na své rodiče ještě hodně emociálně navázaná, chtějí být stále s vámi, proto vás doprovázejí téměř na každém kroku a rádi se k vám tulí. Až vaše dítě vyroste, vy se budete snažit vychovat z něj spořádanou osobnost a tak nastolíte určitá pravidla, ale vaše velké dítě to bude brát jako omezování, bude se snažit ty pravidla porušovat. A nejhorší je, že se bude radovat, když budete déle v práci anebo budete mít něco na večer, jen aby nemusely poslouchat vaše připomínky k jeho chování.

Miminko nezlobí

Ačkoliv se někdy zdá, že vaše mimiko je trochu živější, což vám není libo. Tak si na něj nikdo nebude stěžovat, naopak ať udělá cokoliv, tak vždycky bude to roztomilé miminko. Avšak problém je, když vaše dítě vyroste a třeba nastoupí do školy, pak stačí malé věci, trocha hraní si, kdy se náhodou nedopatřením něco rozbije a vy to musíte řešit a najednou je vaše dítě to zlobivé. A vy budete muset poslouchat, že máte doma rozmazleného spratka, na kterého byste měli být tvrdší.

Samozřejmě, že je spousta dalších argumentů na to, že vaše děti jsou nejlepší, když jsou miminka, protože dále se to stupňuje, jednak budete potřebovat více financí, potom se budete muset učit věci, které berou ve škole, abyste jim to mohli vysvětlit a strašně moc dalších věcí.

Užívejte si vašich dětí, dokud jsou hodná miminka.

Útěky z domova

Vychováváte problematické nebo živější dítě? Pak je to nepochybně větší „zápřah“, než s „normální“ dětskou povahou.

Milý rodičové, dbejte na to, abyste s Vašimi dětmi vždy jednali férově, spravedlivě a s určitým respektem. Pokud s dětmi, hlavně v pubertálním věku, budete vést neustálé války, které budete řešit příliš tvrdými tresty, zákazy či hádkami, může vést až do extrému – útěk dítěte z domova. Pokud budete respektovat vzájemně své názory, pak se tohoto extrému, můžete vyvarovat.

Často je soužití s dospívající mládeží velmi komplikované, ale ne nezbytně musí vyúsťovat do věčných hádek. Naučte se s Vašimi dětmi mluvit o všem a snažte se naslouchat a hledat všem vyhovující kompromisy.

Jakmile by nastala situace, že opravdu Vaše dítě uteče z domova, budete si vše vyčítat hlavně Vy. Zatímco budete po dítěti usilovně a všemi dostupnými prostředky pátrat, v hloubi srdce Vás bude užírat svědomí, že jste vypjaté situace neřešili jiným způsobem.

V případech, kdy jsou děti doma týrány, většinou nedokáží volit nic jiného, než útěk. Připadají si bezradní a velmi osamocení. Mají pocit, že je nikdo nemá rád a nikomu na nich nezáleží. Problém jim pak nejvíce způsobuje ocitnutí se „na ulici“ bez finančních prostředků a s pár osobními věcmi.

Některé děti dobrovolně volí možnost uchýlit se pod křídla státních úřadů a další požádají o pomoc někoho z příbuzných a přátel.

Pokud se opravdu doma necítíte v bezpečí, nebojte se věci řešit návštěvou v různých centrech pro pomoc týraných dětí, či zavolat na linku bezpečí. Stejně tak se nebojte svěřit někomu ve škole, nebo svému kamarádovi, který se dozajista s Vaším problémem svěří vlastním rodičům, jenž rádi nabídnou pomocnou ruku.

V případech, kdy si pouze nerozumíte s Vašimi rodiči, zkuste jim navrhnout návštěvu odborníka, který se pokusí se všemi zúčastněnými stranami najít příčinu Vašich nesvárů, popřípadě navrhnout určité řešení. Útěk z domova v tomto případě vůbec nic nevyřeší, a ničemu a nikomu, to nepomůže.

Mluvte spolu! Hledejte kompromisy a respektujte se vzájemně. Pak dozajista dokážete žít ve společné domácnosti v jakési souhře a úctě k rodičům, a rodičů k jejich dětem!

Jak dětem vhodně vyhubovat

Někdy je pro rodiče velmi těžké akceptovat své děti, jsou nevrlí a rádi by poslali své děti někam jinam, ale to nejde a čím dřív se naučíme dobře zacházet se svými dětmi, tím lépe.

Děti nejsou jenom hodné, umí i pořádně pozlobit. V takových případech se rodiče často zlobí a je po rodinné pohodě. Základem rodičovské lásky je účinná disciplína a pořádek. Pokud nenapadneme sebevědomí svých dětí. Mělo by mít naopak pozitivní a trvalý následek. Pokud ale lze dosáhnout nápravy jinak než hubováním, pak vyčerpejte všechny ostatní možnosti.

Když rodič zůstane klidný, je to lepší než když vyhrožujeme nebo dětem dáváme negativní příklad, jak řešit krizové situace. Nenechejme se unést a nepoužívejme svou přirozenou autoritu k tomu, abychom ji brali jako prostředek k vybití svých vášní. Jedná se o naše vlastní děti, proto je zachování klidu víc než důležité.

Hněv, kterým bychom se mohli nechat strhnout, může za hodně chyb, kterých se dospělí na svých dětech dopouštějí. Pokud to jde, měl by být zcela potlačen. Může to vyznít jako pohrdání dětskou dušičkou a osobností. Pokud budeme dítě napomínat se soucitem a láskyplností, pak může toto napomenutí být opravdové a mít dlouhodobé dobré důsledky.

Vyhubovat bychom měli ihned po přečinu a nečekat velmi dlouho, protože pak by si dítě nemuselo spojit příčinu a následek.

Pokud se rozhodneme vyhubovat, pak důsledně. Vysvětlíme, co se nám nelíbí, proč se nám to nelíbí, jaké pravidlo dítě překročilo a jak by mělo jednat v budoucnosti. Pokud dítě vyhubování pochopí, pak určitě nebylo zbytečné, proto je jasné a jisté.

Pokud je důsledkem špatného chování, a není důsledkem nervozity a únavy rodičů, pak je i správné. Bude pozitivní tehdy, když si dítě uvědomí, že nemá být ani souzeno ani pokořeno. Je mu sděleno, proč se rodič zlobí a proč jednal špatně. Dítě máme pořád stejně rádi, to, co se nám nelíbí, je ono nesprávné chování, proti němu jsou naše výtky namířeny. Proto se dítěti připomínáme oním vyhubováním – aby si uvědomilo, co udělalo.

Musíme si uvědomit psyché svého dítěte. Pokud máme doma velmi citlivé dítě, pak volíme slabší intenzitu vyhubování. Ti, co už kolem sebe mají vytvořeny silné obranné zdi, můžeme častovat silněji. Ale pokud s hubováním skončíme, pak netřeba se k tomu při každé příležitosti znovu a znovu vracet, dítě by takový krok vnímalo jako ponižující.

Odneslo si dítě něco z našeho hubování? Pokud ano, pak bylo účinné, ale to uvidíme až na jeho dalším konání v budoucnosti.

Rodiče musí být zajedno, matka i otec tak budou respektováni. Pokud půjde matka proti vůli otce, pak bude zmateno i dítě. Oba tak musí respektovat stanovená pravidla a děti jsou s nimi také srozuměni.

Dítě, které vstupuje do puberty se často chovají nesprávně a někdy se zdá, že ony špatnosti dělá snad naschvál. Když ví, že maminku zlobí, když se chová vulgárně, tak naopak nezdraví a používá sprostá slova. Když má maminka a tatínek rád klid, schválně jim ho odmítá dopřát a buší do bubnů. Neposlušnost ovšem do této věkové kategorie patří a rodiče jim musí soustavně pomáhat, a to i v důležitých otázkách, které jejich děti z principu odmítají.

Pokud rodič sám ukáže, že je neklidný, rozzlobený, pak určitě svému dítěti moc nepomůže. Nedejte se tedy strhnout neklidnou a rušnou atmosférou.

Neustálým hubováním a kritikou dítě upevníme v domnění, že si je zaslouží a snížíme jeho sebevědomí. Taková kritika není nutná. Je důležité zaujmout pozici pomocníka a rádce, když je nějaký problém, pak není potíž se na mě obrátit, rád ti pomůžu. Neboj se mi se vším svěřit, když budu moci, pomůžu ti, když ne, budu tě podporovat.

Hubenost vs. otylost

Téměř každý „puberťák“ řeší otázku toho, zda není příliš tlustý a je dostatečně hubený. Bohužel některé děti to příliš hrotí, až to nakonec vede i k onemocnění zažívacího traktu, extrémním dietám, někdy i anorexii či bulimii.

Ani jedna varianta není pro zdraví žádného dítěte dobrá. Proto je třeba s Vašimi dětmi hovořit o jejich váze, jako o jakýcholiv jiných běžných věcech, které pubertální děti trápí. Vždy je ujistěte, že to, jak vypadá není tak důležité, jako to, jak se chová ke svému okolí. Většina lidí by se měla řídit heslem, že nezáleží na tom, jak vypadáte, ale na tom, jaké máte srdce.

Pokud děti opravdu nejsou spokojeni se svou vahou, dá se upravit jednoduššími způsoby než zmíněnými extrémními dietami, které stejně většinou nedokáží dosáhnout vytyčené váhy. Diety sice špatné být nemusí, ale rozhodně ne extrémní, nebo to, že se bude dítě dopovat různými chemickými preparáty, které nakonec stejně nepomohou a budou Vás akorát tak stát zbytečné peníze.

Omezit tučná jídla, jíst více vyvážené stravy, složené z častější konzumace ovoce a zeleniny, nebo jíst menší porce jídla. To je jedním z řešením problémů s váhou kohokoliv, kdo se chce zbavit nadbytečných kil. Další možností je častější sportování, jako chození do posilovny, jízda na kole, běhání nebo dokonce dlouhé procházky, které napomohou spalování nadbytečných tukových ložisek.

Curried Carrot Soup — Autor obrázku: Joy

Mnoho dětí se tímto problémem zaobírají přespříliš a bojí se o tom se svými rodiči promluvit, aby před nimi nevypadaly divně. Není se za co stydět a bát se rodičů také nemusíte. Hlavu Vám rozhodně neutrhnou, spíše naopak. Překvapí Vás porozuměním a pokusí se Vám určitě pomoci.

A pokud se před rodiči stydíte o tomto problému hovořit, zcela jistě se ve Vašem okolí najde jiný člen rodiny, přítel či kamarád, který rád Vaše problémy vyslechne.

Nepouštějte se do rychlého shazování kil, spíše si tím uškodíte, a pak si můžete nést následky až do konce života.

Takže, milé děti, nebojte se přijít za Vašimi rodiči a mluvit s nimi o tom, co Vás trápí a při zbavování se kilogramů, které se Vám nelíbí, postupujte pomalu a s rozvahou. Trocha čekání na docílení požadovaného efektu se Vám rozhodně vyplatí.

Oblečení puberťáků

Kdo má doma dospívajícího potomka, musí neustále řešit jeho šatník. V dnešní době je úplně jedno, zda se jedná o chlapce nebo dívku, protože oba se chtějí líbit svým vrstevníkům.

Děvčata klukům a chlapci chtějí upoutat dívky svým vzhledem a účesem. Proto dost často Vaše peněženka pocítí „závan větru“, když vydáte nehorázné peníze za nejnovější módu.

Každý puberťák má svůj vlastní styl a požadavky na svůj šatník. Někteří se snaží napodobovat své vrstevníky s poznámkou, že je to poslední hit sezóny a oni to právě teď musí mít ve svém šatníku také. V tomto okamžiku rodičům začnou vstávat vlasy hrůzou, když zjistí, kolik tyto jejich požadavky stojí peněz.

Začíná to různými kšiltovkami, kloboučky, čepicemi či holohlavým stylem pokrývky hlavy. S velkou oblibou chtějí kupovat trička o jednu velikost menší, aby jim vykukovalo bříško s pupíkem a záda. Toto mají v největší oblibě dívky, protože tím upozorňují na své svůdné tělo. V tomto ohledu už ale rodiče nejsou tak nadšeni, protože mají obavy o zdraví svých dětí, aby jim nenastydly ledviny či něco podobného.

Co se týče kalhot, dívky mají velmi rády vypasované džínsy, aby jim vynikaly jejich zadní partie a upoutaly tím tak své protějšky. U sukní vybírají ty nejkratší modely, aby jim vynikala stehna a nohy a chlapci se mohly pokochat jejich délko či baculatostí. Minisukně jsou velmi šik, ale pozor, aby nebyli příliš mini a pak nebylo vidět něco co nechcete.

U chlapců to bývá obdobné, i když se najdou i tací, kteří mají raději kalhoty tzv. „na půl žerdi“, takže každý v jejich okolí má obavy, aby jim při chůzi dotyčné kalhoty nespadly samovolně na zem.

Dívky pak rády obouvají střevíčky na vysokých podpatcích , aby vypadaly vyšší a svůdnější. Na ven pak volí jedny z nejmodernějších typů tenisek a botasek, stejně jako chlapci, rozvázané tkaničky ležérně zastrčené po obvodu bot, je též velmi oblíbené.

Ale pozor, vážení rodičové, dohlédněte, aby oblečení Vašich puberťáků nebylo příliš vyzývavé, mohlo by dojít k přílišné provokaci opačného pohlaví, nejčastěji se jedná o dívky a jejich minisukně, vypasovaná trička a halenky s přílišně velkým a vyzývavým dekoltem – mohlo by to příliš provokovat a dojít k nejhoršímu scénáři….

Snažte se udělat dohodu s Vašimi dětmi o vhodnosti a nevhodnosti oblečení ale tak aby byly spokojeny všechny strany.