Máme doma batole
Batole je dítě asi ve věku od jednoho do tří let věku. V tomto věku už začíná pomalu lozit, pak lezení zrychluje a poprvé se postaví na vlastní a nejistými krůčky začíná objevovat svět kolem sebe.
Začíná rozeznávat osoby, které jsou mu nablízku – to je maminka, tatínek, dědeček, babička, sestřička a bratříček. Dokonce začíná rozeznávat různé hračky, tvary a obrázky. Začne objevovat lžíci a i když zrovna není po ruce, snaží se krmit sám vlastníma rukama. Pokud to zrovna není jídlo, nevadí, objevuje svými ústy a ručičkami svět kolem sebe. Všechno ochutnává a ožužlává. Rostou mu první zoubečky a taky už mu můžeme česat vlásky, které koneně porostly.
Batole miluje tu volnost, kdy se začíná pohybově rozvíjet, hraje si s pískem a může ho přesívat donekonečna, zdrojem radosti jsou i vodní hry. A když se snaží napodobovat tatínka a maminku, má velkou radost.
Věci, se kterými si hraje, se stávají tím, co zrovna potřebuje – ať už princeznou, koníčkem nebo lokomotivou.
Dítě se v tomto období dokáže odrazit od slov jako je mňau-mňau, haf-haf a dokáže pochopit domluvené symboly. A to asi v počtu dvě nová slovíčka za jeden den. Ve dvou letech už dokáže skloňovat, časovat a je schopen reprodukovat krátké říkánky. Je tedy na nás, na rodičích, jak svého mazlíčka budeme citově, rozumově i duchovně stimulovat.
Batole se samo poznává v zrcadle a často slyšíme – Já!, Já sám! – kdy si začne uvědomovat sám sebe, což je velmi důležité pro rozvoj jeho osobnosti. V této etapě bychom jej také měli co nejvíce podporavat cíleně zvolenými hrami. A například se zeptat: Kdo je šikulka, kdo přišel za maminkou přes celou kuchyni? Nebo Kdo to všechno spapal, kdo je ten šikovný chlapeček?
K tomu, aby si dítě hezky pohrálo, potřebuje zejména bezpečné prostředí, takže si rodiče musí uvědomit, co by mohlo být potenciální hrozbou pro jejich dítě a všechno takové umístit tam, kde se dítě nemůže zranit.
Bezpečné prostředí
K tomuto fenoménu můžeme přiřadit sítka, plastové lahve, utěrky, stěrky, plastové vařečky, malé plastové nádoby seřazené od nejmenšího do největšího, papírové košíčky či plastové nádobí.
Naše děťátko chce všechno udělat samo, často už nespí dvakrát denně, ale jeho životní elán je nehasnoucí a často se ptátme, kdy se konečně unaví a zvolní tempo? Dítě je proto potřeba zaměstnávat tak, aby si samo zahrálo, zároveň se procvičilo v motorice, v získávání nových zkušeností a dovedností.
Dítě bere všechno nové jako hru, takže je velmi jednoduché jej nějak motivovat. Ale musíme si uvědomit, že interval jeho pozornosti je velmi krátkodobý, takže je potřeba aktivity velmi často střídat. Dítě samo je ukazatelem, který nám řekne, jestli už máme použít jinou taktiku nebo jestli ještě vnímá dostatečně starou hru.
Nejdůležitější ovšem je, aby bylo dítě šťastné a aby cítilo lásku svých bližních, rodičů, sourozenců, babiček, dědečků a prarodičů. To jsou největší stimuly, které má dítě do tří let a to by měli mít rodiče a vychovatelé na paměti.
