Supermani kolem nás – 2. část

Svůj velký podíl na sebereflexi dětí má i reklama. Je zde prosazován kult fyzické krásy, lidé jsou zde zdraví, silní a pružní a všichni nutí nám i dětem různé chemické berličky v podobě léků a různých preparátů, po kterých se budeme okamžitě cítit lépe a omládneme. Když vidí a vnímá všechny informace bezbranné dítě, pak je možné, že je bude nekriticky přijímat podle toho, co zrovna diktuje móda. Jediným způsobem, jak mohou rodiče své děti chránit před nekritickým přijímáním všech důležitých informací, které na ně sypou média, je jít vlastním příkladem.

Děti se musí naučit řešit problémy a rodiče jim mohou poskytnout vzor, jak si mají v kritických situacích počínat. Děti dnes reagují na problémy buď melancholickým únikem, nebo zbytečnou agresivitou. Rodiče dětem ukazují cestu, jak používat vlastní inteligenci a charakter k tomu, aby se podařilo potíže zdolávat. Nejprve musí mít člověk sám o sobě dobré mínění a usilovat o dosažení určitých cílů s použitím určité taktiky a charakteru. Musí si být ale dopředu vědom, že součástí snažení je námaha, trpělivost a také píle a obětavost. Když narazí na problémy, pak před nimi nesmí couvnou, ani na ně zaútočit, ale účinně je řešit.

Děti se musí naučit řešit problémy a řešit je samy za sebe. Přijímat svou vlastní identitu a být s ní spokojeni, ne se schovávat za Supermany, Spidermany a Xeny. Pak by mělo být dítě motivováno a mělo by se mu zdůrazňovat, že je taky hrdina, protože dokáže ochránit mladší sestřičku před zlobivými kluky ve školce a sestřička se díky němu nemusí bát chodit do školky. Taky pomáhá mamince a maminka má potom víc času na oba dva, takže ji zachrání od toho, že by nevěděla, kam dřív skočit a neměla by večer čas na pohádku.

Jsou to sice na první pohled banality, ale právě z těchto střípků se tvoří sebedůvěra, vztah s rodiči, zdravý pohled na svět, schopnost odlišit zrno od plev. A právě toto jsou pilíře, na kterých stojí šťastné dětství a jsou taky základními stavebními kameny pro další život.

Jak správně naslouchat svému dítěti

Jedna z hlavních překážek správné komunikace v rodině je nedostatek času, ale také to, že rodiče své děti opravdu poslouchat nechtějí. Často si rodiče připisují vinu za problémy a trable svých dětí, a kvůli špatnému svědomí mají tendenci problémy svých dětí popírat.

Sami se omlouvají tím, že je vlastně chrání před tím, že by mohli něco pokazit, kdyby na problémy upozornili a dítě by se v nich mohlo začít utápět. Opak je pravdou. Když na problém upozorníme, dítě zjistí, že o ně máme zájem a nebojí se k nám potom přijít samo a žádat nás o radu.

Zde je několik postupů, které bychom mohli volit:

1) Když už svému dítěti naschoucháme, měli bychom mu věnovat svou plnou pozornost. Ne přitom stát zády k němu a škrabat brambory tak, aby nám dítě nevidělo do obličeje, nevidělo naše emoce, city a nevědělo, co si o tom má vlastně myslet.

2) Dávat mu drobné podněty, například ve vhodných chvílích vyslovit něco, co ho povzbudí pokračovat ve své zpovědi, která je pro něj sama o sobě dost tvrdá – Ano, to máš pravdu. – To si taky myslím. – Jednalas správně, já bych to taky udělala.

3) Přijímat jeho mlčení – Když je dítě vyčerpané a potřebuje si odpočinout, najít nit, popadnout dech, srovnat se se svými myšlenkami, nechejme mu dostatečný prostor.

4) Neříkat unáhledné úsudky. Pokud okamžitě dementujeme to, co jsme právě slyšeli a nepromyslíme si dostatečně dosah svých slov, pak to může mít dalekosáhlé účinky. Věty typu: To teda byla hloupost. – Větší chybu jsi teda udělat nemohla! – No to snad nemyslíš vážně! … bychom opravdu volit neměli, protože tak dítěti dáme zbraň k tomu, aby zaujalo obranný postoj. Ztratí důvěru, kterou si k nám chtěl vybudovat a my máme moc práce, abychom ji získali zpět.

5) Také děti mají silné emoce. Pokud si budeme myslet, že pouze dospělí mají silné a duchaplné emoce, budeme na omylu a pak nám to zabrání pochopit hloubku trápení a stesků našeho dítěte. Emoce jsou silné, mohou být až ničivé, tím spíš, že s nimi dětmi neumějí nakládat tak, jako jeho rodiče a ostatní dospělí.

6) Nejlepším, co může dospělý pro své dítě udělat, je pomáhat mu najít jeho vlastní řešení, které jsou začátkem opravdu pozitivní a konstruktivní výchovy, která mu později otevře bránu do dospělosti.