pozornost Archives - Bobeček.cz

Puzzle

Každé dítě zbožňuje skládání puzzle. Tato zábavná činnost nejenže potrápí „mozkové závity“ Vašich potomků, ale zdokonaluje jejich zručnost. A jako bonus se u skládání „puclíků“ i pobaví, a jen co doskládají, mají děti obrovskou radost, když vidí obrázek pohádkových postav či jiných obrázků s dětskými motivy.

Některé děti se dokáží těmito puclíky bavit i několik hodin denně a nikdy je neomrzí ani fakt, že skládají stále jeden a ten samý obrázek. Mnoho rodičů velmi dobře zná situace, kdy děti otravují s tím, aby se jim kupovaly stále nové a nové puzzle a dokáží s tím být až tak protivné, že se nad nimi rodiče raději smilují a koupí nové puzzle, jen aby to jejich škemrání již nemuseli poslouchat.

Je mnoho možností z čeho vybírat tuto „hru“. Pro mladší děti jsou vhodnější puzzle větších rozměrů. Důvodem je snadnější manipulace pro dítko. Uchopení většího kousku puzzle a rozeznání určitých částí obrázků, o hodně usnadní dítěti naučit se puzzle správně poskládat.

Čím jsou děti starší, tím je pravděpodobnější nákup „puclíků“ menších rozměrů. Proč? Protože čím více kousků puzzle, tím více musí Vaše dítě zapojovat fantazii nad tím, kam který dílek vlastně patří, aby se dopídilo celého obrázku.

No a navíc se děti naučí trpělivosti! Často ještě zpovzdálí pozorujete marnou snahu Vašeho dítka při hledání správného dílku, který „zapadne“ na správné místo. Nakonec to, Vy, rodiče, nevydržíte a smilujete se nad nimi, když vidíte, jak se dítě vzteká, že mu skládání nejde, a jdete mu pomoci.

Takže skládání puzzle může býti i jakousi rodinnou záležitostí. Pokud skládá celá rodina, pak si mohou užít všichni legraci a dobírání mezi sebou, když to někomu právě nejde. Ne nadarmo se říká: „Kdo si hraje, nezlobí!“

Když se za děti stydíme

Mnoho rodičů se musí velice často potýkat s ostudným a nevhodným chováním svých potomků. Dozajista velmi dobře znáte ten pocit ponížení, kdy byste se nejraději propadly hanbou do země. Děti si bohužel moc neuvědomují, co svým nevhodným chováním, Vám, rodičům, způsobují. Vy se pak musíte potýkat s pocitem bezmoci, ponížení a i s pocitem, že jste zklamaly ve výchově Vašich dětí.

Nevěště hlavu, rozhodně to není žádné zklamání, protože děti se mnohdy svým chováním snaží dát najevo svou převahu, strhnout na sebe veškerou pozornost Vás samotných i všech kolem Vás.

Někteří rodiče řeší vypjaté situace různými způsoby:

Domlouvání – snažit se dítěti vysvětlit, že jeho vztekání, v případě pokud mu odmítnete zakoupit to, co mermomocí právě v tu chvíli chce, prostě nedostane.

Pokud se jedná o osahávání zboží v regálech obchodů, je to podobné, ale ani v jednom z případů není nikdy zaručeno, že se jejich nevhodné a ztrapňující chování změní. Pouze po Vás „hodí“ nasupený pohled a i nadále budou pokračovat v provokování všech přítomných.

Fyzický či jiný trest – rodiče volí v tomto případě plácnutí po ručičce, nebo sedací části těla, či zákazem té či oné činnosti. Ale ani toto nemusí zabrat. Většinou sice zanechají nervy drásajícího řádění, ale pouze na pár okamžiků. Jakmile se otočíte, abyste v poklidu pokračovali v nákupu, šup, a už má opět v nenechavých ručičkách hračky, jídlo i oblečení, které si musí právě v tu chvíli prohlédnout.

Rezignace – v tuto chvíli většina rodičů upustí od svého záměru nákupu a raději „čapnou“ svého neposedného potomka za ruku vzpouzejícího se a co nejrychleji opustí obchod či restauraci nejbližším východem.

Kombinací všech uvedených reakcí rodičů lze velmi snadno dosáhnout alespoň částečného zklidnění dítěte, ale ne bohužel vždy.

Lidé, kteří se setkají s takovýmto nezbedným dítkem, mohou pouze kroutit hlavou nad jeho ječením, pobíháním či házením předmětů na zem. Mnohdy dokonce, Vás rodiče, velmi litují, když sledují Vaši marnou snahu o ukáznění Vašeho potomka.

Nejčastěji se ale naráží na zeď nepochopení ze stran přihlížejících. Dokonce se již stal i případ, kdy budete požádáni zaměstnanci, abyste obchod urychleně opustily, nebo si dítě zklidnily či poučily, o tom, že na potraviny se nesahá rukama bez igelitových rukavic (např. oddělení pečiva), protože pokud si zboží nezakoupíte, může si je zakoupit někdo jiný a rozhodně to není hygienické.

Radit, jak jednotlivé situace řešit, není tak jednoduché, jak by se zdálo. Obrňte se trpělivostí a doufejte, že z této „paličatosti a svéhlavosti“ jednou Vaši potomci vyrostou.

Nenechte se odradit reakcemi některých lidí ve Vašem okolí, i je někdy může v budoucnosti potkat podobný osud a poté velmi rychle pochopí, co Vy prožíváte každý den!!

Dekorace

Připravujete dětský pokoj na příchod Vašeho nového člena rodiny? Pak dozajista kromě základního vybavení, vždy musíte myslet i na drobnosti, jako dekorace.

I tyto maličkosti dokáží utvořit nádherný celkový dojem.

Mezi takovéto dekorační drobnosti patří například:

různě barevné závěsy na oknech, či nad postelí
koberečky
samolepky pohádkových postaviček nalepené na skříňkách
vtipně vymalovaný celý dětský pokojíček
barevné boxy na hračky
„cinkrlátka“ zavěšené ze stropu
dětský kolotoč nad postýlkou a mnoho podoných předmětů

Chill out kids — Autor obrázku: Mads Bødker

Takto nápaditě vyzdobený pokojíček dokáže Vaše dítko velmi zaujmout, a to pak bude rádo trávit čas hraním si v příjemném prostředí.

Mnoho dekorací, nejenže dokáže zaujmout dětskou pozornost, ale i stimuluje jeho dovednosti. Pokud například pořídíte koberec s motivem křižovatky, bude jezdit s autíčky „podle předpisů“ a díky Vašemu upozornění brzy zvládne i přecházet přes přechody.

Různé samolepky rozeseté po pokoji zase dítěti usnadňuje rozpoznávání pohádkových postaviček, autíček, tvarů a mnoha dalších předmětů.

Máte možnost dětský pokoj dozdobit těmito dekoracemi dle Vašich vlastních představ, nebo za pomoci různých odborníků na bytovou problematiku.

Nebojte se popustit uzdu fantazii při výběru těchto drobností. Hlavní je účelovost a zároveň příjemné prostředí, kde bude dobře nejen Vám, ale co je nejhlavnější, i Vašemu dítěti.

Komunikace s dětmi

Vždy všem Vašim dětem projevujte svou rodičovskou lásku a náklonnost stejnou měrou. Dětská závist vůči věnované pozornosti sourozenci či sourozencům, nezná hranic.

Pak, aby na sebe „odstrkované“ dítko upozornilo, snaží se na sebe všemi možnými i nepředstavitelnými způsoby strhnout vaši pozornost.

Nikdy nedělejte mezi Vašimi dětmi žádné rozdíly, ani před nimi nezmiňujte, že máte to, a nebo to, dítě raději. Dětská duše je příliš křehká, a takovéto jednání od Vás, rodičů, rozhodně nebudou snášet dobře.

Snažte se s dětmi komunikovat o všem, co je trápí a stejně tak je dělte stejnou měrou při rozdělování, nebo zakazování počítače, sladkostí, čehokoli.

Na malé miminka se mnoho rodičů „pitvoří“ a šišlají na ně. Těžko polemizovat, zda je to dobře či špatně. V tomto ohledu se názory jednotlivých lidí i odborníků, velmi liší. Někteří jsou toho názoru, že malá miminka stejně nerozumí tomu, co jim říkáte a spíše reagují na zvuk a zabarvení hlasu či výrazu Vaší tváře.

U starších dětiček již však toto „pitvoření“ lidé moc nedoporučují, protože děti učící se vyslovovat slova a následovně i věty by začaly opakovat způsob řeči, s nímž na ně mluvíte Vy.

Co se mazlení a tulení týče, pak dozajista všude platí to, aby bylo každé z Vašich dětí, objímáno i káráno stejnou měrou. A vůbec nezáleží na tom, jak staré dítě vlastně máte. Velmi často se v rodinách lze setkat s tím, že rodiče preferují častější projevy náklonnosti k nejmladšímu členovi a ty starší od sebe spíše odhánějí s tím, že jsou již na takové věci staré, nebo že je bolí to, anebo tohle.

Špatně! I ty starší potřebují vědět, že vám na nich záleží a máte o něj zájem. Proto pohlaďte i pozlobte své starší ratolesti a uvidíte, že to s Vaším vztahem, udělá přímo zázraky.

Vzájemná komunikace Vás rodičů, s Vašimi dětmi, je důležitějším faktorem pro Vás všechny.

Získávání pozornosti

Každé dítě, od nejmenších miminek, až po ty nejstarší puberťáky, se snaží za každou cenu získat veškerou pozornost jen pro sebe.

Malá miminka to projevují hlasitým pláčem či křikem. Dokonce i svými gesty se na sebe snaží strhnout nevědomky pozornost svého okolí. Mává ručičkami, kope nožičkami nebo dokonce na Vás „hodí vražedný pohled“, kterým jako by Vám říkal, „koukej se mi věnovat“.

Větší dítka to dokáží obdobným způsobem, jako miminka, ale k tomu přidají nové projevy nespokojenosti s nedostatkem pozornosti. Dokonce na to již mají mnoho fint a vychytávek. Nejčastěji je to chování způsobené nespokojeností či žárlivostí.

Děti, které po mnoho let žily v rodině jako jedináčci v okamžiku, kdy jim do jejich domova rodiče přinesou právě narozeného sourozence, začnou ho považovat za vetřelce. Tento malý vetřelec na sebe náhle strhává veškerou pozornost rodičů i blízkého okolí. Starší dítko si najednou připadá odstrčené, protože se vše točí kolem miminka a na něho již nemají rodiče tolik času.

Někdy se však malý darebové (sourozenci) domluví a snaží se na sebe upozornit všemi možnými způsoby, které dokáží trpělivé rodiče vytočí „na nejvyšší obrátky“. Například, když maminka vaří, děti se jí začnou plést pod nohama. Někdy se dokonce „přicucnou“ na Vaši nohu, jako líště a odmítá se jí pustit. Takže pak chodíte jako „kačer“ s přisátým potomkem na noze. V případě více dětí v rodině je budete mít přicucnuté na obou nohách, a budete mít co dělat, abyste udržely balanc a nesvalily se při prvním kroku na podlahu, jako pytel brambor.

NEW:.TATOO — Autor obrázku: Andrej Solic

Starší děti v pubertě mají velmi propracovaný systém, jak si získat pozornost. Začnou se výstředně oblékat a dívky se budou výrazně líčit. Chlapci se ozdobují různými náušnicemi, pearsingem či tetováním. I když v tomto ohledu dívky již s chlapci častou soutěží o to, kdo jich má na těle nejvíce. Když tyto metody na upoutání pozornosti nezabírají, vytasí se s dalším esem.

Časté hádky mezi sourozenci, či dokonce s vlastními rodiči. Nezastaví se ani před hádkami se spolužáky, učiteli, kamarády a někdy dokonce i s úplně cizími lidmi. Po očku budou sledovat reakce okolí na jejich chování, a přestože toto chování či oblékání není právě nejslušnější a nejvhodnější, je to jejich určitý způsob, jak na sebe upozornit a získat si Vaše plnou pozornost.

Jo, milý rodičové, již minuly doby, kdy Vám Vaši potomci pouze skákali do řeči nebo Vám šlapal na palce u nohou. Snažte se s Vašimi dětmi komunikovat, aby se nemusely uchylovat k extrémům, jen aby na sebe upozornily.

Nejlepším řešením bývá vytvoření kamarádského vztahu, ale zároveň, aby ve Vás Vaše děti viděly autoritu. Budou vědět pak mnohem snadněji, kde je jejich hranice a co si k Vám mohou či nemohou dovolit!

Skákání do řeči

Nejen malé, ale i ty větší nezbedové velmi rády skákají dospělým při rozhovoru do řeči. Mnoho maminek svým potomkům říká, že když si povídají dospělí, děti šoupou nohama! A je zcela jedno, zda se jedná o rozhovor mezi rodiči, nebo rodiči a nějakým dalším dospělým.

Většina menších dětiček pozorně naslouchá a v nečekaném okamžiku spustí s tou svou dětskou vyřídilkou. Přeruší Vám rozhovor uprostřed věty či myšlenky a Vy pak máte problém rozpomenout se na to, co jste původně vlastně chtěli říci.

Ty starší, v pubertě, se zase velmi rády předvádějí a chtějí být důležité. Proto si načasují svůj vpád do řeči v tu nejnevhodnější chvíli, takže samotní rodiče pění, jako kdyby jim někdo stoupl na kuří oko.

Největší problém vyvstává, pokud začnou Vaše dítka brebentit a skákat do řeči, když musíte něco vyřizovat na úřadě. Pak byste se nejraději propadly hanbou do země. A jelikož se jedná o úřední jednání, nemůžete ani Vašeho potomka náležitě poučit, že skákat do řeči se nemá.

Springtime for Kasper — Autor obrázku: Alex Murphy

Malé děti, které se teprve řádně učí mluvit, ještě tolik nechápou, že jejich jednání není úplně správné a ty větší zase s oblibou dělají, že Vás neslyší. Proto se snažte s Vašimi potomky stále dokola mluvit o tom, že pokud s někým hovoříte, aby Vás nepřerušovaly a neskákaly Vám do řeči. Že pokud Vám chtějí něco sdělit, ať Vás například zatahají za ruku, což bude Vaše tajné znamení, a upozorní Vás tím, abyste mu věnovaly náležitou pozornost.

Protože pokud si neurčíte jistá pravidla, Vy jako rodiče, se bude bát s dětmi někam jít, aby Vám neztropily ostudu.

A pokud budete někde na úřadě a Váš potomek využije smluveného znamení, poproste o minutku strpení daného úředníka nebo úřednici a Vaše dítko ujistěte, že Vám může onu důležitou zprávu sdělit hned, jakmile opustíte kancelář, nebo dokončíte rozhovor a vyřídíte si, co potřebujete, bude pak Vaše pozornost patřit pouze jemu a to zcela úplně.

A ty velké puberťáky upozorněte na to, že pokud něco chtějí říct, ať počkají, dokud nedokončíte myšlenku či větu. A pokud mají připomínku k něčemu konkrétnímu, aby nejprve požádaly o to, zda se mohou do hovoru zapojit. Například poznámkou typu: „Mohu se k tomu něco říci?“ Pak se zcela jistě nikde nenaštve a všichni budou spokojeni, že byly zapojeni do hovoru.

Milý rodiče, nezapomínejte však samy no to, abyste i Vy Vaše potomky zapojily do rozhovorů. Mají pak pocit, že nejsou opomíjeny a jsou pro Vás důležití.

A Vy, prckové, zkuste využít oněch smluvených znamení, uvidíte, že to zabere a Vaši rodiče Vám budou věnovat potřebnou pozornost, hned jakmile budou moci.