Brali jste si dítě od malička do postele a teď máte pocit, že je čas na to, aby dítě začalo spát samo? Jak jej ale odnaučit spát s rodiči? Dítě se s rodiči cítí bezpečně a tak je logické, že chce zůstat s nimi, než být někde v místnosti samo a budit se s tím, že se necítí dobře.
Osobně jsem zastáncem toho, aby dítě spalo s rodiči tak dlouho, jak se na to samo cítí. Netvrdím, že má spát s nimi v posteli, ale v místnosti. Dokud samo neřekne, že je čas na to, aby přešlo k sobě do pokojíčku, tak jej nechte u sebe. Stejně byste měli otevřené dveře tak, aby vás dítě slyšelo, nebo vy jeho když vás bude volat v noci k sobě.
Klidný spánek vašeho dítěte zajistíte právě tak, že bude spát v místě, kde se cítí bezpečně a kde se nemusí ničeho bát. Pokud má dítě staršího sourozence, tak je to o něčem jiném, ale pokud má být v pokojíčku samo, bude se vám v noci budit a odcházet za vámi do „bezpečí“, proto si myslím, že dát jej do vlastního pokoje je vhodné tehdy, když to dítě samo bude chtít.
Zajistíte mu tak kvalitní a tvrdý spánek, který by samo v pokoji nemělo, protože by mělo podvědomě stále strach. Něco jiného je pokud spí dítě s rodiči přímo v posteli. Tam byste měli být rázní a neustupovat. Měli byste jej navést do své postýlky s tím, že rodiče leží vedle něj a tak se nemůže nic stát.
Sama jsem tuto situaci řešila čertem. Řekla jsem mojí dceři, že čert si chodí pro děti, které nechtějí spát sami v postýlce a od té doby v ní spinká a je klid. Stalo se nám, že v noci jednou přelezla a ráno mě prosila, ať zavolám čertovi, že už to neudělá.
