Porod je samozřejmě událostí, která je velmi emotivní a to, že přichází na svět dítě, které je naše a my jsme u toho a to jak jako matka, tak i jako otec, je velice krásný zážitek. I když matka u porodu velmi trpí, tak nikdy nezapomene na okamžik, kdy své miminko poprvé drží v ruce. Doba, kdy otec mohl vidět své miminko pouze přes okno porodnice a maminka s miminkem mohla být jen tehdy, kdy se šlo kojit, je už díky bohu dávno pryč. Naštěstí. Nyní mohou být otcové přímo u porodu, a pokud chtějí, tak si mohou i porod sami natočit. Ovšem otázkou je,  jak moc vhodné to je. Budou to snad někomu pouštět? K čemu je to dobré? Co na to zdravotnický personál?

Tatínek u porodu je sice dobrá věc, ale vše by mělo mít své hranice. Žena samozřejmě oporu u porodu ocení a to hlavně tehdy, když neví, do čeho jde a co jí čeká, ale i toto je individuální. Samozřejmě jsou takové ženy a netajím se, že mezi ně patřím i já, co právě z toho důvodu, že nevědí, co je u porodu čeká, tatínka u porodu nechtějí a raději si porod prožijí diskrétně a to například s dulou. Sama totiž nikdy nevíte to, jak moc přítomnost tatínka bude ku prospěchu, nebo jak moc vás na porodním sále jeho přítomnost může znervózňovat. Je to samozřejmě každého věc a vše je individuální. Je také možné mít muže u porodu jen na začátku, kdy rodičku podpoří a potom ji nechá samotnou, nebo je možná ta varianta, kdy muž přijde až tehdy, kdy už žena rodí.

Vše je na domluvě a na přání rodičky. I pro muže nemusí být vůbec příjemné vidět, jak se jeho žena svíjí v bolestech a jak jí nijak nemůže pomoci. Jsou však tatínci, kteří si porod natáčejí, nebo fotí a dokumentují tak fakt, jak to celé probíhalo. Málokdo si ale potom takové video bude pouštět, ale samozřejmě jsou i tací, kteří to udělají. Porodníci to nevidí rádi a porod jako takový často nedovolí tatínkům natáčet, kdežto natáčení a focení miminka v prvním okamžiku, se vůbec nebrání, ba naopak. Tam není důvod nemít vše zdokumentované. U porodu mohou nastat kdykoliv komplikace a to je také jeden z důvodů, proč by se porod neměl natáčet.

Žena si může vzít k porodu jednoho, maximálně dvě osoby. Většinou je to otec a dula, pokud jdou k porodu dva lidé. Je-li u porodu dula jako psychická pomoc maminky, tak je samozřejmě vítána, ale jsou i takové duly, které rázně prosazují přirozený porod a odmítají monitory, tím celý porod komplikují a rodičku traumatizují a tím pádem na porodním sále nejsou vůbec vítány. S dulou se domluvte dopředu o tom, jak chcete, aby porod probíhal, pokud nechce respektovat vaše přání a vnucuje vám jen své metody, tak se s ní nebavte a nevyhazujte za její služby zbytečně peníze. Cítíte-li ale fakt, že vám bude dobrou oporou a pomůže vám, pak je to ten pravý člověk, který by vás u porodu měl doprovázet a stoprocentně, za ni budete ve finále ráda.

Tatínek může být u porodu mnohdy vyděšený a někdy se strhne pozornost kvůli jeho nevolnosti na něj, ale dula je člověk vzdělaný a ví naprosto přesně, jak se u porodu chovat a čím rodičce pomoci. Pro dulu jde o práci a to i přesto, že o medicíně toho tolik neví. Má ale dokonale nastudovanou psychiku rodičky a zároveň i její potřeby a je si velmi vědoma toho, co žena skutečně potřebuje a čím jí pomůže.

Maminka u sebe může mít doprovod i tehdy, kdy se rodí císařským řezem, pokud však nastanou vážné komplikace, je doprovod nucen, porodní sál opustit. Po porodu žena zůstává dvě hodiny na porodním sále a potom je převezena na pokoj šestinedělí, kde je po odpočinutí přivezeno i miminko. Sestřičky učí novopečené maminky, jak se o miminka starat. Naučí se miminko přebalovat, oblékat a koupat a samozřejmě věnují mnoho času také tomu, aby maminku naučili správně kojit.