Každý rodič zná ten zvláštní pocit, když se uprostřed noci probudí a zjistí, že jejich dítě (či dokonce všechny), je uložené ve Vaší vlastní posteli, namáčknuté, co nejtěsněji to jde a v poklidu oddychující, zatímco Vám zbyl jen minimální prostor na spaní.
Rozhodně se nejdříve vyděsíte, protože Vás něco vyrušilo z hlubokého spánku, a v dalším okamžiku nevíte, zda se máte na Vaši spokojeně uvelebenou a sladce spící ratolest zlobit, nebo se pousmát, a pokračovat ve vlastním spánku. Další možností by bylo odnést Vaše dítko zpět do jeho vlastní postýlky, ale je tu velké riziko toho, že se znovu během chvíle objeví u Vás v ložnici.
Nejčastěji se s tímto „problémem“ rodiče setkávají v době, kdy dítě dostane svou vlastní postýlku a není na samotu zvyklé. Ještě problematičtější však bývá, pokud je tato nová postýlka v novém dětském pokojíčku, odděleném od ložnice rodičů. Děti jsou totiž zvyklé na přítomnosti rodičů i v noci a jakmile zjistí, že o tuto rodičovskou blízkost přišly, okamžitě ji začnou podvědomě vyhledávat.
Proto nejeden tatínek či maminka uprostřed noci nadskočí úlekem s nepříjemným pocitem toho, že něco není tak, jak by mělo být a následně zjistí, že nad nimi stojí potomek jako „vytesaná socha“ a zírá přímo na ně.
Pokud se to stává právě i Vám, pak máte dvě možnosti, jak situaci řešit.
- odhrnete peřinu a vpustíte Vaše dítko do Vaší postele a budete všichni pokračovat ve spaní
- odvedete dítě zpět do jeho postýlky, chvilku tam s ním zůstanete a utěšíte ho, že je vše v pořádku a jste u něho
Tak či tak, je důležité dětem vysvětlit, že nastal čas, kdy se musí naučit spát odděleně od Vás, rodičů a rozhodně to neznamená, že Vám na něm přestalo záležet. Chvalte ho, že je již velký a silný člen rodiny, který tím vytře zrak mladšímu sourozenci, který tuto výsadu ještě mít nemůže a ve školce mu rozhodně budou ostatní děti velice závidět, jak je samostatné.
Uvidíte, že časem se vše samo srovná, jen to chce trochu trpělivosti a přemlouvání.