Jak vychovávat dítě k hodnotám

Nejprve si musíme položit otázku: Co pro své ratosti vlastně chceme? Pokud necháme děti, aby se nabažily toho, co mají rády, vyberou si sledování televize, která je pro ně snadno dostupným společníkem. Také pojídáním pamlsků, které jedí místo pravidelného jídla, jim nenastavíme správný směr.

Všechna naše snaha chce hlavně odhodlání a snahu přijmout fakt, že dětem je třeba se věnovat a musíme jim obětovat svůj volný čas a kus sebe.

Rodina je místem, kde vznikají a budují se hodnoty. Proto jsou nezbytné některé organizační záležitosti. Systém, který vidí děti kolem sebe jim vnucuje hodnoty svou vychytralostí a silou. Rodiče ale musí vytvořit strukturu hodnotového systému, který v porovnání s pozlátky doby dokonale obstojí.

Pokud například za základní hodnotu zvolíme svou důstojnost, pak musíme tuto hodnotu podpřit svými každodenními postoji, jako je přátelství, poruzumění, sympatie, zdvořilost, statečnost, úcta, schopnost obětí, vytrvalost v tom, co jsme si stanovili atd.

Dále je nasnadě, že hodnoty se musí nějak jmenovat. Musí být tedy pochopitelné a měřitelné. Rodiče by tedy měli jasně stanovit, co od svých potomků očekávají. Definovat to co nejpřesněji a stanovit hranice, kam až ona vlastnost sahá.

Pak je důležité si uvědomit, že těmto hodnotám je také nutné vyučovat. Okolní svět nás vede k domněnce, že vítěz bere vše, kult těla je důležitý a zdůrazňuje požitky, krásu, která se odvíjí od vnějšího vnímání našeho těla a s tím jsou spojeny vlastnosti jako soutěživost, náruživost, násilí, agresivita, přehnaná asertivita a sebestřednost.

Nestačí o hodnotách sáhodlouze vyprávět, hodnoty se musí zažít na vlastní kůži. Pokud je rodič se svým dítětem v kontaktu, pak ono cítí, že hodnoty žijí a nejsou jen ideálem, kterého obyčejný smrtelník nemůže dosáhnout. Jsou hmatatelné a živoucí, protože hezky fungují v rodině, mohou se teda rozšířit dále, mezi kamarády, vrstevníky, budoucí partnery atd.

Pokud děti a rodiče podnikají hodně věcí spolu, pak se staví do role modelů. Ideální je mít rituály, například společné snídaně a večeře. Rodina se sejde u jednoho stolu a společně si pohovoří, jak se celý den měli, na co se chystali, co jim vyšlo a co by udělali jinak. Taková chvíle souznění a klidu, do které nezasahuje všudypřítomná televize, počítače či hlučná hudba, může znamenat velmi mnoho.

Mějme tedy na paměti, že je důležitější to, čím jsme, než to, co děláme.