Dokud jsou naše děti maličké a neumí nám říct, co se jim líbí a co by rády měly, kupujeme jim hračky, které “jim patří“. Holčičkám panenky v převážně růžových tónech, ale i trička se srdíčky, kytičkami, sukýnky s koťátky a mašličkami.
Chlapečci nejinak dostanou to, co jim patří. Takže autíčka, volant, kladivo, oblečení s dinosaury, vláčky, kalhoty jako pravý skejťák a nechybí ani klobouček či čepička s lebkami.
Co si však počít, když nám naše ratolest jednoho dne oznámí, že by chtěla něco, co jí podle pohlaví “nepatří“?
Nepochopení starší generace
Mladé maminky většinou neřeší, proč by synovi nekoupily kávovar, žehličku, nebo jiný domácí spotřebič, když si ho jejich synek přeje. Tatínkové už bývají střídmější, ale se spotřebiči se docela rychle srovnají. Horší je to u obou rodičů, pokud chlapeček vysloví přání, že by chtěl panenku, nebo kočárek.
Už vůbec to neberou praprarodiče. “No co bys s tím dělal?“, spráskne ruce ve výšce ramen pradědeček, když mu pravnuk ještě trochu žvatlavou hantýrkou oznamuje, že by si přál kočárek. Pradědeček pohoršen vraští čelo a kroutí hlavou…
Proč ale máme předsudky, proč by děti neměly mít hračky, nebo nářadí, pomůcky, které jinak mívají většinou holky/kluci?
Holčička s kolečky
Často se také nestane, že potkáte tříletou holčičku, jak si směle vykračuje na procházku s kolečky. Veze si v nich plyšového pejska a jde se s ním pohrát na hřiště. Tatínek se ale pyšní, je hrdý, jak má všestrannou dcerušku a jak se potatila.
Zahoďte předsudky
Je úplně jedno, jestli máte holčičku, nebo chlapečka. Je přece dobré, že má zájem hrát se i s hračkami opačného pohlaví. Pokud mu/jí to vydrží až do dospělosti, partner bude náležitě rád, jak výborného člověka potkal, který mu pomůže s jeho prací a umí i tu svou.
Ve školce se stejně děti hrají se vším. Kluci vozí panenky, pomáhají je holkám koupat, česat, všichni společně vaří, uklízí, žehlí, holky se hrají s vláčky, oblékají si karnevalové kostýmy všech zvířátek i povolání navzájem a nikdo neřeší, jestli mají to „správné“.
To, s jakou hračkou se dítě hraje, nic neznamená. Nic se sexualitou, jak mnoho rodičů, prarodičů a praprarodičů dumá. Možná předurčuje kluka k pečovatelství, když se rád stará o panenku, nebo holčičku k zálibě o biologii, když kuchá na zahradě šneka.
Všestrannost našich dětí je v podstatě pro ně samotné přínosem. Čím víc si toho dítě vyzkouší, tím víc ví a tím větší škálu poznatků získá.