Manuální zručnost našich dětí – 2. část
Dětem v dnešní době takové požitky a vjemy, jako bylo pohrát si s blátem, projít nebo ještě lépe proběhnout se louží, projít se bosýma nohama po orosené trávě, pohladit rozpálené kamínky, natrhat mamince kytku lučních květů nebo natrhat si hrst červených jahod chybí.
Když máme dům se zahradou
Mnohé tyto nedostatky lze nahradit v rodinách, které mají domek se
zahrádkou. Většina dětí pomáhá svým rodičům ráda a je ráda, když se může
zapojit do společného díla a pak vidí plody své práce. Vůbec jim nevadí, že
je hlína špinavá, nebo že jsou pomalejší než rodiče.
Rodiče by pak měli své děti docenit slovně i pohlazením. Je to ta nejlepší motivace. A navíc dítě cítí, že je milováno, protože ho rodič zasvětil do činnosti, kterou vykonává sám a pak díky společnému prožívání mají i podobné zážitky a tím pádem o hodně víc společným vjemů.
Jak máme tedy vhodně rozvíjet manuální zručnost svých dětí?
To, co zvládnou děti samy, to nechme na nich, ať si sami zapnou knoflík,
zavážou šňůrku u bot…
Cvičme s nimi jemnou motoriku: proč bychom si nezahráli na Popelku a
nepřebrali hrách a čočku, abychom zjistili, jak to ta Popelka měla těžké.
Pokud máme domácí práce, můžeme už u tříletého dítěte vyžadovat, aby nám pravidelně pomáhalo. Ono bude mít svůj úkol, za který bude zodpovědný a bude mít pocit sounáležitostí. Kytičky u nás doma zalévám já. Těchto úkolů bude s přibývajícím věkem víc a víc a tak budeme mít hezkou harmonickou domácnost. Rodičům budou děti pomáhat a obě strany z toho vytěží.
