dospívání Archives

Jak s dětmi mluvit o sexu?

Rudnete už při samotné představě choulostivého rozhovoru se svým potomkem, spoléháte na sexuální výchovu ve škole nebo dívčí časopisy, zároveň se však obáváte, aby se Vám nenarodilo předčasné vnoučátko? Jak se tedy s dětmi bavit na toto důležité téma, aby se k Vám s prosbou o radu samy vracely?

Záleží na věku

Nejdůležitější otázkou, pokud se budete rozhodovat, jakou formu rozhovoru zvolit, je především věk dítěte. Tříletému dítěti nepleťte hlavu s výrazy typu penis, vagína nebo erekce. Vytvořte si svůj jazyk, kterým dané věci pojmenujete. Vše záleží na zvědavosti dítěte. Některé uspokojíte s přirovnáním semínka rostliny, některé jdou do hloubky a teprve při logickém vysvětlení, že dítě vznikne spojením vajíčka se spermií, mu to bude stačit. Pokud to není nutné, nezacházejte do detailů. Většinu malých dětí ani nenapadne, jak by ke spojení mohlo dojít, na to se možná zeptají později. Nejlepším znázorněním je skutečné těhotenství matky. Dítě vidí, jakou změnou prochází, může ji hladit po bříšku, poslechnout, cítit pohyby dítěte nebo ho vidět na ultrazvukové obrazovce při kontrole v poradně.

Sexuální výchovu byste měli doma praktikovat už od malička. Neznamená to však otevřené hovory o sexu, ale povídat si o rozdílech mezi ženou a mužem, těhotenství, porodu, zrození života, později i o intimní hygieně. Znát své tělo a hranice, co je v chování jiného dospělého člověka v pořádku a co už je za hranou, by měly znát už předškolní děti. Přece jenom případů zneužívání je nemálo, proto by měly děti umět nebezpečné chování rozpoznat, ubránit se mu nebo ho alespoň ohlásit. Ke zneužívání malých dětí dochází ve většině případů v rodině, proto by mělo být dítě připraveno a schopno svěřit se někomu jinému než rodičům, například učitelce v mateřské škole.

Nikdy byste neměli dítě odbýt

Ztratilo by k Vám důvěru a už by za Vámi nikdy nepřišlo. Mohlo by si taky informace získat jinde, například od kamarádů, které by jim je podali zkreslenou nebo často i vulgární formou. Stejně tak byste neměli lhát, věci zjednodušovat nebo přikreslovat k obrazu svému. Až by dítě později zjistilo pravdu, mohl by se mu sex jevit jako něco negativního, o čem se nemluví, a akorát by si ho znechutilo. Tatam jsou názory, že s holčičkou by měla mluvit maminka a s chlapečkem tatínek. Nepřehazujte si dítě jako horký brambor. Věnovat dítěti by se měl ten z rodičů, za kterým dítě s určitým dotazem samo přijde. Více než obavy z toho, že řeknete příliš mnoho a příliš brzy, byste se měli zajímat o to, aby to nebylo příliš málo a příliš pozdě.

Děti do zhruba devíti let berou tyto rozhovory jako přirozené a ohledně pohlavních orgánů nebo zplození dítěte se vyjadřují naprosto otevřeně a automaticky. Neberou to jako něco, za co by se měly stydět, takže pokud na Vás neuvidí rozpaky, nebudou mít důvod se ostýchat ani oni.

Jak bude Vaše dítě dospívat, budou se i jeho otázky ohledně sexu množit. Připravte se na sprosté vyjadřování, které zaslechnou od kamarádů ve škole, dotazů ohledně homosexuálních vztahů nebo masturbace. Výhodou je, pokud máte víc dětí v různém věkovém odstupu. Snadno odpozorují to, co je zajímá. Jestli se na nic zeptat nechtějí, nenaléhejte a nevyzvídejte, jen by se více stranily.

Pokud máte dospívající dceru

Proměny jejího těla ji mohou velmi potrápit. Jestliže nejste se svým tělem spokojená ani Vy, neříkejte to nahlas, jen byste ji utvrdila, že i ona není dokonalá a mohlo by to spustit v krajním případě i poruchu příjmu potravy. Měla by se od Vás dozvědět i o menstruaci a jak je důležité udržovat převážně v tomto období (ale i mimo něj) osobní hygienu. Stejné citlivé téma jako je menstruace u dívek, je i téma noční poluce u chlapců. Zbytečně to nekomentujte, jen byste ho uváděli do rozpaků.

Okolo dvanáctého roku by se měly dozvědět i o riziku nechtěného těhotenství, antikoncepci, pohlavních chorobách a neměli byste jim zapomenut říct, že do 15 let je sex nezákonný.

Pokud se opravdu velmi stydíte, nechte, ať mu otázky zodpoví někdo jiný z rodiny, například starší sourozenec, nebo nakupte knihy s touto tématikou a nechte je položené v dětském pokoji.

Puberta

Ti z Vás, rodičů, kteří mají doma děti v pubertě, se mnohdy cítíte, jako v blázinci.

Pokud doma komunikujete s puberťákem, či dokonce s dvěma a více, máte dozajista velmi často pocit, že mluví s „mimozemšťany“. Snaha o usměrnění „puberťáka“, hodně často vychází zcela naprázdno. Většinou jsou roztěkaní, podráždění a vždy pro Vás najdou pohotovou a pro ně uspokojující odpověď na všechny Vaše argumenty, či rozčilování.

Pár příkladů za vše

Rodiče: „To si po sobě nemůžete to oblečení uklidit?“ Puberťák: „Za chvíli! Jen co dokoukám ten film!“

Rodiče: „Proč jsi dostal/a z té písemky čtyřku?“ Puberťák: „Ále, já to uměl/a, ale nějak jsem měl/a v tu chvíli výpadek. A to můžeš být ráda, že mám jen tu čtyřku, protože jinak skoro celá třída dostala za pět!“

Rodiče: „Jak to, žes dostal/a ve škole poznámku? Tos nemohl/a tu svačinu sníst až o přestávce?“ Puberťák: „Nemoh/la, do té doby by se to mohlo zkazit!“

Tak přesně takovéto pohotové odpovědi Vás dozajista od Vašich dětí doslova uzemní! Nakonec jen s kroucením hlavy rezignujete, a raději už se na nic jiného ptát nebudete. Protože v okamžiku jejich nápadité a peprné odpovědi nevíte, zda se máte začít smát, anebo je nějak potrestat, za jejich troufalost.

Radit, jak s dětmi v pubertě jednat, není vůbec snadné. Každé dítě pubertu prožívá jinak a Vám, jako jejich rodičům, nezbývá nic jiného, než se obrnit trpělivostí a snažit se problémové chování řešit domluvou a kompromisy.

Ječením a fyzickými tresty nic nevyřešíte. Spíše naopak. Bude to ještě horší. A doufejte, že z pubertálního období co nejrychleji Vaše dítka vyrostou.

Fotografie vs. děti

Většina dětí přímo zbožňuje, když jsou fotografovány, stejně jako následné prohlížení fotek.

Téměř každý rodič se snaží zdokumentovat růst svých potomků. Začínají již tím, že tatínkové zachycují rostoucí bříško nastávající maminky a porovnávají, o kolik se bříško zvětšilo s každým stupněm těhotenství.

Jakmile se očekávané miminko narodí, už v porodnici fotoaparát cvaká snímek za snímkem, aby nikomu vůbec nic neuteklo, a to jak tatínkové, samotné maminky, prarodiče, stejně tak kamarádi, kteří se přijdou na miminko podívat.

V posledních letech je však také velmi rozšířené, že porodnice navštěvuje jeden den v týdnu profesionální fotograf, který maminkám nabízí vyfocení miminka s různými motivy v pozadí fotografie. Například motiv čertíka, sedící vedle miminka a na spodní části fotky je uvedeno jméno děťátka, jeho datum a čas narození, popřípadě i hmotnost při narození.

Růst miminka a jeho roztomilost zachycené na fotkách, Vám i s odstupem času dokáží na tváři vyloudit úsměv a do očí Vám vyhrknout slzy štěstí a lásky k tomu malému tvorečkovi, jemuž jste daly život.

Čím bude dítě či děti starší, tím častěji budete vytahovat fotografie z dob, kdy bylo miminkem a bylo ještě tak nevinné, roztomilé a hlavně hodné. A totéž bude platit i v době, kdy Vaše děti budou dospělé a budou mít samy vlastní děti.

Pečlivě si však tyto fotografie uschovejte, protože Vaše děti po nich budou pátrat a prohlížet si je kdykoliv a kdekoliv. Děti „prošmejdí“ celý byt, jen aby nalezly všechny fotografie, které jste za celý Váš život nashromáždily.

SK Family Photo — Autor obrázku: littleprincessdiaries

Hrozně se jim líbí obrázky osob, míst či věcí. Nejprve se jimi budou potají probírat v nestřeženém okamžiku a budou se v duchu zaobírat tím, kdopak to tam na tom obrázku asi je. A pokud se u těchto fotografií sesednou všechna Vaše milovaná dítka, zcela jistě se mezi nimi rozpoutá na toto téma živá debata, která může přerůst až v hádku o to, kdo z nich má pravdu.

No, a když už dětem dojdou veškeré nápady, přicupitají za Vámi s otázkou, která je celý den tak zaměstnávala.

„Mami, tati, kdopak je na tom obrázku? A co je to za místo?“

Jakmile jejich otázku zodpovíte, budou mít pocit, jako by z nich spadl obrovský balvan a co víc, budou na Vás zírat s otevřenou pusou. Jaké je to pro ně totiž překvapení, když zjistí, že na fotografii jsou ony samy z dob, kdy byly miminka nebo že na fotce jste zachyceni Vy, rodiče, v mladším či dětském vydání.

Važte si každé vzpomínky, která bude navěky zachycena na fotkách. V budoucnosti Vám někdy nepřízní osudu zbývají jen tyto vzpomínky.

Syndrom prázdného hnízda – druhá část

Tatínkové

Jak to říct a nikoho neurazit? Mužské plemeno obecně (samozřejmě existují výjimky!) je zvyklé rozdělovat mužské a ženské povinnosti a děti patří mezi ty ženské. Takže své ratolesti, milují, vychovávají, věnují jím svůj volný čas, žádný problém. Ale nárokují si právo na svůj volný čas a svoje koníčky.

Když přijdou domů z práce, skončila jim směna a nezačíná druhá, jako jejich ženám. Tím pádem více starostí a více práce zbývá ženě. Takže je logické, že odchod ratolestí snášejí statečněji než žena.

Nadále se věnují svým koníčkům a pocity smutku a úzkostí nenechají vyplout na povrch, poperou se s nimi sami v sobě. Ne vždy to ale zvládnou a u extrémních případů se taká mohou objevit deprese.

Žijeme v 21. století a tento problém není nijak zvlášť rozšířený. Ovládá nás feminismus. Spousta žen už není jen obětavých hospodyněk u plotny.

Po vzoru svých manželů budují kariéru, pěstují svoje koníčky, cestují po světě, navštěvují se s kamarádkami a tak podobně. Svoje děti vedou tím pádem k větší zodpovědnosti a samostatnosti a jejich odchod přijímají jako věc zcela přirozenou, na kterou se navíc připravují postupně, když děti tráví stále více času mimo domov.

Dnešní mládež také nespěchá tak rychle od maminky a od tatínka, jak tomu bývalo v dřívějších generacích. 25 – 34 let je dnes celkem normální věk odchodu dětí z domova. Je to výhodné. Nemusejí platit nájem, jídlo, elektřinu atd. Navíc jim maminka vypere, vyžehlí, uvaří, tak kam by spěchali? Je to rozumné, mezitím naberou rozum a zkušenosti do života, našetří nějaké penízky. Hned je to následné osamostatňování jednodušší a veselejší.

Tip: Pokud vám doma chybí někdo, o koho byste se mohla starat (manželovi už vaše péče leze krkem) pořiďte si zvířátko. Pejska například. Žádné „tele“ nebo nějakou bojovou rasu náročnou na výchovu a pohyb, ale něco malého, roztomilého, vděčného za každé pohlazení a vlídné slovo. Vypiplejte si takového tvorečka od miminka a uvidíte, že si ho brzy zamilujete a časem naplní prázdné místo ve vašem životě.

Oblečení puberťáků

Kdo má doma dospívajícího potomka, musí neustále řešit jeho šatník. V dnešní době je úplně jedno, zda se jedná o chlapce nebo dívku, protože oba se chtějí líbit svým vrstevníkům.

Děvčata klukům a chlapci chtějí upoutat dívky svým vzhledem a účesem. Proto dost často Vaše peněženka pocítí „závan větru“, když vydáte nehorázné peníze za nejnovější módu.

Každý puberťák má svůj vlastní styl a požadavky na svůj šatník. Někteří se snaží napodobovat své vrstevníky s poznámkou, že je to poslední hit sezóny a oni to právě teď musí mít ve svém šatníku také. V tomto okamžiku rodičům začnou vstávat vlasy hrůzou, když zjistí, kolik tyto jejich požadavky stojí peněz.

Začíná to různými kšiltovkami, kloboučky, čepicemi či holohlavým stylem pokrývky hlavy. S velkou oblibou chtějí kupovat trička o jednu velikost menší, aby jim vykukovalo bříško s pupíkem a záda. Toto mají v největší oblibě dívky, protože tím upozorňují na své svůdné tělo. V tomto ohledu už ale rodiče nejsou tak nadšeni, protože mají obavy o zdraví svých dětí, aby jim nenastydly ledviny či něco podobného.

Co se týče kalhot, dívky mají velmi rády vypasované džínsy, aby jim vynikaly jejich zadní partie a upoutaly tím tak své protějšky. U sukní vybírají ty nejkratší modely, aby jim vynikala stehna a nohy a chlapci se mohly pokochat jejich délko či baculatostí. Minisukně jsou velmi šik, ale pozor, aby nebyli příliš mini a pak nebylo vidět něco co nechcete.

U chlapců to bývá obdobné, i když se najdou i tací, kteří mají raději kalhoty tzv. „na půl žerdi“, takže každý v jejich okolí má obavy, aby jim při chůzi dotyčné kalhoty nespadly samovolně na zem.

Dívky pak rády obouvají střevíčky na vysokých podpatcích , aby vypadaly vyšší a svůdnější. Na ven pak volí jedny z nejmodernějších typů tenisek a botasek, stejně jako chlapci, rozvázané tkaničky ležérně zastrčené po obvodu bot, je též velmi oblíbené.

Ale pozor, vážení rodičové, dohlédněte, aby oblečení Vašich puberťáků nebylo příliš vyzývavé, mohlo by dojít k přílišné provokaci opačného pohlaví, nejčastěji se jedná o dívky a jejich minisukně, vypasovaná trička a halenky s přílišně velkým a vyzývavým dekoltem – mohlo by to příliš provokovat a dojít k nejhoršímu scénáři….

Snažte se udělat dohodu s Vašimi dětmi o vhodnosti a nevhodnosti oblečení ale tak aby byly spokojeny všechny strany.