Nástup do mateřské školy

Náš mazlíček už bude mít tři roky a my řešíme nejen svou vlastní práci, ale
taky jeho školku. Potažmo jsme to začali řešit už před rokem, kdy jsme
museli dítě do školky zapsat. Měli jsme štěstí a do školky, kterou jsme si
vybrali, naše dítě přijali. My jsme šťastni, je to o starost míň.

Ale co náš malý drobek, který byl dosud převážnou většinu svého života s námi doma a nemá moc rád, když ho dáváme na víkend k babičce nebo na chvilku ke kamarádce. Zvládne vůbec nástup do školky? Co bychom si měli před nástupem do předškolního zařízení uvědomit? Naše dítě bude muset splňovat několik základních záležitostí.

Co by mělo dítko umět

1. Většina školek nepřijímá dítě, které má dosud pleny – ať už na poobědové
spinkání nebo na celodenní nošení. Taky se školky brání tomu, aby dítě
chodilo na nočník, hovoří to o jeho nezralosti, a proto bychom si takové
dítě měli ještě nechat doma.

2. Před nástupem do školky by dítě mělo umět samo smrkat, nespoléhat se na
pomoc dospělého, kamaráda nebo rodiče, ale vzít si kapesník a sám si umět
vyčistit nos.

3. Další záležitostí je vyzouvání botiček. Pokud si neumí vyzout své
bačkůrky nebo jiné botky, které nejsou zrovna na zavazování, pak má maminka
problém. Proto by dítě mělo i tuto dovednost trénovat před nástupem do
školky.

4. Dále mají učitelky rády, když dítě umí hezky pozdravit a umí se nějak
dorozumět. Mělo by vědět své jméno – pro případ, že by se ztratilo – a taky
obec, ve které bydlí a svůj věk (alespoň jej ukázat na prstech).

5. Pokud bude dítě neustále plakat, když neuvidí své rodiče, také to se
považuje za rys sociální nezralosti. Mělo by si uvědomit, že maminka musí
taky chodit do práce, aby vydělala peníze na oblečení, na jídlo a na hračky
a že se pro dítě hned jak bude moct, do školky zastaví, vyzvedne si jej a
půjdou domů. Dítě by mělo být ubezepečno, že to, že je teď ve školce
neznamená, že už ho rodiče nemají rádi, ale že už je velké a může si hrát
samo bez maminky a tatínka, jen za doprovodu paní učitelky se svými
spolužáky. Taky najde ve školce řadu nových a krásných hraček, naučí se
hodně hezkých her, které může doma rodiče a sourozence naučit a taky si
najde nové kamarády.

6. Rodiče nesmí děti stresovat slovy: To dělat nesmíš, pokud to uděláš ve
školce, bude zle. Dítě se tak začne podvědomě školky obávat a místo, aby se
těšilo na nové místo, paní učitelku, kamarády a hračky, stane se pro něj
školka noční můrou.

Nástup do školky znamená začátek nové životní etapy pro vaše dítě, ale také
pro vás, protože někteří rodiče pochopí právě tímto krokem, že jejich dítě
už je natolik velké, že zvládne být celý den bez nich.

Řeč dětí

Dětské žvatlání a brumlání je pro uši dospělých někdy až nepochopitelné. A přitom děti si navzájem velmi dobře rozumí a někdy jim k tomu postačí i řeč těla a gesta.

Dospělí jim sice většinou vůbec nerozumí, ale to je zřejmě účelem dětského dorozumívání. Děti přeci také nerozumí mnohdy obsahu toho, o čem si povídají dospělí.

Starší sourozenec čapne toho mladšího za ručičku a náznakem mu dá najevo, že spolu někam půjdou. Vy pak už jen stačíte pouze kroutit hlavou nad jejich rychlým způsobem dorozumívání, protože v mžiku ruku v ruce vyrazí provést další lumpárnu. Někdy jim postačí i pouhý pohled či jiskřička v oku a žádná slova nejsou potřeba.

Totéž platí hlavně pro dvojčata, která jsou na sebe ještě více citově napojena. Ale i úplně cizí děti, které si spolu začnou hrát na dětském hřišti, se dokáží bezproblémově mezi sebou komunikovat. Pokud nevyužívají oční kontakt, postačí jim i posunky rukou i nohou.

Větší děti, které sice ještě toho moc nenamluví a teprve se to učí, pak začnou mezi dětmi brebentit jakoby jejich vlastní hatmatilkou. Spolu se dorozumí a to, že jim dospělí nerozumí, jim přímo vyhovuje. Dokážete si živě představit, co asi si tak tito malý darebové povídají či myslí, a to i z výrazu jejich malých obličejíčků.

Ty děti, které již nějaké to slůvko vypustí z pusinky, si mnohý dokáže domyslet, co se tím snaží „básník říci“. Téměř každý dospělí se musí pousmát nad stylem a intonací jednotlivých slov, protože každý výraz a slovo vypuštěné z dětské pusinky má takový zvláštní nádech roztomilosti. Jedno slovo dokáží v několika různých situacích podat pokaždé jinak. V rozčilení to vyzní, jako by mu bylo hrozně ublíženo a v případě, že provedlo zase nějakou lumpárnu, zase naopak ohromně roztomile, takže se na něj ani nedokážete zlobit a začnete se okamžitě smát.

Autor obrázku: epSos .de

Dokonce i zkomoleniny jsou typickým znakem dětské výřečnosti. Děti milují vynechávání písmenek, takže finální slovo vyzní úplně jinak, a někdy ze slušného slova se zrodí slovo neslušné. To, že neumí vyslovit některá písmenka neznamená, že komolí slova záměrně, ale v jejich dětském podání se nikdo neubrání úsměvu.

Někteří lidé si myslí, že děti do určitého věku, mají svou tajnou řeč, které rozumí pouze ony a možná tomu i tak je. Některé neprobádané oblasti lidského žití jsou již ve rukách povolanějších osob a samotným rodičům to připadá, jako by naslouchaly pouze dětskému žvatlání, hartusení než souvislé řeči.

Děti mají svou techniku dorozumívání, tak jim ji ponechme, ať i ony mají svá tajemství.