Také se musíte doma i venku potýkat se vztekajícím se, vřeštícím či hysterickým potomkem? Jistě to zná mnoho rodičů velmi dobře. Mnoho dětí si totiž usmyslí, že něco chcou, a že to za každou cenu také musí dostat!
Přestože se většina rodičů snaží o to, vést své potomky k tomu, že dostanou jen to, na co Vy, rodiče, finančně máte, maličkým dětem se to vysvětluje jen velmi ztěžka. Jak ale vysvětlit dítěti, že na to či ono nemáte dostatek peněz a v danou chvíli jim to prostě nemůžete koupit? Jen velmi obtížně a ještě obtížněji je to chápáno.
Děti totiž s oblibou chtějí mít totéž, co mají jejich vrstevníci a je jim jedno, co to jejich rodiče stojí. Jde jim spíše o to, vyrovnat se ostatním dětem a je zcela jedno, zda se jedná o hračky, časopisy, oblečení či dokonce elektroniku. Pochlubit se před ostatními, že mají to samé, co oni, a ani nejsou žádné „socky“, jak bývají velmi často nazýváni členové rodin s malými příjmy.
Proto, pokud na Vás Vaše dítko vyrukuje s tím, že chce to či ono, snažte se mu vysvětlit, že až nějaké finanční prostředky zbudou navíc, seženete jim něco podobného, ale mnohem lepšího, co zaručeně jejich kamarádi mít nebudou. Pak jim dozajista budou všichni z okolí závidět.
Tyto argumenty ve většině případů zabírají, ale ne však vždy. V opačném případě Vám Vaše dítka předvedou zmíněný hysterický záchvat a vůbec jim nezáleží na tom, zda doma, na ulici, nebo dokonce v obchodě plného lidí.
Nesmíte se však nechat vztekáním Vašich dětí oblomit a ustoupit jim, protože pak u nich ztrácíte autoritu a ví, že si svůj výstup mohou zopakovat při příštím „vydupávání“ si kýženého cíle. A znovu dosáhnou svého.
Naučte se říkat prosté slůvko „ NE!“ „Ne vždy dostaneš vše to, co chceš!“
Máte doma probém vést účinně rozhovor se svým dítětem? Chcete, aby si něco odneslo, ale máte problém s tím, že dítě bere vaše rady a užitečné odkazy jako zbytečné moralizování a vy jste zaskočeni a zahnáni do slepé uličky?
Pak si uvědomte, že pokud vedete dialog, tak musí mluvit všichni, a ne jenom rodič. Jde o poměrně jednoduchou věc, ale opak je pravdou. Rodiče často svým dětemneumějí naslouchat a děti jim taky potřebují otevřít srdce a svěřit se s tím, co je těší či trápí a potřebují se tak podělit o své nitro a o svoje pocity s někým, kdo je doma pro ně a koho mají rádi a komu důvěřují. Rodiče zase naopak řeší problém, jestli nejsou moc přísní nebo shovívalí.
Je potřeba si uvědomit, že doma nebojujeme o moc, není ani vítězů ani poražených, neválčíme, ale jsme spolu v míru a máme se podle toho taky chovat. Ani děti nechtějí být pořád mezi poraženými. Rodiče samozřejmě taky a pak volí autoritativní typ výchovy, děti se jim samozřejmě vzpírají a zlobí se, pociťují zášť a nespravedlnost a potřebují únik a proto se neadekvátně brání.
Pokud ale jsou na své děti krátcí rodiče, pak je to ještě horší. Děti si dělají, co chtějí a jsou impulzivní, nevychované a sobecké, často jsou nezvladatelné a nevypočitatelné a okolí je vnímá jako rozmazlené a nesympatické. Rodič to samozřejmě vidí a trpí situací a má výčitky svědomí, že se nechová jako pravý rodič a své dítě nezvládá.
Jak tedy se svými dětmi mluvit, komunikovat, vést dialog?
Jednoduše, aby ani jedna strana by neměla mít pocit, že vítěží nebo prohrává. Hledat řešení a možnosti, které jsou přijatelné pro obě strany. Pokud se rodič dostane do konfliktu se s svým potomkem, pak si musí uvědomit, že situace je sice krizová, ale chce hledat řešení. Domluví se s dítětem na kompromisu, při kterém ani jedna strana nemá pocit, že prohrává.
Máš v pokojíčku nepořádek a nebaví tě to pořád uklízet? Dobře, pak můžeš převzít některé z mých povinností a já ti pomůžu s úklidem v pokojíčku. Můžeš dvakrát týdně vyluxovat koberce a já ti za odměnu dvakrát týdně pouklízím v pokojíčku.
Pokud jsme našli variantu příhodnou pro obě strany, pak jsou všichni spokojení a nemusí mezi nimi zůstávat chuť poraženosti a dokonce nějaká antipatie. Kdyby rodič vytrval ve svém autoritářství a nutil dítě do něčeho, co se mu opravdu příčí, pak by v něm zřejmě vypěstoval averzi a dítě by pořádek do konce života nemělo rádo. Pokud by naopak všechno udělal za něj, pak by si na to dítě pohodlně zvyklo a nesnažilo by se o nic, protože ví, že rodič je slabý a zvládne všechno udělat sám, aby měl s dítětem klid a nemusel se s ním hádat.
Aby bylo v rodině méně soupeření a víc porozumění
1. Nejprve označme, co se nám oběma nelíbí. Vyberme si na to chvíli, kdy ani jedna strana není podrážděná, abychom se dostali rychle k jádru problému a měli při tom chladnou hlavu.
2. Zkusme si spolu sednout a vyhledat možná řešení. Nad nimi diskutujme a pomůže i napsat plusy a minusy jednotlivých řešení.
3. Zhodnoťme ta nejlepší řešení – proč je toto řešení lepší než ta ostatní? Vyjádříme tak nahlas své pocity a jsme zase o kus blíž vytouženému cíli.
4. Vybereme to řešení, které se nám zdá být nejpřijatelnější. Vidíme, že se vzájemná shoda začín rýsovat a věříme, že se daný problém vyřeší. Obě strany se vzájemně ujistí, že byla ona volba oběma stranami pochopena stejně.
5. Objasníme podrobnosti a rozhodneme se za jakých podmínek bude věc řešena – kolikrát týdně budeš luxovat, v jakou hodinu se ti to nejvíc hodí atd.
6. Pokud v reálu zjistíme, že jsme si na sebe naložili velké břemeno, pak není nic jednoduššího než se k tomu přiznat a diskutovat o dalším řešení
A tak bude rodina v míru a v harmonii jako jeden celek.
