ADHD neboli hyperaktivita

ADHD neboli hyperaktivita

I když máte doma neposedného raráška, nemusí se jednat o hyperaktivní dítě. O hyperaktivitu se jedná, pokud se přidají další projevy chování. Zatímco čiperné děti se dají dobře ovládat, hyperaktivita má jiná pravidla.

Chování hyperaktivních dětí

Autor obrázku: Jeremy McWilliams

Takové děti střídají velmi rychle činnosti, u ničeho moc dlouho nevydrží,
ani když se jedná o hru. Je brzy unaveno, neboť jejich nervová soustava i
svalstvo se rychle unaví a vyžaduje odpočinek. Proto by mělo dítě i
odpočívat a zklidnit se.

Ale pozor, rodič a pedagog musí umět rozlišovat jeho potřeby od jeho
rozmarů. Pokud se jedná o destruktivní činnosti, jako je trhání knížek, ničení hraček, tak to mu tolerovat nejde.

Hyperaktivita se vyskytuje s dalšími obtížemi psychiky, tento celek příznaků se nazývá lehká mozková dysfunkce.

Mezi další příznaky řadíme:

·  výrazně nerovnoměrný vývoj jednotlivých duševních funkcí

·  problematické učení se

·  dochází k výkyvu nálad, udržení pozornosti

·  dítě je méně obratné až neohrabané

·  mívá poruchy řeči a vnímání (mluví těžkopádně, mívá potíže s výslovností
složitějších a delších slov)

·  také nápadně neúhledné písmo svědčí o ADHD, má potíže v kreslení i ve
čtení

Co má tedy rodič udělat?

Nejlépe je navštívit odborníka v pedagogicko-psychologické poradně. Ten nám řekne, jak dál postupovat.

Příčiny poruch

Ty je potřeba hledat především v nervovém systému dítěte. Jedná se o drobná
poškození, či zvláštnosti v utváření mozkové tkáně vzniklé nejčastěji ještě
před narozením dítěte nebo při porodu. Každý rodič si musí uvědomit, že porucha netkví ve výchově či ve školním prostředí. I když je inteligence v pořádku, tak související potíže duševní výkonnost snižují.

Jaké jsou výchovné zásady?

Autor obrázku: Dave Parker

·  musíme být klidní, laskaví a trpěliví

·  dále posilujeme jeho sebevědomí, oceníme nejen výsledek, ale i snahu

·  koníčky i úkoly si rozdělíme na kratší etapy a vkládáme do nich
dostatečný odpočinkový interval

·  všestrannou podporu má dítě nacházet hlavně v rodině, a to u všech jejích
členů, nejen u některých, aby se mohlo cítit rovnoprávné

·  důležitá je také komunikace rodičů a personálu školy, kde dochází ke
zhodnocení dosavadních postupů, metod, výsledků