Dětská výživa – zdravá a plnohodnotná (druhá část)

barevné jídlo — Autor Upsilon Andromedae

Pokud na talířku jídlo naaranžujete například do různých tvarů, nebo z ovoce vytvoříte jednoduchá zvířátka a zkombinujete u toho více barev, rozhodně to nejen Vaše dítě motivovat k ochutnání ale i k tomu, že bude ovoce vyžadovat mnohem častěji.

Je dobré, aby strava byla vyvážená na všechny složky, které dítě nutně potřebuje pro dobrý vývoj.

Nikdy Vaše dítě nenuťte k nějakému druhu jídla. Zablokuje se a již nikdy ho již nemusí vzít do úst. Může se Vám také stát, že dítě z nějaké důvodu například začne odmítat třeba maso. Jak se toho zbavit?

Těžká odpověď. Někdo může radit, abyste dávaly dítěti ono maso stále a znovu dokola, ale nikdy ne násilím nebo pod nátlakem. Tím byste ničemu nepomohli, spíše naopak. Někdo řekne, že z toho časem vyroste a bude ho samo vyžadovat. Vy samy poznáte, jak na Vaše dítě jít. Zkoušejte to různými způsoby, nenápadnými maličkými kousíčky, které budete vydávat za něco úplně jiného. Vy samy dobře víte, co na Vaše dítě zabírá. A pokud to nezabere zkuste něco jiného.

Nikdy se nevzdávejte.

Mnohdy se také stává, že je dítě na nějaký druh jídla alergické. Osypává se po nějakém ovoci, nebo zelenině nebo dokonce může mít i závažnější zdravotní komplikace po konzumaci jídla, které jeho tělo odmítá. Pak rozhodně daný pokrm, ovoce či zeleninu vyřaďte z jídelníčku Vašeho dítěte.

Zapojujte ho do příprav těchto pokrmů, určitě mu bude více chutnat.

Dětská výživa – zdravá a plnohodnotná (první část)

Od narození Vašeho potomstva je potřeba podávat správnou výživu.

Většina čerstvých miminek je krmeno od matky – kojením. Někdy se ale bohužel stává, že dítěti není možno dopřát mateřského mléka. Buď z toho důvodu, že matka o mléko přijde nebo se jedná o nějaké zdravotní komplikace, které kojení neumožňuje.

Mnoho lékařů Vám řekne, že je nejlepší kojit miminko, co nejdéle to půjde. Pokud to ale není možné, přichází na řadu umělé mléko.

Jak Vaše děťátko roste, začíná vyžadovat stále více a více jídla a proto přichází na řadu různé druhy příkrmů. Měli byste jim dávat vyváženou a pestrou stravu, která je nejen dostatečně zasytí, ale bude jim i chutnat.

Zpočátku sice nerozeznají mnoho chutí, ale každá nová chuť je pro ně zážitek. Jakmile se dopracujete k nějakému vydatnějšímu jídlu, je potřeba zkoušet nové a nové druhy, aby si dítě nenavyklo na jeden druh zeleniny nebo masa a další již odmítalo.

Zkoušejte to po menších dávkách, a několikrát denně. Postupem času si přivykne a bude mu chutnat.

Důležité však není jen chuť jídla, ale také i to, jak je jídlo naaranžováno, a zda je barevné. Tyto předpoklady jsou důležité, aby Vaše jídlo bylo přijato s nadšením a ne se znechucením.

Výlet s dětmi a na co nezapomenout

Chystáte se někam na výlet, společný víkend s dětmi nebo jen na dvoudenní návštěvu příbuzných? Pak rozhodně nezapomeňte zabalit věci pro Vaše potomky.

Dospělým stačí třeba jen něco na spaní, ale pokud máte menší dítě, musíte myslet i na ty největší detaily. Protože pokud tak neučiníte, zcela určitě dojde k nějaké nepředvídatelné katastrofě, kterou budete muset nějak vyřešit.

Takže, co mít a na co rozhodně nezapomenout:

– náhradní oblečení: punčochy, tričko, mikinu, spodní prádlo a kalhoty

vše v jednom vydání pokud se jedná o pouhé dva nebo tři dny.

– další důležitou věcí jsou: náhradní plínky

pokud možno co nejvíce se vejde do přenosné tašky, pro případ, že Vaše mimčo zažije neblahé období a bude likvidovat jednu plenku za druhou.

Pokud jsou děti ještě malé je třeba i lahvičku na mléko. Pokud papají umělé mléko, pak také alespoň sáček tohoto mléka. U dětí navyklých na dudlíky, rozhodně nezapomeňte na tuto velmi, pro ně, důležitou pomůcku.

Někdy je dítě navyknuto usínat jen s jednou velmi oblíbenou hračkou, takže byste měli mít i tuto hračku s sebou, pokud je příliš velká, a dítě je dostatečně odrostlé, pokuste se mu navrhnout nějakou jinou, která se vejde do batůžku či jiného zavazadla, které s sebou budete mít.

Nikdy si neberte příliš mnoho věcí, ať to nevypadá, že si s sebou stěhujete celou Vaší šatní skříň, ale u malých dětí je potřeba mnoha věcí, které se vejdou do jedné přenosné tašky. Většina kočárků má košíčky, do kterých se vejde menší zavazadlo s Vašimi věcmi a přenosné tašky přidáte na rukojeť kočárku, nebo přehodíte přes rameno.

Co se týče hadrové pleny, tu můžete v letních měsících použít na korbu kočárku jako clonu před sluníčkem. Poté ji pak lze použít na utírání zaslintané pusinky. V případě využití autosedačky, dá se přivázat tato plenka na pokraji držadla.

Nezapomínejte na tyto uvedené věci, protože pokud je nebudete mít, většinou platí pravidlo, že se něco nepovede a vyvstane nějaká katastrofa.

Většinou se to dá vyřešit koupením nových věcí v obchodě. Ale ne vždy v okolí Vašeho pobytu nějaký obchod bude.

Stačí i obyčejná návštěva u přátel a miminko si může poblinkat oblečení, převrhnout na sebe pití a celé se polít lepkavým čajíkem a již v tomto okamžiku řešíte krizovou situaci, pokud toto náhradní vybavení nemáte s sebou…

Dětské pohádky

Každé dítě a hlavně ty menší potřebují pro svůj psychický vývoj i pohádky. Jsou důležité čtené pohádky stejně jako ty, které mohou Vaše dítka shlédnout v televizi, na DVD či dokonce v kině.

Nesmí se to však příliš přehánět, aby Vaše dítě nenavyklo příliš sezení před pohádkami a nevnímalo pak vůbec svět kolem sebe. Budete na něj mluvit nebo po něm něco chtít a ono Vám odvětí, že nemůže, že, Vy, musíte počkat až pohádka skončí.

Čtené pohádky jsou dobré pro větší zásobu Vašeho potomka. Snadněji může začít opakovat slova, která čtete a jednotlivá slova i časem dokáže zřetelně vyslovovat.

Obrázkové pohádky zase napomůžou rozeznávat jednotlivé obrázky a pojmenovávat je.

U hraných pohádek je to podobné jako u předešlých způsobů „výuky“. Navíc se u toho pobaví a pokud je něco v pohádce zaujme, začne se samo vyptávat a zajímat o to, co to je, jaké barvy se tam objevují, jaké tam jsou tvary a jednotlivé předměty začnou velmi brzy opakovat po Vás. Dokonce je i samotné pak dokáží identifikovat a najít.

Hlavně menší děti milují, když je večer uložíte do postýlky nebo postele, a pak si vedle nich posadíte s pohádkovou knížkou v ruce. Děti totiž hrozně rády poslouchají zvuk a tón Vašeho hlasu. U miminek to působí navíc i jako zklidňující prostředek. Cítí se pak mnohem klidnější a v bezpečí.

Jsou dokonce schopny při poslouchání pohádek i usnout.

I v nemocnicích navrhují u nedonošených miminek v inkubátorech, aby jejich rodiče nahrávali na kazetu své hlasy, a miminka se prý zázračně uklidňují a na hlas své maminky nebo tatínka, kteří tam s nimi nemohou neustále být, reagují. A právě za tyto nahrávky rodiče nahrávají pohádky, které sami vyprávějí, protože většinou vůbec netuší, co na nahrávku natočit.

Takže i pohádky jsou velmi důležité, ale vždy, Vy, samy uvažte do jaké míry tak učiníte.

Nejenže pohádky budou Vaše dítě pomáhat rozvíjet, ale také Vás to s Vaším děťátkem mnohem více sblíží a upevní Vaše rodinné pouto.

Jak naučit děti … – druhá část

Zkoušejte s nimi psát i písmenka tvořící jejich jména. Nejlépe zkratky jmen pro snazší pamatování. Písmenko po písmenku a stále dokola. Ptejte se dítěte kdykoli a kdekoli na barvy, které kolem sebe vidí. Ať Vám napočítá do pěti či deseti a vždy nesmíte zapomenout pochválit.

Musíte však také počítat s tím, že Vaše dítě se bude špatně soustředit nebo dokonce to bude dělat úmyslně. Proto se raději obrňte trpělivostí a nekřičte na svého potomka. Ani Vy jste jistě nebyli jiní, když jste byli malý.

Zkoušejte učení po troškách a po chvilkách. Třeba několikrát denně a třeba jen po pár minutách. Nezapomeňte to s nimi neustále opakovat. Pokud budete nutit dítě sedět u stolu a učit se, rozhodně na to brzy zanevře a bude odmítat se učit dobrovolně. Může k tomu u získat jakýsi odpor a na základní škole pak bude mít problém naučit se i základům. Proto kombinujte učení s volnem. Hodinu třeba učit a dvě hodiny jít ven s kamarády, u starší děti, a znovu půl hodinky učení. Určitě ho to bude více bavit.

Ve školce je pak profesionálové naučí další nové věci, stejně tak, pak i na základní škole či dalším studiu, kde získají nejen vědomostní ale i praktické zkušenosti a dovednosti.

Učíme se v každém věku něčemu novému a je zcela jedno jestli se jedná o ovládání nové elektroniky, nové pracovní zkušenosti či cokoliv jiného.

Pamatujte si však jedno: žádný učený z nebe nespadl. Nikdo není dokonalý a chybami se člověk učí. Takže to co se naučí v dětství si s sebou ponesou do dalšího života, proto to nepodceňujte.

Jak naučit děti … – první část

Každý z Vás se celý život něco učí. Nejvíce je to však důležité od úplného narození. Malá miminka se učí papat, rozpoznávat světlo, tvary, barvy, hlas rodičů i to, že mají mokro v plínce a vyžadují přebalit.

Později se začínají učit reagovat na jednotlivé požadavky, lézt, sedět, zvedat hlavičku. Učí se k čemu slouží ručičky a nožičky, i to jak upoutat Vaši pozornost. Dále se snaží naučit vydávat zvuky, slabiky a mnohem později i jednoduchá slova.

Budou se učit chodit na nočník, spát ve velké posteli, plnit jednoduché příkazy, jako uklizení hraček, nebo i to, že odnese papír od sušenky do odpadkového koše. Jakmile se dostanou do věku, kdy je pro ně velmi důležité právě učení, nemeškejte s tím.

Většinou to začíná počítáním číslic do pěti. Dají se k tomu použít i různé říkačky nebo jen nejprve počítat do dvou a postupně se dopracovat třeba i k číslu deset. Můžete počítání využít i při hrách s Vaším dítětem. Při chůzi počítejte kroky: jedna noha – druhá noha a stále dokola. Zcela jistě si to průběžně zapamatuje.

Pak zapojte učení barev a tvarů. Přirovnáváním například sluníčka k míči, který je kulatý a ptát se dítěte, jakou barvu má sluníčko. Nebo naopak říkat, že žlutá je jako sluníčko. Modrá jako nebe nebo zelená jako tráva. U tvarů zase přirovnávejte trojúhelník ke střeše nebo čtvereček ke kostičce, s níž si doma hrají.

Porodní plán

V dnešní době je možné si předem ujasnit postup Vašeho porodu. K tomu slouží porodní plán, který si sestavíte, nejlépe s porodní asistentkou, případně lékařem, a který předložíte v porodnici. Právě v takovém dopise jasně vymezíte, co si během porodu přejete a co naopak ne.

V rámci takového plánu můžete personál porodnice požádat, aby se porodu neúčastnili medici, že chcete/nechcete epidurální anestezii nebo že chcete mít na blízku manžela po celou dobu porodu. Forma, jakou plán napíšete, je volná, může to být dopis, seznam nebo tabulka. Porodní plán Vám pomůže si ujasnit jednotlivé fáze porodu a postupy. Zamyslete se, co opravdu chcete. Jak takový plán může vypadat?

VZOR:

Dobrý den,

zvolila jsem si Vaši porodnici, na základě kladných ohlasů a doporučení. Velice bych si přála, aby můj porod měl takový průběh, na který budu vzpomínat jen v dobrém. Jsem prvorodička a budu Vám velice vděčná za veškerou odbornou pomoc, podporu a trpělivost. Termín porodu mého miminka byl stanoven na 8. dubna 2013.

Bude-li porod postupovat správně, budu ráda, když mi vyjdete vstříc v následujícím:

Informujte mě, prosím, průběžně o postupu porodu a o tom, co bude následovat.

Po celou dobu porodu mě svojí přítomností podpoří …(manžel/ partner/ kamarádka).

Porod nechte probíhat přirozeně a bez vnějších zásahů, pokud nedojde k vážnějším komplikacím.

Souhlasím/nesouhlasím s odběrem pupečníkové krve, podepsaný formulář jsem odevzdala. (je k dispozici při příjmu rodičky)

Veškeré informace o mně a miminku předávejte také mému manželovi/ partnerovi/ kamarádce

V průběhu první doby porodní uvítám:

Intimní prostředí na porodním sále

Relaxační hudbu, tlumené osvětlení

Informace o všech zásazích a nutné indikaci léků. Nepřeji si žádný zásah bez mého vědomí a svolení.

Holení je pro mne přijatelné, takže se přizpůsobím Vašim zvyklostem/ oholená jsem již přišla/nesouhlasím s holením

Rady ohledně správného dýchání a úlevových poloh.

Možnost využití epidurální anestezie.

Možnost volného pohybu a využití doporučených porodních pomůcek.

Dodržení přirozeného, spontánního průběhu porodu.

Neurychlování porodu.

Nepřeji/ přeji si přítomnost studentů medicíny nebo SZŠ

V druhé době porodní Vás prosím o:

Možnost výběru nejpohodlnějších poloh pro tlačení a střídání těchto poloh.

Prováděla jsem masáž hráze, proto bych byla ráda, kdyby nebyla nastřižena pouze preventivně.

V případě komplikací během porodu:

Informujte mě, prosím, o veškerých zásazích a nutném podávání léků. Nepřeji si žádný zásah bez mého vědomí a svolení. Informace předejte také mému manželovi/ partnerovi

Pokud bude nutný císařský řez, přeju si, aby proběhl pouze v epidurální anestezii a zároveň, aby manžel/ partner mohl být po celou dobu přítomen.

případě, že to možné nebude a budu muset podstoupit celkovou narkózu, přeju si, aby mohl manžel/ partner vidět miminko co nejdříve.

V době po porodu prosím:

Přestřižení pupečníku až po jeho dotepání. Tento úkon by rád provedl manžel/ partner.

Podání informací o zdravotním stavu miminka a mně, příp. o nutných zásazích

Položení miminka na bříško ihned po porodu.

Provedení nejnutnější prohlídky miminka v mé přítomnosti – neodnášet miminko, nenatahovat nožičky pro měření, míra a váha po 1-2 hodinách porodu

Co nejčasnější přiložení miminka.

Prohlédnutí miminka pediatrem přímo na porodním sále. Pokud to nebude možné, přeji si, aby dítě doprovázel manžel/ partner.

Na oddělení šestinedělí:

Chci být informována o všem, co se bude s miminkem dít po celou dobu, kterou strávíme v porodnici.

Plný roaming-in po celou dobu pobytu.

Pokud to bude kapacitně možné, přeji si nadstandardní pokoj.

Pokud bude nutné vyšetření miminka mimo můj pokoj, chci být vždy přítomna já nebo manžel/ partner.

Prosím o veškeré informace týkající se správného kojení a péče o miminko

Prosím o pomoc s případnými obtížemi spojenými s péčí o miminko

Pokud bude nutný příkrm, pak pouze mateřským mlékem alternativním způsobem.

Za akceptaci děkuji.

Mé osobní údaje

Jméno a příjmení:

Adresa trvalého bydliště:
Rodné číslo:
Číslo OP/PAS:
Kontaktní telefony:
Zdravotní pojišťovna:
Ošetřující gynekolog:
Dětský lékař:
Jméno pro miminko:

holčička: chlapeček:
Zdravotní diagnóza, užívané léky, dieta:

Jiné:

Děti a spánek

Spánek dětí a hlavně miminek, je velmi často hodně problematický. Jsou zvyklá, že během dne toho mnoho naspí, a v noci pak spávají o hodně méně. Jsou sice i výjimky mezi těmito miminky, které jsou schopny spát stejným dílem přes den i v noci.

Naučte si Vaše milované potomky již od velmi ranného dětství, spát bez jakékoliv asistence. Protože jakmile si naučíte Vaše dítě spát při rozsvíceném světle, v kočárku, nebo tak že budete Vaše dítě před usnutím držet za ručičku, nebude chtít usínat jinak! A hlavně neučte si dítě spát s Vámi ve velké posteli.

Jakmile tyto fatální chyby uděláte, jste ztraceni!

To co si totiž miminka zažijí již od počátku jejich života, v pozdějších měsících a letech, se těchto zlozvyků strašně ztěžka, Vy, jako rodiče zbavujete. Nejlepším a nejsnadnějším řešením, je uložit miminko do postýlky, zhasnout světla, vložit dítěti do ručičky plyšovou hračku nebo u děvčátek třeba panenku, a odejít.

Nechejte si pootevřené dveře, ale nesmíte se nechat oblomit usilovným pláčem a vztekajícím se děťátkem. Pokud se nenaučí spát samo, vzniká Vám zákonitě problém. Nemáte žádný čas na úklid, vaření jídla na druhý den či velmi důležitého času, který potřebují všichni rodiče sami pro sebe.

I čas určený odpočinku pro samotné maminky, které potřebují načerpat sílu na další den s dětmi a běžným kolotočem okolo celé domácnosti, je velmi důležitý. Jakmile mimčo odroste postýlce, přichází na řadu nácvik spánku ve velké posteli.

Nenechte se odradit počátečními nezdary. Časem si každé dítě přivykne novým věcem. Dávejte své dítě do postele, buď speciálně určené pro větší děti nebo pro začátky postačí i obyčejný starší gauč či palanda. Pod prostěradlo dejte igelit, hlavně do míst, kde se bude přibližně nacházet spodní část těla Vašeho dítka.

Alespoň budete takto mít jistotu, že až se bude učit chodit na nočník, nebude toto lůžko neustále promočené. A i to napomůže klidnějšímu a spokojenějšímu spánku Vás všech. U starších lůžek Vás pak nebude zpočátku tak mrzet, pokud by ho Vaše dítko poznamenalo…. A opět nechávejte ho raději usínat v místnosti bez Vaší přítomnosti, a beze světla.

Nebojte se ani hluku, který způsobíte, zatímco bude dítě usínat!

Pokud budete „našlapovat“ okolo Vašeho milovaného dítka, po špičkách, zcela jistě pak nebude mít šanci doma ani pustit vodu na umytí nádobí, natož další nutné domácí práce, které stihnete po dobu spánku Vaše prcka. Budete muset v koutku čekat, dokud se nevyspinká, abyste, Vy, mohly doma něco udělat.

Takže, milý rodičové, nenechte se oblomit pláčem a prosbami! Učte ho od počátku spacímu režimu v určitou dobu a úspěch je zcela jistě zaručen!

Syndrom prázdného hnízda – druhá část

Tatínkové

Jak to říct a nikoho neurazit? Mužské plemeno obecně (samozřejmě existují výjimky!) je zvyklé rozdělovat mužské a ženské povinnosti a děti patří mezi ty ženské. Takže své ratolesti, milují, vychovávají, věnují jím svůj volný čas, žádný problém. Ale nárokují si právo na svůj volný čas a svoje koníčky.

Když přijdou domů z práce, skončila jim směna a nezačíná druhá, jako jejich ženám. Tím pádem více starostí a více práce zbývá ženě. Takže je logické, že odchod ratolestí snášejí statečněji než žena.

Nadále se věnují svým koníčkům a pocity smutku a úzkostí nenechají vyplout na povrch, poperou se s nimi sami v sobě. Ne vždy to ale zvládnou a u extrémních případů se taká mohou objevit deprese.

Žijeme v 21. století a tento problém není nijak zvlášť rozšířený. Ovládá nás feminismus. Spousta žen už není jen obětavých hospodyněk u plotny.

Po vzoru svých manželů budují kariéru, pěstují svoje koníčky, cestují po světě, navštěvují se s kamarádkami a tak podobně. Svoje děti vedou tím pádem k větší zodpovědnosti a samostatnosti a jejich odchod přijímají jako věc zcela přirozenou, na kterou se navíc připravují postupně, když děti tráví stále více času mimo domov.

Dnešní mládež také nespěchá tak rychle od maminky a od tatínka, jak tomu bývalo v dřívějších generacích. 25 – 34 let je dnes celkem normální věk odchodu dětí z domova. Je to výhodné. Nemusejí platit nájem, jídlo, elektřinu atd. Navíc jim maminka vypere, vyžehlí, uvaří, tak kam by spěchali? Je to rozumné, mezitím naberou rozum a zkušenosti do života, našetří nějaké penízky. Hned je to následné osamostatňování jednodušší a veselejší.

Tip: Pokud vám doma chybí někdo, o koho byste se mohla starat (manželovi už vaše péče leze krkem) pořiďte si zvířátko. Pejska například. Žádné „tele“ nebo nějakou bojovou rasu náročnou na výchovu a pohyb, ale něco malého, roztomilého, vděčného za každé pohlazení a vlídné slovo. Vypiplejte si takového tvorečka od miminka a uvidíte, že si ho brzy zamilujete a časem naplní prázdné místo ve vašem životě.

Syndrom prázdného hnízda – první část

Syndrom prázdného hnízda

Je to pocit, který mají rodiče dospělých dětí, které opouštějí domov (hnízdo) nebo se osamostatňují a připravují se na život bez rodičů. Není to pojmenování nemoci, laicky se tomu tak říká. Ona to ani není nemoc, ale důležitý mezník v životě rodičů, který doprovází stavy úzkostí, někde hraničí s depresí a někdy v opravdové deprese přecházející.

Říká se, že tímto syndromem trpí jenom ženy. Není to ale pravda. Muži to akorát nedávají na sobě tolik znát a navíc se všeobecně věnují více svým koníčkům i při rodině, než jejich drahé polovičky.

Maminky, které celý život zasvětily rodině, výchově a zvláště svým dětem prožívají po jejich odchodu z domu pocity úzkosti, prázdnoty a smutku. Je to normální, byly zvyklé se o ně neustále starat a najednou mají spoustu volného času. Ubyla jim spousta práce a starostí. Takže ano, je to normální, ale pokud to trvá krátký časový úsek.

Pokud už to trvá příliš dlouho, normální to není. Syndrom prázdného hnízda nastává u žen ve chvíli, kdy nejsou schopné začlenit se do normálního života, nemají vůli chodit do práce, na procházky, s kamarádkami na víno, nic. S manželem jsou schopny mluvit jen o odchodu dětí z domu. A o čem jiném vlastně mluvit? Léta řešili jen věci okolo dětí. Bohužel jsou i případy, kdy si v této situaci už manželé nemají co říct a rozcházejí se.

Jak z toho ven?

Děti už se s největší pravděpodobností nevrátí (mohou se sice vrátit za pár let např. po rozvodu nebo v tíživé ekonomické situaci, ale to může přinést víc starostí než radostí), takže se musíte naučit brát to jako fakt a do toho každodenního života se zpátky začlenit. Ne silou, postupně. Zjistěte, co vás baví, oprašte koníčky z mládí, na které jste celý život neměla čas! Hlavně dětem nic nevyčítejte a scházejte se s nimi. Žádné řeči o sebeobětování vám nepomohou! Jsou dospělý a tak s nimi zkrátka musíte zacházet.

Někdy se syndrom prázdného hnízda nešťastně potká s menopauzou a to je potom úplná katastrofa. Taková žena má pocit, že je na konci života, že už ji zkrátka nic nečeká a v tuto chvíli je těžké ovládnout depresi. Pokud máte takovou nešťastnici ve svém okolí, pomozte jí dostat se zpátky do života. Když to nepůjde jinak klidně i s pomocí psychiatra nebo psychologa. Nebude první ani poslední!