Bobeček.cz

Děti a narozeniny

Má Vaše děťátko narozeniny? Co Vás osobně čeká? No přece oslava! Je zcela úplně jedno o kolikáté narozeniny se jedná, ale v každém případě je velmi důležité, aby Vaše dítko bylo šťastné a co nejvíce spokojené.

Alespoň s měsíčním předstihem byste se měli pustit do příprav. Z rodinného rozpočtu si odložte určitou částku peněz na různě potřebné výdaje. S předstihem nezapomeňte navštívit cukrárnu a objednat tam, jako překvapení pro dítě, dortíček.

Dnes se již dá nechat upéct dort v různých zábavných tvarech a formách, od klasických kulatých či oblíbených postaviček z kreslených pohádek, až po autíčka či domečky. Někteří rodiče na dort nechávají dát jméno oslavence, a co nejdůležitější – svíčky. Každé dítě potěší, když na dortu vidí tolik svíček, kolik je mu let. A když pak následně může tyto svíčky sfouknout, je ještě šťastnější.

Někdy dort pečou šikovnější maminky samy doma, nebo požádají někoho z příbuzných či přátel, aby se tohoto úkolu zhostil. Jakmile máte zařízen dort, přichází na řadu, dárek.

Dárek vybírejte dle věku dítěte, jeho potřeb či přání. U menších dětí se jim nejvíce rozzáří obličejíček, když dostanou nějakou krásnou hračku, kterou si již velmi dlouho přály mít ve svém království chaosu hraček. U větších pak přichází na řadu oblečení, kredit do mobilu, různé technické vymoženosti, dle finančních možností rodičů.

Některé větší děti, hlavně v období puberty, dávají přednost hotovosti, za niž si mohou koupit, po čem jejich srdce prahne. Pokud jde o tuto formu dárku, pak opatrně, nebylo by vhodné dávat příliš vysoké částky, aby je neutratily za něco k neužitku. Měly by se Vám svěřit, co by si chtěly za obdrženou částku pořídit, abyste byli i Vy klidnější, že je neutratí za „hlouposti“.

U trochu starších dítek se pozvou jejich kamarádi, aby se zúčastnili připravované oslavy.

Bohatší rodiče zorganizují tuto oslavu někde v restauraci s dětským koutkem, kde se mohou sejít i rodiče kamarádů a pobaví se nejen děti ale i dospělí.

Tak a je tu den D, den oslavencových narozenin. Přivítat širší členy rodiny, popřípadě pokud se dostaví na oslavu i kamarádi, a můžete se pustit do oslav. Hraní si s hračkami, sfouknutí svíček, rozkrojení dortu a předání dárků.

Někteří rodiče i jejich děti, však dávají přednost oslavám pouze v kruhu rodinném a mnoho rodičů se snaží svým potomkům vštěpovat, že nejsou tak důležité dárky, ale to že si někdo na jejich narozeniny vzpomene a bude chtít čas strávit s oslavencem. Hmotné dárky nejsou vždy tím nejdůležitějším, ale láska a pochopení jeden druhého, ano!

Rozzářená tvář Vašeho dítěte, nadšeného, šťastného a smějícího se, se nedá vůbec ničím nahradit. Ani penězi ani hmotnými dary. Láska a štěstí nade vše.

Skákání do řeči

Nejen malé, ale i ty větší nezbedové velmi rády skákají dospělým při rozhovoru do řeči. Mnoho maminek svým potomkům říká, že když si povídají dospělí, děti šoupou nohama! A je zcela jedno, zda se jedná o rozhovor mezi rodiči, nebo rodiči a nějakým dalším dospělým.

Většina menších dětiček pozorně naslouchá a v nečekaném okamžiku spustí s tou svou dětskou vyřídilkou. Přeruší Vám rozhovor uprostřed věty či myšlenky a Vy pak máte problém rozpomenout se na to, co jste původně vlastně chtěli říci.

Ty starší, v pubertě, se zase velmi rády předvádějí a chtějí být důležité. Proto si načasují svůj vpád do řeči v tu nejnevhodnější chvíli, takže samotní rodiče pění, jako kdyby jim někdo stoupl na kuří oko.

Největší problém vyvstává, pokud začnou Vaše dítka brebentit a skákat do řeči, když musíte něco vyřizovat na úřadě. Pak byste se nejraději propadly hanbou do země. A jelikož se jedná o úřední jednání, nemůžete ani Vašeho potomka náležitě poučit, že skákat do řeči se nemá.

Springtime for Kasper — Autor obrázku: Alex Murphy

Malé děti, které se teprve řádně učí mluvit, ještě tolik nechápou, že jejich jednání není úplně správné a ty větší zase s oblibou dělají, že Vás neslyší. Proto se snažte s Vašimi potomky stále dokola mluvit o tom, že pokud s někým hovoříte, aby Vás nepřerušovaly a neskákaly Vám do řeči. Že pokud Vám chtějí něco sdělit, ať Vás například zatahají za ruku, což bude Vaše tajné znamení, a upozorní Vás tím, abyste mu věnovaly náležitou pozornost.

Protože pokud si neurčíte jistá pravidla, Vy jako rodiče, se bude bát s dětmi někam jít, aby Vám neztropily ostudu.

A pokud budete někde na úřadě a Váš potomek využije smluveného znamení, poproste o minutku strpení daného úředníka nebo úřednici a Vaše dítko ujistěte, že Vám může onu důležitou zprávu sdělit hned, jakmile opustíte kancelář, nebo dokončíte rozhovor a vyřídíte si, co potřebujete, bude pak Vaše pozornost patřit pouze jemu a to zcela úplně.

A ty velké puberťáky upozorněte na to, že pokud něco chtějí říct, ať počkají, dokud nedokončíte myšlenku či větu. A pokud mají připomínku k něčemu konkrétnímu, aby nejprve požádaly o to, zda se mohou do hovoru zapojit. Například poznámkou typu: „Mohu se k tomu něco říci?“ Pak se zcela jistě nikde nenaštve a všichni budou spokojeni, že byly zapojeni do hovoru.

Milý rodiče, nezapomínejte však samy no to, abyste i Vy Vaše potomky zapojily do rozhovorů. Mají pak pocit, že nejsou opomíjeny a jsou pro Vás důležití.

A Vy, prckové, zkuste využít oněch smluvených znamení, uvidíte, že to zabere a Vaši rodiče Vám budou věnovat potřebnou pozornost, hned jakmile budou moci.

Úsměv vs. pláč

Během několika minut se dokáže dobrá nálada dítě změnit v pláč, či vztekání. Stejně jako u dospělých. Hlavně u velmi malých dětiček je tento obvyklý fenomén k vidění. Stačí mžik a smějící se a skotačící dítě se změní v ječící a vztekající se stvoření. A právě děti ani nepotřebují žádný vážný důvod, proč se jejich chování dokáže v okamžiku změnit.

I Vás rodiče dokáže překvapit pohled na radostný výraz ve tváři Vašeho potomka, stejně jako jeho tvářička pokrytá slzičkami. Radost a nadšení Vašeho dítěte je něco, co se nedá nikým a ničím nahradit. Rozzářený obličej dítěte, když dostane novou hračku, je něco nádherného.

Důvodů k radosti, nadšení a štěstí je u dětí mnoho. Stačí maličkost k jejich spokojenosti. I obyčejné hraní s rodiči, nadšení z hraní s dětmi ve školce, na dětském hřišti, uvaření jeho oblíbeného jídla nebo dokonce dovádění doma s rodiči, kteří je rádi pozlobí. Někteří rodiče tomu říkají „lechtací útok“. Povalí dítko do polštářů a hurá na lechtání. Váš potomek má pak rozzářený obličej úsměvem od ucha k uchu.

K pláči však také nemají tak daleko. Když si například sourozenci spolu hrají, dovádějí spolu a v mžiku se ze smíchu stane pláč. Třeba v okamžiku, kdy se praští do prstíčku, nebo jim sourozenec vezme jejich oblíbenou hračku.

Smutné dokáží být i v případě, že se jim něco nedaří nebo když je někdo zklame. Nejvíce je trápí, když jim někdo blízký něco slíbí a nakonec to vůbec nedodrží.

Noland Tears — Autor obrázku: Alexandre Normand

Proto většina rodičů upozorňuje okolí, aby jejich potomkům nic neslibovali a pokud jim chtějí něco koupit, z vlastní vůle, pak ať tak učiní a rovnou přinesou. Nikdy aby jim ale neslibovaly nějaký dárek a pak jim ho nepřinesly. Protože utěšovat Vaše milované dítě, které usedavě pláče nad nedodrženým slibem, není vůbec nic snadného. Vysvětlovat dětem, proč někteří lidé nemají srdce a nedokáží držet slovo, navíc opakovaně, je velice nesnadné.

Nedodržení slibu jde omluvit, pokud se stane díky určitým okolnostem, ale pokud jde o opakovaný problém, pak to rozhodně dítě nepochopí. Děti jsou velmi citlivá stvoření, a plané sliby neodpouští tak snadno.

Smích a pláč je životem každého ruku v ruce, protože se dá i smíchy plakat. Když se někdo směje tak mocně a nemůže přestat, dokáží mu do očí vyhrknout slzy a právě děti se smějí nejčastěji, protože ještě nemusí řešit běžné starosti dospělých, kteří občas nemají důvod se smát, přestože se přetvařují.

Když se dítě smíchy za bříško popadá, je to pro duši Vás rodičů jako rajská hudba a když Vaše dítě pláče, držíte ho v náručí a úpěnlivě se ho snažíte utišit, když si rozbije kolínko, nebo se mu rozbije jeho oblíbená hračka.

Snažte se s Vašimi dětmi trávit tolik volného času, kolik můžete, protože každý úsměv, kterým Vás obdaří, pohladí Vaši duši, a zažene mnoho chmurů běžných problémů života.

Schovávačky

Každé dítě miluje různé schovávačky a bunkry. Jejich nápaditost a představivost je ohromná, až to udivuje i všechny kolem nich. Nepotřebují k tomu ani společnost jiných dětí a vystačí si samy.

Jens' new hiding place — Autor obrázku: Martin von Haller Groenbaek

Akorát pak rodiče doma chodí po bytě a hledají svého nezbedného potomka. V duchu si říkají, kampak se asi zase schoval ten jejich zlobil…

Děti si rády ke svým schovávačkám vybírají nejčastěji různé pootevřené skříňky, temné kouty, prostory mezi nábytkem, za dveřmi, prostory pod postýlkou, za křeslem a gaučem (pokud jich máte více, jste ztraceni zcela), pokud za nimi máte volný prostor. Někdy jim dokonce postačí i nedokonale postavené bunkry pomocí dek, židliček či za využití křesílek.

Postaví si sice nedokonalou a chatrnou schovávačku, když si deku či více dek přehodí přes různý nábytek, aby se jim vytvořil volný prostor dole. Zalezou si tam jako do domečku, obklopeni spoustou hraček, a dokáží si v tomto ručně postaveném příbytku vyhrát i několik hodin.

Pokud je podplatíte něčím dobrým, zcela jistě Vám umožní, abyste do jejich domečku nakoukli a možná si i s nimi chvilku pohráli. Někdy s připomínkou, že Vám to dovolí, jen když budete hodní…

Pokud si hrají děti venku, i tam si dokáží najít mnoho schovávaček na místech, kde by Vás samotné ani nenapadlo, že budou právě tam.

V dřívějších dobách bylo velmi obvyklým jevem, že si parta dětí ze sousedství postavila bytelný bunkr, který by nezboural ani silný vichr. Ke štěstí jim postačilo pár klacíků nebo pevné plátno natažené mezi stromy ovocného sadu do všech čtyř světových stran a pevně upevněný provazem, uzmutým potajmu rodičům v dílně. Jako střechu též mohou použít další kus plátna, aby jim v případě deště nepršelo na hlavu.

Ve většině případů však pomáhají se stavbou těchto bunkrů rodiče, ze starých prkének jim stlučou jakýsi malý domeček, v němž si všichni z okolí mohou hrát. V dnešní době to mají už v tomto ohledu rodiče snazší, protože tyto malé domečky mohou zakoupit v obchodech.

Bohužel již onen pocit radosti ze samotné stavby, jíž se mohou nápaditě účastnit, nic nedokáže nahradit. A kolik legrace se dá při tom zažít…

Navíc to může ještě více upevnit vztah mezi rodiči a jejich dětmi, protože něco tvoří a podílí se na tom všichni, jako správná milující rodina. Tatínci stloukají za asistence dětí, které podávají různé součásti stavby a maminky pak pomáhají dotvořit jednotlivé části, jako dekorace či volbu venkovní barvy.

Dejte však pozor v případě různých schovávaček doma i venku, snadno může dojít ke zranění. Pokud mají děti tendenci schovávat se do skříní, okamžitě jim to do budoucna rozmluvte, protože pokud by se dvířka zavřela, mohly by se udusit.

Venku zase může například dojít ke zranění při lezení po výškách a i v tomto případě je lepší Vaše dítě upozornit na to, aby dbalo opatrnosti při hraní, ani se neschovávaly do úzkých prostorů, odkud by se již nikdy nemusely dostat. Aby si vybíraly pouze bezpečná místa.

Nadané děti

Mnoho rodičů si postupem času vývoje jejich potomků všímají, že jsou něčím výjimeční. Někdy se jedná o takové věci, jako je, že se dokáže naučit v raném věku písmenka, takže dokáže velmi brzy číst. Někdy třeba i dříve než nastoupí do školy.

Summer Reading 6 — Autor obrázku: KOMUnews

Většinou si s těmito dětmi časem běžní učitelé neví rady, protože většinu učiva zvládá jako nic. Pak to buď rodiče řeší speciálními školami zaměřenými právě na tyto nadané dětičky. A v jiných případech škola umožňuje přeskočit ročník, či spojit dva ročníky v jeden.

Jindy se jedná o sportovní nadání, kdy jsou děti schopny překonávat různé sportovní cíle bez větší námahy či snahy. No, prostě, jde jim to samo od sebe.

Dalším nadáním může u dětí být nadání pro hudbu či zpěv. Dokáží se velmi rychle učit všechny náležitosti potřebné k výuce hudbu. A v následném studiu jim jde, například hra na klavír, klávesy, akordeon, flétnu či jakýkoliv jiný druh hudebního nástroje, doslova samo. Mívají úspěch i při různých hudebních soutěžích a akcích.

Co se týče dětí nadaných v oblasti zpěvu, pak Vás i v dětských letech může Vaše dítko mile překvapit, jak libý zvuk bude mít jejich hlásek.

Pokud se jedná o nadání, které dokáží dále rozvíjet učitelé na jednotlivé oblasti, přímo zaměřeni, bude jejich talent oceněn od všech blízkých i všech okolních na celém světě.

Každé dítě je svým způsobem něčím nadané. Stačí malá drobnost či odchylka od běžného způsobu života a hned je tu nadání na něco, co ostatním nejde tak dobře, jako Vašemu potomkovi. Může jít například o to, že rychleji poskládá kostičky do komínku, navleče korálky na nitku, dokáže vytvářet různé obrazce pomocí hraček, kostiček či pouze z papíru.

Nadání se může projevovat mnoha způsoby a každou maličkostí, kterou se odlišuje od normálu, je samotné dítě velice nadšeno. Dokonce můžou mít některé děti nadání na vaření, na úklid i na obyčejné odpočívání a lenošení.

Takže pokud Vaše dítko nějakým nadáním oplývá, podpořte ho zapsáním na různé kroužky, které jeho konkrétní nadání dokáže rozvíjet. Výjimku zřejmě rodiče u svch dětí udělají pouze v právě zmíněném lenošení…

I dítě, které nemá zrovna nadání na něco významného, ale jen na určitou maličkost, neznamená to, že je o to míň důležité pro svou rodinu, přátelé a nejbližší okolí. Právě naopak. Každá maličkost je důležitá!

Hra na dospělé

Pozorujte Vaše dítě a zcela jistě si všimnete, jak si hrají na „dospěláky“.

Vezmou si hrací telefon vypadající jako pevná linka nebo i mobilní telefon a dělají, že telefonují s babičkou, tetou, či kýmkoli jiným z rodiny a kamarádů a někdy dokonce i s fiktivními postavami z pohádek. Rozmlouvají s imaginární postavou o všem možném, a mnohdy Vám připadá, že kopírují Vás samotné.

Pokud si zrovna nehrají s telefony, vezmou si papír a tužku. Hrají si, že jsou ve škole nebo v zaměstnání. Dělají, že kontrolují domácí úkoly a známkují je jako paní učitelky, nebo že vypisují nějaké dokumenty, podobně jako Vy.

Děti rády opakují to, co vidí u Vás samotných, a pokud si domů nosíte práci nebo doma přímo pracujete, pak Vás zákonitě budou napodobovat. Připadají si důležitě a předstírání, že jsou Vy, jim poskytuje určitý způsob nadšené hry.

Pokud mají doma k dispozici dětský notebook, pak předstírají, že jsou připojeni na internet a něco urputně hledají, nebo jsou připojeni k facebooku, jako dospělí. Mnohdy se ozve: „Mami neruš, píšu Ježíškovi na fejsbuku, co chci k Vánocům!“ Pak se můžete potrhat smíchy, protože Vás zcela usadí slova vypuštěná z úst Vašeho potomka.

"Hello?" — Autor obrázku: Janet McKnight

Nápaditost Vašich dětí nemá obdoby a velmi často je pro jejich okolí velmi úsměvné, co vše je dokáže napadnout či co vytvoří. Když se podíváte na papír, o němž Vám tvrdí, že na něj napsaly zprávu pro říďu, uvidíte pouze jen několik klikyháků, čárek a teček.

Pak je nezapomeňte pochválit, aby měly pocit, že jejich hru na dospělé berete vážně a není Vám jedno, čím se celou hodinu zabývaly. Pokud se zrovna nezabývají technickými vymoženostmi v dětské formě hraček, velmi často zaútočí na skříně rodičů s oblečením i botami. Během okamžiku se nebudete stačit divit, co všechno si na sebe dítě dokáže navléci.

Dívky si většinou oblékají maminčiny halenky a šaty a k tomu si obují lodičky s tím největším podpatkem, které v botníku najdou. A je jim zcela jedno, že si na nohy obuly boty o několik čísel větších a navíc se jedná o Vaše nejlepší lodičky, co máte, nebo že oblečené šaty zamažou čímkoli, co jim přijde do ruky.

Chlapci si zase obvykle navlečou do tatínkovi nejlepší košile a obují jeho lakýrky, aby vypadali, jako věrná kopie jejich otce. Popřípadě si na hlavu narazí dědečkův klobouk a hrají si na kovboje.

Někdy opravdu my dospělí kroutíme hlavou nad tím, jak naši potomci imitují nás samotné a mnohdy si díky tomu uvědomujeme, že příklad, který jim dáváme, nám velmi dobře dokáží ukázat, co děláme špatně či dokonce jaké zlozvyky máme.

Hlavně malé děti Vás dokáží velmi dobře imitovat, dělají přesně ta samá gesta, jaká děláte Vy. Pak si v duchu říkáte, že při předvádění určité grimasy vypadají přesně jako jeden z jejich rodičů, nebo jiný člen rodiny, který dělá či dělal přesně totéž.

No, prostě Vaše děti jsou věrné kopie Vás samotných.

Zoubky a zubaři

Vyklubání prvního zoubku je pro každého z Vás, rodičů, i pro Vaše dítko, velmi důležitým zážitkem. Radostným a bohužel někdy i bolestivým. Většinu miminek totiž klubání prvního zoubku provází bolestivé komplikace. Každé mimčo reaguje na „klubání“ jinak. Některé mají horečky i průjem, popřípadě doprovázené bolestí a nevrlostí.

V takovýchto případech přichází na řadu různé sirupy ulevující od bolesti, kousátka, homeopatika a co je nejdůležitější – trpělivost Vás, rodičů, protože děťátko bude plačtivé, nevrlé a celé nesvé. Ale jakmile se první zoubeček pořádně „proklofne“, máte vyhráno.

Tedy, až do doby, než vylezou i ostatní mléčné zoubky. Mnoho rodičů má takové zkušenosti, že ani nevědí, že nějaký zub jejich miminku vylezl, protože vůbec žádné komplikace nemají. Poznají to až v okamžiku, kdy se při kojení zahryznou svým zoubkem při sátí mléka a maminka pocítí lehkou bolest.

Každý zubař Vám řekne, abyste čistily zuby Vaší ratolesti již od miminkovských dob. A to v množství zubní pasty ve tvaru malé slzičky. Malé děti mají rády zubní pasty s různými příchutěmi a málokdy chtějí větrovou, jako dospělí.

Jakmile bude mít Váš potomek plnou pusinku zoubků, čeká Vás povinná návštěva poprvé u dětského zubaře. Většina lékařů doporučuje učinit tak až bude dítěti rok.

Naučte dítě čistit si zuby pravidelně a zároveň, přestože Vám příliš nerozumí, připravovat ho na první návštěvu u dětského zubaře. Například ho navnazovat na to, že paní doktorka, nebo pan doktor, si prohlídne jejich krásné zoubečky, jestli jsou zdravé a silné, aby mohli kousat papání a nemusely se bát, že jim nějaký ten zoubek upadne. A až skončí prohlídka, určitě je odmění nějakým hezkým obrázkem nebo malou hračkou.

U dětského zubaře si pak Vaše dítko posadíte na klín, a ani se nenadějete a už budete na odchodu. Většina těchto zubařů opravdu dítko odmění nějakým tím obrázkem nebo malou hračkou a Vaše děťátko bude nadšeno.

Od té doby bude rádo Vaše dítě chodit na pravidelné kontroly k dětskému zubaři, doma před chodem bude nadšeně poskakovat a ptát se stále dokola, kdy už půjdete k té hodné paní doktorce nebo panu doktorovi, co jim kontroluje jejich „raťafáčky“.

Nikdy Vaše dítě nestrašte. Někteří rodiče totiž dělají tu chybu, že pokud dítě zlobí, straší je, že půjdou k zubaři a ten jim vytrhne zlobivý zoubek, aby je ty rošťárny přešly, nebo že je ta sranda přejde, až jim budou vrtat zoubky. Tím jen spíše u dítěte vypěstujete averzi k návštěvám zubaře a budou odmítat hnout se z místa, natož vstoupit do ordinace. Proto se snažte dítě motivovat než půjde poprvé navštívit dětského zubaře. A za každý nově vyrašený zoubek jeho nebo ji nezapomeňte pochválit.

Časem se zcela jistě začne některý z těch zoubečků kývat a bude chtít ven, aby ho mohl nahradit jiný, nový. I v tomto případě Vaše dítě motivujte a ujistěte ho, že je to normální, když se mu kýve zoubek. Že brzy přijde „zoubková víla“ jako v pohádkách a jeho zoubek si odnese a nechá mu místo něj pod polštářem nějakou korunku.

Takže, milý rodičové, žádné strašení ale podpora a motivace.

A Vy, milé děti, růst zoubků je něčím výjimečné a i Vy jste výjimečné, nebojte se pánů doktorů přes zoubky. V případě potřeby Vám je jen opraví a Vy zase můžete s radostí kousat své oblíbené papání…

Dětské hřiště

Děti velmi rády tráví čas na dětských hřištích. A nejvíce času na nich chtějí trávit v teplých slunných dnech. Mají v oblibě, když je doprovází některý z rodičů, sourozenec či dokonce někdo z kamarádů a jejich rodiče.

Pokud je součástí dětských hřišť i pískoviště, než–li do něj Vaše dítě pustíte, pozorně si pískoviště prohlédněte a ujistěte se, zda neobsahuje nějaké předměty, které by mohly Vaše dítě zranit.

Jedná se hlavně o dětské hřiště, na kterém jste poprvé a neznáte jej. Popřípadě se můžete zeptat ostatních rodičů, zda s tímto hřištěm nebyl v minulosti nějaký problém. Jako například to, zda se v okolí tohoto hřiště neobjevovaly „feťáci“, aby se nestalo, že v písku bude nalezena injekční stříkačka a Vaše dítě by se o ni mohlo zranilo.

Právě v případě, že dané hřiště neznáte, je nejlepší si nejprve trochu obhlédnout skluzavky a houpačky, zda nejsou poškozené či dokonce v havarijním stavu. Žádný rodič nechce riskovat, že bude jeho dítě zraněno jen proto, že zanedbal pětiminutovou obhlídku dětských atrakcí.

Dětská hřiště jsou místem, kde se mohou děti seznámit s dalšími dětmi, hrát si s nimi, popovídat si dětskou řečí, zahrát si na honěnou či schovávanou a mnohdy bohužel naučit se i sprostá slova. Je to také místo vhodné pro setkání mladých maminek a tatínků, kteří si zde vyměňují názory a poznatky při výchově jejich dětí.

Nikdy však nezapomínejte dostatečně sledovat, kde se Vaše dítě nachází. Dojít k úrazu může velmi snadno a stačí i malá chvilka nepozornosti. Pokud se Vám některá součást hřiště nelíbí a nevěříte tak úplně bezpečnosti této atrakce, jako je houpačka, skluzavka či různé prolejzačky a přelejzačky, raději tam Vašeho potomka nepouštějte.

Pokud se děti na hřišti dohadují, je lepší, aby se do toho dospěláci nevměšovaly a raději to ponechaly na dětech samotných. Většinou si to mezi sebou dokáží velmi dobře a rychle vyříkat a následně pokračovat ve hraní. Vměšujte se pouze v případě, že situace se stává nezvladatelnou, pak je potřeba zasáhnout i z Vaší strany.

Na hřištích je nepsaným pravidlem, že si mezi sebou děti půjčují různé hračky, ať již sloužící na hraní v pískovišti, tak různé koloběžky, kola, kočárky či dokonce autíčka a dětské sekačky na trávu.

Pokud je součástí pískoviště spíše kamenitý povrch, dokáží si děti hrát i s tímto povrchem. Staví různé kopečky, rozšlapou je a opět postaví. Je třeba pouze dohlédnout na to, aby tyto kamínky po sobě děti neházely, aby tak nedošlo k jejich zranění. Nic však nedokáže nahradit šťastný výraz ve tvářích dětí, když se mohou vidět se svými kamarády, hrát si s nimi a trávit s nimi čas.

Potřebují trávit čas v kolektivu jiných dětí a pokud na hřišti krom nich nikdo jiný není, i tak se dokáží zabavit na jednotlivých atrakcích. Je to pro ně zážitek trávit čas mimo domov a moci se při tom umazat a nemuset se obávat, že je budou rodiče peskovat, protože při hraní venku již rodiče předem počítají s tím, že děti domů nepůjdou zrovna jako ze škatulky, ale budou je muset po příchodu domů převléct a toto oblečení vyprat.

Ta radost a nadšení z hraní venku je nenahraditelnou součástí jejich vývoje, protože šťastné a spokojené dítě se zdravým sebevědomým je důležité i pro Vás samotné.

Odpolední spánek

Dokáže někdo z Vás určit pravou chvíli, kdy skončit s ukládáním Vašeho potomka k odpolednímu spánku? Někdy tohoto raritního zvyku využívají i dospělí a v některých částech světa, je to dokonce i součástí místních zvyků, lehnout si po obědě a trošku si „schrupnout“.

The Sleeping Child — Autor obrázku: Tiffany Lauren M.

Většina miminek pospává po celý den a budí se pouze na jídlo a přebalení, ale čím jsou starší, tím více je odpolední spánek důležitější.

Menší děti se velmi snadno unaví, a proto si rády po dobrém obídku pospí. Někdy bohužel i nerady. Děti, které již dokáží mluvit, se s Vámi budou dlouhé minuty dohadovat, že nechtějí jít spinkat. Prosebnýma očkama Vás budou prosit, ať s nimi máte slitování a nemusí jít odpočívat do postýlky. Budou argumentovat, že si zrovna hrají na to, či ono a nemohou s tím právě teď přece přestat. Dokonce Vás budou žádat, abyste „hajání“ odložilo o dalších deset minut, nebo i déle. Pak že půjdou spinkat dobrovolně.

Milý rodičové, rozhodně se nenechte obměkčit, protože pokud povolíte, pak ze zavedeného režimu, máte „holubník“.

Jakmile pak dítě nastoupí do školky, tam je obvyklým režimem, že po obědě, pokud si je rodiče nevyzvedávají, chodí odpočívat. Pokud nespí, musí alespoň ležet a odpočívat.

Dodržujte raději zavedený režim, i pokud nejsou doma nebo ve školce. Když bude dítě na prázdninách u babičky a dědy, dohodněte se i s nimi, aby přiměly dítě odpočívat, aby nevypadlo z pravidelného režimu.

Většinou se odpolední spánek dodržuje do začátku základní školní docházky, protože tam vlastně ani není šance si po obědě lehnout, a ani by Vám dítě samotné moc nepoděkovalo. Ve škole by se jim smály, že jsou mimina, protože je rodiče nutí po obědě chodit spát.

Bohužel se najdou i tací rodiče, kteří se snaží dospívající mládež kolem patnáctého roku, přimět ke spánku po obědě o víkendech. Většinou se jedná o situace, kdy rodiče spolu nežijí a najdou si nového partnera. Vezmou s sebou děti k novému partnerovi na víkend, ale chtěly by zároveň i určité soukromí jeden pro druhého, a tak se snaží děti přimět, aby si chvilku „dáchly“, že jim to neuškodí.

Je to, jako byste udělaly to největší společenské fo–pa, protože žádný puberťák se k odpolednímu spánku přemluvit nenechá. Neměly byste to po nich žádat, pokud si přejete soukromí, užijte si ho v době, kdy jsou děti někde venku na hřišti, nebo tráví víkend s druhým rodičem.

Takže odpolední spánek – ANO – ale u malých dětí. NE – u dospívajících puberťáků, protože ti Vás akorát někam pošlou…

Co s sebou na koupaliště

Je parné léto a vy se chystáte na koupaliště? Co si vzít s sebou? Na co nezapomenout, než celá rodina vyrazí na koupaliště, ať veřejná či placená? Tak tyto otázky řeší každý, kdo má děti a chystá se v létě k vodě.

Je úplně jedno, zda se jedná o koupání u nedalekého rybníčku nebo na venkovním bazénu místní plovárny. Protože pokaždé budete řešit totéž: na co nezapomenout! Sice si chvílemi připadáte, že s sebou balíte snad půlku domu, ale na druhou stranu chcete mít jistotu, že Vaše dítě bude chráněno všemi dostupnými prostředky.

Některé zapomnětlivé maminky si dokonce píší seznam, aby nic z důležitých věci nenechaly doma. A jak vypadá většina takovýchto seznamů? Takto:

deku – abyste se měly kam usadit u vody a popřípadě ji využily k opalování
ručníky – nejméně dva, abyste měly do čeho sebe i dítě osušit
přípravek proti opalování – přípravky před i po opalování, jako krémy a různá opalovací mléka, aby se děti tak snadno nespálily, protože jejich pleť je na sluníčko velmi citlivá
plovací rukávky – nafukovací rukávky určené k plavání hlavně pro malé děti
plovací kruh – nafukovací kruh vhodný jako doplněk k rukávkům či samostatně pro větší děti
svačinku – něco na zakousnutí pro děti, protože žádné dítě Vám u vody nevydrží bez doplnění energie něčím dobrým do bříška
Autor obrázku: Jim Pennucci

pití – velmi důležité, protože na sluníčku je přímo nutností doplňovat tekutiny a dodržovat pitný režim, jinak tělo může zkolabovat z dehydratace
mobilní telefon – alespoň jeden pro případ nehody a potřeby volat záchrannou službu
nějakou tu kačku na nanuky a zmrzlinu pro děti a studené nápoje prodávané na koupalištích či v blízkých restauracích pro rodiče
pokrývku hlavy pro děti, aby neměly úžeh
plavky – pokud se chcete převléknout až na koupalištích, nezapomenout přibalit i plavky
nějakou hračku pro menší děti – nafukovací míč, létající talíř či obyčejný kyblíček či gumovou hračku, s níž si obvykle dítě hraje doma ve vaně

Jelikož je dnešní doba tak nevyzpytatelná a krádežích právě na koupalištích přibývá, většina rodin to řeší jediným účinným řešením. Nikdy nenechávají věci bez dozoru. Vždy, aby na dece u věcí zůstal jeden z rodičů, popřípadě starší dítě ve věku nad čtrnáct let pouze na velmi krátkou dobu.

Bedlivě své věci pozorujte, jinak o ně snadno můžete přijít. U většiny venkovních plováren je nyní možnost použít i zamykatelné skřínky a klíč si následně pouze dáte na ruku a můžete vyrazit do vody. Někdy ale ani tyto skřínky nejsou uchráněny před krádežemi.

I tím, že se musíte při užívání požitků z koupání musíte střídat kvůli hlídání věcí, Vám Vaši zábavu nijak nezkazí, hraní na souši i ve vodě s Vašimi dětmi, za to stojí. A někdy Vás Vaši potomci dokáží i překvapit, jak dobrými plavci se staly v okamžiku, kdy jste si toho tak úplně nevšimly.

Takže hlavu vzhůru a hurá do balení – příjemně strávený čas u vody s rodinou stojí za ty ohromné přípravy před odchodem a plné tašky, které jste s sebou nuceni vláčet.