Vyrazili jste na delší procházku i s Vašimi dětmi? Pak se rozhodně vyzbrojte kupou trpělivosti, dostatkem pevných nervů, tekutin a nějakou tou svačinkou a mějte připravené i svaly.
Po pár metrech totiž od Vašich ratolestí uslyšíte brblání typu:
Tak podobné poznámky uslyšíte určitě téměř celou cestu tam i zpět!
Chvílemi se Vám Vašich ratolestí zželí a kousek je poponesete v náručí či usazené za krkem, ale brzy i Vám dozajista dojdou síly a stejně dítě necháte opět pokračovat v procházce po jeho vlastních nožičkách.
Proto pokud se vypravíte na nějakou delší procházku s dětmi, dělejte častější přestávky na odpočinek, občerstvení a popřípadě cestou tam i zpět navštivte nějaké to dětské hřiště. Děti Vám za to poděkují šťastným úsměvem a také, co je nejméně důležité, si Vy, odpočinete od toho jejich neustálého brblání a stěžování si na vše okolo.
Rodinné procházky mají své osobité kouzlo, a navíc strávíte společně mnoho šťastných chvil na čerstvém vzduchu.
Takže, milý rodičové, zabalte do batůžku vše potřebné, a hurá na procházku!
Vždy všem Vašim dětem projevujte svou rodičovskou lásku a náklonnost stejnou měrou. Dětská závist vůči věnované pozornosti sourozenci či sourozencům, nezná hranic.
Pak, aby na sebe „odstrkované“ dítko upozornilo, snaží se na sebe všemi možnými i nepředstavitelnými způsoby strhnout vaši pozornost.
Nikdy nedělejte mezi Vašimi dětmi žádné rozdíly, ani před nimi nezmiňujte, že máte to, a nebo to, dítě raději. Dětská duše je příliš křehká, a takovéto jednání od Vás, rodičů, rozhodně nebudou snášet dobře.
Snažte se s dětmi komunikovat o všem, co je trápí a stejně tak je dělte stejnou měrou při rozdělování, nebo zakazování počítače, sladkostí, čehokoli.
Na malé miminka se mnoho rodičů „pitvoří“ a šišlají na ně. Těžko polemizovat, zda je to dobře či špatně. V tomto ohledu se názory jednotlivých lidí i odborníků, velmi liší. Někteří jsou toho názoru, že malá miminka stejně nerozumí tomu, co jim říkáte a spíše reagují na zvuk a zabarvení hlasu či výrazu Vaší tváře.
U starších dětiček již však toto „pitvoření“ lidé moc nedoporučují, protože děti učící se vyslovovat slova a následovně i věty by začaly opakovat způsob řeči, s nímž na ně mluvíte Vy.
Co se mazlení a tulení týče, pak dozajista všude platí to, aby bylo každé z Vašich dětí, objímáno i káráno stejnou měrou. A vůbec nezáleží na tom, jak staré dítě vlastně máte. Velmi často se v rodinách lze setkat s tím, že rodiče preferují častější projevy náklonnosti k nejmladšímu členovi a ty starší od sebe spíše odhánějí s tím, že jsou již na takové věci staré, nebo že je bolí to, anebo tohle.
Špatně! I ty starší potřebují vědět, že vám na nich záleží a máte o něj zájem. Proto pohlaďte i pozlobte své starší ratolesti a uvidíte, že to s Vaším vztahem, udělá přímo zázraky.
Vzájemná komunikace Vás rodičů, s Vašimi dětmi, je důležitějším faktorem pro Vás všechny.
Chcete účinně zabavit Vaše děti? Kupte jim v obchodě omalovánky a pastelky a zcela jistě nějaký čas ani nebudete vědět, že je máte doma.
Nevadí ani nezáleží na tom, že obrázky nevybarvují dle předloh, ale pouze si v nich jen tak čmárají, nebo přetahují okraje. I tak si procvičují ohebnost a lehkost ruky.
Dnes se v mnoha obchodech dají tyto omalovánky sehnat za pár korun, takže to ani příliš nezatíží Váš rodinný rozpočet. No, a Vy, kteří máte doma počítač s připojením na internet a funkční tiskárnu, pak máte vše velmi ulehčeno. Na internetu je totiž nesčetné množství odkazů „omalovánky k vytištění“, které se dají velmi snadno uložit do počítače a následně vytisknout na jakýkoli papír, a to i takový, který je již z jedné strany potištěný nebo popsaný.
Máte na výběr z mnoha různých druhů omalovánek, že si zcela jistě každé Vaše dítko z nich vybere takový obrázek, který se mu líbí.
V dnešní době počítačových vymožeností, lze na jednu stránku vytisknout i více, než – li jen jeden jediný obrázek. Nabídněte Vašim potomkům, ať si samy zvolí ten pravý obrázek, a i Vy se pak s nimi zapojte do následného vymalovávání. Děti pak budou vědět, že jim rádi věnujete svou pozornost.
Ty více zručnější děti pak mohou využít různé kreslící omalovánkové programy On – line, nebo se dají také stáhnout přímo do počítače. Tam si jednotlivé obrázky vymalují kliknutím myši, no a když se jim zvolená barva zrovna právě nelíbí, prostě to vymažou a značnou od znova.
Někdy je pro rodiče velmi těžké akceptovat své děti, jsou nevrlí a rádi by poslali své děti někam jinam, ale to nejde a čím dřív se naučíme dobře zacházet se svými dětmi, tím lépe.
Děti nejsou jenom hodné, umí i pořádně pozlobit. V takových případech se rodiče často zlobí a je po rodinné pohodě. Základem rodičovské lásky je účinná disciplína a pořádek. Pokud nenapadneme sebevědomí svých dětí. Mělo by mít naopak pozitivní a trvalý následek. Pokud ale lze dosáhnout nápravy jinak než hubováním, pak vyčerpejte všechny ostatní možnosti.
Když rodič zůstane klidný, je to lepší než když vyhrožujeme nebo dětem dáváme negativní příklad, jak řešit krizové situace. Nenechejme se unést a nepoužívejme svou přirozenou autoritu k tomu, abychom ji brali jako prostředek k vybití svých vášní. Jedná se o naše vlastní děti, proto je zachování klidu víc než důležité.
Hněv, kterým bychom se mohli nechat strhnout, může za hodně chyb, kterých se dospělí na svých dětech dopouštějí. Pokud to jde, měl by být zcela potlačen. Může to vyznít jako pohrdání dětskou dušičkou a osobností. Pokud budeme dítě napomínat se soucitem a láskyplností, pak může toto napomenutí být opravdové a mít dlouhodobé dobré důsledky.
Vyhubovat bychom měli ihned po přečinu a nečekat velmi dlouho, protože pak by si dítě nemuselo spojit příčinu a následek.
Pokud se rozhodneme vyhubovat, pak důsledně. Vysvětlíme, co se nám nelíbí, proč se nám to nelíbí, jaké pravidlo dítě překročilo a jak by mělo jednat v budoucnosti. Pokud dítě vyhubování pochopí, pak určitě nebylo zbytečné, proto je jasné a jisté.
Pokud je důsledkem špatného chování, a není důsledkem nervozity a únavy rodičů, pak je i správné. Bude pozitivní tehdy, když si dítě uvědomí, že nemá být ani souzeno ani pokořeno. Je mu sděleno, proč se rodič zlobí a proč jednal špatně. Dítě máme pořád stejně rádi, to, co se nám nelíbí, je ono nesprávné chování, proti němu jsou naše výtky namířeny. Proto se dítěti připomínáme oním vyhubováním – aby si uvědomilo, co udělalo.
Musíme si uvědomit psyché svého dítěte. Pokud máme doma velmi citlivé dítě, pak volíme slabší intenzitu vyhubování. Ti, co už kolem sebe mají vytvořeny silné obranné zdi, můžeme častovat silněji. Ale pokud s hubováním skončíme, pak netřeba se k tomu při každé příležitosti znovu a znovu vracet, dítě by takový krok vnímalo jako ponižující.
Odneslo si dítě něco z našeho hubování? Pokud ano, pak bylo účinné, ale to uvidíme až na jeho dalším konání v budoucnosti.
Rodiče musí být zajedno, matka i otec tak budou respektováni. Pokud půjde matka proti vůli otce, pak bude zmateno i dítě. Oba tak musí respektovat stanovená pravidla a děti jsou s nimi také srozuměni.
Dítě, které vstupuje do puberty se často chovají nesprávně a někdy se zdá, že ony špatnosti dělá snad naschvál. Když ví, že maminku zlobí, když se chová vulgárně, tak naopak nezdraví a používá sprostá slova. Když má maminka a tatínek rád klid, schválně jim ho odmítá dopřát a buší do bubnů. Neposlušnost ovšem do této věkové kategorie patří a rodiče jim musí soustavně pomáhat, a to i v důležitých otázkách, které jejich děti z principu odmítají.
Pokud rodič sám ukáže, že je neklidný, rozzlobený, pak určitě svému dítěti moc nepomůže. Nedejte se tedy strhnout neklidnou a rušnou atmosférou.
Neustálým hubováním a kritikou dítě upevníme v domnění, že si je zaslouží a snížíme jeho sebevědomí. Taková kritika není nutná. Je důležité zaujmout pozici pomocníka a rádce, když je nějaký problém, pak není potíž se na mě obrátit, rád ti pomůžu. Neboj se mi se vším svěřit, když budu moci, pomůžu ti, když ne, budu tě podporovat.
Také se Vám stává, že uprostřed noci Vás něco probudí a Vy se pídíte po tom, co bylo příčinou? Stačí pokud zajdete do dětského pokoje a hned je Vaše příčina na světě. Většina dětí totiž mluví ze spánku.
Jakoby někomu něco vyprávěli, nadávali nebo se dokonce hlasitě něčemu smějí nebo plačtivě kňourají. Je to dáno jejich podvědomím a trpí tím miliony dětí i dospělých po celém světě.
Mnohdy se sourozenci spící v jedné místnosti dotyčným povídálkem baví a druhý den si z něj utahují. Málokdo si totiž své noční rozprávky v bdělém stavu pamatuje.
Dalším nočním zlozvykem, někdy i nebezpečným, bývá náměsíčnost. Uprostřed noci dítě vstane a prochází se po celém bytě. Může se pak velmi snadno stát, že se rodiče vzbudí a zjistí, že jejich dítě stojí přímo nad nimi a úlekem vyskočí z postele.
Tato noční neřest však může být i velmi nebezpečná, pokud mají náměsíčné děti tendenci vycházet z bytu ven, nebo vylézat do oken. Pak může dojít i k velmi závažnému zranění. Proto v těchto případech musí rodiče přikročit k různým bezpečnostním opatřením.
No a nejčastějším jevem bývá chrápání. Často se jedná o pouhé drobné pochrupkávání, což je u dětí i celkem roztomilé.
U malých miminek je to zcela jiné chrápání, díky chtrápání se totiž pročišťují, jakoby se odhleňují. Tělo tak samo zařídilo očistu, když dítko neumí smrkat.
Ale lze se také setkat s případy, kdy bude Vaše dítě chrápat hůře, než – li mnohý dospělák a je nutná návštěva lékaře. Dítě může špatně dýchat kvůli překážce v nose, nebo dále, což může mít za následek nekvalitní spánek, probouzení se kvůli dušnosti, nedostatečné okysličování…
Většina lidí pak přirovnává chrápání dětí stylem:
– A – právě kácíme malý lesík
– A – teď už je to přímo prales
– Ten nebo ta chrápe, až se hory zelenají
– On/ona snad řeže motorovou pilou
Žádný z těchto nočních zlozvyků by se neměl zlehčovat těmito nemístnými poznámkami, protože pokud se o tom dotyčné dítko dozví, akorát se ho to dotkne nebo rozzuří „do běla“.
Proto pokud tyto neřesti překročí jakousi únosnou mez, raději navštivte odborníky.
Víte, jak u Vašich dětí poznáte, že se nudí? Pokud jste všímavými rodiči, pak Vám dozajista neuniknou různé náznaky z jejich strany. U každého dítěte je to individuální, ale konec je jednoznačný – nuda!
Některé děti dávají najevo, že se nudí například tím, že se začnou pitvořit vymýšlejí stupidní hry, snaží se dostat k počítači a hrát hry, nebo jen ťukat do klávesnice, či pouhým výrazem ve tváři i pouhým držením těla. Jiné děti začnou brát sourozenci hračky, vztekají se a snaží se jakýmkoliv způsobem upoutat Vaši pozornost. Nejčastěji jsou k vidění různé grimasy.
Rodiče se pak mohou smíchy „potrhat“, když vidí výraz, který na ně jejich potomek „hodí“.
Velmi často také Vaše ratolesti „načapáte“, jak bezcílně pochodují po bytě sem a tam, otevírají všechny skříňky a šuplata, které najdou, a nebo se přehrabují mezi hračkami a vůbec nemají potuchy, kterou z hraček si mají vybrat, nebo co hledají. K těmto činnostem přidají „vyplazený“ jazýček a rodiče vědí „kolik uhodilo“.
Všichni rodiče vždy dojdou ke stejnému závěru: Mé dítě se nudí !
Jak tomu zabránit nebo předcházet?
Jakmile zpozorujete jakýkoliv náznak toho, že se Vaše dítko nudí, pokuste se najít vhodnou hru či činnost, která ho dostatečně zaměstná, než-li si na něj budete moci najít čas a plně se mu věnovat!
Je jedno zda ho/je necháte pomoci s domácími pracemi, nebo mu vyndáte omalovánky, knihy, hračky či obyčejný hrnec a vařečku z Vaší kuchyně, aby „jako“ mohlo vařit, než mu budete moci se plně věnovat svou pozornost. Hlavně se nesmí Vaše dítko příliš dlouho nudit, protože pak začne vymýšlet hlouposti a může dojít i ke zranění.
Ideální je, mít pro tyto případy, třeba hlavně na podzim a v zimě, kdy se nedá často ven, přichystanou tašku s hračkami, které jsou odloženy mimo dosah dětí a vytáhnete je, právě když se děti nudí a vy nevíte, co už jim nabídnout, aby se chvíli pohráli. A do tašky vložíte hračky, se kterými se do teď hrály. Takhle je obměňujte pokaždé, podle potřeby.
Dnes a denně je téměř na každé zahradě k vidění „dětská trampolína“. Rozmanité tvary, velikosti i ochranné prvky, to vše je dnes v obchodech k dostání.
Při výběru těchto trampolín určených pro Vaše děti a jejich zábavu však mějte na zřeteli velmi důležitou věc: bezpečnost. Protože pokud zvolíte trampolínu bez ochranných prvků, jako je záchranná síťka kolem tohoto zařízení, hrozí Vašemu dítěti přinejmenším naražená kostrč a v horším případě zlomenina či dokonce zlomený vaz.
Dělší důležitou věcí je kvalitní skrytí pérujících pružin, aby se nemohlo stát, že mezi ně strčí dítě nohu, nebo ruku a při skákání se tak „zapíchne“ mezi pružiny a ošklivě si ublíží. Tato ochrana by se neměla příliš odklápět, uhýbat, měla by být co nejpevněji připevněna.
Úrazy hrozí hlavně u menších dětí, které se tímto způsobem rády baví, ale již nepřemýšlí nad případnými následky. To je úkolem rodičů!
V obchodech se sportovními potřebami i v nákupních centrech seženete mnoho těchto výrobků, které dokáží Vaše dítka zabavit i na několik hodin denně. Akorát rodiny žijící v panelových domech a v obrovských městech, již nemají možnost někam toto „zařízení“ umístit.
Pokud tedy nevlastní zahradu v zahrádkářské kolonii nebo chatu. Ale i tento problém se dá snadno vyřešit. V různých zábavních a herních centrech, jsou totiž těmito trampolínami vybaveni, takže i zde se mohou děti vyřádit a navíc se zde seznámí s jinými dětmi, které těmto trampolínám holdují.
Pokud pořizujete podobné „sportovní a zábavní“ aktivity pro Vaše děti, rozhodně se poraďte s odborníky. Bezpečnost nade vše! Tak na to vždy pamatujte!
Rodiče mají ambice své dítě dát do školy úderem šesti let, ale je velmi důležité zvážit, zda je dítě dostatečně zralé, jak po stránky emocionální, tak po stránce motorické, sociální, logopedické. Správné načasování počátku školní docházky je nesmírně důležité a předčasný nástup, jakož i zbytečný odklad školní docházky může poznamenávat osobnost našeho dítěte na dlouhou dobu. Rodiče by měli konzultovat záležitost s třídním účitelem, s logopedem, s učitelem, který má dítě na kroužky, ale taky nezapomínat v případě pochyb navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu.
Pokud se i tak zjistí, že v průběhu roku dítě nestíhá plnit své úkoly, tak se může vrátit zpět do školky. Ale pak tento přechod vnímá velmi bolestivě, protože často dochází k posměškům ze strany spolužáků. Proto bychom měli dostatečně dopředu zvážit, zda není odklad školní odcházky aktuální právě pro naše dítě.
Ve školce mají učitelky dostatečné srovnání s ostatními dětmi, to rodičům doma chybí. Děti dělají i testy školní zralosti, kde se problémy projeví. Většinou kreslí lidskou postavu, napodobují psací písmo atd. Test zjišťuje grafomotorický vývoj, koordinaci očí a ruky – ta je důležitá pro nácvik psaní, které děti čeká v první třídě.
Když má nastoupit dítě do školy, musíme si uvědomit, že prodělá řadu změn, jde o důležitý mezník v jeho životě. Dítě je samostatnější, dokáže vyhodnotit řadu situací a regulovat své emoce, přechází k logickému myšlení. Díky Filipínské míře, kdy si dítě dosáhne přes svou hlavu na ucho, můžeme zjistit, jestli dosáhlo fyzické zralosti a dostatečných tělesných proporcí.
Když chceme po hravém dítěti, aby si něco zapamatovalo, má z toho v hlavě guláš a nechápe, co po něm chceme. Pokud je dítě hravé, budou ho každodenní povinnosti, záměrné učení se, soustředění ve škole, velmi vyčerpávat. Protože se nedokáže dlouho soustředit, bývá zpomalené, roztěkané a spolužáci ho často neberou, protože za ostatními zaostává. Výsledkem takového tlaku může být stres, dlouhá domácí příprava na školu a tím pádem se dítě přetěžuje a pomalu ale jistě získává ke škole odpor, který může vyústit až v psychomatické obtíže – může se začít pomočovat, zvracet, záměrně stagnovat ve vývoji atd.
Tehdy by si rodiče měli uvědomit, zda by neměli požádat o dodatečný odklad školní docházky. To by měl navrhnout i třídní učitel. Samotní spolužáci budou takový návrat komentovat nevhodnými narážkami, ale je tu rodina a nejbližší okolí, aby svému dítěti poskytli ochranu před dalším psychickým zatížením. Není to chyba dítěte. Ta nastala při odhadu školní zralosti nebo odmítnutí doporučení mateřské školy či psychologa v pedagogicko-psychologické poradně. I když je to krok vnímaný jako značně nepopulární, je účinný a může dítě vrátit zpět do kolektu a příští rok z něj může být úspěšný školák, který za dobu jednoho roku dozrál a tím, že svými vědomostmi a schopnostmi převyšuje většinu spolužáků, získal taky ztracené sebevědomí.
Již od raného věku byste Vašim dětem měly vštěpovat určitý denní režim. V pozdějších letech Vám za to budou rozhodně vděčnější, než v době, kdy s tím započnete. V té době je to totiž vůbec nebude bavit dodržovat a budou se ho za každou cenu snažit porušovat.
Od rána až do večera
Ráno poté, co děti vstanou, by si měly jít opláchnout obličej i ruce a učesat vlásky. Následuje snídaně, čištění zoubků a opětovné umytí paciček a pusinky po snídani.
V době, kdy Vy, rodiče, vaříte oběd, si mohou děti nerušeně hrát, nebo pomáhat s domácími pracemi, či krátkou návštěvou dětského hřiště.
Před obědem znovu umýt ruce, protože nikdy nevíte, v čem se jejich neposedné ručičky „hrabaly“ a sahat do talíře na jídlo je velmi často jejich oblíbenou činností. A totéž mytí platí i po jakémkoliv jídle, protože jejich upatlané ruce a pusinka neskýtají právě hezký pohled.
Po obědě trocha spánku a poté můžete v poklidu vyrazit ven na hřiště, procházku, návštěvy příbuzných a přátel. Prostě cokoliv Vás jen napadne.
Když se v podvečer vrátíte domů, nechte opláchnout děti umazané ručky před podáváním večeře.
Při večeři stihnou děti v poklidu zkouknout i nějakou tu kreslenou pohádku, než nastane čas, aby se převlékly do pyžámek a se sladkou pusinkou od Vás, ulehly do postýlek ke spánku.
Někteří rodiče preferují čistění zoubků po každém hlavním jídle, ale u menších dětí je lepší začínat spíše ráno a večer. Nezapomínejte raději dodržovat mytí ručiček před a po jídle a totéž platí i po použití toalety. Pokud se těmto základním zásadám děti nenaučily a neosvojí si je, ostatní ve Vašem okolí řeknou, že jejich chování je nehygienické anebo, že jsou malá „čuňátka“.
Dalším soukromým pravidlem by mělo být, abyste nedávaly dětem sladkosti před obědem a těsně po a před večeří. Poděkují Vám za to dětské zoubky, a Vám to usnadní přemýšlení nad tím, proč.
Vaše dítko odmítá konzumovat hlavní jídlo. Odpověď? Je nacpané sladkostmi a na jiné jídlo již nemá ani pomyšlení.
Nepřehánějte to však s příliš mnoha pravidly. Těch pár základních zcela postačí k všeobecné spokojenosti a zdravému vývoji Vašich dětí.
Téměř každé dítě miluje vodu. Jen rodiče již tak nadšení nejsou, protože je čekají vysoké účty za vyplýtvanou vodu.
Také jste neustále na pozoru, jakmile se Vaše dítka objeví v blízkosti koupelny? Pakvítejte v klubu. Postačí chvilka Vaší nepozornosti a dítka nenápadně proklouznou do blízkosti vodovodního kohoutku a v mžiku se můžete připravit na úplnou potopu po celé koupelně.
Na Vaše pokárání Vám pohotově odpoví, že si museli nutně umýt ručičky a pusinku. Děti si vždycky dokáží najít mnoho argumentů a výmluv, proč se cachtat ve vodě, a že při tom vstávají rodičům vlasy hrůzou, je jim poměrně jedno.
Proto se rodiče snaží alespoň trochu šetřit spotřebu vody tím, že pokud se jdou jejich potomci večer vykoupat, vrazí do jedné vany oba nezbedy najednou. Takže nejenže ušetříte vodu za napouštění další várky vody na koupání pro druhé, třetí… dítě, a děti si navíc společně užijí spoustu legrace při vzájemném polévání a dovádění.
Podobné to bývá i za volných, letních, slunečných dní, kdy zabalíte věci potřebné na koupaliště, navlečete děti i sebe do plavek a hurá k vodě. Společné dovádění ať již na plovárnách, veřejných koupalištích či jen u obyčejného romantického rybníčka, má své kouzlo. Akorát musíte neustále sledovat, ve kterých místech vodní plochy zahlédnete alespoň část tělíčka Vašeho „potápníčka“, či jeho barevně odlišený nafukovací kruh.
Rozhodně budete mít obrovský problém dostat Vaši ratolest z vody ven, a to byť i jen na malý okamžik na občerstvení či zahřátí pod ručníkem. Dětem je zcela jedno, že se jim na prstíčkách tvoří „varhánky“, nebo drkotají zuby o namodralé rtíky. Hlavně, že se mohou ráchat ve své milované vodičce, aniž by je rodiče kárali za pocákané sourozence, či přenášení a rozlévání vody v kyblíčcích.
Najdou se sice i tací, kteří se vody bojí, ale to jsou spíše výjimky. Do ničeho byste děti neměli nutit, pokud sami nechcou! Jinak v nich můžete vyvolat dlouholetou paniku a obavu z vody, která se pracně odbourává odborníkem. V ostatních případech, musí rodiče vyvinout na děti lehčí nátlak, aby je dokázali dostat, nebo dokonce vylovit své potomky z vody.
Pevné nervy, bedlivé oči a našetřených pár kaček za vyšší účty za spotřebovanou vodu, to zcela jistě vše vyřeší k všeobecné spokojenosti.
