Bobeček.cz

Výchova dítěte podle temperamentu

Jak jsme se všichni učili, řecký doktor Hippokrates rozdělil lid do čtyř skupin podle toho, jakými vlastnosti dominují a také podle toho, jak reagují na jisté podněty.

Čtyři typy dle Hippokrata:

Melancholik – osoba, která má tyto vlastnosti: náladový, tichý, úzkostlivý, pesimistický, rezervovaný

Flegmatik – osoba, která disponuje těmito vlastnosti: obezřetný, rozvážný, spolehlivý, vyrovnaný klidný

Cholerik – osoba, která má tyto vlastnosti: nedůtklivá, náladová, neklidná, vznětlivá, impulzivní

Sangvinik – osoba, která má tyto vlastnosti: společenský, hovorný, bezstarostný, čilý, optimista, vůdce

Výchova melancholika

Dítě, které je temperamentu melancholika by mělo mít velmi vysokou podporů rodičů. Protože toto dítě bývá velmi stydlivé, měl by ho rodič více úkolovat, hlavně když k těm úkolům patří komunikace s cizími lidmi. Například: Chcete v obchodě zjistit cenu nějakého výrobku a musíte se zeptat prodavače, pošlete své dítě, ať se nejen naučí překonat svůj strach, ale také zahájení konverzace.

Dále takové dítě potřebuje motivaci, protože když je to pro něj těžký úkol, tak mu kolikrát nestačí udělat to jen pro dobrý pocit rodiče. Takové dítko bývá sebelítostivé, takže by měl být rodič opatrný, co mu řekne, aby si to nevzalo moc k srdci a pak to nějak špatně nevzalo, popřípadě se za to samo trestalo. Dost se uzavírá do sebe, nepotřebuje své problémy řešit s okolím a pak se velmi často v nitru užírá.

Výchova flegmatika

Pro flegmatika je typické, že je mu vše jedno a bývá takový pomalý a zároveň někdy až líný, proto by ho měl rodič zapojovat do práce. (A právě protože bývá pomalý a je mu vše jedno, je třeba mu to i několikrát zopakovat, než sebou pohne.) Rodič na něj může zvýšit hlas, protože se s tím umí vyrovnat, ale zároveň mu nemůže vše moc vyčítat, protože i toto dítě má sklon uzavřít se do sebe, když je na něj kladen velký nátlak.

I flegmatik potřebuje velikou podporu od člověka a to proto, aby si sám řekl, že to dokáže a šel a udělal to, aby překonal tu svoji línost a lhostejnost k jiným věcem. Ale na druhou stranu mu velmi trvá, než se rozmyslí, co vlastně chce a někdy se dostává do takových situací, že potřebuje, aby mu někdo řekl, co si má vybrat, nebo mu aspoň nějak poradil. (Musíte mu dát výběr ze dvou anebo nechat jej, ať si vypíše zápory a klady dané věci a podobně. Ale zároveň ten nátlak nesmí pocítit, protože jinak si prostě nevybere.)

Výchova cholerika

S takovým dítětem mohou být i problémy, protože má sklon k agresi. Ale pokud s ním má rodič trpělivost, vše zvládne. Bývá až nekontrolovatelně výbušný, proto je důležité si s ním sednout a vysvětlit mu, co se sním, co nesmí a proč to tak je. Pokud ani to nepomůže, musíte na něj zvýšit hlas, aby si uvědomilo, že udělalo něco špatně. Vím, že mnoho rodičů je proti tělesným trestům, ale jsou věci, za které by mělo vztekající se dítě dostat po zadku, aby nám později nepřerostlo přes hlavu.

To, že bývá náladový, musíme na jednu stranu chápat, protože bývá velmi urážlivý, ale na druhou ho musíme naučit, že se musí sám kontrolovat a že nikdy nemůže mít vše a nemůže být vždy vše podle toho, co chce naše dítě.

Samozřejmě, že to není dítě, které roste v nějakého zloděje, lupiče a podobně, ale musíme ho naučit, že zlost mu k ničemu nemůže ba naopak, že člověku může uškodit.

Výchova sangvinika

Takové dítě velmi dobře zapadá do společnosti, protože je upovídané, přátelské, ale zároveň má tendenci ostatní poučovat a diktovat jim. A to se samozřejmě okolí moc nelíbí, proto musí rodič tomuhle dítku vysvětlit, že každý má svou roli podle zásluh. Je jasné, že někdy (zejména v některém povolání) se vůdčí osobnost vyžaduje, ale zároveň by se to nemělo přehánět, aby si dítě nemyslelo, že ono je výše než ostatní, pak by mohlo být sobecké, arogantní, egoistické…

Na první pohled bezstarostné dítě a skoro ano. Je to takový optimista, takže ať už řeknete téměř cokoliv, tak si z toho nedělá žádnou těžkou hlavu, protože si to přebere z té dobrá strany.

Výchova každého dítěte je jiná, protože každý jsme originál. A navíc se tyto temperamentní vlastnosti mohou mezi sebou prolínat, že zrovna vaše dítě nemusí být přímo cholerik, ale může mít něco z cholerika a zároveň něco ze sangvinika.

Stejně je nejlepší výchovou být k svému dítěti chápavý a vychovávat ho s láskou.

Dětská hvězda – Tomáš Holý

Tomáš byl nejslavnější dětská hvězda své doby. Ale osud mu bohužel nepřál a Tomáš při tragické nehodě v autě zemřel. Jako dětská hvězda zazářil tak silně a měl už jako dítě takový talent a náboj jedinečnosti, že na něj jen málokdo zapomene.

Na začátku jeho kariéry bychom mohli jmenovat jeho první roli žáčka ve filmu Marečku podejte mi pero. Ale určitě to také neměl vůbec jednoduché. Na konkurzu na „velrybu“ se sešlo kolem 140 dětí a režisérka Marie Poledňáková by si malého Tomáše sotva všimla, kdyby na pozdrav neudělal neznáme gesto, kterým se aspoň trochu zvýraznil od ostatních.

Jeho koníčky byly údajně rybaření, koně a auta, už v osmi letech měl doma sbírku 120 modelů autíček. Také o sobě v jednom rozhovoru prohlásil, že s herectvím končí a nemrzí ho to, dokud hrál byla to zábava, ale chyběly mu prázdniny, které jako malý herec nikdy neměl. Nemohl chodit s klukama do kina, protože se musel připravovat na zkoušky.

Z herectví odešel tedy opravdu dobrovolně a třeba udělal dobře, ale jeho osud to vzal doslova… Tomáš, student práv, kterého kdysi miloval celý národ se zabil ve svém autě čelním nárazem do stromu v malé vesnici na severu Čech, v březnu 1990.

Jeho blízkou přítelkyní byla v době jeho tragické smrti o dva roky starší Hana Zaňáková (Lucie Bílá).

Řekneme si tu tedy pár filmů, ve kterých si Tomáš zahrál. První z nich je Marečku podejte mi pero, Setkání v červenci, Jak vytrhnout velrybě stoličku, Ať žijí duchové, Jak dostat tatínka do polepšovny, Pod jezevčí skálou, Na pytlácké stezce, Za trnkovým keřem, Prázdniny pro psa a mnoho dalších.

Byl to opravdu skvělý dětský herec, který si získal mnoho srdcí jak dětských, tak dospělých myslím že v Česku není nikoho, kdo by si ho nepamatoval a také kdo na něj nebude vzpomínat jen v tom dobrém. Pro český národ veliká ztráta, ale buďme rádi i za to málo, co tady po sobě Tomáš zanechal.

Mikuláš

Šestý prosinec se neuvěřitelně blíží a každý, kdo má doma děti, přemýšlí, jak dítěti předat Mikulášskou nadílku.

Některé obce či města si připravují vlastní program, kdy do vesnice přijíždí Mikuláš s nadílkou (kterou rodiče předem odevzdají) společně s andílky a čerty. Ale mnoho rodičů se rozmýšlí, jestli je dobré, své děti strašit čertem. Na jednou stranu to v dítěti zanechá strach, ale na tu duhou mu rodič ukáže, že není všechno jenom dobré, že si svůj dárek musí zasloužit. A nakonec, když přejde přes čerty a dojde si pro mikulášskou nadílku, tak překoná svůj strach, takže se v něm buduje i odvaha.

Myslím si, že aspoň jednou v životě by to mělo zažít každé dítě. Přece jenom to má tu správnou atmosféru, a když je dítě třeba citlivější, působí na něj čerti opravdu zle, tak není žádnou ostudou, když půjde rodič nebo prarodič s ním.

Nebo někteří to vyřeší, tak že se domluví se známými, aby se převlékli za známou trojku a přišli s nadílkou k nim domů. To je také dobré, přestože se dítě bojí čerta, tak stále mu zůstává ten pocit jistoty, protože je doma a kdyby si náhodou na něj čert něco zkusil, tak může utéct a schovat se. Ale někdy je tam problém s tím, že pokud se třeba domluvíte s dědou, tak jej to dítě může poznat. Ta jako se to stalo mé kamarádce. Když její dítě uvidělo známého čerta, tak jí řeklo, že má stejné boty jako děda a pak čertovi strhávalo vousy, aby dokázalo, že to děda je.

Navíc se téměř vždy po tom dítěti chce, aby nějak ukázalo, co umí, takže dítě, jestli chce nadílku, tak musí překonat svůj stud a zazpívat nějakou písničku po případě přednést básničku. Myslím si, že je to dobré jak pro dítě, které v už tak útlém věku něco dokáže, ale i pro nás pro rodiče, protože můžeme být hrdí na svého potomka.

Samozřejmě je to každého věc, ale myslím si, že k těm dětským letem patří a že by žádné dítě nemělo být ochuzeno ani o mikulášskou nadílku, ale ani o pořádného čerta.

A co dát dětem do mikulášské nadílky?

Tak každé dítě čeká, že tam najde spoustu sladkostí, což je jasné, nikdo neodolá koupit čokoládovou postavičku čerta nebo andílka. A také často dětem dáváme perníky s tímto motivem. A určitě by tam neměl chybět adventní kalendář, přestože je už šestého a čokoládky se jí od prvního, aspoň má dítě radost, že jich může sníst tolik najednou. Ale podle mého názoru bychom neměli zapomínat ani na ovoce. Přece jenom jsou ty sladkosti nezdravé. (i když i cukry potřebujeme) Ale také protože začíná zima a děti bývají náchylnější k nemocem, nachlazení a proto potřebují vitamíny, které ovoce obsahuje.

Knížky, které budou bavit nejen děti, ale i vás

S blížícími se vánoci možná vybíráte knížky, které by vaše děti bavily a přitom byste nemuseli investovat příliš velkou částku.

Pro batolátka a miminka jistě lehce najdete leporela, které je budou bavit. Pro maláčkdy do vody, pro větší klasicky do postýlky. Můžou být obohaceny o točící kruhy v zadní a přední části knihy, nebo o skutečné části předmětů, o kterých je řeč. Třeba v pohádce o krávě najdete skutečnou nebo umělou kraví kůži. A můžete si sáhnout, potahat, přičichnout.

Děti od pěti let

Naši malí specialisté… Ať už holky, nebo kluci, v tomto svém životním období srší sílou, energií a pílí. Výbornou knihou bude třeba Kosprd a telecí. Dosáhnete za dost kostrbatým slovům, cizím vyjádřením a rádoby lidským posunkům. Kosprd a telecí zaujme všechny kluky ve věku 5+.

Čtivé holčičky využijí knížku od Astid Lindgrenové, která popisuje život dětí z Bullerbynu. Velké zážitky a poznávání nového je to, čím si Astrid získávé už léta nové a nové čtenáře.

Děti od 7 let

Poutavou knihou můžete přispět, zakoupíte-li knížku od Jana Vladislava, O Bílé Karolíně a Černé Karolíně. Poutavý příběh osloví všechny školou povinné děti a také myšlení jejich rodičů.

Pokud si najdete v knihkupectví, nebo antikvariátech oddělení, které „jsou vaše“, najdete jistě to, co hledáte. Věřím, že v knihkupectví najdete knížku, kterou jsme vám představili a také ji dětem zakoupíte, líbit se budou určitě.

Výslovnost

Mnoho dětí se potýká s problémem – špatnou výslovností písmenek, slov či vět. A Vy, rodiče, tento problém musíte ještě častěji řešit.

Jsou dva nejosvědčenější způsoby řešení tohoto problému

Opravování

Jakmile zaslechnete, že Vaše dítko špatně vyslovilo ve větě nějaké písmenko, okamžitě jej na to upozorněte. Opravte dítěti špatně vyslovené slovo, tak, aby bylo ve správném tvaru. Snažte se toto slovo vyslovovat pomalu a srozumitelně, aby dítě co nejlépe pochopilo, kde dělá chybu. Trvejte na tom, aby Váš potomek daný výraz nebo větu opakovalo co nejčastěji. Tímto způsobem se snadněji správnou výslovnost osvojí a nebude mu již dělat takový problém vyslovit to, co Vám chce sdělit a zároveň, aby mu všichni okolo dobře rozuměli.

Odborná pomoc

Pokud nezabere opakování správné výslovnosti toho či onoho slova, pak na řadu přichází pomoc odborníka. Většina školek i škol dokonce tuto variantu velmi často rodičům doporučuje.

Vyrazit na logopedii není žádná ostuda, spíše naopak. Odborník bude s Vaším potomkem provádět různá praktická slovní cvičení řeči, od rozdělování slov na slabiky, etapy, až po domácí úkoly, které je nutné doma s rodiči procvičovat formou různých her.

Dokonce i většina mateřských školek rodičům doporučují návštěvu logopeda, protože pokud dítě hůře vyslovuje a ostatní děti mu moc nerozumí, mohlo by mít dítě následně potíže při nástupu do první třídy základní školy.

Mnoho rodičů však raději volí kombinaci obojího. Důvodem bývá převážně to, že první způsob řešení špatné výslovnosti opravováním, příliš nepomáhá, a proto následně rodiče raději navštíví odborníka.

Tak či onak, Vy byste měly Vašim potomků rozumět, co se Vám snaží říci, a nespoléhat pouze, na to, že se to spraví samo od sebe. Mohlo by to totiž Vaše dítě poznamenat i do budoucnosti, nebo se může stát terčem posměchu a šikany.

Vlastní postýlka

Každý rodič zná ten zvláštní pocit, když se uprostřed noci probudí a zjistí, že jejich dítě (či dokonce všechny), je uložené ve Vaší vlastní posteli, namáčknuté, co nejtěsněji to jde a v poklidu oddychující, zatímco Vám zbyl jen minimální prostor na spaní.

Rozhodně se nejdříve vyděsíte, protože Vás něco vyrušilo z hlubokého spánku, a v dalším okamžiku nevíte, zda se máte na Vaši spokojeně uvelebenou a sladce spící ratolest zlobit, nebo se pousmát, a pokračovat ve vlastním spánku. Další možností by bylo odnést Vaše dítko zpět do jeho vlastní postýlky, ale je tu velké riziko toho, že se znovu během chvíle objeví u Vás v ložnici.

Nejčastěji se s tímto „problémem“ rodiče setkávají v době, kdy dítě dostane svou vlastní postýlku a není na samotu zvyklé. Ještě problematičtější však bývá, pokud je tato nová postýlka v novém dětském pokojíčku, odděleném od ložnice rodičů. Děti jsou totiž zvyklé na přítomnosti rodičů i v noci a jakmile zjistí, že o tuto rodičovskou blízkost přišly, okamžitě ji začnou podvědomě vyhledávat.

Proto nejeden tatínek či maminka uprostřed noci nadskočí úlekem s nepříjemným pocitem toho, že něco není tak, jak by mělo být a následně zjistí, že nad nimi stojí potomek jako „vytesaná socha“ a zírá přímo na ně.

Pokud se to stává právě i Vám, pak máte dvě možnosti, jak situaci řešit.

odhrnete peřinu a vpustíte Vaše dítko do Vaší postele a budete všichni pokračovat ve spaní
odvedete dítě zpět do jeho postýlky, chvilku tam s ním zůstanete a utěšíte ho, že je vše v pořádku a jste u něho

Tak či tak, je důležité dětem vysvětlit, že nastal čas, kdy se musí naučit spát odděleně od Vás, rodičů a rozhodně to neznamená, že Vám na něm přestalo záležet. Chvalte ho, že je již velký a silný člen rodiny, který tím vytře zrak mladšímu sourozenci, který tuto výsadu ještě mít nemůže a ve školce mu rozhodně budou ostatní děti velice závidět, jak je samostatné.

Uvidíte, že časem se vše samo srovná, jen to chce trochu trpělivosti a přemlouvání.

Vánoční stromeček

Vánoční stromeček je jedním ze symbolů Vánoc. Staví se vždy na štědrý den a určitě nikdo z nás si bez něj vánoce nedovede představit.

Tradice zdobení stromku jak ji známe dnes, pochází hlavně z německých měst. Do soukromých prostor začal vánoční stromeček pronikat až v polovině 17. století. Ovšem v Česku nemá vánoční stromeček dlouhou tradici. Poprvé je postavil pro své přátele v roce 1812 ředitel pražského Stavovského divadla Jan Karel Liebich na svém Libeňském zámečku.

Samozřejmě na vánočních trzích se začali objevovat umělé vánoční stromečky vyrobené z kartónu nebo tenkých prkýnek a lidé o ně nejevili nijak zvlášť velký zájem. Více se samozřejmě ujali živé stromečky, ať už smrčky nebo jedličky. Dřív se takovéto vánoční stromky zdobily perníčky, sušeným ovocem nebo sladkým pečivem. Někdy kolem roku 1860 se na stromečku v Čechách prvně rozsvítili lojové svíčky.

To jsou začátky vánočního stromečku, ale dnes je tomu úplně jinak. Lidé na Vánoce zdobí vše, co mají ať už je to venkovní osvětlení domu a zahrady, ale i vnitřní osvětlení domu. Dnes jsou vánoční stromečky poseté ozdobami a různě barevnými a blikajícími světélky. Je mnoho lidí, kteří opravdu ozdobí dům takovým způsobem, že se na něj chodí dívat lidi z celého kraje.

Dnes už se také spousta lidí rozhoduje, jestli stromek živý nebo stromek umělý. Podle mě na Vánoce patří živý stromeček. Nejenom, že je symbolem Vánoc a vánočních svátků, ale také krásně voní a je jedno, jestli to je smrček, borovička nebo jedlička. Neříkám, že umělý stromek není krásný, ale z mého hlediska velice studený, který se hodí tak do výloh obchodů a do obchodních center.

midtown christmas tree — Autor obrázku: toooooool

Dnes už se Vánočními stromečky zdobí i města a vesnice, určitě není jediné náměstí nebo náves, kde není na vánoce ozdobený veliký strom. Samozřejmě největším vánočním stromem vždy oponuje Praha na Staroměstském náměstí, kde se na jeho rozsvěcení chodí dívat stovky a stovky lidí.

Ovšem na Vánoce to není jen vánoční stromeček, ale spousta jiných krásných tradic, jako je pečení cukroví, kapr, věšení jmelí, krájení jablíček, házení pantoflí, pouštění skořápek po vodě, vylívání z olova a spousty dalších krásných a nezapomenutelných tradic.

Hlavní bodem vánoc by ale kromě toho všeho měla být jedna velmi důležitá věc a to je, že na vánoce by měla být celá rodina spolu a měla by si užívat svátky vánoc v pohodě a v klidu.

Sledujte pohyb vašich dětí na internetu!

Máte-li děti, které už s počítačem, potažmo internetem samy umí, měli byste čas od času zkontrolovat, co ve vaší nepřítomnosti dělají. Nejen tím, že se podíváte do historie, která se ukládá ve vašem počítači, ale i dotazováním se dítěte a zájmem o to, co dělá. Často jsou dnes děti šikovnější, než rodiče, proto byste se měli informovat a poradit u odborníků. Nápomocné vám můžou být různé systémy a aplikace.

Zvědavost nezná hranic

Tak, jako jsou zvědavé malé děti, batolata, které vám vlezou do skříně a vytahají hrnce, otevřou šuplíky a vyhází všechno prádlo i za cenu, že si skřípnou prsty, stejně tak zvědavé jsou větší děti. Jen je jejich zájem posunutý trochu jinde.

Možná se budete divit, ale podle společnosti Online Family, která se zabývá pomocí chránit děti pohybující se na internetu, vyhledávaly děti a mládež do 18 let věku nejčastěji výrazy sex, porno, team Jacob a Michael Jackson. Statistika je sice z roku 2009 z čehož můžeme usuzovat, že Michael Jackson patří do častého vyhledávání právě proto, že v tomto roce zemřel. I do nynějška však údajně na špici vyhledávání zůstávají pojmy týkající se sexu.

Zrádné sociální sítě

Už i děti ve školkách ví, že existují sociální sítě. Nejen FaceBook, ale i jiné ať už české, nebo zahraniční sítě, které mají propojovat lidi a usnadnit kontakt s rodinou a přáteli. Bylo by to výborné, kdyby však nebylo tak jednoduché zřídit si účet, což zvládnou i menší děti, než pro které je určeno a pak už nahrávají a posílají své fotky a fotky celé rodiny svým rádoby přátelům.

Pamatujte a vysvětlete svým dětem, že co se jednou dostane na internet, není možné odstranit s jistotou, že už si danou věc někdo neuložil, nebo nepoužil jinak, než jste chtěli. Další věcí je, že není potřeba žádné prokazování totožnosti při zakládání účtu, takže s jistotou nemůžete vědět, že „Anička Nováková“ je skutečnou Aničkou Novákovou.

I hate Facebook! — Autor obrázku: Global X

Nejhorší, co děti můžou udělat je sdělovat na sociálních sítích své telefonní číslo, adresu, aktuální stavy – že jsou sami doma, kdy se vrátí rodiče, že jednou na dovolenou… Stejně tak si nesmí domlouvat schůzky s někým, koho osobně neznají a pokud se s někým sejít chtějí, musí informovat rodiče, říct, kde schůzka bude a nejlépe jít na schůzku s rodičem, nebo sourozencem, kamarádem.

Důležité ujasnění dětí a rodičů

Velmi dobrým způsobem, jak se snažit děti ochránit před nástrahami internetu je pohovořit s nimi otevřeně o nebezpečí, které na ně číhá. Velmi dobře zapůsobí nějaký příběh, který se stal, děti tak budou mít potvrzeno, že se to skutečně může stát. Nemusíme dětem vyprávět nějaký nejhorší příběh, který se stal, stačí lehčí forma s dobrým koncem, ale důležité je upozornit, že vše mohlo dopadnout jinak a jak.

Rodiče by měli dobře znát síť, kterou jejich dítě používá a také znát podmínky, za jakých funguje.

Internet by neměl být dětem dostupný nonstop, měly byste mít nastavený řád pro jeho používání a ten dodržovat. Občas samozřejmě zkontrolujte, jestli ho dítě neporušuje.

Také mu vysvětlete, co nemá na internet vkládat, zveřejňovat, o čem nemá mluvit. Děti často neví proč, vysvětlujte, diskutujte, uvádějte již výše zmiňované příklady, následky.

Systém pomáhající rodičům

Existuje spousta služeb, díky nimž jsou děti na internetu lépe chráněny. Jsou to web filtry, proxy servery, nebo třeba rodičovské zámky. Jejich princip spočívá v tom, že mají k dispozici nějakou databázi nežádoucích stránek, která je průběžně aktualizovaná. Jsou to třeba placené stránky, pornografické stránky, herní stránky…

Většina balíčků Windows má v sobě obsažen i Rodičovský zámek, zkuste se s ním seznámit. A pokud by vám nevyhovoval, nebo jste ho neměli, je spousta jiných možností. Stačí, když do vyhledávače zadáte “rodičovský zámek na PC“.

Školkové akce

Každá mateřská školka se snaží zpestřit svůj výukový program o různé sportovní a společenské akce. A to ať jsou to již různé olympiády zaměřené na sport, zručnost či účast na divadelních představeních.

A co to znamená pro Vás, rodiče?

Co se týče oněch olympiád a sportovních akcí, pro Vás, rodiče, to znamená vybavit Vaše dítko vhodným sportovním oblečením a popřípadě lahví s pitím.

U divadelních představení se sice většinou nemusíte zabývat tím, do čeho Vašeho potomka oblečete, ale bude Vás to rozhodně stát nějaké finance. Obvykle se totiž tato představení konají přímo v prostorách školky. Většinou se však naštěstí jedná o přijatelně zanedbatelné částky, které příliš nezatěžují Váš rodinný rozpočet.

Některé mateřské školky vybírají od rodičů poplatek na divadlo pár dní před jeho konáním, ale mnoho školek je toho názoru, že pro všechny zúčastněné strany je pohodlnější a praktičtější, pokud se s rodiči dohodnou na zaplacení určité částky peněz do tzv. Fondu, z něhož pak odečítají jednotlivé částky za jednotlivá divadla. Paní učitelky (učitelé) pak nemusí totiž žádat rodiče o drobné a rodiče se zase nemusí přehrabovat v peněženkách a pracně tyto drobné hledat.

Školky si dokonce vedou přesné záznamy o tom, zda se určité dítko dané akce zúčastnilo a v případě, že ano, potřebnou částku z celkové sumy odečtou. V případě, že dítko v době divadla není přítomno ve školce, převede se mu tato částka na další podobnou akci.

Pokud je zjištěno, že ve fondu není dostatečné množství peněz na pokrytí dalších akcí, neprodleně jsou o tom rodiče informováni za účelem dodání dalších finančních prostředků.

Velmi často se také stává, že školka obohacuje dětský program i mimo prostory mateřské školky. Navštěvují různé výstavy, planetária, a pokud má někdo z rodičů možnost zařídit nějakou zajímavou exkurzi, pak to školka jen uvítá. Často se stává, že celá třída se vypraví na prohlídku nějaké hasičské zbrojnice, policejní stanice či dokonce na prohlídku nějakého podniku, jež se například zabývá výrobou hraček nebo školních pomůcek.

Takovéto mimo výukové aktivity, nejenže obohatí děti o nové zážitky, legraci, ale také se mohou dozvědět zajímavé nové věci o dané organizaci.

Rozhodně se snažte, milý rodičové, aby Vaše děti o tyto akce nebyly připraveny. V žádném případě jim to neublíží a pro ně, je to obrovský zážitek a poznání něčeho nového a mnohdy i nepředstavitelného. Dozajista Vám za to budou Vaši potomci velice vděčni.

Výchova dítěte

Tady se nedá přesně určit: dělejte to a támhle to… Je to na každém rodiči individuálně, jakou výchovu dítěti zavede, ale pokud nebude důsledná, děti se stávají rozmazlenými, protivnými a v podstatě si dělají to, co ony samy chtějí.

Proto pokud budeme chtít vychovávat dítě s láskou, tak ano, ale zase se to nesmí plést s flegmatičností. Dítě potřebuje také disciplínu a nějaký řád, aby mohlo normálně a slušně fungovat. A hlavně jediní, kdo s tím bude mít problémy, budete vy.

Pravidla

Pokud budeme chtít mít slušně vychované děti, měli bychom dbát na určitá pravidla, která se musejí zavést, jak se říká „už od kolébky“. Jedno z prvních pravidel je aby si dítě nedělalo to, co samo chce. Jste jeho rodiče, samozřejmě nemůžeme mu zakazovat všechno, co nám se nelíbí, ale řád musí být. Určitě i vy jako malý jste doma nějaký řád měli a je v podstatě jedno, jestli to byla dřívější doba nebo je doba teď, současná.

Další pravidlo, dítě by mělo domů chodit včas, tak jak si předem domluvíte. Samozřejmě i kdyby nepřišlo, dneska je moderní doba telefonů, tabletů a nevím čeho všeho ještě, tak není problém zavolat a zjistit kde je, nebo kde se zpozdilo, ale pořád to neřeší ten problém, že musí poslouchat a v dohodnutou dobu by mělo být doma.

Další velmi důležité pravidlo je vybudování důvěry mezi Vámi a dítětem. Pokud Vám vaše vlastní dítě nebude důvěřovat, je všechno špatně. Hlavní problémy jsou opravdu v komunikaci s dětmi a vzájemnou důvěrou. Spousta dětí nedůvěřuje svým rodičům ale spíše kamarádům a mohou se takto dostat do jakéhokoli problému. Pokud totiž bude mít dítě nějaké problémy ať už ve škole, nebo s drogami nebo toho, že se dostal do špatné party nebo to, že vaše dcera důvěřovala nějakému chlapci a on ji zradil, musí vám důvěřovat na to, aby se Vám s takovými problémy svěřilo. A pokud Vám důvěřuje natolik, že se vždy o nějakém problému radí s vámi a ví, že když vám ho poví, společně ho vyřešíte, jste na velmi správné cestě. Víme všichni, že důvěra je velmi důležitá jak v partnerském vztahu, tak i ve vztahu s dětmi.

Další pravidlo pokud máme děti dvě a více, neměli bychom mezi nimi dělat rozdíly. Děti jsou bystré a zanedlouho to samy pocítí a vy pak budete ti, kterým to budou vyčítat, že se nadržovalo tomu a tomu. Proto určitě bychom měli děti měřit stejným metrem, aby neměly právo se kočkovat jak s Vámi, tak se svými sourozenci.

Výchova dítěte není jednoduchá věc. Jsou rodiče, kteří to zvládnou bez problémů a mohou být pyšní na sebe i na své děti a na druhou stranu jsou rodiče, kteří to nezvládají ať už psychicky nebo fyzicky, ale musíme myslet při výchově našich dětí vždy na jednu věc – tak jak si je vychováme, tak se k nám budou chovat a hlavně tak se budou chovat i k okolí a jak jistě víme děti jsou vizitka rodičů. Toto pravidlo vždy bylo, je a bude.