Každý rodič je povinen starat se o své dítě. Ať už to spočívá v tom, že svému dítěti musí zajistit jistý finanční obnos nejen na školní potřeby, jízdu autobusem, ale také i na jeho koníčky, aby dále mohlo rozvíjet svůj talent. A to není jediné, dále dítě musí něco jíst, pít potřebuje oblečení a spousty jiných věcí.
Proč musí živit rodič své dítě?
Protože jak už jsem upozornila, dítě potřebuje mnoho věcí. Ale je to dítě, takže je nevzdělané natolik, aby mohlo pracovat, či není dost velké na to, aby mohlo vykonávat jistou práci. A navíc, kdyby takové malé dítě pracovalo, tak by to bylo i proti našim zákonům. A kde má dítě vzít peníze na věci, které potřebuje, když nemůže vydělávat? Jedině u rodičů, kteří si dítě pořídí a uvědomují, že jim přibude nejen plno závazků a povinností, ale více finančních investic.
Dítě začíná chodit na brigády, rodič má pocit, že ho finančně podpořil dost
Mnoho z rodičů nemá tolik peněz, aby dítěti koupili každý nešvar, po kterém pohlédne. A proto to dítěti nekoupí, a když dítě dospěje patnácti let, tak si hledá brigádu, aby si mohl přilepšit. Jenomže se najdou i takoví rodiče, co jeho snahu neocení anebo jí využijí. Řeknou, že si vydělalo peníze, tak ať rodiči přispěje na oblečení, které mu kupuje. Anebo dokonce řeknou, že celou dobu ho živili, tak od něho také něco čekají.
Moje kamarádka měla se svou maminkou vždy velmi kladný vztah. Povídaly si spolu, jako by byly nejlepší kamarádky, vzájemně se podporovaly. Ale jednou nastala situace, kdy její maminka přišla o práci a dostala se do tíživé finanční situace.
Kamarádka byla ještě studentkou, ale o víkendech si aspoň trochu přivydělávala, tak nějaké peníze měla. A tak jí její maminka poprosila, aby jí na chvilku, než si najde nové místo, něco málo půjčila z toho, co si našetřila. Moje kamarádka chtěla mamince pomoct, tak jí dala vše, co mohla.
Později si mamka našla práci, ale nějak se neměla k tomu, aby svému dítěti vrátila peníze, které měla půjčené a raději je investovala do cigaret. Kamarádka ji nechtěla nijak upozorňovat, je to její mamka a přece by si to nenechala. Jenomže už to byla dlouhá doba, navíc nastal předvánoční čas a matka si mezitím půjčila další peníze a kamarádka neměla za co koupit vánoční dárky. Šla za mamkou, že si s ní popovídá, jak to udělají, jenomže mamka k ní byla sprostá, řekla jí, že teď nic nemá a že dárky koupí po Vánocích, že stejně budou slevy.
No, kamarádka se naštvala. Několikrát se pořádně pohádaly, až se to nakonec vyhrotilo tak, že se kamarádky odstěhovala, ale své peníze dodneška neviděla.
Samozřejmě, že každý rodič chce pro své dítě to nejlepší. Ale také se může kterýkoliv dostat do potíží a stáhnout i své dítě. A v takové situaci by si rodiče měli uvědomit, že dítě není schopno uživit ani samo sebe, natož tak nějak finančně pomoct rodičům.
Na jednu stranu to vhodné řešení není, protože takový učitel cítí výhru a dovolí si to i na ostatní studenty. Žák, který prohrál, může ztratit sebevědomí a pak už na sebe nechá šlapat téměř kýmkoliv. Ale na tu druhou stranu, když se koukneme z pohledu studenta, který to bere jako jedinou možnost, tak bychom mu to měli umožnit. A také by to takový student měl brát jako cestu od začátku, tudíž zapomenout na trápení se s učitelem a dokonce se může zachovat tak, že hned zprvu ukáže, že je silný, má například výbornou paměť a znovu se nenechá zasednout učitelem.
Někdo si myslí, že to nelze. Každopádně to nikdy nemůže stoprocentně zaručit. Ale jestli víme, že je naše dítě často nemocné, má třeba nějaký problém s imunitou a podobně, tak je dobré, abychom za učitelem došli a vysvětlili mu, proč tomu tak je a nějak rozumně se s ním domluvili, což by neměl být takový problém. Pakliže problém hrozí s kázní vašeho dítěte, tak je důležité naučit ho, aby se uměl ovládat. A pokud jde o nějaké konflikty mezi rodičem a učitelem, tak jako rodič bychom se také měli ovládnout a při nejhorším trochu přetvářovat, jen aby se naše dítě mělo dobře.
Takový Jirka měl problém se svým učitelem fyziky, protože po prvních třídních schůzkách zjistil, že Jirkova maminka je jeho bývalá spolužačka. A v době, kdy byli spolužáci, tak nynější pan učitel se do Jirkovy maminky zamiloval, ale ona dala přednost jinému muži a tohoto velmi zranila. A proto při zjištění, že je to zrovna ona, to Jirkovi velmi osladil, přestože Jirka měl fyziku rád, bavila ho a šla mu, tak najednou k ní cítil odpor. Ten problém se pak nějak vysvětlil, ale stálo to mnoho úsilí.
Co když se učitel na dítě nasedne, ale dítě to doma prezentuje jinak?
Je jasné, že i žák má nějakého učitele, kterého nemusí mít rád. A tak se může stát, že se chce takovému učiteli nějak uškodit. A když má doma velmi chápavé a starostlivé rodiče, tak to může zkusit přes to, že si na něj učitel bezdůvodně zasedl. A pak to takový rodič začne řešit a samozřejmě to není pro nikoho příjemné, protože rodič si stále myslí, že je jeho dítěti ubližováno, kdežto učitel ctí svou nevinu. A pak když se prokáže, že dítě lhalo, tak se rodič dostane do velmi trapné situace.
Samozřejmě se takové situace nestávají tak často, protože děti si uvědomí, jak velký trest by je mohl čekat a to nejen kázeňský ze strany školy, ale také třeba fyzický ze strany rodičů a zajisté se mu chce vyhnout.
Každopádně jsou to extrémy, ale nikdy nemůžete vyloučit, jestli se v takové situaci nenachází zrovna vaše dítě. Proto je důležité probírat se svým dítětem i jeho čas strávený ve školních lavicích.
V prvé řadě – gratulujeme! A přejeme hodně zdraví vám i miminku. Možná už to víte od jiných, možná to už pociťujete i na sobě. Těhotenství kromě radosti a splašených hormonů často ovlivňuje i spánek. Bohužel ne k lepšímu. Přesto stojí za to nad spánkem nemávat rukou, a pokusit se za pořádné vyspání bojovat.
Většina žen pocítí první změny spánkového rytmu hned v prvním trimestru. Vlivem hormonálních změn, zvýšené zátěže na organismus a postupně i rostoucího bříška se začínají objevovat nejrůznější obtíže. Například:
Častější puzení k návštěvám toalety
Neklid způsobený vyšší mírou stresu
Syndrom neklidných nohou
Problémy se zažíváním, pálení žáhy
Později s rostoucím bříškem také obtížné hledání vhodné polohy
Nic z toho samozřejmě není trvalé – problémy odezní nejpozději po porodu (pak se nevyspíte z úplně jiných důvodů). Přesto existují způsoby, jak zlepšit kvalitu spánku – a rozhodně má smysl je o to alespoň pokusit. Kvalita spánku v těhotenství může mít totiž vliv i na postup porodu.
Najděte si vhodnou polohu
Nejpozději od druhé poloviny těhotenství je třeba začít spát na boku. Aby bříško netáhlo, podložte si jej speciálním oválným polštářem – bývá často naplněným pohankou či drtí. Přizpůsobí se přesně tvaru vašeho těla a uleví vám od nepříjemného tlaku.
Úlevu od nateklých nohou a příjemnější spánek vám také pomůže nalézt polohovatelný rošt. Pokud bude navíc vybavený elektromotorem, zvládnete si jej nastavit sama i vleže.
Zkuste alternativní metody
Každé nastávající mamince pomáhá v těhotenství k vydatnému spánku něco jiného. Nebojte se proto jednotlivé metody zkoušet a najděte si tu svou. I když je pravda, že to, co funguje jeden týden, může být za čtrnáct dní zase jinak.
Nejen těhotným pomáhá před spaním úlevová masáž, popíjení vhodných bylinných směsí nebo nedráždivé éterické oleje
Pomoci může i lehké cvičení či protažení
Nezbytný je dostatek tekutin – nejlépe čisté vody
Na syndrom neklidných nohou může pomoci železo, hořčík či kyselina listová
A hlavně – pokud to jen trochu jde – využijte každou volnou chvilku a spěte kdykoliv během dne
Nemáte náhodou nevhodnou matraci?
Každá těhotná žena si zaslouží jen to nejlepší. Sebedokonalejší techniky, uspávací čaje nebo meditace nenahradí kvalitní matraci. Zvláště v těhotenství oceníte matraci s vysokou vrstvou líné pěny, která se přesně přizpůsobí tvaru těla, a která pomáhá předcházet bolestem zad. Oceníte také anatomické zóny, masážní úpravu ložné plochy matrace a možnost polohování.
Ideální matrací na těhotenství (a samozřejmě i pak) je například extra vysoká matrace FOX 28 s pěticentimetrovou vrstvou líné pěny. Snadno se udržuje, vyniká ortopedickým komfortem a nyní je v akci 1+1 zdarma.
Jsou děti, které mají učitelé rádi a pak jsou i takové, co jsou u učitelů méně oblíbené a sem tam se najde i dítě, které učitel vyloženě nemá rád a pak mu může jeho hodiny velmi znepříjemnit. Z jakých důvodů učitel nemá rád mé dítě?
Vyrušování v hodinách
Je to první otázka, která vás napadne hned potom, co zjistíte, že si na vaše dítě nějaký učitel zasedl. Důvodů může být mnoho. Prvním z nich může být, že dítě v jeho hodinách nedává pozor. Žádné dítě ale nevydrží celou hodinu být pořád v klidu bez jakéhokoliv vyrušení a v neustálém pozoru.
Navíc by měl učitel brát ohledy, že je to dítě, takže pokud chce, aby vydrželo co nejdéle dávat pozor, tak by ho měl nějak zaujmout anebo mu dát nějaký úkol, tak aby dítě mělo něco na práci a nemělo čas na vyrušování. Samozřejmě pokud rodič ví, že má jeho dítě problém dávat pozor, tak je částečná chyba i na něm, protože by měl svému dítěti vysvětlit, jak se má chovat a proč, a tak by se mělo naučit vydržet, ale také je vina i na učiteli, který by si měl vybudovat respekt a dítě uměl usměrnit.
Nepravidelná školní docházka
Dalším důvodem může být, že je vaše dítě často nemocné, tudíž bývá často doma. A učitel má pak pocit, že to dítě školu zanedbává a tak má i méně znalostí. Ale pokud je dítko opravdu nemocné, zodpovědný rodič jej nemůže poslat do školy už jen pro to, aby nenakazilo ostatní děti.
Nedostatek sympatie
A pak může učitel zanevřít nad vaším dítětem jen kvůli tomu, že mu není sympatické, že dítě nemusí sdílet stejný názor. Či učiteli nesedí jeho charakter nebo dokonce se mu nemusí líbit vzhledově. Nebo kvůli tomu, že se učitel z nějakého důvodu nepohodne s rodičem. A to už se vina klade zejména na učitele, protože by měl být ke všem dětem stejně objektivní a jeho chování k dítěti nesmí nijak ovlivnit vzhled dítěte.
Příklad nevhodného chování učitele k dítěti, jen díky vzhledu, a zcela výjimečně jde o krásu:
Na zdravotnické škole se jeden rok objevila třída, kde nebyl ani jeden chlapec. Dívky, které tady studovaly, byly normální děvčata jako každá jiná, kromě jedné, co byla velmi krásná. Dokonce měla předpoklad jít do modelingu, ale sama takovou možnost odmítla, už jen proto, aby jí učitel nedělal ještě větší peklo. Už před touto nabídkou jí neustále urážel řečmi, že krásné holky to mají všechno jednodušší, že nemusí nic udělat a všichni se kolem nich budou točit. A že on jí nenechá, aby se spoléhala jen na svůj vzhled a že chce od ní vidět nějaký výkon. Ale přestože se dívka snažila, jak jen mohla, velmi tvrdě se učila, tak on jí osočoval, že jí poradil spolužák, protože se mu líbí. A když jí zkoušel a věděl, že to umí, tak začal vytahovat věci, s kterýma se ani nezmínil a podobně. Bohužel tato dívka nebyla ta, která by vyřvala do světa, že si na ní někdo zasedl a nechtěla to nijak řešit ani doma s rodiči a už vůbec ne ve škole. Až to nakonec došlo do takových mezí, že se rozhodla přestoupit na jinou školu.
Tak jak takový případ řešit?
První věc je, abychom to probrali se samotným dítětem. Je důležité, abychom na danou věc znali názor našeho dítěte. Samozřejmě všichni myslíme na to, abychom svému dítěti neublížili, protože se může stát, že když to jako rodič půjdete řešit do školy a neporadíte se svým dítětem, tak nejen, že ho můžete zesměšnit, což přispěje tak maximálně k tomu, že sám může tuto situaci zapřít, ale také ho můžete zklamat, že takovou situaci řešíte bez něho.
Ale na druhou stranu je dobré to řešit? Je jasné, že žádný rodič nenechá, aby si někdo bezdůvodně zasedl na jeho dítě, ale na druhou stranu mu může způsobit ještě horší nadělení, protože jestli ostatní učitelé zjistí, že do školy přijde rodič a začne tam řešit problém (a nedej bože takové dítě bude mít problém s kázní), tak se nad tím tito učitelé mohou pozastavit a pak se na něj budou dívat jinak. Anebo se také může stát, že to třeba ostatní učitelé budou ignorovat, ale ten, kterého se ho týče se místo nějakého zlepšení, začne ještě více bouřit a dítěti může udělat daleko větší problémy právě proto, že ze sebe udělalo chudáčka a zatáhlo do toho i rodiče.
Samozřejmě by to mělo fungovat tak, že pokud se takový psychický nátlak opravdu prokáže, tak by měl být učitel potrestán, aby se to dál neopakovalo. (ale také to může být i pro dospělého člověka, jako je třeba i učitel k motivaci pomsty, kdy právě toho žáka bude za to drtit)
A pak je otázka, zda má do toho rodič dále zasahovat, velmi těžká.
Nejlepší by bylo, aby se dítě samo prosadilo a ukázalo učiteli, že není takové, jak si učitel myslí a že má na to, co po něm požaduje, i když je třeba méně krásné, než jeho vrstevníci, či má problém s kázní a podobně. Ale pak se tu ukáže problém, že ne všechny děti se takto dokážou postavit. Protože učitel se zaměří na děti, co jsou introverty a pak se tyto děti raději nechají týrat, než aby se bránily.
Jak poznám, že je moje dítě talentované? Není dítě, kterému by šlo všechno stejně dobře. Někdo lépe zvládá třeba počty v matice a druhý může mít lepší jazykový cit a podobně. Pakliže je vaše dítě v něčem výrazně lepší než ostatní, pak už jde o talent. Nebo když vaše dítě dokáže v útlém věku namalovat obraz, co by vypadal jako umělecké dílo, pak už jde o genialitu.
Mám génia, co teď?
Pro každého rodiče je krásný pocit, když zjistí, že jeho dítě je v něčem extrémně dobré. Ale problémem může být, že takové dítě může být zaměřeno jen na ten svůj obor a jinak by se neumělo orientovat v reálném světě.
Když je vaše dítě výborným malířem, tak se uzavře jen do svého malování, může kreslit několik hodit denně a opravdu krásně, ale pak už se nebude moc soustředit na praktickou část života. Může být nesamostatné, že si samo neuvaří, nevypere, prostě kdyby bylo závislé na samo na sobě, tak by to nezvládlo. Proto je dobré samozřejmě podporovat jeho genialitu, ale zároveň ho naučit postarat se o sebe.
Jak mám rozvíjet talent svého dítěte?
Většinou, když dítě v něčem vyniká, tak to bere jako svou zálibu, a proto se samo snaží se o tom zjistit více. Každopádně by ho rodič měl podporovat, jak chválit za krásně a precizně povedenou práci, tak za jeho snahu. A také by bylo dobré, kdybychom dítě přihlásili do nějakého kroužku z oboru, ve kterém vyniká, ale pouze nenuceným způsobem. Jestliže bychom dítě do toho nutili, tak by mohlo mít pocit, že to nedělá, protože ho to baví, ale jen protože to chce rodič. A pak se může stát, že by o to přestalo mít zájem. Ale je jasné, že ho nemůžeme nechat, aby to odbývalo.
Co nesmím zanedbat!
Rozhodně podporu dítěte. A to zejména, když bude mít své první představení. Pokud jde o talent ve hře na hudební nástroj, tak jeho první koncert či předehrávku. Pokud je o výtvarný talent, tak jeho první výstavu. Zda jde o herectví, tak jeho divadelní představení. Pokud jde o nějaký talent v počítání, tak jeho účast na soutěžích či v olympiádách. A podobně.
Protože pokud dítěti rodič nepřijde na jeho první událost, kde má příležitost ukázat svůj talent, tak nejenže ho rodič velmi zklame, ale také může nabýt pocitu, že není tak dobrý, když rodiči nastálo za to přijet a může se svého talentu „vzdát“.
Je vhodné, aby malé děti uměly zacházet s počítačem lépe než jejich rodiče? A aby svůj um rozvíjely na spouštění her?
Tak každopádně v dnešním světě, kterému vládne technika, se hodí umět pracovat s počítačem na vysoké úrovni. Ale určitě by malé děti neměly být závislé na počítačových hrách. Když mnoho rodičů chce mít od svých ratolestí chvilku klid, tak je pošlou k počítači a hrajte si. Někdy to není na škodu, ale pokud to je často, tak to může ovlivnit chování našich dětí.
To zejména záleží na druhy počítačových her. Pokud jde o nějaké nevinné dívčí hry, kdy oblékají nějakou celebritu a podobně, tak maximálně přeberou nějaký speciální vkus, ale nijak to neuškodí. Ale když začnou kluci hrát hry typu, kdy na někoho střílí, s někým se mlátí a podobně, tak to dítě bude mít tendenci to aplikovat i v realitě. To znamená, že začne být divoké, může se začít bít se svými druhy a podobně.
Jak takové změně v chování zabránit?
Dítěti bychom měli vysvětlit rozdíl mezi počítačovým světem a realitou. A především by mělo omezit dobu, kterou tráví u počítače. Vysvětlit mu, že i ten počítačový svět potřebuje odpočinek, protože mu to nemůže rázně zakázat, protože bychom způsobili to, že by ho to ještě více lákalo.
Jak jinak může počítat ublížit dítěti?
Jestliže máte doma nějakou starší verzi monitoru a vaše dítě u počítače tráví většinu svého času, tak se vašemu dítěti může zhoršit zrak, protože přece jenom se to dítě soustředí na ten monitor a ten svítí a tahá oči. Čím více se na něj kouká, tím více své oči namáhá. Tomu lze zabránit koupí nějakého lepšího monitoru anebo také, aby dítě u počítače trávilo méně času.
Mnoho studentů si chce vylepšit některý z jazyků, co se učí, a proto vyhledávají cestu, jak to nejjednodušeji a co nejbolestněji udělat. (= bez nějakého velkého namáhaní svých mozkových závitů a bez velké časové újmy.)
A proto se jim jako dokonalá cesta jeví brigáda v cizině, ať už chtějí vylepšit svůj německý jazyk v Německu či anglický v Británii. Samozřejmě je to poměrně dobrá myšlenka, protože student se nejen pokusí o zlepšení jazykových znalostí, ale také pracuje a co více se osamostatní a přestože jsou to pouze dva měsíce, tak i tak se dostane do situací, kdy bude muset řešit každodenní životní problémysám. Protože si bude muset vařit a tak se starat i o nákup, prát si prádlo a všechny ostatní domácí práce, které za něj doma dělá jeho mamka.
Samozřejmě je horší, že studenti v letech, kdy chtějí odcestovat bývají většinou před maturitou, aby se na ní připravili, či hned po maturitě, aby zvládli svůj jazyk i na vysokých školách. Často si cizí jazykch chtějí ještě vylepšit před nástupem do zaměstnání, což není špatné, spíše naopak je to obdivuhodné.
Ale tito studenti už mají buďto stálého partnera, s kterým plánují budoucnost. A to bývá tím oříškem, protože takový pár nechce být od sebe odloučen, zvlášť na tak dlouhou dobu, jako jsou prázdniny. Na druhou stranu, když se rozhodnou vycestovat společně, tak se jim to bude dost špatně shánět. Pro jednoho se to ještě nějak dá, toho jde někam šoupnout, ale dva už bude horší. Je možné, že dostanou nabídku, ale takovou, že mohou být od sebe kilometry daleko a to už si pak zamilovaný pár raději vzdá.
Zdalipak má někdo v cizině nějaké známé či rodinu, tak to má vše jednodušší. Může poprosit své drahé příbuzné, aby se mu tam podívali po nějaké brigádě a levném ubytovaní, či si ho vezmou k sobě, tudíž mu zajistí ubytování a pak už si student najde brigádu sám a podobně.
V dnešní době existuje mnoho agentur, které takovým studentům pomáhají, aby v zahraničí měli nějakou příležitost. Ale ani takové agentury ne vždy zajistí, aby spolu byly páry. Je jasné, že se na ně student může obrátit, když jede sám. Ale druhou věcí je, že je samozřejmostí, že nikdo nepracuje zadarmo a i takovéto agentury si to naúčtují. A někdy nejsou nejlevnější, proto je lepší poradit se se známými, kteří mají nějaké zkušenosti či si přečíst třeba nějaké recenze na internetu.
Další a jedinečná možnost pro studenty je praxe v zahraničí, které nabízejí některé školy. Takových škol ale není nějak extra hodně. Ale pokud by se třeba vašemu dítěti dostalo takové možnosti, bylo by určitě vhodné vysvětlit mu, jak výborná situace ho potkala a za každou cenu ho v takové cestě podporovat.
Takže je to těžké, ale zkuste to, protože si odvezete nejen nějaké finanční ohodnocení, ale také plno dojmů, zkušeností a i lepší znalosti jazyka.
Spousta maminek, které jsou na mateřské dovolené, mají čas si aspoň na chvíli vzít do ruky knihu. A dalšími dospělými čtenáři bývají důchodci, kteří mají na důchodě dost času. Ale nemusíte být ani na mateřské dovolené ani důchodce, abyste si udělali čas na čtení knih. Někdy je dobré, když vypnete a uzavřete se do děje knihy, zvlášť jestli jste měli nějaký náročný den.
Příkladové knihy:
Milenky a hříšníci – Lenka Lanczová
Kniha určená ženám, kdy jsou hlavními hrdinkami dvě ženy a po kapitolách každá píše svůj život. Problém je v tom, že mají jednoho společného muže. Jedna je jeho manželkou a ta druhá milenkou. Je to kniha, která není daleko od reálného světa a u které nemusíte přemýšlet, taková červené knihovna pro bezesné noci.
Naděje má hluboké dno – Jaromíra Kolárová
Silný příběh, kdy hlavní hrdinka má muže, který trpí Alzheimerovou nemocí a sama má rakovinu. V této knize popisuje rodinné vztahy, ale i prostředí nemocnice. Je to kniha, která ve vás zanechá hlubokou emoci.
Erich Maria Remarque, Ernest Hemingway
Autoři, kteří zaujmou jak muže, tak i ženy. Jejich knihy popisují zážitky z první světové války, společně se propojující s přátelstvím a láskou. A psané stylem, který vás pohltí, a vy si dokážete plně představit, jaké to všechno bylo. Žijete příběh společně s hlavními hrdiny. Ať už sáhnete po jakékoliv knize od těchto dvou autorů a zajímá vás tohle období, nemůžete být zklamání.
Sám nejsi nic – Stanislav Kostka Neumann
Tato kniha je zejména pro ty, kteří dávají přednost poezii. Stanislav Kostka Neumann byl anarchistický buřič a podle toho vypadá i jeho umění.
Kytice – Karel Jaromír Erben
Krásné a jednochodé básně s tragickým konce (= balady – balada je lyricky epická báseň, která má smutný děj a tragický konec.)
Knih je velké množství a neuvěřitelné škála pro výběr žánrů, proto pokud máte vymyšleno, o čem by kniha měla být, jaký příběh popisovat, tak aby se líbila tomu, komu jí dáte, je lepší se poradit s osobou, která vám knihu prodává. Nebo také lze vybrat knihu podle povahy člověka a s tím vám také poradí osoba v knihkupectví. Nejlepší je, když si čtenář sám vybere knihu, kterou by si rád přečetl, protože tam máte jistotu, že se mu bude líbit.
Jsou lidé, kteří ke knihám moc netíhnou a do ruky nějakou vezmou jen s donucením, což bývají zejména děti. A pak jsou takoví, kteří čtou velmi rádi a ke knihám mají určitý citový vztah a dárek v podobě knihy vždy a rádi uvítají. Ale myslím si, že číst by měl každý, ať chce nebo ne a právě děti obzvlášť. Nejen, že čtení knih rozvíjí fantazii, ale také nám dodává širší slovní zásobu a základy gramatiky.
Knihy pro malé děti
Knihy pro malé děti jsou brány zábavnou formou, aby se to dítě nenuceným způsobem naučilo mít knihy rádo a také nasbíralo nějaké vědomosti. Tyto knihy jsou hodně doplněny obrázky, nebo nějaký zvukovými přístroji, ať už jsou to kladívka klavíru či tlačítka, co vydávají zvuky zvířat, motorových vozidel, hudebních nástrojů a podobně. Děti se tak učí nejen tím, že to vidí, ale zároveň to slyší a tak se jim ti lépe uchovává do paměti. Dále jsou knihy, které jsou psané, ale místo některých slov jsou vloženy obrázky. Vaše dítě se tak může naučit některé anglické slovíčka.
Příkladová kniha: Se zvířátky za vrátky – Milada Motlová
Kniha je velmi barevná, má spoustu obrázků a básníček, které se dítě může jednoduše naučit. Tato kniha také obsahuje právě text, kdy jsou některá slova nahrazena obrázky. A taky mnoho logických a zároveň jednoduchých, aby to i malé dítě zvládlo, úkoly, jako je například: rozdělovaní zvířat, zda patří na statek, na louku či do zoo a podobně. Najdeme tu různé hádanky a naučné informace jako je například pojmenovávání prstů na rukou. Prostě spousta zábavy a informací, které vaše dítě potřebuje.
Dětem by se také měly číst pohádky, které rozšiřují jejich představivost, a také se jim po nich lépe usíná. Dobrými pohádkami jsou pohádky od bratrů Grimmů, Pejsek a kočička od Karla Čapka… a podobně.
Knihy pro dospívající děti, pro mládež
V tomto věku se už velmi liší zájem chlapců a děvčat, a proto mají různý vkus na knihy. Děvče raději sáhne po dívčím románu, protože je mladá a věří, že potká toho svého úžasného prince a ráda si přečte knihu, která jí ukazuje, jak by to asi mělo vypadat.
Anebo po své zálibě a to bývají hlavně koníci a příběhy děvčat, které na koních stráví mnoho času a v těchto knihách se taky velmi prolíná láska a zejména přátelství a ukazují to, jaké mohou děvčata v tomto věkovém období být. A další nyní atraktivním tématem pro dívky jsou příběhy o upírech. Na rozdíl chlapci čtou méně než dívky a když čtou, tak dají přednost scifi knihám, kde vystupují draci, skřítci a podobně nebo chlapci, kteří mají nějakou schopnost či něco dokážou. (jsou tím vyvoleným.)
Příkladové knihy: Andělé noci – Lenka Lanczová
Lenka Lanczová je autorkou dívčích románů, které nebývají typické, protože hlavní hrdinku vždy potká nějaké neštěstí, například otěhotní mladá, je znásilněná … a podobně. Ale zároveň končí dobře, nechybí jim to romantické kouzlo. Vhodná spisovatelka pro dívky, které se rády přečtou romány, ale nepotřebují je mí přehnaně idealizované.
Z deníčku neobyčejné patnáctky – Sandra Lanczová
Sandra Lanczová je dcerou Lenky, ale inspiraci bere z jiného soudku. V této knize je hlavní dějová linie kolem dívky, která je vyvolená a má nadpřirozenou schopnost. Tady také vystupuje postava vlkodlaka, ale autorka nezapomíná ani na motiv lásky.
Konečná stanice láska – Bára Tomanová
Tato kniha popisuje, jak smutnou realitu, kde je odloučení rodičů, tak milostné zážitky mladé dívky, která prožívá lásku v největším rozpuku. Je dobrá v tom, že jsou tam tyto dvě dějové linie. Kdy se čtenářka seznámí s realitou, která vždycky nemusí být příjemná, ale zároveň vidí krásu lásky dvou mladých lidí.
Tato kniha se vrací do dávných dob. A popisuje život sirotka, kterého společnost zavrhla a chce něco dokázat, aby očistil jméno svých rodičů. A společně s cizím mužem putuje po zemi a učí se nových věcí a později zjišťuje, že je něčím výjimečný… Kniha sice popisuje dobu, kterou si nemůžeme pamatovat, ale o to kouzelnější to je. Je velmi zajímavá a čtivá.
Eragon – Christopher Paolini
Tato kniha patří mezi oblíbené mezi chlapci a dokonce se po ní shání i děvčata a dospělí lidé. Je to úžasný příběh o malém chlapci a jeho soužití s drakem. Je zde mnoho nadpřirozených postav i schopností. Chlapec je opět tím vyvoleným a musí udělat důležitá rozhodnutí. Kniha je vybavena i mapkou, protože tento chlapec se velmi pohybuje a čtenář si tak může dobře představit, kde se jeho hrdina právě nachází. Navíc má tato kniha čtyři díly, takže pokud vaše dítko velmi zaujme, tak máte dárek na narozeniny.
Povinná četba
Student na základní a pak i na střední škole má určené knihy, které musí přečíst, protože se mu mohou hodit při maturitních zkouškách. Mnoho studentů to nenávidí, jiní to dělají jen z povinnosti a ostatní tyto knihy nečtou a raději dávají přednost své četbě. A myslím si, že pokud dítě samo nechce, tak by mu rodič neměl kupovat knihu z povinné četby, protože by to cítilo jako nátlak a stejně by ta kniha buď byla čtena s donucením anebo by jen tak ležela na poličce.
Knihy z povinné četby, které by mohly zaujmout:
Robinson Crusoe – D. Defoe
Příběh chlapce, který se dostane na pustý ostrov, kde nejprve žije sám a později se svým přítelem, kdy se musí sám o sebe postarat a zajistit vše, tak aby přežil, může být zajímavý zejména pro zvídavé chlapce.
Kronika česká – Kosmas
Ta zaujme jen ty děti, které se zajímají o historii, protože popisuje historické příběhu od bájného vyprávění až po křtění Židů.
Lakomec – Moliére
Tato kniha by také mohla nějaké dítě oslovit, protože je to komická divadelní hra, která byla i zfilmována.
Romeo a Julie – William Shakespeare
A velmi známý Shakespeare, který určitě zaujme nejednu dívku. Nejen milostný příběh Romea a Julie, ale také i dílo Hamlet.
Jsou lidé, kteří milují léto a zimu by vůbec nepotřebovali, ale pak jsou tu lidé, kteří se na zimu neuvěřitelně těší. A jak jste na tom vy?
Jestli se na zimu také těšíte, tak vezměte své děti, pořádně je oblečte – kombinézy, čepice, rukavice, šály a jeďte na hory, nebo jen vyjděte ven blbou ve sněhu. Své ratolesti nejen unavíte, ale i uspokojíte a vy sami můžete zažít spoustu legrace, když se vrátíte do svých dětských let.
Myslím si, že je to hra, kterou žádné dítě nepohrdne. A děti se do ní rády, často a samy zapojují. Přece jenom ten nápad udělat ze sněhu kuličku a hodit jí po někom, se dětem zdá jako to nejlepší. Ale je dobré si ze začátku ujasnit nějaká pravidla. Třeba jedním z hlavních pravidel je, aby se děti nestrefovaly do obličeje, protože zásah třeba do ucha (i když ho má dítě kryto čepicí, při takové bojové akci jako je koulovaná se čepice může posunout a dítě si toho v zápalu hry vůbec nevšimne.) a úraz je na světě.
Je to sice taková hra, která se na první pohled jeví, že si dětí chtějí ublížit. (ale malé dítě to tak nebere) Je zbytečné jim to zakazovat, protože žádné dítě neodolá hodit kuličku po někom jiném. Dokonce byste se i vy mohli vrátit do dětských let a zahrát si s dětmi, ony to určitě velmi ocení. A také koulovanou můžete zpestřit tím, že se rozdělíte do družstev a postavíte si ze sněhu zeď, za kterou se můžete schovávat.
Stavění sněhuláků, iglú a jiných sněhových postaviček
Není dítě, které by si aspoň jednou v životě nepostavilo sněhové iglú nebo sněhuláka. Je velice vtipné, když vidíte malé dítě, jak vezme lopatku na smetí a jde s ní nabírat sníh, aby udělalo hromadu, ve které později vyhloubí otvor, aby se do ní mohlo i schovat. Každému správnému rodiči to nedá a vezmu pořádnou lopatu a jde mu pomoct. A věřte, že i jako dospělý zažijete pěknou legraci.
Nebo stavění sněhuláka se také může stát rodinnou záležitostí. Koule si můžete rozdělit – spodní kouli může válet tatínek, protože bývá největší, takže i nejtěžší, prostřední válí maminka a nejmenší hlavička zbývá na děti. Děti budou spokojeny, že nemusely být venku samy a navíc mohou mít obrovského sněhuláka.
Bobování
Každé dítě má tendenci sjet ze svahu dolů, ať už jsou to boby, sáně, pytel, lopata či jiné prostředky, které by aspoň trochu na sněhu klouzaly. Z toho všeho bývají boby nejnebezpečnější, protože když se dítě dostane do nějakých vyšších rychlostí (když sjíždí třeba nějaký prudký kopec), tak boby bývají většinou vybavené brzdami, takže si může kdykoliv přibrzdit.
Bobovat dítě může s rodiči, kteří jsou pak většinou využíváni pro to, aby vytáhli boby zpátky nahoru na kopec, ale když víte, že půjde jenom kousek, že jich je více a že na ně uvidíte popřípadě, že s nimi půjde jiná dospělá osoba, která na ně dohlédne, můžete je pustit samy. Protože i když se dítě vykulí, tak se obrátí do sněhu, opráší se a nic mu není (jen je nebezpečné, aby okolo bylo příliš stromů, aby do nich dítě nenarazilo).
A co je nejhorší, tak když jde rodič se svým dítětem bobovat na svah, kde jsou i lyžaři. Je to neuvážené a krajně nebezpečné. Protože lyžař sice může být dobrý ve svém sportu, ale ne vždycky může ovládnout lyže natolik, aby se dítěti vyhnul, anebo naopak dítě je ještě malé, aby dokázalo předpovědět, jak je daleko od lyžaře navíc, boby se nedají tak snadno ovládat a ono samo může narazit do lyžujícího člověka.
Lyžování může být nebezpečným sportem. A většinou se dítě učí lyžovat od útlého věku, protože jak se říká „co se v mládí naučí, ve stáří jako když najde.“ Ale může se stát, že rodiče neumí lyžovat, nebo lyžovali kdysi a už se jim na lyže nechce, nebo by to možná ani nezvládli, a tak nemají děti jak naučit. Proto existují lyžařské školy, kdy své dítě vybavíte zimní oblečením, lyžemi (které buď koupíte anebo když nemáte záruku, že dítě bude chtít lyžovat, tak je můžete jen vypůjčit.) A své dítě necháte v rukou instruktora, který se pokusí ho naučit. (většinou těch lekcí bývá více)
Zatímco je vaše dítě na svahu, vy si můžete sednout na teplý čaj anebo se projít po okolí. Někteří rodiče nemají potřebu učit dítě lyžovat, jak už z finančních či jiných důvodů. Což sice tomu dítěti je v útlém věku jedno, protože ten sport nepoznalo, tak mu nechybí, ale dnes jsou v šestých nebo sedmých třídách povinné lyžařské výcviky, kde už se to dítě může cítit špatně, že oproti ostatním lyžovat neumí, ale na druhou stranu jsou ty výcviky od toho, aby je i dítě, které nikdy nestálo na lyžích, zvládlo v pohodě sjet svah.
