Bobeček.cz

Jak začít s líčením

Každá dívka se někdy začne chtít líčit, protože se chce líbit. Existuje ale tolik nástrah, se kterými si nemusí vědět rady. Tento článek tě se vším seznámí.

Pokud máš problematickou pleť, určitě budeš chtít všechno zamaskovat a skrýt. Právě proto by ses měla zaměřit na dvě věci – make-up a korektor. Měla bys vybírat hlavně antibakteriální make-upy a pudry (většinou je na nich napsané „acnecover“ nebo „acnecontrol“ či „antibakcerial“), ale ty většinou nekryjí tolik. Dají se koupit v lékárně, ale seženeš je i od známých značek v každé drogérii. Měla bys vsázet hlavně na kvalitu než kvantitu a zapomeň na kosmetiku od Vietnamců, která by tvé pleti ještě více uškodila.

Korektor seženeš v různých barvách, zelené maskují zarudnutí, žluté překrývají tmavá místa, růžový je určen na kruhy pod očima a pak je tu klasický korektor, který bys měla vybírat lehce světlejší než je tvá barva pleti. Vyber si takový, který nejvíce potřebuješ nebo si pořiď paletku všech čtyř korektorů. Make-up nezapomeň vybírat ve své barvě pleti, tmavší by nedostatky ještě více zvýrazňoval. Dbej na to, abys make-up moc nevrstvila, takže pokud máš velmi krycí make-up a zkrátka nezakryje úplně všechno, budeš to muset přežít. Pleť bys neměla ještě více zatěžovat. Je zde důležité i důkladné odličování a čistění pleti, aby se póry neucpávaly ještě více a akné se nezhoršovalo.

Pokud tě trápí tvá pleť, ale spíše její barva, jsi bledá a obličej postrádá trochu té zdravé barvičky, pořiď si tvářenku. Tvářenka dodá obličeji plastičnost, dotvaruje ho, zvýrazní tvé lícní kosti a také mu dodá potřebnou barvičku. Pro začátek si nevybírej žádné syté barvy, aby si nechodila jako Marfuša, ale vybírej si spíše přirozené a lehké barvy – světle růžová, lehce korálová či lehce bronzová bude tou skvělou volbou. Tvářenku nanášej na tváře, ale ne na jejich vrcholek, ale kousek pod. Dobře to poznáš, když našpulíš rty. Tvářenku se pokus vystínovat do ztracena, nedělej žádné koláče. Zároveň zdravíčka neprotahuj, až ke rtům, ale zhruba uprostřed tváře přestaň. K aplikaci si pořiď i speciální štětec na tvářenku, labutěnky, které jsou přibalené k tvářence, ji většinou nedokáží nanést krásně rovnoměrně.

Pokud tě akné netrápí a ani barva pleti, ale máš problém spíše s nevýraznýma očima, budeš to mít o něco jednodušší. Můžeš klidně zapomenout na jakoukoliv kosmetiku na pleť a věnovat se pouze očím. Pokud tě trápí nevýrazné, krátké či blonďaté řasy, pak pro tebe bude jednoduchým řešením řasenka. Můžeš si vybrat z mnoha typů a tvarů kartáčků, jen který ti bude vyhovovat. Ze začátku ti asi nebudou moc vyhovovat obří kartáčky, které řasy opravdu prohustí, ale časem si k nim třeba cestu najdeš. Pokud se ti řasenka obtiskne na horní či dolní víčko, lehce ji odstraníš vatovou tyčinkou namočenou do odličovače. Zvýraznit oči můžeš i linkami či stíny. S linkami bych ale raději ještě počkala, až dostaneš do ruky ten správný grif.

Graffiti vandalismus nebo moderní forma umění?

Když se jen tak projdeme po nějakém městě, tak na téměř každém rohu nalezneme sprejerskou malůvku. Ať už jsou „vyzdobeny“ zastávky či nějaké budovy, betonové zdi a podobně. Někdo to hodnotí jako kladnou věc, že se děti vyřádí na stěnách, ale pro některé je to nepřípustný vandalismus.

Za jakých okolností bereme graffiti jako vandalismus?

Jsou lidé, kterým to vadí úplně vždy. Ale najdou si i takoví, kterým to vadí, jen když je to na nějakých nevhodných místech – nebo zejména když ráno najde nečekanou malůvku na svém paneláku. Také se to lidem nelíbí, když to je nasprejované nějaké veřejné místo, jako je třeba právě autobusová zastávka.

Kdy můžeme brát sprejování grafitů jako umění?

Když takoví lidé mají na své sprejování vyhrazené místo, kde si můžou kdykoliv a cokoliv nasprejovat. Pak nikdo nemůže říct, že je to vandalismus, protože to má dovoleno a také je jejich tvorba mnohdy moc povedená, takže to lze považovat za opravdové umění, přestože se to někomu nelíbí a nadává na to.

A jaký názor na to máte vy?

Starší osoby k tomu mívají téměř vždy negativní, protože je to přece jenom nemorální, aby si někdo jen tak čmáral po budovách, každopádně když je k tomu třeba vyhrazena zeď, tak to někteří odsuzují, že je škoda stavebního materiálů a někdo řekne, že lepší než, aby sprejovali po jejich baráku. A jak na to reagují děti v pubertě? Těm se to pro změnu téměř vždy libí, protože v tom vidí takovou tu svobodu projevu a ten pocit, který děti v pubertě vyhledávají – že dělají něco, co se dospělým lidem nelíbí a co jim oni zakazují, takže proto je to láká.

Kde takoví lidé berou inspiraci?

To pro ně není vůbec těžké. Nejen, že vidí malůvky svých předchůdců nebo kolegů, které je inspirují k vlastní tvorbě. Ale mnoho obrázků naleznou na internetu.

Jak dále pracovat, když moje dítě sprejuje?

Určitě bychom mu to neměli zakazovat, ale každopádně bychom mu měli vysvětlit, že nesmí ničit žádné budovy. A můžeme třeba vyzkoušet, že když mu jde kreslení, malování, tak ho přihlásit do nějakého výtvarného kroužku, aby se vyřádilo tam a dokonce i dále rozvíjelo svůj talent a trochu rozšířil.

Strojení stromečku

Někteří lidé mají už léta pod postelí schovaný umělý stromeček, který bývá většinou i nastrojený a stačí ho na Vánoce jen vytáhnout. A pak jsou takoví, co mají stromeček živý a pak ho musí zdobit baňkami, stužky a jinými ozdobami.

Je lepší mít umělý či živý stromeček?

Na živém stromečku je krásné to, že do pokoje navodí tu krásnou vůní jehličí a tak i atmosféru Vánoc, ale zase problémem je, že pokud nechcete doma zmrzat a zatopíte, tak vám stromeček začne opadat. Je pravdou, že s umělým stromečkem není tolik starostí, nemusíte ho každoročně shánět a pak nemusíte neustále zametat jehličí, ale zase nemá tu vůni jehličí…

Kdy se stromeček strojí?

Každý je zvyklý na to, jak ho strojili doma. Někdo říká, že tradicí je, aby se zdobil na Štědrý den ráno, ale jsou i lidé, kteří prosazují zvyk, že si stromeček nazdobí den předem, aby si ten Štědrý den udělali takový pohodový s co nejmenší prací, aby třeba mohli hovět u televize a sledovat pohádky.

Co si máme na stromeček pověsit?

To je taky více méně o zvyku z domova a o tom, co se nám líbí. Někdo má rád takovou tu umělou krásu, kdy nakoupí baňky, mašličky, různé řetězy a podobně. Ale někdo chce být v soužití s přírodou a na stromeček pověsí ozdoby pletené nebo ozdobené perníčky, slaměné ozdoby a podobně. Ale každopádně na každém vánočním stromečku se najde nějaký kousek kolekce nebo jiného sladkého.

Moderní pojetí pohádek

Od malička jsme byli zvyklí, že před spánkem přijde pohádka, ať už šlo o originální vyprávění našich rodičů či pravidelně vysílaný večerníček, kde jsme mohli vidět třeba Boba a Bobka, Krtečka a proslulou dvojici Pata a Mata.

Jaký je rozdíl mezi starými pohádkami a tím, co se vysílá dnes?

My jsme byli zvyklí na klasiku, kdy Karkulku sní vlk a Sněhurka bydlí v domku se sedmi trpaslíky a podobně. Ale když si dnes pustíte v televizi jednu z těchto nejznámějších pohádek, tak se vám dostane velkého překvapení a pro některé možná i šok, protože v těchto pohádkách se objevují střelné zbraně, vulgarismy a spousta jiných věcí, které sem nepatří. Ideální příklad je pohádka o Jeníčkovi a Mařence a její moderní verze s hrozným dovětkem „Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic“ kde tato mladá dvojice má neuvěřitelné zbraně a zabíjejí čarodějnice. Je zde plno násilí a krve. A něčemu takovému se pohádka ani říct nedá.

Proč mohou být tyto moderní verze špatně hodnoceny?

Možná jako film se někomu mohou zdát povedené a hodnotí je velmi kladně. Ale určitě se najdou lidé, kteří na takový film mají negativní názor. Přece jenom je to znehodnocení klasických pohádek, které jsou nejen krásné, ale také jsou součástí našeho mládí. Možná se najde nějaký rodič, co takovou zmodernizovanou pohádku svému dítěti pustí, ale určitě je jich jen opravdu málo, protože nikdo nechce, aby se jejich dítě učilo agresivitě a brutálnímu chování.

Samozřejmě by se takové pohádky neměly vysílat hlavně na Vánoce, protože Vánoce jsou svátky klidu a míru a my bychom měli být v harmonii a ne, abychom koukali na takové brutální filmy. Každopádně si někteří lidé v tom hodují, však proč ne? Ale určitě by si na to měli najít jiný čas než na Vánoce.

Jak takové moderní pohádky mohou ovlivnit chování našich dětí?

Nejen, jak bylo zmíněno, tak agresivita a brutalita od útlého věku, ale také když se tam neustále střílí, tak to dítě má v sobě ten neklid, který se přenáší z filmu a pak může být velmi divoké. A také přichází o krásné české pohádky, které bývají vždy s ponaučením, tudíž výchovné, ale také třeba vtipné a tím to dítě odlehčí svou náladu. Každopádně každý rodič sám dobře ví, co je pro jeho dítě nejlepší a pokud svému dítěti pouští moderní pohádky, tak je to jeho věc, ale myslím si, že by byla škoda, aby děti přišly třeba o Pata a Mata a podobně.

Děti a nošení brýlí a rovnátek

V dnešní době má bohužel téměř každé dítě nějaký problém, ať už jde o nějakou dědičnou nemoc nebo jen krátkodobá „vada“. A právě takovou typickou, relativně krátkodobou vadou může být nošení brýlí a rovnátek, což se teď dotýká mnoho dětí.

Proč malé děti nechtějí nosit brýle nebo rovnátka?

Důvod je jednoduchý. Jednou věcí je, že se jim ostatní děti kvůli tomu, že nosí brýle nebo rovnátka začnou posmívat, že je krátkozraký a podobně. Kolikrát třeba naschvál takovému dítěti brýle vezmou, aby špatně vidělo, a pak si z něj dělají legraci a podobné hnusné kousky, které se velmi úzce dotýkají šikany. A druhou věcí je, že to dítě není zvyklé mít něco navíc na očích anebo v ústech a ta věc jim tam překáží a tak mají tendenci to nějak sundávat. (Ale to je jen síla zvyku, protože po nějaké době s tím dítě přestane.)

Co mají děti udělat, aby se posměchů od druhých zbavily?

Jsou děti, které si nad tím nedělají velkou hlavu a nějak výrazně je to netrápí. Ale pak jsou děti, které si to berou k srdci a jsou schopny skoro všeho, aby se zbavily těch brýlí nebo rovnátek. Malé dítě často své brýle nějak rozbije, jen aby je nemusel mít na očích. (Ale zároveň si neuvědomují, že dělají škodu rodičů, přece jenom nejsou takové brýle zadarmo, ale na to dítě nemyslí, ono chce hlavně, aby se mu ostatní děti nesmály.)

Jak dítěti vysvětlit, že nesmí brýle ani rovnátka ničit?

První co rodič vysvětluje je, že brýle nebo rovnátka má jen na nějakou dobu, aby se mu spravily oči či zoubky, že pak bude mít všechno perfektní a už nebude mít žádný problém, když to chvíli vydrží. A taky dobrou motivací je, ukázat mu nějaký vzor, který má taky rovnátka a třeba s nimi zpívají, anebo že je spousta celebrit, které nosí brýle a taky žijí a ke všemu jsou slavní. A nejlepším příkladem je někdo, koho sám obdivuje. (Klidně to může být nějaký člen rodiny – jako je třeba dědeček a podobně.)

Doučování dětí

Nikdo není dokonalý, a tak ani vaše děti nemohou být géniové ve všech oborech. V něčem vynikají a v něčem mají takový problém, že potřebují poradit.

Co předchází doučování?

Samozřejmě, že pokud dítě něco neví, tak by se měl zeptat vyučujícího, aby mu to ještě jednou zopakoval. Matematika, chemie, účetnictví, angličtina, ekonomie, odvětví se záludnostmi je spousta… Pokud mu to učitel vysvětlí znovu a dítě se stále nechytá, tak začíná mít problém. A jak se zachová?

1. Obrátí na některého ze svých spolužáků, kterému je učivo jasné a tak by to mohlo vašemu dítěti podat jako rovnocenný rádce. A v takovém případě mohou nastat dvě situace:

a) Ani tento žák nechápe toto učivo. A po průzkumu zjišťuje, že se z celé třídy najde pouze jedno, dvě děti, které rozumí – tak pak je problém v učiteli a ne v tom, že je vaše dítě nechápavé.

b) Tento žák to chápe a chce vašemu dítěti pomoc, ale vysvětluje mu to po několikáté a vaše dítě se stále nechytá. Vysvětlující přestane mít trpělivost.

2. Když dítě nenajde správné vysvětlení ani u svých spolužáků, tak ho nenapadne nikdo jiný, než rodiče (popř. chytrá babička, která žije ve společné domácnosti anebo poprosí někoho známého v okolí – třeba kluka ze sousedství). Ale problém může opět nastat, protože rodič bývá často zaneprázdněn svou prací a i když se třeba rozhodne, že chce svému dítěti pomoci, tak velmi často zjišťuje, že tohle učivo už je samému cizí, přece jenom je to nějaký ten pátek, co studoval.

Co máme jako rodiče udělat potom?

Když už jsme vyzkoušeli všechny možné i nemožné situace a stále svému dítěti nemůžete vysvětlit dané učivo, tak nezbývá nic jiného, než investovat nějaké peníze do učitele či jiného studovaného člověka, aby to vašemu dítěti vysvětlil. Problémem je, že pak se dítě může cítit špatně, protože je „hloupé“ když musí mít zvláštního učitele. Samozřejmě jde jen o to, jak to svému dítěti podáte.

Jak vybrat správného učitele na doučování?

Pokud dítě bylo nespokojeno s vysvětlením učitele, který mu učivo vysvětloval jako první, je zbytečné, aby šlo za ním. Učitel by učivo vysvětlil stejným způsobem a dítě by to stejně nechápalo. Každopádně jistou roli tu hraje i finanční obnos, který si daný učitel požaduje.

Také bychom měli dbát na to, aby měl nejen požadující znalosti, ale také, aby byl tomu dítěti sympatický. Když mu bude sympatický, tak se bude cítit dobře a nebude se bát zeptat se ho na nějakou věc znovu.

Uklízení dětského pokoje

Každé dítě si rádo hraje a pak své hračky pohází po dětském pokoji, jenomže pak už si je neuklidí. Co pak?

Máme dětský pokoj uklízet my jako rodiče?

Samozřejmě, že malé dítě si samo neuvědomí, že má po sobě uklízet a pokud není dostatečně velké a silné, tak si samo všechny své věci neuklidí. Takže bychom mu jako rodiče měli pomoct. Ano pomoct, protože není dobré, abychom vše dělali za něj, protože pak nebude mít zažité uklízecí návyky. Tak bychom to měli dělat s ním, říct mu, jak to má dělat, kam má jakou hračku uložit a podobně.

Nevydržím to a uklidím jeho binec

Je mnoho matek, které se do uklízení pokoje svého dítěte pouštějí, i když už je dost staré na to, aby si uklidilo samo, jen proto, že je nepořádné a maminka se už nemůže koukat na to, jaký má v pokoji binec. Samozřejmě, že je to na jednu stranu dobré, protože dítě vidí, jak to vypadá, když je tam pěkně čisto, ale nesmí to dělat matka pořád, aby si na to nezvyklo – to by pak svou matku jen zneužívali a nechali si uklízet pořád. A proto je někdy lepší zatnout zuby a nechat ho chvíli v tom binci, aby si uvědomilo, že to tak nejde.

Zkoušela jsem všechno, ale stále nechce uklízet, co mám dělat?

Je pravdou, že mnoho dětí dá přednost žít v tom binci, než aby si sami uklidily svůj pokoj. Pak by mělo být nějak motivováno (třeba návštěvou, protože návštěvu nesmí pustit do takové bince), anebo mu dát trest, když si neumí uklízet. Také je účinné donutit ho tak, že všechny jeho neuklizené věci hodíme na postel a tak mu nezbude nic jiného, než si uklidit, protože jinak nebude mít kde spát.

Samozřejmě jsou i rodiče, kteří mají svůj osvědčený postup, jak své dítě donutit udělat pořádek.

Nejznámější vánoční tradice

Jak můžeme znát z různých filmů, tak se na Vánoce dělají jisté tradice, které dodávají tu váhu a krásu Vánoc, když jsou všichni pospolu a snaží se udělat něco výjimečného. A jsou lidé, kteří dodržují některé z tradic i dnes.

Kapří šupinka

Ti z vás, kteří mají na štědrovečerní tabuli kapra a sami ho doma zbavují šupin, určitě znají tradici, kdy se dává kapří šupina do peněženky, aby člověk měl více peněz.

Krájení jablka

Asi nejznámější tradice. Vezmete si každý jablíčko a nůž. A to jablíčko rozkrájíte (přesně naopak než byste si to krájeli na jídlo.) Uvnitř se ukáže hvězdička z pecek. Pokud je hvězdička krásná, tak se říká, že budete mít dlouhý život, protože budete zdraví.

Házení papuče

Je to tradice zejména pro dívky. Stoupne si na nějakou delší chodbu anebo do delší místnosti. Sundá si svoji papuči, stoupne si na začátek chodby a směrem ke dveřím. Potom se otočí ke dveřím zády, vezme svou papuči a hodí ji přes rameno. Podle toho jak dopadne, se rozhodne, zda bude další rok doma nebo, jestli pojede do světa. Když je papuče otočená patou blíže ke dveřím, tak to znamená, že dívka zůstane doma, a když je papuče otočená patou od dveří, blíže k dívce, tak to znamená, že pojede do světa.

Pouštění lodiček

U dětí velmi oblíbená tradice, kdy si vezmete škopek nebo nějakou větší mísu s vodou. Oloupete vlašské ořechy a z jejich slupky si uděláte lodičku. A to tak, že si koupíte ty malé narozeninové svíčky (co se dávají do dortů) ty voskem připevníte ke skořápce od ořechu. Potom je zapálíte a položíte na vodu. A říká se, že komu vydrží svíčka nejdéle hořet, že bude nejdéle na tomto světě.

Lití olova

V dnešní době už téměř neznámá tradice, a pokud ji někdo zná, tak zejména z filmu Pelíšky. A jedním důvodem je to, že olovo jen tak neseženete a pak ho doma roztavovat je taky oříšek, ale dělávalo se to. To se olovo roztavilo a jako kapalné se lilo do mísy se studenou vodou a vytvořilo to nějaký tvar, který by měl být symbolem vašeho života. V dnešní době se kupuje krabička přímo s vybavením na lití olova, nebo se olovo nahrazuje voskem, kdy necháte roztopit celou čajovou svíčku a pak tekutý vosk nalijete do studené vody a také vám to udělá jistý tvar.

Značkové oblečení

Vyplatí se utrácet peníze za značkové oblečení anebo je lepší jít k čínské menšině, kde pořídíme oblečení za poloviční cenu? Takovou otázku si pokládá mnoho z nás.

Značkové oblečení pro děti

Pokud jde o běžné oblečení, dá se říct, že je to zbytečné vyhazování peněz. Děti nemyslí na to, že musí neustále dávat pozor, aby se náhodou někde nezašpinily či se o něco nechytly, aby se ty nové kalhoty neroztrhly a podobně. Prostě takovému dítěti je to jedno a je schopné kalhoty nebo jiný kus oblečení, bez výčitek úplně zničit. Pokud máte rozumné dítě a potrpíte si na tom, aby chodilo ve značkovém, je to samozřejmě vaše věc. Každopádně to mnoho záleží i na financích.

Mnoho maminek to řeší tak, že dítěti ven na zahradu nebo na doma koupí levné oblečení, u kterého nás nebude tolik bolet, když ho dítko zničí. A pak mu koupí značkové oblečení, které může nosit je na návštěvy či nějaké slavnostní události, ať už to je významné jubileum některého člena rodiny nebo známých, či třeba blížící se Vánoce a podobně.

Nakupování značkového oblečení pro sebe

Dospělý člověk už má rozum a ví, že si své oblečení má opatrovat. A tak si dopřeje i značkové oblečení. Ale mnoho takových oblečení si nechávají zaplatit pouze za nášivku té značky, protože kvalitou je srovnatelná s levným oblečením.

Nejednou se stalo, že jste při žehlení zjistili, že vaše nové značkové tričko má buď šikmo sešitou látku, což určitě není záměrně, obzvlášť když je jen na jedné straně, anebo z něj po prvním vyprání lezou uvolněné nitky.

Pak je takové tričko lepší koupit u čínské menšiny, protože nebudete mít výčitky svědomí, že vyhodíte mnoho peněz za stejnou úroveň. A kolikrát dokonce objevíte téměř shodné tričko. Každopádně se značkové oblečení vyplatí koupit, jestli nejde jen o značku, ale i o kvalitu. Když na tom oblečení uvidíme, že jeho materiál odpovídá ceně, tak pak už nás tolik nebolí dát nějaké peníze navíc.

Každopádně bychom měli nosit zejména to, co se nám libí a v čem se cítíme pohodlně a neohlížet se, zda je to značkové. Protože vždy je lepší mít pohodlné neznačkové, než se dusit v sice značkovém oblečení, ale za to nepohodlném. I když jsou i takové ženy, které dají přednost značce před pohodlností, ale to už je každého věc.

Jak vybrat ideální matraci do dětské postele

Nákup dětské postýlky a jejího vybavení čeká každého nastávajícího rodiče. U postýlky i matrace musíte hledět především na maximální bezpečí miminka, na tom se prostě nevyplácí šetřit. V nevhodné postýlce se malé dítě může poranit, na špatné matraci zase nebude dobře spát. Jakou matraci tedy zvolit?

Vybírejte z matrací určených pro děti

Základním pravidlem je, že dítě by mělo mít svou vlastní matraci. I když s dítětem spíte v jedné posteli, nenechávejte ho ležet na vaší matraci. Může pro něj být příliš měkká nebo tvrdá. Už vůbec by pak nemělo spát uprostřed manželské postele, na které jsou dvě oddělené matrace, přechod mezi matracemi ho bude tlačit.

Do dětských postýlek vybírejte matrace, které výrobci navrhli přímo pro děti. Ty jsou totiž přizpůsobeny váze i velikosti dětí. Obvykle kombinují několik materiálů, jako je molitan, kokosové vlákno nebo speciální pěna Flexifoam®.

Jediným materiálem, který pro děti není vhodný, je paměťová pěna. Malé děti na ní mohou mít problém s otočením, ale i se správným růstem a vývojem páteře.

Pro vaše nejmenší je určena například matrace Amálka. Má snímatelný a pratelný potah s různými motivy, je prodyšná a antialergenní.

Podobné vlastnosti má i matrace Mimi. Ta má navíc uprostřed vrstvu z kokosového vlákna, které kromě prodyšnosti zajišťuje i dostatečnou pevnost.

Volba vhodné matrace neprospěje jen vašemu miminku, ale i vám. Každý rodič si prožije několik bezesných nocí, kdy dítě celou noc propláče, i když je nakrmené. Málokoho napadne, že příčinou může být nepohodlné spaní.

Když děti povyrostou

Z dětské postýlky s ohrádkou se děti obvykle stěhují kolem druhého roku věku. Rozhodnutí o tom, kde bude dítě spát, však nechte raději na něm. Nemá cenu ho k přesunům do větší postele nutit.

Některé děti chtějí třeba až do pěti let spát v posteli s rodiči. To sice prospívá vztahu s rodiči, ale časem může být i manželská postel pro tři lidi příliš malá. Jiné děti se už ve třech letech nemůžou dočkat, až budou mít vlastní velkou postel.

I pro větší děti existují speciálně navržené matrace. Matrace Foxík z bio líné pěny je například ideální pro malé kluky i slečny. Nyní můžete koupit hned dvě v akci 1+1 zdarma.

Jakou matraci vybrat pro teenagery?

Protože děti neustále rostou, měli byste jim pořizovat nábytek, jehož velikost lze variabilně měnit. Matraci bohužel nelze nijak prodloužit, proto je nutné po nějaké době koupit novou. Matrace Xena Trio jsou k dostání s potahy v různých motivech. Vaše děti tedy jednak budou zdravě spát, ale mohou mít matraci i jako stylový doplněk v pokoji.

Teenagerská matrace už vašemu dítěti vydrží až do dospělosti. Pak už starost o zdravý spánek nechte na něm.