Bobeček.cz

Čistota záchodové mísy

Záchodová mísa je jistě objekt, který nepatří do běžné konverzace, dokonce se o něm někteří baví neradi. Čas od času se však může stát v každé domácnosti, že se záchodová mísa zanese, a vypadá pak odpudivě a zapáchá. Je to nepříjemné zejména, přijde-li k Vám návštěva, ale zrovna tak vadí takový stav záchodové mísy v případě, jsou-li v domácnosti malé děti, především batolata, která ráda vše zkoumají, osahávají, a hlavně, strkají do pusy.

Jednorázové vyčištění

Záchod lze vyčistit různými způsoby. Od použití drastických chemikálií, přes štětky, až po prostředky běžně dostupné v každé domácnosti. Každý je ovšem zvyklý na něco jiného, a tak je běžné, že někdo chemikálii nepoužije ani v nejhorším případě, ale drží se tzv. babských rad. Jiní zase naopak tyto babské rady odsuzují a v životě by je ani nevyzkoušely. Obvykle jsou však v domácnosti využívány chemické čisticí prostředky, jako jsou Duck, Bref, Larrin, Domestos a asi všem známé Savo. Je však nutno pamatovat, že po nanesení čisticího prostředku, je třeba dbát bezpečnosti malých dětí.

Dlouhodobá ochrana

Abyste nemuseli záchodovou mísu čistit třeba každý týden jednorázovým nanášením čisticího prostředku, je dobré, umístit do záchodové mísy tzv. „WC blok“, který pročistí Váš záchod při každém spláchnutí a zároveň jej zbaví zápachu. K předním a nejefektivnějším výrobcům patří již výše zmiňovaný Bref, Domestos a Duck. Není však vhodné kupovat tyto WC bloky nekvalitní, a to zejména na vietnamských tržnicích. Je lepší, koupit si je raději v běžných super a hypermarketech a drogeriích.

Školky pro děti psychicky nemocných lidí

Každý nemocný člověk chce mít stejné podmínky jako člověk zdravý, i když to není vždy tak snadné. K čemu jsou speciální školky pro děti psychicky nemocných lidí? Žádnému dítěti neprospívá, když ho odeberou od svého rodiče. A tyto školky umožňují setkává se dítěte se svým rodič, i když je psychický nemocný.

Psychicky nemocný rodič, bát se?

Je to určitě první otázka, která lidi napadne, když je rodič psychicky nemocný. Možná by dítěti mohl ublížit, aniž by si to třeba uvědomoval a proto může být takové setkání nebezpečné. Je to určeno pro rodiče, kteří jsou hospitalizování, takže berou léky nebo jsou nějakým jiným způsobem přivedení do normálního stavu. A další věc je, že to bývá za přísné kontroly lékařů.

Má taková to školka nevýhody?

Není to úplně klasická školka, protože děti kolem sebe mají rodiče nějakým způsobem jiné, než děti naprosto zdravých lidí. Ale naopak tyto děti neví, že to má někdo jinak. Na jednu stranu je to smutné, ale na tu druhou je dobré, protože se jim nikdo nevysmívá a oni se nemusejí za své rodiče stydět, protože jsou všechny na tom stejně.

Je to přínosné i pro ty nemocné rodiče?

Je pravdou, že velmi záleží na tom, jakou psychickou nemocí daný člověk trpí. Zároveň to nemocnému člověku může pomoct, protože má motivaci, proč se co nejdříve uzdravit. A další věcí je, že když mu lékaři nezakazují styk s dítětem, tak se bude cítit lépe, protože se k němu nebude přistupovat jako k nemocnému.

Jak na tyto děti bude pohlížet společnost?

Naše společnost na všechno, co není podle řádů, pohlíží přes prsty, ale musíme si uvědomovat, že to dítě nemůže za to, že jeho rodič je zavřený v ústavu. A přestože tyto děti potřebují trochu více péče, aby se smířilo s tím, že maminka nebo tatínek je někde jinde, tak je to úplně normální dítě. Mnoho lidí si myslí, že když tou nemocí trpí jeho rodič, tak jí nutně musí mít i samo dítě. Takové nemoci nejsou jako chřipka, nelze se přenést kontaktem.

Adopce dítěte aneb Praví rodiče

Jsou lidé, kteří mít děti nemohou či z jiného důvodů se rozhodnou, že si dítě pořídí díky adopci. S plynoucím časem musí rodiče adoptovaného dítka řešit otázku, jestli mu budou tajit, že je adoptované, nebo mu to řenou.

Je dobré, aby dítě vědělo, že je adoptované?

Každý rodič by byl radši, kdyby si dítě myslelo, že je jeho. Také záleží na tom, jak si to daní rodiče připouštějí a kdo všechno o tom bude vědět. Může nastat situace, kdy si lidé adoptují dítě a ono nikdy nepřijde na to, že bylo adoptováno. (I když takové situace bývají výjimečně, ale i to se stává.) Ale také jsou situace, kdy to dítěti nejde zatajit – jednoduše, když je dostatečně staré na to, aby si uvědomilo, že bude žít s jinými rodiči. A na druhou stranu, je to dobré říct svému dítěti, než aby se to později dozvědělo od někoho z okolí.

Upovídané děti a okolí

Mnohdy také záleží, od koho se to dítě dozvi. Často to může být od dětí ze školy (když se nějaký rodič doma prořekl), a to se ho jistě velmi dotkne. Už jen proto, že se to jeho spolužák dozví dříve, než ono samotné. A tak často v afektu udělá hrozné hlouposti, má chuť odejít pryč, protože mu rodiče lhali a podobně.

Pak je situace, kdy se tuto informaci dozví od někoho, kdo je mu blízký a ví, že by to nikomu jinému neprozradil. Je zřejmé, že i tak se ho to dotkne, ale smíří se s tím lépe, protože tohoto člověka bude mít jako oporu. Každopádně si pak s dítětem musíte sednout a popovídat si a vysvětlit mu, proč to tak je. Ono samo bude chtít o svých pravých rodičích vědět co nejvíce a dokonce může chtít setkat se s nimi.

Co když se chce setkat se svými pravými rodiči?

Rozhodně bychom to dítěti neměli zakazovat. Když mu to zakážeme, udělá to samo na truc. Ale na druhou stranu je jasné, že z toho setkání byste vy jako rodič byli nervózní, protože budete mít strach, aby pravý rodič nějak vaše dítě neovlivnil či nechtěl jej zpátky. Samo dítě z toho bude taky velmi nervózní, protože biologický rodič měl nějaký důvod, proč ho dát pryč. Ale pokud se předem s tím rodičem domluvíte, tak to vždycky nějak jde udělat.

I když může nastat situace, že se třeba rodič nechce setkat se svým dítětem – což bude dítě chvíli trápit, ale zase bude o to raději, že má svou „náhradní“ rodinu. Anebo, že se se svým dítětem nebude moct setkat , protože je třeba ve vězení či nějakém ústavu pro psychicky nemocné a podobně.

Placenta ve znamení poporodní svačinky

Jde pouze o novodobý trend nebo má placenta opravdu mystické účinky? V Americe je to oblíbený trend, který podstupují celebrity. Pro některé to může být zázrak, pro jiné hraničení s kanibalismem. Kde se tady vůbec placentophagie, jak se tedy nazývá pojídání placenty, vůbec vzalo?

Historie

Už staří Egypťané věřili, že placenta je dvojčetem narozeného dítěte, proto ji pohřbívali s plnohodnotným obřadem. Do hrobu také zakopávali náčiní, které mělo symbolizovat povolání, jež by dítě v budoucnu vykonávalo. Číňané už od roku 1500 věří, že má placenta blahodárné účinky na matku dítěte a pojídají ji na mnoho způsobů. Proto v Číně funguje černý trh s placentami. Jaká je pravda?

Účinky

To bohužel nikdo neví. Žádné podrobné výzkumy, jak placenta člověku prospívá, ale nejsou. Placenta prý obsahuje mnoho vitamínů, kmenové buňky a růstové faktory, látky, které doplňují železo, zvyšují produkci mléka, nebo také zabraňují poporodním depresím. Obsahuje hormon, který je zodpovědný za snížení stresu a maminky se díky němu cítí šťastně. Jde ale pouze o vsugerované pocity?

Recepty

Jak se ale vůbec jí? Někteří si z ní udělají koktejl, lékaři ale nedoporučují konzumovat placentu neuvařenou, přece jenom jde o lidskou tkáň, která by mohla být zdrojem infekce. Internet je plný i dalších receptů, například lasagne, pizza či placentová polévka. Tvrdí, že nemá žádnou chuť ani zápach. Jiní si jí nechají usušit a udělat z ní tobolky, to už je ale práce specialistů. Produkt se dostane k mamince většinou 2 dny po porodu. Tak, či onak, vždy musí být zpracována čerstvá, nejlépe do 24 hodin a uchovaná v chladu.

Placentový koktejl

Placentový koktejl si můžete vyrobit dle libosti. Důležité je mít 3-4 kousků čerstvé placenty (zbytek můžete použít například do kapslí), 2 ½ šálku jahod, ½ šálku jahodové šťávy, jednu broskev vypeckovanou, 1 šálek bílého jogurtu do 2% tuku, nebo 1 šálek jahodového jogurtu do 2% tuku (pokud nemáte k dispozici jahodou šťávu), nakonec přidáme šálek ledu. Vše rozmixujeme a vypijeme.

Jak to funguje u nás

V českých porodnicích vám ji asi těžko vydají, jelikož patří do biologického odpadu.

Zvířata vs. lidi

Někteří to hájí tím, že u savců je to běžným zvykem. Zde má však pojídání placenty jiný smysl, a to ochranářský. Chtějí tím ochránit mláďata před predátory. Dalším důvodem je, že se dlouho nevydají na lov, tak je to pro ně jediným možným nejrychlejším zdrojem energie.

Měli bychom si uvědomit, že placenta je vlastně lidské maso, je součástí naší dělohy, a když se nad tím zamyslíme, je to i kousek našeho dítěte. Teď už je jen na vás, jak si to přeberete. Pokud přemýšlíte nad tím, zda to udělat, určitě se nejdříve poraďte s odborníkem a k porodu si přizvěte porodní bábu.

Zákaz styku s dítětem, odebrání dítěte… nově by se mělo každé tři roky prověřovat

Jsou lidé, kteří vědí, jak to u soudu vypadá jen díky některým televizním programům, ale jsou i takoví, kteří si soudem samotní prošli. A jak jistě víte, soudní spory se táhnou velmi dlouhou dobu a je kolem toho mnoho papírování.

Příchod nového návrhu

Nyní přišel návrh, že některé případy – jako je například odebrání dítěte, zákaz styku s dítětem nebo zbavení svéprávností a podobně – se budou každé tři roky znovu otevírat a prověřovat a soud musí opět rozhodnout. Je to dobrý nápad?

Jaké to má výhody?

Jednou z výhod je, že pokud se člověk nějak napraví, nebo když je psychicky nemocen a nechá se léčit a pak z toho vyjde jako normální člověk, může zpátky nabýt svého práva a to třeba právě styk s dítětem či dokonce jeho výchovu. A přece jenom je to jistá motivace, aby takoví to lidé něco se sebou dělali.

Jaké to má nevýhody?

Nevýhodou takovéhoto znovu prověřování je, že tím soud zabere mnoho času a mnoho papírování. Někdy by musel otevírat znovu i případ, u kterého by si byl jist, že jen své rozhodnutí potvrdí, takže se teoreticky dá říci, že by soudce někdy plýtval čas nad zbytečným případem, než aby se třeba věnoval důležitějším věcem. Zveličeně, aby nám po cestách nepobíhali vrazi, jen protože soudci na ně nemají čas, protože musí prověřovat staré případy.

Varianta, jak to udělat

Varianta, která se nabízí, je taková, že by se po třech letech přihlásily dané osoby s tímto problémem, aby je soudce znovu prověřil. Samozřejmě, ani tato varianta není nejlepší řešení. Někteří lidé můžou zapomenout se přihlásit, nebo v případě nemoci nemusí být schopni se sami přihlásit. Pokud, nebo kdyby jim nechtěl někdo pomoci, přišly by o své právo znovuprojednání záležitosti.

Jak tedy s tím naložit?

To je pořádná záhada, protože lidé, kteří se napraví, by měli dostat další šanci. Na druhou stranu bychom neměli tolik zatěžovat soudy. Nejspíše to chce nějakou dobu vyzkoušet a podle toho, jak se to bude zvládat, upraví se další pravidla.

Čistotou ke zdraví… Anebo ne?

Jsou lidé, kteří si s hygienou nedělají veliké starosti a nevadí jim, když žijí v nečistotě a zápachu, ale také mezi sebou najdeme lidi, kteří jsou puntičkáři a doslova si vše několikrát přečistí, aby náhodou nenarazili na nějaké bakterie. Obě dvě varianty jsou extrémy, ale ani jedna není zdravá.

Proč téma mytí rukou?

Protože jsou ruce nejvíce používaná část těla a bez rukou bychom moc činnosti dělat nemohli, ale zároveň je to právě ta část těla, která se nejrychleji a nejvíce ušpiní. A je mnoho spekulací kolem toho, jak máme o své ruce pečovat. Je lepší sprchování než koupání ve vaně.

Jak si máme ruce mýt

Jako děti nás to doma učili rodiče a později to bylo vyvěšeno nad každým umyvadlem ve škole a teď se s tím dokonce můžeme setkat i nad umyvadlem v práci – Leták, na kterém je dopodrobna nakresleno, že nejprve musíme ruce smočit, potom si na jednu musíme dát mýdlo a následně jednou rukou třeme o druhou a naopak … a tak dále, co všichni známe.

Hlavní otázkou je, jak často si ruce máme mýt?

Je nezbytné, abychom si ruce myli po toaletě, o tom ani nemusíme uvažovat a automaticky jdeme k umyvadlu. A potom je samozřejmé, že když si je ušpiníme třeba při práci na zahradě či při servisu auta a podobně. A jak učíme své dítka, tak před každým jídlem. Ano či ne? Malé děti sahají na jídlo rukama, těm rozhodně ano. Dospělí a větší dítě jí příborem, takže se do přímého kontaktu s potravou nedostane dříve než v ústech, tak proč si zbytečně mýt ruce?

Proč je zbytečné mytí špatné?

Protože čím častěji ruce myjeme, tak tím více z nich smýváme i nepatrnou vrstvu, kterou jsou naše ruce pokryty, aby se různé bakterie nedostaly dále. Takže když je myjeme často, tak si ubližujeme.

Čím ruce mýt a čím ne?

Samozřejmě mýdlem, ale není mýdlo jako mýdlo. Mýdla na bázi oxidů (hydroxidů) jsou sice účinnější, ale jen právě protože neutralizují naši pokožku, čím daleko lépe způsobují, že opět ta naše ochranná vrstva jde společně se špínou pryč. A kyselá mýdla také ne, protože naše tělo (ač se udává, že je neurální) tak je lehce kyselé a tak bychom to dále neměli přidávat, protože všeho moc škodí.

Takže jsou nejlepší klasická mýdla, bez jakýchkoliv přidaných chemikálií a to už ať jde o tuhá mýdla či tekutá.

Žehlička pro Tomáška, mašinka pro Aničku… můžeme dětem kupovat “opačné“ hračky?

Dokud jsou naše děti maličké a neumí nám říct, co se jim líbí a co by rády měly, kupujeme jim hračky, které “jim patří“. Holčičkám panenky v převážně růžových tónech, ale i trička se srdíčky, kytičkami, sukýnky s koťátky a mašličkami.

Chlapečci nejinak dostanou to, co jim patří. Takže autíčka, volant, kladivo, oblečení s dinosaury, vláčky, kalhoty jako pravý skejťák a nechybí ani klobouček či čepička s lebkami.

Co si však počít, když nám naše ratolest jednoho dne oznámí, že by chtěla něco, co jí podle pohlaví “nepatří“?

Nepochopení starší generace

Mladé maminky většinou neřeší, proč by synovi nekoupily kávovar, žehličku, nebo jiný domácí spotřebič, když si ho jejich synek přeje. Tatínkové už bývají střídmější, ale se spotřebiči se docela rychle srovnají. Horší je to u obou rodičů, pokud chlapeček vysloví přání, že by chtěl panenku, nebo kočárek.

Už vůbec to neberou praprarodiče. “No co bys s tím dělal?“, spráskne ruce ve výšce ramen pradědeček, když mu pravnuk ještě trochu žvatlavou hantýrkou oznamuje, že by si přál kočárek. Pradědeček pohoršen vraští čelo a kroutí hlavou…

Proč ale máme předsudky, proč by děti neměly mít hračky, nebo nářadí, pomůcky, které jinak mívají většinou holky/kluci?

Holčička s kolečky

Často se také nestane, že potkáte tříletou holčičku, jak si směle vykračuje na procházku s kolečky. Veze si v nich plyšového pejska a jde se s ním pohrát na hřiště. Tatínek se ale pyšní, je hrdý, jak má všestrannou dcerušku a jak se potatila.

Zahoďte předsudky

S kámošema — Autor obrázku: Honza Soukup

Je úplně jedno, jestli máte holčičku, nebo chlapečka. Je přece dobré, že má zájem hrát se i s hračkami opačného pohlaví. Pokud mu/jí to vydrží až do dospělosti, partner bude náležitě rád, jak výborného člověka potkal, který mu pomůže s jeho prací a umí i tu svou.

Ve školce se stejně děti hrají se vším. Kluci vozí panenky, pomáhají je holkám koupat, česat, všichni společně vaří, uklízí, žehlí, holky se hrají s vláčky, oblékají si karnevalové kostýmy všech zvířátek i povolání navzájem a nikdo neřeší, jestli mají to „správné“.

To, s jakou hračkou se dítě hraje, nic neznamená. Nic se sexualitou, jak mnoho rodičů, prarodičů a praprarodičů dumá. Možná předurčuje kluka k pečovatelství, když se rád stará o panenku, nebo holčičku k zálibě o biologii, když kuchá na zahradě šneka.

Všestrannost našich dětí je v podstatě pro ně samotné přínosem. Čím víc si toho dítě vyzkouší, tím víc ví a tím větší škálu poznatků získá.

Proč mladé dívky chodí na potrat ?

Pro lékaře je to lehký zákrok, pro některé maminky jediné řešení a pro někoho zabití člověka. Co dovádí maminky k tomu, aby šly na potrat?

První z důvodů může být zdravotní stav. Ať už při porodu hrozí nebezpečí mamince či samotnému plodu, tak lékaři v takové situaci radí, aby maminky šly na potrat. A to zejména pokud už doma dítě mají anebo, kdyby se dítě mělo narodit postižené.

Dalším důvodem a to bývá tím častějším je, že dívka otěhotní velmi mladá a z jistých důvodů si dítě nemůže nechat.

Jsem mladá a otěhotněla jsem

Mladá dívka, která nemá dodělanou ani střední školu a to plánuje vystudovat ještě vysokou školu, otěhotní. Třebaže je to chlapec, kterého miluje a on miluje ji a staví se k tomu zodpovědně. Řeší první věc – jak to říct rodičům. Má hodné rodiče, kteří by ji jistě rádi pomohli, ale ti musí do práce, aby ji mohli finančně pomoct. Ona sama musí studovat, takže by s dítětem neměl kdo zůstat.

Když se koukneme na takový modelový příklad, vidíme jisté výhody:

1. Partner – jsou milující se pár a on jí chce a bude podporovat a bude se snažit jí pomoc, protože by také mohla mít partnera, který by to vše nechal na ní a třeba se k ní dokonce nehlásil.

2. Rodiče – pomohou jí jak duševně, tak finančně. Také by mohla mít rodiče, kteří by jí za to odsoudili, pohádali se s ní, že nebyla opatrná a podobně a mohlo by to dojít do takového extrému, že ji dokonce vyhodí z domova.

Jak tedy zareagovat?

Mnoho dívek to nemá doma tak, jako je v tomto modelu a třeba mají ty dvě výhody právě naopak a tak jako jediné východisko vidí potrat. Samozřejmě, že je to pro ně pohodlnější. Ale zase na druhou stranu pokud se dostanou „až na dno,“ tak není divu. Mohou reagovat třeba v afektu a později toho litují. Anebo berou to, že jsou ještě mladé, chtějí si užívat života či dávají prioritu škole. Nebo jí prostě rodič či partner donutí jít na potrat. Je velmi mnoho myšlenek, které takové dívce poletují v hlavě.

Druhou variantou je, že si to dítě nechá, ale později má stejně problémy, aby vše zkombinovala, tak aby to klapalo jako v normální rodině. A přestože má podporu všude kolem sebe – rodiče, partnera, škola jí nastolí samostatný učební plán … tak to dítě může skončit u jiných rodičů či v dětském domově.

Proč jsou tyto dívky odsuzovány?

Mnoho lidí si myslí, že když už se chtěla pouštět do soulože, měla počítat se všemi věcmi, ke kterým může dojít, a to teda těhotenství a být proto opatrná, aby se do takové situace nedostala. A pak, když si to dítě nechá vzít, tak lidé se na to dívají, jako by zabíjela nevinného člověka a pak už se na ni všichni dívají přes prsty. Jako by byla méněcenná, jen protože si nechala vzít své dítě.

Samozřejmě jsou k pochopení názory obou stran, ale zároveň každý je svého života strůjce a tak jak si ho zařídí, takový ho má a nikdo by ho za to neměl odsuzovat.

Mateřská dovolená 2014

Mateřská dovolená je spojená s radostnou událostí, kterou je narození dítěte. Nárok na mateřskou dovolenou vzniká těhotné ženě. Žena má nárok na mateřskou dovolenou zejména z důvodu péče o narozené dítě. Spoustu osob, hlavně mužů se domnívá, že mateřská dovolená představuje pro ženy dovolenou a pohodu. Ovšem skutečnost je odlišná.

Mateřská dovolená se nazývá mateřskou dovolenou proto, že žena zůstává doma a pečuje o dítě. Nemůže tedy chodit do zaměstnání a právě z tohoto důvodu vznikl název mateřská dovolená. Ženě péčí o dítě vznikla důležitá osobní překážka v práci, na tuto skutečnost přihlíží i Zákoník práce. Není to tedy tak, že by žena nic nedělala. Naopak péčí o narozené dítě jí vzniká mnohem více starostí, povinností, ale i mnoho radosti.

Hned na úvod je vhodné rozlišovat mezi dvěma pojmy, které se týkají mateřské dovolené. Mnoho lidí totiž zaměňuje mateřskou dovolenou s pojmem rodičovská dovolená. Mezi oběma pojmy je však rozdíl. Mateřská dovolená je pojem, který má velký význam v pracovním právu a znamená omluvené volno v zaměstnání. Rodičovská dovolená znamená finanční náhradu z nemocenského pojištění.

Mateřskou dovolenou přímo upravuje Zákoník práce. Zákoník práce řadí mateřskou dovolenou do skupiny důležitých osobních překážek v práci. Po skončení mateřské dovolené na ni může navázat po žádosti zaměstnankyně rodičovská dovolená. Mateřská dovolená přísluší zaměstnankyni pouze po dobu 28 týdnu. Pokud se narodí dvě a více dětí, doba mateřské dovolené se zvyšuje na 37 týdnů.

Na MD se zpravidla nastupuje šest týdnů před očekávaným dnem porodu. Nejdříve se na mateřskou dovolenou může nastoupit osm týdnů před očekávaným dnem porodu. Nastane-li porod dříve, než určil lékař a zaměstnankyně vyčerpá méně než šest týdnů mateřské dovolené, náleží ji mateřská dovolená od dne jejího nástupu až do uplynutí šesti týdnů. V případě, že zaměstnankyně vyčerpá z jiného důvodu méně, než šest týdnů mateřské dovolené náleží ji mateřská dovolená od dne porodu pouze do uplynutí 22 týdnů.

Žádanku na mateřskou dovolenou vystavuje ženě gynekolog. Zaměstnavatel ženy poté informuje správu sociálního zabezpečení. Na mateřskou dovolenou má nárok žena zaměstnankyně, nebo žena OSVČ, která se účastnila nemocenského pojištění. Tato podmínka má svůj základ v tom, že peněžitá pomoc v mateřství se vyplácí z této dávky. Nárok na peněžitou pomoc v mateřství nevzniká každé ženě, ale jen ženám odvádějícím po určitou dobu nemocenské pojištění.

Nárok na mateřskou dovolenou mají i osoby, které převzaly dítě do péče nahrazující péči rodičů. Rozhodnutí o péči o převzetí dítěte musí vydat příslušný orgán. Mateřská dovolená se tak ženě poskytuje od dne převzetí dítěte po dobu 22 týdnů, nejdéle však do osmého měsíce věku dítěte. Rodičovská dovolená se poté poskytuje od dne převzetí dítěte až do tří let věku dítěte.

Peněžitá pomoc v mateřství se ženám vyplácí od prvního dne nástupu na mateřskou dovolenou. Částka se rovná 60% denního vyměřovacího základu za kalendářní den. O něco lepší situaci při nástupu mateřské dovolené a výpočtu peněžité pomoci v mateřství mají ženy, které byly v důsledku těhotenství převedeny na jinou práci. Dostávají totiž vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství.

Tento příspěvek ženám vyrovnává rozdíl mezi původní a novou mzdou. Příspěvek se ženě vyplácí za všechny kalendářní dny, kdy trvalo převedení na jiný typ práce. A to nejdéle do počátku 6. týdne od dne očekávaného porodu. Za každý kalendářní den, tak ženy dostanou 60% denního vyměřovacího základu.

Rok 2014 nepřinesl nijak významné změny v oblasti mateřské dovolené. Podmínky pro vyplácení zůstávají stejné. Pouze se v oblasti mateřské dovolené 2014 změnily podmínky v redukčních hranicích. Tyto redukční hranice se používají pro výpočet výše mateřského příspěvku. Redukční hranice se od 1. 1. 2014 zvýšily takto:

redukční hranice se zvýšila o 2 Kč z 863 Kč na 865 Kč
redukční hranice se zvýšila o 3 Kč z 1 295 Kč na 1 298 Kč
redukční hranice se zvýšila o 6 Kč z 2 589 Kč na 2 595 Kč

Jinak se pouze vyplácí mateřská dovolená u žen, které neměly placené nemocenské pojištění. Tyto ženy nedostávají mateřskou dovolenou, ale musí si od prvního dne narození dítěte zažádat o rodičovský příspěvek. Nemohou si ani volit výši čerpání rodičovské dovolené. Automaticky jsou zařazeny do čtyřletého čerpání rodičovské dovolené. Což tedy znamená, že do 9. měsíce věku dítěte budou dostávat 7.600 Kč a poté, až do čtyř let věku dítěte 3.800 Kč.

Děti v registrovaném partnerství? ANO či NE?

Další z hlavních a velice důležitých otázek je ta, zda by mohly homosexuální páry vychovávat dítě.

Jaký je na to názor ?

Názory jsou na to toto téma úplně stejné, jako na otázku o registrovaném partnerství samotném. Ale v této otázce doposud převládá názor záporný, protože je to v naši republice zakázáno.

Proč ANO ?

Samozřejmě jsou mezi námi lidé, kterým nevadí, že dítě se dostane do rukou dvěma maminkám či dvěma tatínkům. Zase musíme uznat, že je lepší, když takové dítě vychovávají rodiče, kteří ho mají rádi, i přestože jsou homosexuálové, než aby zůstávalo v dětských domovech nebo jiných zařízení, kde nemají rodiče žádné. Sice nebudou mít ten tradiční model rodiny, kdy je matka, otec a dítě, ale zase na druhou stranu budou určitě šťastnější. A také když si uvědomí, že společně dítě mít nemohou a pak se jim naskytne možnost, jak dítě získat, tak jsou za to rádi a váží si toho dítěte, tak jakoby to bylo jejich vlastní.

Proč NE ?

První co nás napadne je to, že i kdyby tyto páry mohly adoptovat dítě, tak to dítě bude v nevýhodě a jistým způsobem bude trpět. V žádném případě, protože by ho homosexuální pár nějak zanedbával, to vůbec ne, ale jde o to, že by se jim mohly ostatní děti posmívat, protože není zvyklostí, aby dítě mělo dvě maminky či tatínky. A proto to lidé odsuzují, že by nevidělo ten model tradiční rodiny a dokonce někdo tvrdí, že by se potom orientoval homosexuálně také, protože v tom to dítě vyrůstalo, takže by v tom nevidělo nic zvláštního.

Je možné, aby se dítě homosexuální vztah „naučilo“ od rodičů?

Mnoho lidí si to myslí a je pravdou, že dítě by se na to nedívalo jako na něco výjimečného, ale na druhou stranu láska se nedá naučit a dítě to buď cítí, anebo ne, takže vůbec není pravdou, že v tom vyrůstá, tak bude homosexuál. Navíc by se nestýkalo jen a pouze se svými rodiči, ale vidí třeba u sousedů, že jejich chlapeček má rodiče opačného pohlaví či pak ve školce a ve škole, kdy rodiče vyzvedávají děti, tak taky vidí, že jednou si pro dítě přijde tatínek a po druhé to samé dítě vyzvedne maminka a bude mít příbuzné, kteří žijí podle tradičního modelu rodiny a tak podobně, prostě kolem sebe uvidí i homosexuály, ale také i normální rodiny.