Hodně dívek i kluků trpí na akné, mnoho z nich ale zatím nevyzkoušelo žádnou domácí pleťovou masku. Akné není lehké se zbavit, ale existují masky, které si můžeš udělat sama doma a pleti přímo pohádkově pomůžou.
Pokud trpí ale opravdu rozsáhlým akné, pak pleti nepomůže sebelepší maska. Také je potřeba zjistit svůj důvod akné. Pokud není o pleť dostatečně pečováno, pak pleťová maska zabere, pokud je původ akné spíš po hormonové stránce, zkus zajít za dermatoložkou a až poté léčbu doplňovat i maskami.
Důležitým krokem u každé masky je to, aby pleť byla dokonale odlíčená a vyčistěná. Jinak účinky nebudou žádné.
Kvasnice
Rozmělněné droždí smíchej s vodou. Poté nanes na pleť. I když ti to nebude zrovna dvakrát vonět, účinky jsou přímo kouzelné. Droždí tvou pleť vyčistí, má protizánětlivé účinky a zanechá hladkou pleť. Proto se určitě nenech zastrašit vůní a vyzkoušej to.
Okurka proti mastnotě
Nastrouhej salátovou okurku, její šťávu pak smíchej s několika lžícemi bílého jogurtu nebo tvarohu a citronové šťávy. Vše míchej spíše do hustší konzistence. Poté směs nanes na pleť a nech ji zaschnout. Maska pomůže při otocích očí, kruzích pod očima, zbaví pleť přebytečného mazu.
Maska z aspirinu
Maska z aspirinu tvou pleť rozjasní a pomůže i proti akné. Pokud máš ale na obličeji z akné krvavé stroupky, s touto maskou bys měla počkat, než se tvá pleť alespoň trochu uzdraví.
Do skleničky dej 2-3 tablety aspirinu, zalij lžičkou vody a nech prášky rozpustit. Poté smíchej s 1-2 lžičkami medu. Tuto hustou hmotu si pak nanes na obličej. Masku po 15 minutách důkladně smyj vlažnou vodou.
Zjistili Vám závažné onemocnění a bojíte se s tím svěřit Vaší, až doteď šťastné rodině? A hlavně Vašim dětem? Rozhodně to netajte Vašim partnerům! Budete potřebovat spousty psychické a morální podpory do dalšího boje s touto zákeřnou nemocí a jejich pomoc Vám dodá více potřebných sil.
Menším dětem se takováto událost jen velmi těžko vysvětluje, a ještě hůře se jim to chápe. Nejhorší období však bývá při čekání na různé výsledky vyšetření a každé objetí Vašich blízkých s Vámi dokáže zázraky. A to nejen pro Vás nemocné, ale i pro Vaši rodinu, je toto čekání doslova nervy drásající. A je zcela jedno, zda toto čekání s Vámi prožívají Vaše vlastní děti, nebo vy, dospělí, pokud se jedná o onemocnění Vašich vlastních rodičů. Stále jste jejich dětmi, ať jste dospělí, nebo je Vám třeba patnáct let.
Neměly byste své zdravotní komplikace tajit před Vašim okolím, protože strach a obavy z budoucnosti je boj na „dlouhou trať“, při níž je důležitý optimismus a podpora Vašich milovaných.
Každé dítě jen velmi těžko snáší pohled na nemocného rodiče , kterého nade vše miluje a zbožňuje a vědomí toho, že o něho může kdykoliv přijít, je nesnesitelné.
Ani pro Vás však není jednoduché zatěžovat Vaše milované se svým utrpením. Nikdy se však nesmíte vzdávat naděje v lepší časy. Dnešní medicína je již na velmi vysoké úrovni a existuje i mnoho nových léků. Každý den najdou nové řešení, novou metodu, léky…
Někdy Vás Vaši blízcí, hlavně děti, dokáží velmi překvapit svou silou a energií, s jakou Vám dokáží stát po boku v těchto těžkých okamžicích. Podpora ze strany Vašich blízkých je neocenitelná jak pro Vás, tak i pro ně samotné, protože to pomáhá i jim při vyrovnávání se s vzniklou a nepříjemnou situací.
Bolest, strach, obavy a mnoho dalších pocitů bude sice zažívat celá Vaše rodina, ale pokud budete držet pevně pospolu, pak překonáte veškeré nástrahy života!
Dá to práci, odnaučit naše děti našim zlozvykům. (Jiří Žáček)
Pokud se jedná jenom o cucání palečku či okusování nehtů, nemusíme je brát jako tragédií. Horší ale je, pokud naše ratolest tluče hlavou o zeď a nedá se ukonejšit. Jak poznat, že tady končí legrace a začíná zlozvyk?
Podle psychologů je to negativní návyk, které se vytváří v centru návyků. Pokud vydržíme tuto činnost vykonávat 21 dní po sobě aniž bychom jeden den vynechali, pak je to opravdu zlozvyk. Stejně tak dlouho také trvá, abychom se onoho zlozvyku zbavili.
Dítě většinou miluje svůj dudlík, svoje šidítko. Pokud samo o sobě nepřijde na to, že už je na dudlík velké, pak musí zasáhnout rodiče. Ale pozor, naše miminko musí být spokojené, zdravé a nemůže nastat žádná další velká změna, jako je například porod dalšího dítěte, onemocnění nějakého člena rodiny nebo stěhování se.
Pokud je dítěti více než rok a půl, pak už se mu dá všelicos vysvětlit. Nejlepší je podat mu situaci tak, aby se dítě samo dudlíku zbavilo. Například dát dudlíček panence, která plakala a teď už neplače. Nebo svůj prokouslý a lepkavý dudlíček dát do koše a počkat si, až půjde maminka vyhodit koš do popelnice a až ji odvezou popeláři. Pak mu zamávat a jít hezky domů.
Když dudlíček vezmeme dítěti násilím, pak je skoro jisté, že se taková situace neobejde bez breku. Ale uvědomme si, že tříleté dítě, které do školky nastupuje s dudlíčkem působí přinejmenším dost bizarně. Jak se může jednat o samostatného jedince, když je závislý na šidítku?
Paleček
Podobný zlozvyk se objevuje u dětí, kterým rodiče odmítli dát dudlík – a to je cucání palečků při spaní nebo i přes den. Tady je zbavení se zlozvyku o to obtížnější, že je palec pořád při ruce. Tento zlozvyk by neměl trvat déle než do čtyř let věku dítěte, ale čím dříve, tím lépe.
Tady budeme muset být více úporní a neústupní, protože tento přítel se nedá zahodit ani věnovat panence. Musí nastoupit logika – na palečku jsou bacily a je špinavý, přece nechceš být nemocný, že? A co kamarádi, co by řekli, kdyby tě viděli s palečkem v pusince, nikdo z kamarádů už si přece paleček necucá. Budeme muset palec z pusy neustále vytahovat.
Starší děti si zase okusují nehty, ať už z nudy či z nervozity. Pokud si je okusují až do krve, pak to může být indikátorem nějakého vážnějšího problému. Nejprve se dítěti musí vysvětlit, že to není hezké a taky zdravé. Můžeme prsty namáčet do kyselých či hořkých olejíčků, které svou chutí dítěti tento zlozvyk mohou hezky zprotivit.
Hlavou proti zdi
A co když naše dítě jde hlavou proti zdi? Ale ne obrazně, ale doslova. V prvním roce života se tak uklidňuje, když rytmickými pohyby hlavy či těla rozhýbá své tělo. Většinou tento zlozvyk odezní sám od sebe.
Ale pokud se jedná o starší dítě, pak tímto způsobem upozorňuje své rodiče, že se mu něco nelíbí, že má problém, nebo jen získává pozornost, kterou jinak nedostává. Tím pravým důvodem nejčastěji bývá snaha upoutat pozornost rodičů, které se jim jinak příliš nedostává.
Rodiče by pak měli zpozornět a se svým dítětem si hezky povyprávět, copak se mu přihodilo, co ho trápí, kdo ho zlobí a jak mu mohou pomoci. Pokud ani toto nepomůže, pak si zkuste svého potomka nevšímat, musíte mít sice pevné nervy, ale zkuste nepovolit. Je to totiž demonstrace, která pokud nebude opětovaná, tak odezní. Jde o to, aby si dítě získalo pozornost, pokud to nepůjde tímto způsobem, pak od něj ustoupí.
Pozorujete někdy Vaše děti při chůzi? Mohlo by Vás čekat nemilé překvapení. Děti velmi často totiž rády chodí houpavým krokem, což může vést k tomu, že přestanou došlapovat celým chodidlem. Nejenže si tím zničí nejedny boty, ale mohou si způsobit i zdravotní problémy nohou.
Proto je třeba děti při chůzi nenápadně po očku sledovat, zda nepřirozeně nevytáčejí nožky, nebo již zmíněné chození po špičkách. Jejich frajerství totiž může skončit i návštěvou odborného lékaře a pořizováním předražených speciálně upravených zdravotních bot. V několika málo případech se však může jednat o důsledek nějakého závažného onemocnění.
Pokud se setkáte s nějakým dítětem, které trpí tímto zdravotním hendikepem – napadá na nohu nebo nepřirozeně vytáčí při chůzi nohu do strany – pak rozhodně není vhodné se mu posmívat, nebo na něj ukazovat prstem. Děti tyto „ošklivé“ reakce okolí vnímají velmi negativně a ubližuje to jejich již tak dost pochroumanému sebevědomí. Ani Vám samotným by se nelíbilo, kdyby se Vám někdo posmíval veřejně či za zády za něco, co nelze ovlivnit ani to nebylo způsobeno schválně.
Zdravotní komplikace i jejich následky jsou těžko ovlivnitelné a ponižovat někoho takového, je pod lidskou úrovní. Pokud si však úmyslně špatnou chůzí způsobujete zdravotní nepříjemnosti, raději toho okamžitě zanechte! Zničíte si až dosud zdravou oblast Vašeho těla a navíc Vám Vaši rodiče ze srdce poděkují za ušetřené peníze i méně zničených bot.
Snažte se vyvarovat zbytečnému ničení zdraví, jak Vy, rodiče, tak i, Vy děti samotné – případná bolest za frajeřinu rozhodně nestojí!
I když máte doma neposedného raráška, nemusí se jednat o hyperaktivní dítě. O hyperaktivitu se jedná, pokud se přidají další projevy chování. Zatímco čiperné děti se dají dobře ovládat, hyperaktivita má jiná pravidla.
Takové děti střídají velmi rychle činnosti, u ničeho moc dlouho nevydrží,
ani když se jedná o hru. Je brzy unaveno, neboť jejich nervová soustava i
svalstvo se rychle unaví a vyžaduje odpočinek. Proto by mělo dítě i
odpočívat a zklidnit se.
Ale pozor, rodič a pedagog musí umět rozlišovat jeho potřeby od jeho
rozmarů. Pokud se jedná o destruktivní činnosti, jako je trhání knížek, ničení hraček, tak to mu tolerovat nejde.
Hyperaktivita se vyskytuje s dalšími obtížemi psychiky, tento celek příznaků se nazývá lehká mozková dysfunkce.
Mezi další příznaky řadíme:
· výrazně nerovnoměrný vývoj jednotlivých duševních funkcí
· mívá poruchy řeči a vnímání (mluví těžkopádně, mívá potíže s výslovností
složitějších a delších slov)
· také nápadně neúhledné písmo svědčí o ADHD, má potíže v kreslení i ve
čtení
Co má tedy rodič udělat?
Nejlépe je navštívit odborníka v pedagogicko-psychologické poradně. Ten nám řekne, jak dál postupovat.
Příčiny poruch
Ty je potřeba hledat především v nervovém systému dítěte. Jedná se o drobná
poškození, či zvláštnosti v utváření mozkové tkáně vzniklé nejčastěji ještě před narozením dítěte nebo při porodu. Každý rodič si musí uvědomit, že porucha netkví ve výchově či ve školním prostředí. I když je inteligence v pořádku, tak související potíže duševní výkonnost snižují.
Tato otázka trápí hodně maminek batolat, hlavně maminky chlapečků, protože se ví, že chlapečci nemají problém močit nebo kakat do plínek a do slipečků, ale daleko větší problém vidí v tom si sednout na hrneček,chvilku se pohrát a na závěr tam nechat nějaké poselství.
Holčičky jsou disciplinovanější, stačí když je obložíme dostatečným množstvím kvalitní obrázkové literatury, necháme jim mističku s kukuřičnými křupínkami (menším s kukuřičnými křupkami) a víme, že se holčička vynasnaží.
Na chlapečka se musí mazaně
Přidávám několik tipů, které by mohly zabrat:
1. Za každé úspěšné i neúspěšné snažení chlapečka pořádně chvalte, je to malý ješita a má to rád, mohlo by ho to pozitivně motivovat v dalším snažení
2. Za každou úspěšnou misi mu dejte malý pamlsek, bude se těšit na další a bude se o to víc snažit
3. Když nebude pomáhat pamlsek, zeptejte se ho na to, co by si přál, pokud neumí mluvit (což je zvlášť u chlapečků dost možné), ukažte mu na věci, které rád dělá, a řekněte, že je dostane (popřípadě dostane nové, například krásné autíčko, které je ve výkladní skříni), pokud udělá bobeček do hrnečku
4. Někteří chlapečci nechtějí sedět na hrníčku. Zkuste je posadit zrovna na záchod anebo zkusit s nimi jít ven, aby očurali stromeček, že líp poroste. Mohlo by se jim zalíbit, že čurají na kluka a že jsou jako táta. Pak je dobré, aby jim táta ukázal, jak se to dělá.
5. Celá rodina se radujte společně se svým malým, že se mu to podařilo, dává mu to pocit sounáležitosti a potom se víc snaží, aby zase viděl, jak se celá rodina raduje.
6. Když nic nepomáhá, zkuste zanechat svých snah a dejte mu chvilku času, aby se vzpamatoval. Hlavně netlačte na pilu a na malého nekřičte. Když bude mít blok, kakat se nenaučí, bude to zadržovat a pak bude trpět zácpami a pocitem selhání.
Nebojte, než nastoupí do školy, bude určitě bez plenek.
Jste čerstvá maminka a chcete nabraná kila shodit do plavek, vytvarovat si postavu, být se svými dětmi a hlavně být krásná a cítit se skvěle? Existuje cvičení, při kterém nepotřebujete hlídání pro své ratolesti? Ano existuje, jedná se o cvičení s kočárky – tzv. Strollering.
Princip strolleringu
Jedná se o cvičení fitness, které vede profesionální lektorka. Strollering využívá zásady pilates a kardio cvičení. Zlepšíte si kondici, zpevníte tělo a jste na čerstvém vzduchu se svým děťátkem.
Základem strolleringu je dynamická sportovní chůze, nejedná se však o běh, ale o rychlou chůzi, při které se zapojují do pohybu takřka všechny kosti a svaly. Největší důraz se klade na správné dýchání, stejně tak jako u jiných sportovních aktivitách. Stejně tak jako dýcháním je důležité protahováním, na to se nesmí zapomenout.
Zaujala Vás tato metoda cvičení?
Stačí si najít ve svém městě lektorku strolleringu a přihlásit se na hodinu, kde se mimo cvičení můžete sejít se správnou partou, stejně tak jako jsem našla já, scházíme se na cvičení dvakrát týdně a maminek přichází stále víc a víc, za chvíli nám bude park malý.
Kolemjdoucí nám fandí a drží palce, tak máme i takové povzbuzení při výkonu. Po cvičení je nejlepší odměna zákusek nebo kafíčko. Tak maminky neváhejte a zapojte se.
Téměř každý „puberťák“ řeší otázku toho, zda není příliš tlustý a je dostatečně hubený. Bohužel některé děti to příliš hrotí, až to nakonec vede i k onemocnění zažívacího traktu, extrémním dietám, někdy i anorexii či bulimii.
Ani jedna varianta není pro zdraví žádného dítěte dobrá. Proto je třeba s Vašimi dětmi hovořit o jejich váze, jako o jakýcholiv jiných běžných věcech, které pubertální děti trápí. Vždy je ujistěte, že to, jak vypadá není tak důležité, jako to, jak se chováke svému okolí. Většina lidí by se měla řídit heslem, že nezáleží na tom, jak vypadáte, ale na tom, jaké máte srdce.
Pokud děti opravdu nejsou spokojeni se svou vahou, dá se upravit jednoduššími způsoby než zmíněnými extrémními dietami, které stejně většinou nedokáží dosáhnout vytyčené váhy. Diety sice špatné být nemusí, ale rozhodně ne extrémní, nebo to, že se bude dítě dopovat různými chemickými preparáty, které nakonec stejně nepomohou a budou Vás akorát tak stát zbytečné peníze.
Omezit tučná jídla, jíst více vyvážené stravy, složené z častější konzumace ovoce a zeleniny, nebo jíst menší porce jídla. To je jedním z řešením problémů s váhou kohokoliv, kdo se chce zbavit nadbytečných kil. Další možností je častější sportování, jako chození do posilovny, jízda na kole, běhání nebo dokonce dlouhé procházky, které napomohou spalování nadbytečných tukových ložisek.
Mnoho dětí se tímto problémem zaobírají přespříliš a bojí se o tom se svými rodiči promluvit, aby před nimi nevypadaly divně. Není se za co stydět a bát se rodičů také nemusíte. Hlavu Vám rozhodně neutrhnou, spíše naopak. Překvapí Vás porozuměním a pokusí se Vám určitě pomoci.
A pokud se před rodiči stydíte o tomto problému hovořit, zcela jistě se ve Vašem okolí najde jiný člen rodiny, přítel či kamarád, který rád Vaše problémy vyslechne.
Nepouštějte se do rychlého shazování kil, spíše si tím uškodíte, a pak si můžete nést následky až do konce života.
Takže, milé děti, nebojte se přijít za Vašimi rodiči a mluvit s nimi o tom, co Vás trápí a při zbavování se kilogramů, které se Vám nelíbí, postupujte pomalu a s rozvahou. Trocha čekání na docílení požadovaného efektu se Vám rozhodně vyplatí.
Mnoho rodičů musí naučit během dětských let své potomky na určitý návyk rozmanitého jídelníčku. Docela snadno se totiž může stát, že Vaše děťátko bude odmítat jíst určitý druh jídla, a Vy pak budete mít obrovský problém. A to, jak vyřešit, aby daný druh jídla neodmítal a naučil se ho jíst.
Může se sice jednat pouze o dětskou zarputilost a nebo jídlo odmítají jen tak z trucu. Najdou se takové děti, které například v raném věku budou jíst všechny druhy jídla, jako omáčky, maso, polévky či zeleninu a ovoce. Ale jakmile padne určitá věková hranice, začnou pojídat pouze některé části jídel.
Například může v dětství jíst všechny druhy masa včetně uzenin a po určité době pak maso začne odmítat, ale přitom budou i nadále konzumovat uzeniny, jako párky, salámy i sekanou.
Je pochopitelné, pokud má dítě alergickou reakci na určitý druh ovoce nebo zeleniny. Výsledkem je vyrážka nebo co hůře závažnější průběh alergie. V tomto případě je samozřejmostí, že bude daný druh vyřazen z jídelníčků. Pokud ale jde o odmítání jednoho jídla, pak je to spíše tím, že mu buď přestalo již chutnat, nebo mu ho někdo zošklivil.
Je jedno, zda ho zošklivilo pouhé štěbetání kamarádů o tom, jak jim toto dané jídlo nechutná, nebo zda ho baštily několikrát nedlouho po sobě, nebo jste ho jen špatně okořenily. Výsledek bude stejný! Toto jídlo prostě do pusinky nevezmou a ještě k tomu přidají hysterický záchvat, až to nakonec vzdáte a přestanete mu ho nabízet.
Dítě ale nemůže být bez některých součástí složek jídla, které se například nachází pouze v mase, a proto Vám nezbývá nic jiného než – li zjistit, jak to vyřešit. V mateřské školce budou mít jen stěží velké pochopení pro to, aby pouze jednomu dítěti z desítky dalších, vařily jiné jídlo, než jaké papají všichni ostatní.
Tím, že však budete Vašemu potomkovi dané jídlo nutit, bude ho ještě více odmítat a rozčilováním a zákazy asi také ničeho nedosáhnete. Odborníci mohou radit to či ono, ale každý z rodičů musí vyzkoušet několik metod, než to úplně vzdá. Zkoušejte dítěti dané jídlo nabízet v malých porcích se sliby oblíbené dobrůtky, pokud jídlo alespoň ochutná, nebo slibem oblíbené činnosti. Ale ani to nemusí zabrat.
Prostě to musíte zkoušet stále dokola a pokud Vám toto jídlo nebo jídla bude i nadále odmítat, bude lepší zkusit jinou náhradu těchto složek potravin. Dnes již existuje mnoho náhražek masa stejně jako jiných surovin potřebných pro zdravý vývoj dítěte.
Takže pevné nervy a nevzdávejte to, milý rodičové. A Vy, milé děti, neohrnujte nos nad některými jídly, ona Vám pusinka ani bříško neupadne, když alespoň ochutnáte. Maminka i tatínek jistě ocení alespoň Vaši snahu si zobnout.
Čekáte miminko a náhle Vám Váš ošetřující lékař sdělí tu ohromující zprávu? Vaše miminko se nevyvíjí tak, jak by mělo. Vyskytl se nějaký důvod, díky němuž se vývoj Vašeho miminka otočil jiným směrem, než by měl? Pak rozhodně nehažte flintu do žita, protože tím se přece nemusí nic měnit. Pořád je to Vaše miminko, i když se narodí s určitým postižením nebo vývojovou vadou.
Budete ho milovat stejně, jako jste ho milovaly doposud, akorát s tím vyvstane spousta péče a lásky navíc. Mnozí rodiče si v okamžiku ortelu od lékaře myslí, že se jim právě zhroutil svět a vše skončilo. Raději se rozhodnou těhotenství ukončit, než – li snášet problémy okolo péče postiženého děťátka.
Myslí si, že nemají dostatek síly a odhodlání o takovéto dítě pečovat. Ale právě výraz „takovéto dítě“, není správným vyjádřením skutečnosti. Mezi dětmi žádný rozdíl přeci neexistuje! Pořád je to dítě a je úplně jedno, jestli je zdravé nebo nemocné.
A právě děti Vám dokáží toto i říci do očí. A zdravé dítě v rodině, kde se následně narodí postižené dítě, dokáže celé své okolí velmi překvapit. Bude se snažit rodině pomoci s péčí a předvede všem, jak chránit nemocného bratříčka nebo sestřičku, před nepochopitelnými nelidy i před celým světem.
Někdy se sice mohou zdravé děti cítit odstrčené, protože veškerá Vaše péče bude přednostně věnována nemocnému sourozenci, ale i když budete unavení, vždy si dokážete najít chviličku na všechny ostatní členy rodiny.
Někteří rodiče, kteří po pečlivém rozvážení situace rozhodnou, že péči o postižené dítě přenechají ústavní péči, neznamená ani v tomto případě, že máte o to míň své dítě rádi. Milujete ho pořád stejně, akorát je jeho péče nad Vaše síly, nebo dítě potřebuje speciální péči lékařů či asistenční pomoc.
Není to žádná ostuda, pokud se k takovémuto kroku rozhodnete. Protože ne všichni dokáží být natolik silní, aby veškeré strasti kolem 24hodinové péče, zvládly bez psychického zhroucení.
Je mnoho druhů postižení a nemocí, které ho ovlivňují, stejně jako stupně postižení. Některé jsou lehčího rázu a některé těžšího. Ale žádné z těchto postižení nelze zlehčovat, protože pro žádného rodiče to není jednoduché a uzpůsobit běh života malému dítěti s vývojovou vadou není nic snadného.
Postižení není takové nebo makové, stále se jedná o lidskou bytost, která patří do Vašeho života i do života všech ostatních lidí na celém světě. Buďte tolerantní vůči těmto lidem a hlavně dětem, protože každé příkoří na nich spáchané, o to hůře snášejí. Nemylte se, dokáží to vnímat velmi dobře, jen dělají, že jim to nevadí, aby nedaly najevo, jak jim i pouhá slova dokázala ublížit.
Všichni jsme si rovni a postižené děti, nejsou žádné zrůdy, ale dětské citlivé dušičky, která mají své sny a přání!!!
