Vaření a děti

Problémem téměř každého rodiče a obzvláště maminek, které jsou se svými potomky doma celý den, je zvládnutí úklidu, zabavení dětí a zároveň uvaření chutného jídla pro sebe i dalších členů rodiny.

Rozhodně si vše pečlivě rozvrhněte, jinak budete odbíhat od jedné věci ke druhé. Nejlepším a nejúčinnějším řešením je, uklidit hlavní a největší nepořádek a pak se vrhnout do vaření. Pokud máte dostatečně velké dítko, které je ochotno Vám pomoci, tak ho v každém případě zapojte do příprav, samotného vaření i následného úklidu.

Nechejte ho například připravit nádobí, které budete potřebovat k vaření, vyndat hrnce ze skříňky, prkénko na krájení, vařečku či lžičky. Ať Vám na pracovní kuchyňskou desku připraví i suroviny, jako cibuli, olej či sůl.

Při samotném vaření je nechejte podávat jednotlivé ingredience či je dokonce nechat do hrnce, plechu či misky přisypávat koření, a pod Vaším bedlivým dohledem je nechat i zamíchat pokrmem. Každé malé i větší dítě je rádo středem pozornosti a chce se cítit důleži tě, že ono bylo tím, kdo se zúčastnil přípravy jídla pro ostatní členy rodiny. A co hlavně, mnohem více mu dané jídlo chutná, a není k němu tak odmítavé, jako když se na jeho přípravě nepodílí.

Může se pak o své zážitky z vaření a pomáhání mamince pochlubit mladším sourozencům, tatínkovi či prarodičům. Nezapomeňte Vašeho potomka srdečně pochválit a ptát se ho při průběžném ochutnávání, zda je pokrm dostatečně ochucen a zda nepotřebuje dokořenit. Uvidí tak, že jeho pomoc a zájem, je dostatečně vnímán a oceňován.

Pokud dítě nezapojíte, může se cítit odstrčené a zcela jistě Vám předvede svou nespokojenost. Mezi přípravou jídla lze Vašeho potomka zapojit i do dalších domácích povinností. Nechejte ho nebo ji odnést odpadky vzniklé v souvislosti s vařením do odpadkového koše nebo zaklizení již nepotřebných surovin na místo, kde je máte obvykle uskladněny.

Napusťte si vodu do dřezu, přilijte jar a smyjte Vy osobně nádobí, které je pro dítě nebezpečné. Ostré nože, velké hrnce, vidličky, skleněné skleničky či misky, a další podobné kousky nádobí. Poté napusťte čistou várku vody na mytí, ale podstatně v menším množství, protože jinak budete mít rozhodně vodu všude. V tomto okamžiku přisuňte dítěti židli ke dřezu a nechejte dítě domýt zbytek nádobí, jako plastové misky, malé talířky a lžičky. Každé dítě bude radostí bez sebe, protože přímo milují cachtání ve vodě a zároveň, že Vám může pomoci.

Takže, milé maminky, zapojte rozhodně Vaše děti do příprav, úklidu i vaření. Bude jim více chutnat a budou šťastni z pomoci, kterou ony samy poskytnou. A Vy budete mít o pár úkonů méně a jistotu, že máte dítě pod dohledem a nebude mít čas na zlobení.

Sourozenecká rivalita

Ti z Vás, kteří máte starší či mladší sourozence, jste zcela jistě zažili vzájemnou rivalitu. Ve většině rodin se jedná o běžné soupeření, kdo z Vás bude mít lepší známky, kluky nebo náklonnost rodičů, ale pozor, obyčejné dětské soupeření může přerůst i do „vražedné“ nenávisti.

Běžné sourozenecké rozepře a prudké hádky o hračky a později třeba i kluky, většinou rodiče vyřeší výchovným pohlavkem, přísným trestem, zákazem oblíbených činností či domácím vězením.

Šťouchance do žeber, škrábání, tahání za vlasy, nadávky a podobné projevy nesouhlasů mezi bratry, sestrami či kombinací obojího, je velmi častým jevem, a téměř každý to zažil. Zároveň ale každý dobře ví, že po každé hádce, nedorozumění či hádce, přichází na řadu usmíření a nalezení určitého kompromisu, s nímž budou všichni spokojeni, alespoň na nějakou dobu, než – li skončí „klid zbraní“ a najde se nový důvod, proč se trochu mezi sebou opět pošťouchnout.

Ale pokud by se jednalo o něco důležitého, každý sourozenec bude stát po Vašem boku a bude se Vás snažit chránit a pomáhat.

Mnoho sourozenců spolu dokáže vycházet v dobrém a drobné rozmíšky a neshody vyřeší smírnou cestou. Většinou u malých dětí je nejčastěji k vidění, jak si malý sourozenci vyřizují své rozdílné názory. Dokáží se dohadovat celé hodiny o to, kdo si bude s jakou hračkou hrát, kdo z nich půjde uklidit nepořádek, nebo který z nich si „hačne“ mamince nebo tatínkovi na klín a pomazlí se.

Když jeden z dětí vidí to druhé, že mu některý z rodičů věnuje trochu více pozornosti, snaží se okamžitě upoutat pozornost, aby docílil opačného efektu ve svůj vlastní prospěch. Problém vyvstane v okamžiku, kdy se dítě sedící u rodiče nechce nechat „vystrnadit na vedlejší kolej“. Začne svého sourozence plácat po rukách, zadní partii těla či dokonce štípat a tahat za vlasy, jen aby dalo najevo, že se mu jeho počínání nelíbí. Pak rodiči nezbývá nic jiného, než potrestat všechny aktéry stejnou měrou.

V pozdějších letech si mezi sebou neshody dotyční řeší sice podobným způsobem, ale s větším důrazem a grácií.

Ale i dospělí sourozenci dokáží bojovat za svá práva, místo facek používají sílu slov. Ale i slova mohou ublížit a někdy i mnohem více, než – li políček do tváře. Dokonce i starší generace se dokáží při setkání s rodinou řádně rozohnit. Bohužel je stále častějším jevem, že se sourozenecké pře změní v nenávist, která přetrvává spoustu a spoustu let, a ani smrt jednoho ze zúčastněných, tomu nepřetrhne nit nevraživosti.

Proto jedna rada – snažte se najít nějaké řešení problému a nezáviďte jeden druhému. Nestojí Vám to za to.

S odstupem času začnete uvažovat o tom, zda Vaše jednání bylo skutečně správné, pořád to bude Váš bratr nebo sestra, a to se nikdy nezmění. Budete cítit, jako by Vám chyběla část Vašeho já. Hoďte za hlavu všechno, co bylo důvodem pře, sourozence Vám nikdo a nic nenahradí!

Plané sliby

Nikdy neslibujte Vašim potomkům nic, co nemůžete dodržet! Dojde totiž akorát k tomu, že Vás Vaše ratolesti začnou nenávidět.

Totéž platí i o jakémkoli slibu daném komukoliv. Nejhůře to však snášejí ti nejmenší členové naší společnosti. Raději se řiďte mottem, že pokud někomu něco chcete dát, neslibujte a rovnou mu to doneste, vezměte dotyčné dítě nebo děti na výlet v den, kdy se má podle Vás uskutečnit, ale nikdy to raději neslibujte, protože jakmile dítěti řeknete, že na výlet jet nemůžete, protože Vám právě zavolal Váš zaměstnavatel, že musíte jít do práce.

Nebo pokud jde o nějaký dárek, např. pro neteře nebo synovce, který nakonec nikdo nedonese, rodiče pak těžko svým ratolestem vysvětlují, proč jim strýček, nebo tetička nepřinesli slíbenou hračku, sladkost či nedodrželi slib, že společně strávíte víkend.

Hodně maličké děti sice ještě nemají tolik rozumu, aby to chápaly, ale starší třeba již 4leté děti tomu rozumí již velmi dobře. Ale i starší děti v pubertě tomu velmi, velmi dobře rozumí. Jsou sice schopny své city dobře skrývat, ale stačí chvilku pozorovat výraz jejich tváře, gesta či chování k ostatním členům rodiny nebo kamarádům. I dospělí lidé špatně snášejí plané sliby, které jsou opakovaně rušeny a nedodržovány.

Každý na tyto situace reaguje jinak, někdo to raději přejde a nevšímá si toho, ale někteří bohužel reagují nepřiměřeně, hystericky nebo dokonce třískáním dveří a nádobí. Často se ocitají i jen tak v pozadí tohoto neustálého kolotoče nesplněných přání. Musí z povzdálí sledovat, jak někdo na kom Vám strašně moc záleží, trpí a je zklamán natolik, že velmi brzy přestane důvěřovat celému světu.

Jedna rada, pokud je to ve Vaší moci alespoň nějaké to přáníčko či slib splnit za někoho jiného, pokuste se o to. Není dobré ale hlavně mladší generace musela tak brzy dospět v ohledu důvěry a ponížení vůči jejich osobě. Vidět totiž rozzářené oči osoby, které splníte jedno z jeho malých přáníček, třeba jen maličkostí, je to nejcennější, čeho můžete ve Vašem život docílit.

A pokud již někomu něco slíbíte, tak se to pokuste dodržet!!! Slzy v očích dítěte i dospělého dokáží zlomit srdce nejen Vám samotným ale i dotyčné osobě. Nedodržené sliby jsou jedním z nejhorších způsobů, jak ztratit důvěru osoby, která je pro Vás velmi důležitá.

Děti vs. hračky

Jistě velmi dobře znáte povahu Vašich potomků. A někteří z Vás jistě mají doma tzv. „ničitele hraček“, kteří s oblibou zničí či poškodí každou hračku, kterou dostanou.

Rádi uděláte svému dítku obrovskou radost novou či použitou hračkou ať již od Vás samotných nebo od Vašich blízkých a vždy to skončí stejně. Vaše dítko nad darovanou hračkou radostně povyskočí a začne se věnovat jejímu pečlivému zkoumání. Dokáže si s ní hrát celé hodiny potají a potichu v koutku místnosti a Vy s radostí využijete chvilku klidu k dodělání potřebných domácích prací či jen tak přečtení zajímavého článku v novinách nebo zajímavé knihy.

Pokud ale ticho a pohoda trvá nezvykle déle, než jak jste obvykle běžně zvyklý, přesvědčte se, co Vaše dítko právě provedlo. Nenápadně se připližte za záda svého potomka a nahlédněte mu přes rameno, co s hračkou provádí. Zcela jistě zjistíte, že se Vaše holčička například právě pokouší prozkoumat „vnitřnosti“, před několika hodinami jí věnované, panenky, nebo dokonce jí upravila zevnějšek silným nánosem Vašeho vlastního make – upu, či v nestřeženém okamžiku uzmula se šuplíčku nůžky a panence ostříhala vlásky, protože se jí její dosavadní účes nelíbil. Nemusí se však jednat pouze o panenky vs. HOLČIČKY, ale i kluci se rádi podívají , copak to ta sestřina panenka má pod sukní.

Panenky, plyšové hračky, vláčky, roboti, stabevnice a podobné hračky jsou nejvíce oblíbené při plenění. U rozebíratelných hraček Vaše nezbedná dítka napadne, že by bylo dobré rozmontovat hračku pěkně až do posledního šroubečku, aby věděli, z čeho všeho se skládají a pak se je pokusí marně složit zpět do původní podoby. Buďte si jisti, že se jim to nepodaří.

Obvykle jsou ale malé generace ratolestí tak duchapřítomné, že poškozenou hračku, raději po svém prohřešku, okamžitě někam ukryjí, aby se na jejich poklesek nepřišlo. Ale vždycky se na to přijde, milé děti! Rodiče totiž, když děti usnou, jdou poklidit zbytek poházených hraček po podlaze obýváku, či dětského pokoje a při zaklízení, zcela jistě šlápnou na nějakou tu součástku, upadnuté či ulomené kolečko od vláčku, pramen vlasů ustřižených panence, upadlou ručičku a nožičku schovanou za skřínkou, v domění, že tam bude dobře skryta jejich neplecha.

V tu chvíli maminka či tatínek neví, jestli svou ratolest potrestat hned nebo se zasmát nad jejich schovávacími metodami. Pak nezbývá než – li pokusit hračku opravit a druhý den dítěti vysvětlit, že není dobré ničit drahé dárečky rozebíráním, či upravováním dle jejich představ. Oni si stejně budou myslet své a pokusí se to udělat znovu, takže pak přichází na řadu další řešení. Trest. Pohrožte jim, že pokud budou i nadále takto hračky ničit, žádnou jinou již nedostanou. Že jim raději k narozeninám koupíte něco hezkého na sebe, než hračku, kterou oni v zápětí zničí. A pokud si nezačnou hraček více vážit, žádnou jim prostě nedáte. Je jedno jestli se jedná o novou hračku, nebo o takovou, kterou podědíte po své kamarádce či sestřence, hlavně aby i nadále mohla sloužit svému účelu. HRANÍ.

Rodičové, nekupujte drahé hračky pokud máte doma záškodníky, raději méně drahou či použitou, protože Vás rozhodně méně naštve zničená hračka za pár korun, než za velmi drahé penízky.

A vy, milé dětičky, hračky jsou vzácné věci, které je třeba si hýčkat a hrát si s nimi, dokud je nebude moci využít další generace, ať již v budoucnu Vašich dětí, nebo jakékoliv jiné děťátko, které nemá takové možnosti si s hračkami hrát.

Rodiče vs. děti

RODIČE vs. DĚTI

Vztahy jsou vždy komplikované a snad nejčastěji narazíte na problémy vzniklé mezi rodiči a jejich dětmi. Mnozí z rodičů se potýkají se vzpurností, svéhlavostí či dokonce divokou pubertou svých potomků. Matky se snaží komunikovat se svými dcerami a otcové se svými syny. Při tomto rozdělení rolí je to pro všechny strany mnohem snadnější.

Pro dívky je podstatně lehčí, popovídat si se svou maminkou o svých dívčích snech či problémech s chlapci, stejně jako pro chlapce je snadnější „pokecat“ se svým tátou, než aby šli za mámou, jež by jejich problémům jistě nerozuměla. Mnohdy to dětem totiž připadá nepřirozené a nebo se dokonce stydí, aby šly za rodiči opačného pohlaví.

Ale i malé děti hřeší na svůj věk a „provokují“ své rodiče, co vydrží. Začnou se vztekat, ječet a házet hračkami, zatímco po očku pozorují, jak na to jejich rodiče zareagují. Rodiče se snaží svým dětem vštípit určitou disciplínu, ale ne vždy docílí svého kýženého efektu.

ALE POZOR! I děti mohou mít problémy se svými rodiči! Rodiče mohou nepřiměřeně reagovat na určité situace a děti to odnesou mnohdy tvrdým trestem. Nesmí jít ven, musí sedět doma u učení či dokonce „ výprask“. V takovýchto případech se pak děti doma bojí říci o svých špatných známkách ze školy, školní i jiné šikaně, a pak řeší svůj vztah vůči svým rodičům též nepřiměřeně: mohou začít utíkat bez dovolení ven za kamarády, uzavírají se samy do sebe, nemají chuť se učit či „nedejbože“, jim přijde na mysl útěk z domova či sebevražda. Křik a násilí nic nevyřeší.

Jenže za kým jít? Komu se svěřit? Kdo mi pomůže? Milý rodiče, milé děti, existují tzv. LINKY DŮVĚRY. Nebojte se zvednout telefon a poradit se s odborníky! Děti, svěřte se někomu, třeba i někomu z příbuzných či ve škole. Pro rodiče pouze jedna rada: Snažte se se svými dětmi více mluvit, pochopit jejich dětské duše, a hlavně, pokuste se držet své nervy trochu více na uzdě, i v okamžicích, kdy máte pocit, že byste nejraději své potomky přerazili vejpůl! A totéž platí i naopak!

Naše děti utváří dnešní doba, jak na to?

Jistě jste už několikrát přemýšleli, proč vaše milované dítko tráví svůj čas dennodenně raději u počítače a televize, než venku se svými kamarády, jak to bylo za nás zvykem. Proč místo výsledků ve školních lavicích se zajímá o to, jaký nový videoklip je tento týden nejhranější. Co si budeme povídat, své ratolesti to za vinu dávat nemůžeme, tak komu, nebo čemu tedy? Nepřichází tím o část svého dětství?

Jako rodiče své ratolesti chcete dopřát to nejlepší. Již od útlého věku se snažíte, aby mělo všeho potřebného dostatek. Aby mohlo každou neděli ráno sledovat své oblíbené pohádky, aby mělo spoustu zájmů a koníčků, ale také kamarády, se kterými je bude moci sdílet. Kde se tedy stala ta chyba? My jsme jako děti od brzkého rána běhaly venku a hrály si na schovávanou, honěnou, nebo slepou bábu. Dostat nás domů v čase oběda byl nadlidský úkol a večer po setmění nás již rozzuření rodiče tahali za límec do postele. Snažili jsme se býti ve škole úspěšní, abychom něčeho v životě dosáhli. Kdežto naše dítě si raději zahraje online střílečku, a pokud se mu podaří postoupit do další úrovně, ihned o tom informuje všechny své známé skrze facebook.

Je to prostě dobou, která se samozřejmě odráží na způsobu života. Rodiče se honí z práce do práce, aby zajistili rodinu. Na děti již není tolik času a proto je nejlepší alternativou nechat je dělat činnosti, které je baví. Je ale velmi podstatné, aby jste vy jako rodiče stanovili pravidla hry.

V dnešní době je všechno trochu jiné. Pokud má dítě ve škole nejlepší výsledky, je to šprt. Pokud si raději přečte knihu místo toho, aby si s ostatními o přestávce povídal, co ve hře dokázal, tak je nudný. Společenská prestiž je pro dítě prvořadá, to musíme pochopit. Ale jistě to lze udělat i jinak. Nikdo nemá rád něco za něco, ale pokud chcete pro své dítě to nejlepší, jinak to nepůjde.

Sedněte si všichni k jednomu stolu a v poklidu mluvte o tom, co je pro jednotlivého člena rodiny podstatné. Když budete vědět, na čem dítěti záleží nejvíce, to co samo chce dělat, pak zapojte psychologii. Nesmí jít jen o prosazování toho, co chcete vy sami. Domluvte se s ním na tom, jak to u vás doma bude fungovat. Pokud bude mít relativně uspokojující výsledky ve škole (či se bude snažit v tom, co po něm chcete), povolte mu uzdu. Nejen že to ocení, ale pokud od vás bude chtít nějaké svolení, bude se sám snažit, aby jste s ním byli spokojeni. Tudíž, obě strany tím jen získají…

Stejně jako váš potomek, ani vy ničeho nedosáhnete, pokud se budete snažit dosáhnout pouze toho svého, proto je tak nejpodstatnějším článkem umění spolu vycházet samotný KOMPROMIS.