Výchova Archives - Strana 7 z 8

Děti a nevlastní rodič – první část

Děti v jejichž životě se bohužel vyskytuje jen jeden z rodičů zažívá mnoho pocitů. Některým to nevadí, nebo jsou příliš malý, aby to dostatečně vnímali. Někdy to dokonce dětem vysloveně vyhovuje, když mají pouze maminku nebo pouze tatínka jen samy pro sebe.

Freckle Face Girl With Sad Eyes — Autor obrázku: D. Sharon Pruitt

Pokud si rodiče nerozuměli a jeden z nich se rozhodl rodinu opustit, nebo došlo ke ztrátě jednoho z nich jiným způsobem, jako úmrtím, pak se dítě může cítit zrazeno dotyčným, který s nimi již není. U odchodu má většinou vztek, že s nimi nechce být a u úmrtí, že si dovolil nebo dovolila je opustit, dřív než jim dokázali říct, co k nim cítí.

No, ať je důvod toho, že dítě vychovává pouze jeden z rodičů, jakýkoliv, mnoho dětí hřeší na to, že jsou středem pozornosti. Jsou rozmazlovány a hýčkány všemi možnými způsoby. Někdy sice vyvstanou i opačné reakce, matka může v dítěti vidět jeho otce, který ji například podváděl, nebo i týral a pak může k dítěti pocítit odpor.

To, že ale nějaká maminka nebo tatínek zůstane s dítětem samy, neznamená, že nemohou najít jiného partnera, který dokáže být jejich dítěti náhradním rodičem.

Ať se seznámí jakkoli, velmi důležitým mezníkem je, když je dotyčný představen samotnému dítěti. Pokud se jedná o menší dítě, to zcela ještě nerozlišuje slovo vlastní či nevlastní. Prostě se v jeho životě zjevil nový tatínek, nebo maminka a život plyne i nadále tak jako doposud, akorát doma přibyl další člen rodiny.

Pokud se ale jedná o větší dítě, je otázkou jak toto rozumově vyspělé dítě na zprávu o novém partnerovi svého až dosud okupovaného rodiče, zareaguje. Je dobré s Vaším dítětem komunikovat a předem ho připravit na návštěvu cizího člověka, který by se mohl stát členem jejich domácnosti.

Vždy nezapomeňte Vaše dítě bezpečně ujistit, že to, že budete mít nového partnera, neznamená v žádném případě, že mezi Vámi a ním se něco změní. Ptejte se na jeho názor, co si o celé věci myslí, a zda by mohlo přijmout někoho nového do svého života.

Dětské pohádky

Každé dítě a hlavně ty menší potřebují pro svůj psychický vývoj i pohádky. Jsou důležité čtené pohádky stejně jako ty, které mohou Vaše dítka shlédnout v televizi, na DVD či dokonce v kině.

Nesmí se to však příliš přehánět, aby Vaše dítě nenavyklo příliš sezení před pohádkami a nevnímalo pak vůbec svět kolem sebe. Budete na něj mluvit nebo po něm něco chtít a ono Vám odvětí, že nemůže, že, Vy, musíte počkat až pohádka skončí.

Čtené pohádky jsou dobré pro větší zásobu Vašeho potomka. Snadněji může začít opakovat slova, která čtete a jednotlivá slova i časem dokáže zřetelně vyslovovat.

Obrázkové pohádky zase napomůžou rozeznávat jednotlivé obrázky a pojmenovávat je.

U hraných pohádek je to podobné jako u předešlých způsobů „výuky“. Navíc se u toho pobaví a pokud je něco v pohádce zaujme, začne se samo vyptávat a zajímat o to, co to je, jaké barvy se tam objevují, jaké tam jsou tvary a jednotlivé předměty začnou velmi brzy opakovat po Vás. Dokonce je i samotné pak dokáží identifikovat a najít.

Hlavně menší děti milují, když je večer uložíte do postýlky nebo postele, a pak si vedle nich posadíte s pohádkovou knížkou v ruce. Děti totiž hrozně rády poslouchají zvuk a tón Vašeho hlasu. U miminek to působí navíc i jako zklidňující prostředek. Cítí se pak mnohem klidnější a v bezpečí.

Jsou dokonce schopny při poslouchání pohádek i usnout.

I v nemocnicích navrhují u nedonošených miminek v inkubátorech, aby jejich rodiče nahrávali na kazetu své hlasy, a miminka se prý zázračně uklidňují a na hlas své maminky nebo tatínka, kteří tam s nimi nemohou neustále být, reagují. A právě za tyto nahrávky rodiče nahrávají pohádky, které sami vyprávějí, protože většinou vůbec netuší, co na nahrávku natočit.

Takže i pohádky jsou velmi důležité, ale vždy, Vy, samy uvažte do jaké míry tak učiníte.

Nejenže pohádky budou Vaše dítě pomáhat rozvíjet, ale také Vás to s Vaším děťátkem mnohem více sblíží a upevní Vaše rodinné pouto.

Jak naučit děti … – druhá část

Zkoušejte s nimi psát i písmenka tvořící jejich jména. Nejlépe zkratky jmen pro snazší pamatování. Písmenko po písmenku a stále dokola. Ptejte se dítěte kdykoli a kdekoli na barvy, které kolem sebe vidí. Ať Vám napočítá do pěti či deseti a vždy nesmíte zapomenout pochválit.

Musíte však také počítat s tím, že Vaše dítě se bude špatně soustředit nebo dokonce to bude dělat úmyslně. Proto se raději obrňte trpělivostí a nekřičte na svého potomka. Ani Vy jste jistě nebyli jiní, když jste byli malý.

Zkoušejte učení po troškách a po chvilkách. Třeba několikrát denně a třeba jen po pár minutách. Nezapomeňte to s nimi neustále opakovat. Pokud budete nutit dítě sedět u stolu a učit se, rozhodně na to brzy zanevře a bude odmítat se učit dobrovolně. Může k tomu u získat jakýsi odpor a na základní škole pak bude mít problém naučit se i základům. Proto kombinujte učení s volnem. Hodinu třeba učit a dvě hodiny jít ven s kamarády, u starší děti, a znovu půl hodinky učení. Určitě ho to bude více bavit.

Ve školce je pak profesionálové naučí další nové věci, stejně tak, pak i na základní škole či dalším studiu, kde získají nejen vědomostní ale i praktické zkušenosti a dovednosti.

Učíme se v každém věku něčemu novému a je zcela jedno jestli se jedná o ovládání nové elektroniky, nové pracovní zkušenosti či cokoliv jiného.

Pamatujte si však jedno: žádný učený z nebe nespadl. Nikdo není dokonalý a chybami se člověk učí. Takže to co se naučí v dětství si s sebou ponesou do dalšího života, proto to nepodceňujte.

Jak naučit děti … – první část

Každý z Vás se celý život něco učí. Nejvíce je to však důležité od úplného narození. Malá miminka se učí papat, rozpoznávat světlo, tvary, barvy, hlas rodičů i to, že mají mokro v plínce a vyžadují přebalit.

Později se začínají učit reagovat na jednotlivé požadavky, lézt, sedět, zvedat hlavičku. Učí se k čemu slouží ručičky a nožičky, i to jak upoutat Vaši pozornost. Dále se snaží naučit vydávat zvuky, slabiky a mnohem později i jednoduchá slova.

Budou se učit chodit na nočník, spát ve velké posteli, plnit jednoduché příkazy, jako uklizení hraček, nebo i to, že odnese papír od sušenky do odpadkového koše. Jakmile se dostanou do věku, kdy je pro ně velmi důležité právě učení, nemeškejte s tím.

Většinou to začíná počítáním číslic do pěti. Dají se k tomu použít i různé říkačky nebo jen nejprve počítat do dvou a postupně se dopracovat třeba i k číslu deset. Můžete počítání využít i při hrách s Vaším dítětem. Při chůzi počítejte kroky: jedna noha – druhá noha a stále dokola. Zcela jistě si to průběžně zapamatuje.

Pak zapojte učení barev a tvarů. Přirovnáváním například sluníčka k míči, který je kulatý a ptát se dítěte, jakou barvu má sluníčko. Nebo naopak říkat, že žlutá je jako sluníčko. Modrá jako nebe nebo zelená jako tráva. U tvarů zase přirovnávejte trojúhelník ke střeše nebo čtvereček ke kostičce, s níž si doma hrají.

Děti a spánek

Spánek dětí a hlavně miminek, je velmi často hodně problematický. Jsou zvyklá, že během dne toho mnoho naspí, a v noci pak spávají o hodně méně. Jsou sice i výjimky mezi těmito miminky, které jsou schopny spát stejným dílem přes den i v noci.

Naučte si Vaše milované potomky již od velmi ranného dětství, spát bez jakékoliv asistence. Protože jakmile si naučíte Vaše dítě spát při rozsvíceném světle, v kočárku, nebo tak že budete Vaše dítě před usnutím držet za ručičku, nebude chtít usínat jinak! A hlavně neučte si dítě spát s Vámi ve velké posteli.

Jakmile tyto fatální chyby uděláte, jste ztraceni!

To co si totiž miminka zažijí již od počátku jejich života, v pozdějších měsících a letech, se těchto zlozvyků strašně ztěžka, Vy, jako rodiče zbavujete. Nejlepším a nejsnadnějším řešením, je uložit miminko do postýlky, zhasnout světla, vložit dítěti do ručičky plyšovou hračku nebo u děvčátek třeba panenku, a odejít.

Nechejte si pootevřené dveře, ale nesmíte se nechat oblomit usilovným pláčem a vztekajícím se děťátkem. Pokud se nenaučí spát samo, vzniká Vám zákonitě problém. Nemáte žádný čas na úklid, vaření jídla na druhý den či velmi důležitého času, který potřebují všichni rodiče sami pro sebe.

I čas určený odpočinku pro samotné maminky, které potřebují načerpat sílu na další den s dětmi a běžným kolotočem okolo celé domácnosti, je velmi důležitý. Jakmile mimčo odroste postýlce, přichází na řadu nácvik spánku ve velké posteli.

Nenechte se odradit počátečními nezdary. Časem si každé dítě přivykne novým věcem. Dávejte své dítě do postele, buď speciálně určené pro větší děti nebo pro začátky postačí i obyčejný starší gauč či palanda. Pod prostěradlo dejte igelit, hlavně do míst, kde se bude přibližně nacházet spodní část těla Vašeho dítka.

Alespoň budete takto mít jistotu, že až se bude učit chodit na nočník, nebude toto lůžko neustále promočené. A i to napomůže klidnějšímu a spokojenějšímu spánku Vás všech. U starších lůžek Vás pak nebude zpočátku tak mrzet, pokud by ho Vaše dítko poznamenalo…. A opět nechávejte ho raději usínat v místnosti bez Vaší přítomnosti, a beze světla.

Nebojte se ani hluku, který způsobíte, zatímco bude dítě usínat!

Pokud budete „našlapovat“ okolo Vašeho milovaného dítka, po špičkách, zcela jistě pak nebude mít šanci doma ani pustit vodu na umytí nádobí, natož další nutné domácí práce, které stihnete po dobu spánku Vaše prcka. Budete muset v koutku čekat, dokud se nevyspinká, abyste, Vy, mohly doma něco udělat.

Takže, milý rodičové, nenechte se oblomit pláčem a prosbami! Učte ho od počátku spacímu režimu v určitou dobu a úspěch je zcela jistě zaručen!

Syndrom prázdného hnízda – druhá část

Tatínkové

Jak to říct a nikoho neurazit? Mužské plemeno obecně (samozřejmě existují výjimky!) je zvyklé rozdělovat mužské a ženské povinnosti a děti patří mezi ty ženské. Takže své ratolesti, milují, vychovávají, věnují jím svůj volný čas, žádný problém. Ale nárokují si právo na svůj volný čas a svoje koníčky.

Když přijdou domů z práce, skončila jim směna a nezačíná druhá, jako jejich ženám. Tím pádem více starostí a více práce zbývá ženě. Takže je logické, že odchod ratolestí snášejí statečněji než žena.

Nadále se věnují svým koníčkům a pocity smutku a úzkostí nenechají vyplout na povrch, poperou se s nimi sami v sobě. Ne vždy to ale zvládnou a u extrémních případů se taká mohou objevit deprese.

Žijeme v 21. století a tento problém není nijak zvlášť rozšířený. Ovládá nás feminismus. Spousta žen už není jen obětavých hospodyněk u plotny.

Po vzoru svých manželů budují kariéru, pěstují svoje koníčky, cestují po světě, navštěvují se s kamarádkami a tak podobně. Svoje děti vedou tím pádem k větší zodpovědnosti a samostatnosti a jejich odchod přijímají jako věc zcela přirozenou, na kterou se navíc připravují postupně, když děti tráví stále více času mimo domov.

Dnešní mládež také nespěchá tak rychle od maminky a od tatínka, jak tomu bývalo v dřívějších generacích. 25 – 34 let je dnes celkem normální věk odchodu dětí z domova. Je to výhodné. Nemusejí platit nájem, jídlo, elektřinu atd. Navíc jim maminka vypere, vyžehlí, uvaří, tak kam by spěchali? Je to rozumné, mezitím naberou rozum a zkušenosti do života, našetří nějaké penízky. Hned je to následné osamostatňování jednodušší a veselejší.

Tip: Pokud vám doma chybí někdo, o koho byste se mohla starat (manželovi už vaše péče leze krkem) pořiďte si zvířátko. Pejska například. Žádné „tele“ nebo nějakou bojovou rasu náročnou na výchovu a pohyb, ale něco malého, roztomilého, vděčného za každé pohlazení a vlídné slovo. Vypiplejte si takového tvorečka od miminka a uvidíte, že si ho brzy zamilujete a časem naplní prázdné místo ve vašem životě.

Zakázané ovoce chutná nejlépe – první část

Děti a jejich touha objevovat stále nové a nové věci. Mnohdy se to může zdát i roztomilé, zejména, jsou-li to ještě batolata či děti do 4 až 5 let, ovšem jak čas plyne a děti chodí do školky a posléze do školy, stále se více a více vymykají výchově a pochycují spoustu nových věcí, slov, názorů a myšlenek …jejich chování se pomalu ale jistě mění i přesto, že děláte pro správnou výchovu maximum.

Nedávejte vždy zavinu sobě nebo svému partnerovi (partnerce), že není Vaše potomstvo vychování přesně tak, jak jste si přáli a jak jste ho celá ta dlouhá léta směřovali.

Alkohol a cigarety

Hlavním důvodem, proč chtějí děti pít alkohol a kouřit cigarety je, dnešní „zkažená doba“. Dnes už tyto zlozvyky nejsou způsobeny především tím, že to vidí doma u svých rodičů či u svých příbuzných, ale většinou si myšlenku popíjení alkoholu a kouření přináší ze školy od svých spolužáků či od mimoškolních kamarádů.

Fakt, že jim ani jedno nechutná a je jim z toho ve většině případů špatně, je ale stejně neodradí a zvesela v tom pokračují.

Jedním z hlavních důvodů, proč s tím vůbec náctiletí začínají také je, že si díky tomu připadají starší, drsnější a tudíž přitažlivější pro děvčata – ovšem opak je nemálokdy pravdou.

Soužití dvou generací – 2. část

Jako u všeho v životě i u soužití generací jsou potřeba kompromisy. A nemusí se soužití měnit v menší tragédii a plánovaný úprk. Někdy to může být naopak velice příjemné. V čem? Dělba práce. Mít si komu postěžovat. Nehrozí večery „sama u televize“. Když se řeší nějaký problém, víc hlav víc ví.

Ale nutně musíte mít „svůj koutek“. Místo, kde jste jen svou paní a rozhodujete si o všem sama. Ideálně oddělený byt. Jinak i sebevětší kompromis vyjde na prázdno.

Ruku na srdce

Jakou budu asi já jednou matkou? Tou hudrující nebo bezmezně milující? Či snad tím zlatým středem? Ať tak či onak určitě si budu držet svoje dítě blízko u sebe po celý život, nejlépe pod jednou střechou. A jaká budu asi tchýně? Tímto mým zamyšlením chci hlavně říci, že neodsuzuji ani jeden extrémní případ tchýní. Nevím, jaký mají za sebou život a proč na své dítě hudrují (chtějí, aby z něj byl pořádný člověk, nebo jim to činí potěšení?) nebo naopak zahrnují přehnanou láskou (kompenzují si nedostatek lásky svých rodičů nebo chtějí jenom „podusit“ budoucí snachu?)

Logicky vzato bydlení s rodiči pod jednou střechou zahrnuje ještě jeden velký problém. Dva lidé = dvojí rodičové. Podle jakého klíče se rozhodnout, jestli mám k našim „nasáčkovat“ svého milého nebo se „nasáčkovat já k nim? Válečné porady v obou místech jsou nezbytností, protože koho já považuji za poloboha, může vidět má rodina úplně jinak a třecí plochy se musejí vyřešit hned, ne jim nechávat volný průběh.

A na úplný závěr majetkově vzato. Pokud jsou na vás vaši rodiče tak hodní, že na vás přepíší část nebo dokonce celý dům či byt, netrvejte za každou cenu na tom, že v páru musí být vše na půl. Život se může různě zamotat a vy zůstanete bez střechy nad hlavou a s očima pro pláč.

Soužití dvou generací – 1. část

Tato situace může být vícero důvodů. Velmi pevné citové pouto s rodinou. Prostory k vytvoření vlastního bytu, které je škoda nevyužít (nebudeme přece strkat peníze někomu cizímu, když můžeme zůstat u našich). Ale někdy nejsou ani ty prostory a hlavní roli hraje jen a jen finanční stránka. Většina rodičů po své holčičce nebo chlapečkovi nechce takové částky, které se platí za pronájem nebo hypotéku.

Nezbedné dítě

Doma nehne ani prstem, odmítá rodičům pomáhat, toulá se po hospodách a ještě od rodičů každou chvíli doluje peníze. Taky byste takové doma nechtěli, že?

Co když ale takové dítě máte za manžela a kromě toho, že se sama nervujete, posloucháte ještě stížnosti rodičů a výčitky, proč si ho trochu nepřitáhnete. Vysvětlování, že starýho psa novým kouskům nenaučíš, je jak házet hrách na stěnu. A těžko soudit, jestli má vychovávat maminka nebo manželka, že.

Jak z toho ven? Manžela si opravdu přitáhnout a urychleně vyhledat jiné bydlení. Tak co se tady řeší, když je to tak jednoduché, no ne? Není to jednoduché, samozřejmě. Manžílek nezvedne poslušně kotvy. Proč opouštět rodnou hroudu, kde bydlí všichni kamarádi a rodiče poskytují pravidelný sponzoring? Jen kvůli pár řečem?

Ano, přesně tady je kámen úrazu. Pro tohle přerostlé dítě, je to jen „pár keců“, kdežto vám to přidělává vrásky na čele. Okamžitě vycouvat nebo se snažit změnit zajetý stereotyp? Pokud máte v sobě ještě naději a lásku k partnerovi, věci se mění o něco lépe. V opačném případě vzít nohy na ramena, radím já.

Maminčin mazánek

Snídaně do postele. Každý den teplá večeře. Věčné uklízení poházených věcí. A to vše úsměvem a s radostí. Teď nemluvím o vás, o zákonité manželce, ale o milující mamince, která to všechno dělá ráda, a vy to stejně neumíte tak dobře, jako ona. Tyto matky předvádějí jepičí lásku a vás by láskou sežraly nebo hladily, až vyhladily. Berou vás jako konkurenci. Ano, není to nic jiného než konkurenční boj a žárlivost.

Osoby tohoto ražení se nikdy nesmíří s tím, že jejich „miminko“ odrostlo a vytváří si vlastní život. Ještě k tomu s nějakou cizí ženskou, která se o něj neumí postarat. No co když bude mít hlad nebo mu zapomenete přišít knoflík? Radím jediné, odstřihnout pupeční šňůru. Bude to bolestivé a vy už navždy zůstanete tou, která ukradla lásku jejího syna.

No není to ideální, ale lepší než se celý život nechat komandovat pod jednou střechou.

Poprvé do mateřské školky

Poprvé do mateřské školky

Všichni rodiče řeší otázku toho, jak své dítě nebo děti připravit na jejich první den v mateřské školce.

Jakmile mají rodiče potvrzeno, že bude jejich dítě přijato do mateřské školky, začíná tvrdá příprava Vašeho na to, co jej čeká.

Základní příprava však začíná podstatně dříve. Nejdůležitějším prvkem je, naučit děťátko na nočník. Pokoušejte se o tom, milé maminky i tatínkové, postupně a bez nucení, jinak si již od počátku vypěstují averzi a bude velmi problematické Vaše další snažení zbavit se plínek.

Vždy posazujte dítko na nočník, když má dobrou náladu. Podejte mu nějaké hračky a hrajte si s ním, aby si navyklo, že nočník není žádný mučící nástroj. Pokud se mu na nočníku nelíbí, nenuťte ho sedět, ale zkuste to po chvilce znovu a několikrát za den. Uvidíte, že si časem dítě začne samo tahat za plínku a bude si chtít sedat na nočník dobrovolně. Po určité době bude bezproblémově zvládat bez plínky celý den, když ho budete dávat pravidelně sednout na nočník.

U nočního zbavování plen je třeba se vyzbrojit trpělivostí, igelitem pod prostěradlo na posteli, kde dítě spí a budíkem. Musíte dítě totiž často budit, aby si přivyklo na intervaly a tělo si zvyklo vydržet do dalšího „hačnutí“.

A nezapomeňte dítě pochválit!

Jakmile se zbavíte plínek, máte téměř vyhráno. Dítě se také musí naučit jíst samostatně, lžičkou. Za to Vám bude personál MŠ obzvláště vděčen. Nandejte dítěti jídlo do plastové misky a dejte mu do ručičky lžičku, nejprve menší a postupem času i větší, aby mělo pocit, že je velké, a to že budete jídlo sbírat ze země nebo po stole, to vůbec neřešte.Pokud nechce samo papat, krmte ho jednou lžičkou a druhou ho nechte „vrtat“ v talíři a velmi brzy začne Vaši ruku odstrkovat.

Další věcí je, aby se dítě naučilo smrkat do kapesníku. Ukazujte mu, jak do kapesníčku správně smrkat a doprovoďte to i zvukovým efektem. Věřte, pomůže to!

Ve školce požadují, aby si dítě umělo říci o základní věci, jako je pití, jídlo a že potřebují jít na toaletu.

Každá školička Vám dá přesný seznam věcí, které bude potřebovat – od oblečení zřetelně označených jménem dítěte, hygienických pomůcek a všeho, co je třeba. Pořiďte dítěti boty se suchým zipem, usnadní si tím rozhodně spoustu zdržování, stejně jako zapínací zip u svetříků namísto knoflíků. Dnes se také dají sehnat kalhoty, které se pouze natahují přes boky a nemusí se nijak zapínat. Pak bude jak dítě, tak personál MŠ ušetřen zbytečných úkonů, které lze tímto způsobem odstranit.

Tou úplně nejdůležitější věcí je, připravit dítě po psychické stránce, na to, co je čeká první den v MŠ. Mluvte s Vaším potomkem, co nejčastěji to půjde, o tom, jak si bude ve školce hrát s dalšími dětmi, budou papat různé dobroty, učit se mnoho nových a zajímavých věcí a neobvyklých činností. Že budou chodit ven na procházky a hrát si venku na dětském hřišti.

Ujišťujte Vaše milované dítko, že i když tam s nimi nebudete, rozhodně to neznamená, že je nemáte rádi a zcela jistě si je odpoledne vyzvednete. Řekněte jim, že si užijí spoustu legrace a že když budou poslouchat paní učitelku, dělit se o hračky s ostatními dětmi, uklízet si po sobě, čeká je odměna ve formě toho, co mají nejraději, ať je to cokoliv.

Pak Vás rozhodně čeká úspěšné zvládnutí prvního dne ve školce. Odveďte dítě do školky, předejte jej personálu, rozlučte se s ním a rychle odejděte – přílišné emoce nejsou prospěšné ani pro Vás, ani pro dítě. Personál pak musí dítě utěšovat, a i když Vám to trhá srdce, musíte si navyknout být jeden bez druhého.

Takže hurá do učení a mnoho zdaru na úspěšné zvládnutí prvního dne v mateřské školce.