Volba školy a povolání – 2. část

Žádný učený z nebe nespadl a chybami se člověk učí, a proto nikdy nezatracujte hned člověka, pokud mu to ihned nepůjde od ruky. Za čas se z něho nebo ní může stát obzvláště šikovný pracovník.

Proto je důležitá i volba školy.

Milý žáčci, není to snadné rozhodování, protože často je trendem poslední doby, volit školu, která nevytřese z peněženek Vašich rodičů hotový „majlant“. Ale zároveň zvažte, zda navrhované školy s učebními obory či střední školy a gymnázia přicházející v úvahu dle náročnosti učiva a nutnosti financování školních pomůcek, dojíždění či nutnost být na internátu, Vás bude alespoň trochu bavit.

Jaký by mělo smysl chodit do školy, kterou za půl roku odmítnete nadále navštěvovat, protože Vás to nebaví? Rodiče by Vás za to rozhodně nepochválili. Byly by to zbytečně vyhozené peníze z okna.

Pokud se již pro nějaký obor rozhodnete, projděte si internetové stránky všech škol, který daný obor umožňují studovat. Zvolte takové místo, které nikterak nebude přehnaně drahé a zároveň Vám dá pocit, že jste aspoň trochu svobodní.

Domluvte se se svými rodiči, ať s Vámi na zvolenou školu zajedou a Vy si můžete v klidu prohlédnout prostředí celé školy, pozemků, jídelny, popřípadě internátu. Setkáte se s jinými žáky, kteří již danou školu navštěvují a s učiteli, kteří by Vás mohli učit. Ne na darmo se říká, že první dojem hodně zmůže. I když ne vždy je dobré na první dojem hned dát.

Takže, milý žáčci, volte dobře a hodně štěstí do budoucího studia a povolání.

A Vy, milý rodičové, ne vždy Vaše představy o škole musí být totožné s představami Vašich dětí. Snažte se s nimi komunikovat a pomoci jim se správně rozhodnout. Udělejte si na ně čas a zajeďte s nimi do školy, kterou by chtěli vidět! Rozhodně jim to dodá sebevědomí a pocit, že jsou pro Vás důležití.

Volba školy a povolání – 1. část

V současné době musí mnoho rodičů řešit spolu se svými potomky, jaká bude volba jejich studia po ukončení základní školní docházky. Jedná se hlavně o žáky devátých tříd a pak také žáčky, kteří se rozhodnou přestoupit na gymnázium již v ranějším věku.

Každá volba budoucího studia na nové škole, je velmi složitým procesem a správné rozhodnutí nikdy bohužel neexistuje.

Je třeba zvolit takovou školu, která bude mít po jejím ukončení nějakou perspektivu na získání dobrého pracovního místa. Protože pokud zvolíte špatně v budoucnu si Vaši děti mohou říkat, že ztratili zbytečně několik let studia na škole, která jim byla na nic.

Jeden čas bylo oblíbeným tématem rodičů a jejich dětí, aby si zvolili školu zakončenou maturitní zkouškou. Jednalo se o střední odborné školy a jim podobné. Rodiče a i někteří z jejich dětí přemýšlí nad tím, že pokud budou mít maturitu, při získávání svého prvního zaměstnání, budou mít mnohem větší šanci. Že se při pohovorech kouká na maturitní vysvědčení, jako na něco, co je hlavním kritériem a příslibem toho, že jejich vědomosti, zkušenosti z praxí a um adaptovat se ve firmě, bude mnohem snadnější.

Omyl. Poslední dobou totiž rodiče raději nechávají své potomky, aby si samy zvolili své budoucí studium i povolání.

Na vysokých vedoucích pozicích dnes vidíte i lidi, kteří mají pouze výuční list. Protože nejde pouze o to, jakou školu a obor studujete ale i o to, jaké jsou Vaše vědomosti a schopnosti přizpůsobit se požadavkům zaměstnavatele.

Ano, existuje ještě mnoho firem, které opravdu dávají přednost maturantům, před studenty s výučními listy, ale pokud někdo má maturitu a stejně nedokáže zvládat vysoké pracovní nasazení a požadavky nadřízených, pak je jim tento papír na dvě věci…

Dnes se dá i „jen“ díky učebním oborům vydělávat větší mzdy než dostávají samotní maturanti.

Mnoho zaměstnavatelů dává přednost specifickým požadavkům na své zaměstnance. Například v podniku, zabývajícím se různými opravami dají přednosti vyučenému opraváři daného odvětví s velmi šikovnými prstíky, než – li nezkušenému, který absolvoval sice technickou školu s maturitou, ale jeho „prsty jsou levé, jako šavle“.

Oblečení puberťáků

Kdo má doma dospívajícího potomka, musí neustále řešit jeho šatník. V dnešní době je úplně jedno, zda se jedná o chlapce nebo dívku, protože oba se chtějí líbit svým vrstevníkům.

Děvčata klukům a chlapci chtějí upoutat dívky svým vzhledem a účesem. Proto dost často Vaše peněženka pocítí „závan větru“, když vydáte nehorázné peníze za nejnovější módu.

Každý puberťák má svůj vlastní styl a požadavky na svůj šatník. Někteří se snaží napodobovat své vrstevníky s poznámkou, že je to poslední hit sezóny a oni to právě teď musí mít ve svém šatníku také. V tomto okamžiku rodičům začnou vstávat vlasy hrůzou, když zjistí, kolik tyto jejich požadavky stojí peněz.

Začíná to různými kšiltovkami, kloboučky, čepicemi či holohlavým stylem pokrývky hlavy. S velkou oblibou chtějí kupovat trička o jednu velikost menší, aby jim vykukovalo bříško s pupíkem a záda. Toto mají v největší oblibě dívky, protože tím upozorňují na své svůdné tělo. V tomto ohledu už ale rodiče nejsou tak nadšeni, protože mají obavy o zdraví svých dětí, aby jim nenastydly ledviny či něco podobného.

Co se týče kalhot, dívky mají velmi rády vypasované džínsy, aby jim vynikaly jejich zadní partie a upoutaly tím tak své protějšky. U sukní vybírají ty nejkratší modely, aby jim vynikala stehna a nohy a chlapci se mohly pokochat jejich délko či baculatostí. Minisukně jsou velmi šik, ale pozor, aby nebyli příliš mini a pak nebylo vidět něco co nechcete.

U chlapců to bývá obdobné, i když se najdou i tací, kteří mají raději kalhoty tzv. „na půl žerdi“, takže každý v jejich okolí má obavy, aby jim při chůzi dotyčné kalhoty nespadly samovolně na zem.

Dívky pak rády obouvají střevíčky na vysokých podpatcích , aby vypadaly vyšší a svůdnější. Na ven pak volí jedny z nejmodernějších typů tenisek a botasek, stejně jako chlapci, rozvázané tkaničky ležérně zastrčené po obvodu bot, je též velmi oblíbené.

Ale pozor, vážení rodičové, dohlédněte, aby oblečení Vašich puberťáků nebylo příliš vyzývavé, mohlo by dojít k přílišné provokaci opačného pohlaví, nejčastěji se jedná o dívky a jejich minisukně, vypasovaná trička a halenky s přílišně velkým a vyzývavým dekoltem – mohlo by to příliš provokovat a dojít k nejhoršímu scénáři….

Snažte se udělat dohodu s Vašimi dětmi o vhodnosti a nevhodnosti oblečení ale tak aby byly spokojeny všechny strany.

Rodiče vs. děti

RODIČE vs. DĚTI

Vztahy jsou vždy komplikované a snad nejčastěji narazíte na problémy vzniklé mezi rodiči a jejich dětmi. Mnozí z rodičů se potýkají se vzpurností, svéhlavostí či dokonce divokou pubertou svých potomků. Matky se snaží komunikovat se svými dcerami a otcové se svými syny. Při tomto rozdělení rolí je to pro všechny strany mnohem snadnější.

Pro dívky je podstatně lehčí, popovídat si se svou maminkou o svých dívčích snech či problémech s chlapci, stejně jako pro chlapce je snadnější „pokecat“ se svým tátou, než aby šli za mámou, jež by jejich problémům jistě nerozuměla. Mnohdy to dětem totiž připadá nepřirozené a nebo se dokonce stydí, aby šly za rodiči opačného pohlaví.

Ale i malé děti hřeší na svůj věk a „provokují“ své rodiče, co vydrží. Začnou se vztekat, ječet a házet hračkami, zatímco po očku pozorují, jak na to jejich rodiče zareagují. Rodiče se snaží svým dětem vštípit určitou disciplínu, ale ne vždy docílí svého kýženého efektu.

ALE POZOR! I děti mohou mít problémy se svými rodiči! Rodiče mohou nepřiměřeně reagovat na určité situace a děti to odnesou mnohdy tvrdým trestem. Nesmí jít ven, musí sedět doma u učení či dokonce „ výprask“. V takovýchto případech se pak děti doma bojí říci o svých špatných známkách ze školy, školní i jiné šikaně, a pak řeší svůj vztah vůči svým rodičům též nepřiměřeně: mohou začít utíkat bez dovolení ven za kamarády, uzavírají se samy do sebe, nemají chuť se učit či „nedejbože“, jim přijde na mysl útěk z domova či sebevražda. Křik a násilí nic nevyřeší.

Jenže za kým jít? Komu se svěřit? Kdo mi pomůže? Milý rodiče, milé děti, existují tzv. LINKY DŮVĚRY. Nebojte se zvednout telefon a poradit se s odborníky! Děti, svěřte se někomu, třeba i někomu z příbuzných či ve škole. Pro rodiče pouze jedna rada: Snažte se se svými dětmi více mluvit, pochopit jejich dětské duše, a hlavně, pokuste se držet své nervy trochu více na uzdě, i v okamžicích, kdy máte pocit, že byste nejraději své potomky přerazili vejpůl! A totéž platí i naopak!