Puberťáci Archives - Bobeček.cz

Když dítě nemá zájem o letní brigádu

Prázdniny se rychlými kroky blíží. A kdysi bylo zvykem, že si každé dítě, které mohlo, hledalo nějakou práci na léto. Avšak poslední dobou se to mění, děti jsou pohodlnější a často si vybírají odpočinek doma, než aby chodili do práce.

Děti nechtějí pracovat? Je to chyba i rodičů!

Jednak protože jsou děti opravdu lenivé a také proto, že často děti tráví svůj volný čas u počítače a tak je pro ně těžké na chvíli se od tohoto přístroje oddálit a chodit do práce. Pravdou je, že část viny musíme hodit i na rodiče, kteří svým dětem dopřejí všechno, aniž by se musely o něco snažit. Jen málokterý rodič řekne svému dítěti „když to chceš, tak si na to vydělej nebo našetři.“ A rodiče by měli své děti hnát na letní brigády, aby si děti uvědomily, co práce obnáší a také, aby si zvykly na zodpovědnost a nároky, které jsou v práci na člověka kladeny. Nic není zadarmo, což si mnohé neuvědomují.

Když dítě nechce do práce, co mohu udělat?

Jsou rodiče, kteří se snaží své dítě dohnat na letní brigádu za každou cenu. A často svým ratolestem hledají práci sami. Na jednu stranu je dobře, že se rodič snaží o to, aby z jeho dítěte něco bylo, ale na druhou stranu, pokud to dítě bude do práce nutit, tak to bude ještě horší. Protože dítě práce nemusí bavit, nebude se dostatečně snažit, někdy se může dokonce stát, že ani nepřijde a podobně, a pak ostuda padá na hlavu rodiče, který to myslel dobře. Proto je lepší vymyslet nějakou motivaci, aby dítě samo chtělo nastoupit na letní brigádu. Třeba i to, že si může koupit motorku či jinou vytouženou věc, když si na ní sám vydělá anebo vydělá aspoň polovinu a podobně. Někteří rodiče to také vymýšlejí tak, že dítěti nabídnou letní dovolenou, ale s tím, že na ní musí dítě samo přispět.

A co takhle zahraničí?

Některé děti chtějí jet na prázdniny do zahraničí, protože zde vidí obrovskou možnost pro rozvíjení cizích jazyků, což je rozhodně jen dobře. Ale pokud dítě chce jet, tak by veškeré záležitosti neměl nechat na rodičích, ale měl by si to zajistit sám. Pravdou je, že rodič chce vždy dítěti pomoct, navíc když jede tak daleko, aby se nespálilo a bylo pořád v bezpečí. Ale pokud chce jet takovou dálku, tak ať si v dané zemi najde letní brigádu, aby si samo pokrylo aspoň nějaké náklady, protože jet do zahraničí a nechat se živit rodiči je nepřiměřený luxus, který může dítě změnit v něco, co žádný rodič nechce.

Letní brigádu byste měli dětem doporučit nejen, protože si zde vydělají peníze, ale také proto, aby si uvědomili, co má jakou váhu a také získali jistou zodpovědnost sám za sebe.

Jak se vypořádat s puberťákem

Puberťák je mladistvý, který začíná mít na věci vlastní názory, ví vše nejlépe, vaše názory ho absolutně nezajímají a má svou hlavu. Vy jste pro něj pouze osoba, která má zastaralé názory a o životě podle něj prakticky nic nevíte. Život s puberťákem vůbec není snadný. Jak se s jeho chováním vypořádat a jak mu dát najevo, že on rozhodně není ten, kdo ví věci nejlépe?

Pokud máte doma puberťáka, tak neberte jeho slova a činy vůbec vážně, drtivá většina z nich totiž říkají věci, které byste měli vypouštět a myslet na to, že jste v jejich věku nebyli jiní. Děti vás svým způsobem ani nechtějí naštvat, ale jde jim hlavně o to, aby vám ukázaly to, že se od vás chtějí odpoutat a že už nejste ti, bez koho nedokážou udělat krok.

Dost možná jste si také všimli toho, že na vás dítě začíná být drzé, ale drzé je pouze na vás. K ostatním cizím lidem má úctu. Za to buďte rádi, své pubertální projevy ukazuje jen doma a před ostatními se projevuje, jako slušně vychované dítě. Pokud máte doma dítě v pubertálním věku, nesnažte se pátrat po tom, co dělá, s kým si píše, co si dává na Facebook, svým způsobem je to už jeho věc a rozhodně si do ničeho nenechá mluvit. Bude chtít, abyste se o něj nestarali a tak se ani nepokoušejte zjišťovat, co kde dělá. Samozřejmě, že jej nemůžete nechat spadnout do drog a podobných věcí, ale to už je jiná kapitola.

Pokud se budete ke svým dětem chovat jako generál, tak se jim odcizíte. Nebudou k vám mít důvěru a budou se snažit vám spousty věcí tajit a dělat je za vašimi zády. Pokud naopak budete kamarádští, tak to také nebude dobře, protože ztratíte respekt. Zlatá střední cesta je tím pravým, co byste v tuto chvíli měli udělat. Nenuťte své dítě do společných akcí, protože jemu už se do nich chtít nebude. Užijte si je sami, nebudete muset koukat na to, jak se tváří znuděně a budete si také moci chvíli odpočinout.

Jak poznat příznaky anorexie u vaší dcery

Přijde vám, že je vaše dcera nezdravě hubená a že to není ta dívka, která to byla ještě nedávno? Zbystřete. Anorexie je nemoc, která není vůbec vzácná a trpí s ní ženy v každém věku.

Touha po tom být štíhlá je obrovská a tak jí spousta žen propadá.

Jak poznat, jestli mezi anorektičky nepatří vaše dcera?

Anorexie znamená odmítání jídla. Máte-li podezření, že se u vaší dcery něco takového děje, tak ji nuťte k tomu, aby obědvala a večeřela před vámi a sledujte důsledně, zda opravdu jí. Anorektičky svou nemoc dokážou velmi dobře skrývat a většinou si vůbec ničeho nevšimnete.

Přitom je to chyba, protože nevšimnout si něčeho opravdu důležitého, co může pro vaši dceru znamenat vysoké nebezpečí, je špatně. Pokud máte podezření, že se u vás něco takového děje, tak musíte velmi pečlivě sledovat stravovací návyky. Stůjte si za tím, že bude jíst před vámi a kontrolujte také to, jestli vše pečlivě rozžvýká a spolkne. Ony totiž mohou žvýkat, ale klidně někam nepozorovaně jídlo vyplivnout. Proto opravdu pečlivě sledujte to, jak vaše dcera jí a kam jídlo mizí. Dost možná je vaše dcera ovlivněná vzhledem modelek a vidí v tom to, že pokud bude štíhlá, tak bude krásná, bohatá a slavná.

To však není pravda. Dívky, které trpí anorexií, jsou většinou unavené, vyčerpané, na kost vyhublé a zároveň jsou velice nešťastné a důvod je jednoduchý. Jídlo nás dokáže uspokojit mnohem víc, než cokoliv jiného a pokud nejíme, tak jsme jak fyzicky, tak psychicky velmi vyčerpaní.

Jídlo je prostě potřeba a bez něj tělo neuvěřitelně trpí. Anorexie samozřejmě může vést až ke smrti. Proto její příznaky nikdy nepodceňujte. Pokud začnete mít podezření, nebo jste si jako rodiče jisti touto nemocí u své dcery, tak je nutné ji řešit s doktory. Jde o skutečně vážnou nemoc a je nutné ji řešit s odborníky.

Sebepoškozování – projev bezmoci, smutku, hledání úlevy a pomoci

Už jste se setkali s někým, kdo trpní např. depresí a své potíže řeší žiletkou, vidličkou, příborovým nožem nebo třeba jen nevinným párátkem? Náctiletých, kteří si vyberou fyzickou bolest a pohled na vlastní krev jako útočiště před problémy a snaží se tím si pomoci a také upozornit okolí na potřebu pomoci, stále přibývá. Jde přitom o citlivé lidi, jestliže si myslíte, že se musí jednat o naprosté asociály, velmi se mýlíte. Většinou jde o dívky, ale i o kluky a dospělé, kteří žijí v nefungující rodině, nemají s kým si popovídat a svěřit své problémy „vrbě“, která by jim naslouchala, porozuměla a pomohla. Často k sobě bývají abnormálně kritičtí, tíží je problémy ve škole, s přáteli, láskou nebo jinou pro některé „banalitou“.

Sebepoškozování už na základní škole

Navštívíte-li Dětskou psychiatrickou kliniku UK 2. LF a FN Motol v Praze, můžete se přesvědčit o tom, že se zde vyskytnou i případy dětí navštěvující např. šestou třídu ZŠ! Častějšími případy jsou dívky, chlapci se upnou např. k vybití agrese sportem. Tak, jako je pro dospívající módní kouření, zkoušení a experimentace s drogami, stejným vzorem se může stát sebepoškozování. Sebepoškozování je totiž návykové a dá se říct, že je to druh drogy a mezi mladými je „nakažlivé“.

Místa nejčastěji postižena řezáním, škrábáním …

Nejvíce si osoby ubližují žiletkami na končetinách, ať už rukách, nohách, tak i na břiše a zádech. Občas se můžete setkat i s polykáním cizích předmětů nebo pálením se cigaretami, to však bývá zřídkavé. Ti, kdo se k sebepoškozování uchýlí, uvádějí, že ze zkoušky pár „zářezů“ se stane potřeba udělat jich víc a i když to nakonec nenávidí, zároveň pocit s touto činnosti milují.

Hojení, jizvy a následky

Na rukách i jinde po těle pak vznikají různě hluboké řezné či jiné rány. I když se zahojí, často po nich zůstanou dobře viditelné jizvy. Tělo se tak stává důkazem toho, k čemu docházelo a může osobám způsobovat mnohé potíže. Nosí chtě nechtě dlouhé rukávy, kalhoty, stydí se, obávají reakcí… z čehož plyne pochopitelně sociální izolace alespoň v částečném pojetí. Jizvy se dají odstranit odborně, jde však o nákladnou a nepříjemnou zkušenost.

Pokud se vaše dítě rozhodne pro sebepoškozování, nebo vy sami se sebepoškozujete, je nutné vyhledat lékařskou pomoc! Rady kamarádů ani rodičů v tomto případě nejsou dostačující. Nepomůže nemocnému snaha „otevřít oči“, vysvětlit, poukázat na jizvy… potřebuje terapie, které mu poskytne jen kvalifikované zařízení.

Knihovna – ukažte dětem, jak trávit volný čas a najít spoustu zajímavostí

Stručná definice knihovny by zněla – místnost plná knih. Jenže když se podíváme do hloubky, knihovna skrývá velký poklad. Knihy přináší lidem mnohé, vedle správného pravopisu a fantazie také moudrost, jak pronesl Jan Ámos Komenský: „S pomocí knih se mnozí stávají učenými i mimo školu. Bez knih pak nebývá učený nikdo ani ve škole.“

Kdo knihovnu navštěvuje nejčastěji?

Když vejdete do knihovny, ve většině případů narazíte na seniora, který už je v důchodu a doma nemá co dělat, tak si den zpříjemňuje čtením knih. Jsou to lidé, kteří od malička byli vedeni k tomu, aby se ve volném čase věnovali čtení, protože byla doba, kdy televize nebyla tak obvyklým doplňkem. A pak se v knihovně vyskytuje malá troška studentů, kteří hledají zejména povinnou četbu do čtenářského deníku.

Dnešní děti mají úplně jiné přednosti a záliby, na knihy se jakoby zapomíná. Když už se najde někdo, kdo rád čte, tak si knihy často stahuje v elektronické podobě do počítačů a mobilních zařízení a podobně. Přece jenom, je to pohodlnější…

O co člověk přichází, když se vyhýbá knihovně?

Knihám se nelze vyhýbat, protože člověk je potřebuje k vzdělávání se a také k vlastnímu rozvoji. Ale knihovně se bohužel lze vyhnout. Je to neuvěřitelná škoda, protože když do ní vejdete, tak na vás působí taková zvláštní atmosféra, ale příjemná. Cítíte tu vůni nových knih, které se do knihovny zařadily před pár týdny, kterou přebíjí vůně knih, které mají své místo v poličkách už několik let. Je kouzelné koukat na tolik knih pohromadě, když víte, že každá přináší jiný příběh. Jedna vás naučí rybařit, jiná přinese prožitek z románu a spousty dalších. Je úchvatné, jak se nad vámi vznáší spousta dobrodružství a spousta různých příběhů.

Jak se v knihovně vyznat?

Lidé, kteří do knihovny nechodí pravidelně, mohou mít zpočátku problém s hledáním oblíbených knih. Každá kniha má na řazení svůj systém, ale vždy je to nějak logicky odděleno. Většinou bývá popsáno, kde naleznete básníky, kde bestsellery a kde dívčí romány a pak už je to snadné. Knihy jsou seřazeny podle abecedy a začátek daného písmena bývá velkým písmenem označen na polici, takže nemáte šanci přehlédnout, kde začíná písmeno „A“ a kde končí.

Kde mohu knihovnu najít?

Kdysi bývalo zvykem, že knihovna byla v každé vesnici i v té úplně malé, i když šlo třeba o jednu malou místnost. Ale dnes, když už ubývá čtenářů, ubývá i knihoven. Avšak pokud se nějaká nachází v místě vašeho bydliště, tak byste o tom měli vědět. Po případě není těžké najít na internetu knihovny ve vašem okolí.

Najděte si čas na čtení knih, protože to není čas promrhaný, naopak vaše úsilí se vám vrátí.

Život na koleji aneb Jak snášet spolubydlící?

Jsou vysokoškoláci, kteří se v městě, kde chtějí studovat, postarají o nájem, takže mají vlastní bydlení. Ale pak jsou takoví studenti, kteří chtějí na bydlení aspoň trošičku ušetřit, tak se nechají ubytovat ve studentských kolejí.

Jaké má výhody bydlet na kolejích?

Jednou z výhod, jak už bylo zmíněno, je cena, protože koleje bývají levnější, než vlastní bydlení. A také nejsou studenti uzavření v samotě, protože koleje bývají po dvou nebo po třech lidech, takže aniž by chtěli, poznají nové lidi.

Jak je to s tím poznáváním nových lidí?

Je to sice paráda, protože člověk není sám a má mnoho přátel a tak si mohou vzájemně pomáhat. Takže je super, když v pokoji máte spolubydlícího, s kterým velmi dobře vycházíte, máte společné zájmy a pokud to jde, tak si pomáháte. V takovém případě je všechno jednodušší, protože se v pohodě dohodnete, kdo bude mít jakou skříňku, kdo bude vynášet koš a podobně.

A taky se může stát, že budete mí sice někoho takového pohodového, ale nebudete si s ním mít pořádně co říct. A i takový případ není nejhorší, protože i s takovým člověk se můžete v pohodě domluvit, na tom jak budete společně bydlet. Však se nemusíte vídat pořád, přece jenom budete chodit do školy.

Ale pak může nastat i ta situace, že k sobě chytneme nějakého spolubydlícího, s kterým se nedá vyjít. A to je pak problém, protože mezi vámi mohou nastat spory, může si nárokovat více skříní, než je možno, může vám dělat naschvály a podobně.

Co mám dělat v případě, že mám spolubydlícího, s kterým nevycházím?

Hned jako první je dobré pokusit se o nějaký kompromis. Říct si, že se nemusíte mít rádi, nemusíte spolu komunikovat, ale aspoň spolu nějak vyjít, když máte to společné bydlení. Domluvit se na tom, že jo, sice může mít třeba o skříňku více, ale vy si zato obsadíte stůl anebo, že on bude chodit s košem a vy zametat a podobně. Když jsou dva rozumní lidé, tak to vždy jde nějak vyřešit.

Ale může nastat situace, kdy se nedomluvíte ani přes nějaké kompromisy. Pak nezbývá nic jiného, než poprosit na recepci nebo na nějakém hlavním orgánu o výměnu spolubydlícího, což by nemělo být problémem. Možná je to časem omezené, až po prvním semestru a podobně. A když nepůjde ani vyměnit spolubydlící a ani pokoj, tak nezbývá nic jiného, než najít si jinou kolej.

Doučování přes počítač

Dříve a dnes :

Kdysi když jste něco neuměli, tak jste se se svými spolužáky sešli po škole a ten, kdo tomu rozuměl, vám to vysvětlil. Potom se zavedlo tak zvané doučování, kdy vám učivo, kterému nerozumíte, začal vysvětlovat povolaný člověk, který se tímto oborem zabýval. A v dnešním moderním světě, kdy existují počítače, tak si můžete sedět hezky doma ani nemusíte uklízet, protože člověk, který vám bude učivo vysvětlovat u vás doma nebude, protože si budete povídat jen přes nějakou aplikaci na internetu.

Jak takové doučování probíhá ?

Je to celkem jednoduché. Stačí mít ve svém počítači či notebooku nainstalovanou nějakou aplikaci, přes kterou se dá dorozumívat s jinými lidmi, jako je například skype. Potom se jenom s danou osobou domluvíte na dni a na přesném čase, kdy se přihlásíte do této aplikace a můžete začít s učením.

Jaké to má výhody ?

Toto doučování je lepší v tom, že k vám domů nikdo nebude chodit, ale zároveň nemusíte ani vy nikam chodit. Sedíte si v pohodlí vašeho pokoje, čím ušetříte nejen náklady na pohonné hmoty, ale také spoustu času. A také si nemusíte pořizovat žádné drahé učebnice, protože veškeré podklady, které budete k výuce potřebovat, vám daná osoba pošle třeba na vaši internetovou poštu a podobně.

Má to i své nevýhody ?

Samozřejmě, že se i na tomto způsobu vyučování najdou jisté nevýhody. A to hlavní je, že takto nelze doučovat veškeré předměty. Protože když potřebuje nějaký student pochopit třeba matematiku, tak potřebuje, aby mu to ten učitel ukázal na příkladech a zvláště pokud jde o geometrii, která, aniž by to daný student viděl, prostě naučit nejde.

Proč mladé dívky chodí na potrat ?

Pro lékaře je to lehký zákrok, pro některé maminky jediné řešení a pro někoho zabití člověka. Co dovádí maminky k tomu, aby šly na potrat?

První z důvodů může být zdravotní stav. Ať už při porodu hrozí nebezpečí mamince či samotnému plodu, tak lékaři v takové situaci radí, aby maminky šly na potrat. A to zejména pokud už doma dítě mají anebo, kdyby se dítě mělo narodit postižené.

Dalším důvodem a to bývá tím častějším je, že dívka otěhotní velmi mladá a z jistých důvodů si dítě nemůže nechat.

Jsem mladá a otěhotněla jsem

Mladá dívka, která nemá dodělanou ani střední školu a to plánuje vystudovat ještě vysokou školu, otěhotní. Třebaže je to chlapec, kterého miluje a on miluje ji a staví se k tomu zodpovědně. Řeší první věc – jak to říct rodičům. Má hodné rodiče, kteří by ji jistě rádi pomohli, ale ti musí do práce, aby ji mohli finančně pomoct. Ona sama musí studovat, takže by s dítětem neměl kdo zůstat.

Když se koukneme na takový modelový příklad, vidíme jisté výhody:

1. Partner – jsou milující se pár a on jí chce a bude podporovat a bude se snažit jí pomoc, protože by také mohla mít partnera, který by to vše nechal na ní a třeba se k ní dokonce nehlásil.

2. Rodiče – pomohou jí jak duševně, tak finančně. Také by mohla mít rodiče, kteří by jí za to odsoudili, pohádali se s ní, že nebyla opatrná a podobně a mohlo by to dojít do takového extrému, že ji dokonce vyhodí z domova.

Jak tedy zareagovat?

Mnoho dívek to nemá doma tak, jako je v tomto modelu a třeba mají ty dvě výhody právě naopak a tak jako jediné východisko vidí potrat. Samozřejmě, že je to pro ně pohodlnější. Ale zase na druhou stranu pokud se dostanou „až na dno,“ tak není divu. Mohou reagovat třeba v afektu a později toho litují. Anebo berou to, že jsou ještě mladé, chtějí si užívat života či dávají prioritu škole. Nebo jí prostě rodič či partner donutí jít na potrat. Je velmi mnoho myšlenek, které takové dívce poletují v hlavě.

Druhou variantou je, že si to dítě nechá, ale později má stejně problémy, aby vše zkombinovala, tak aby to klapalo jako v normální rodině. A přestože má podporu všude kolem sebe – rodiče, partnera, škola jí nastolí samostatný učební plán … tak to dítě může skončit u jiných rodičů či v dětském domově.

Proč jsou tyto dívky odsuzovány?

Mnoho lidí si myslí, že když už se chtěla pouštět do soulože, měla počítat se všemi věcmi, ke kterým může dojít, a to teda těhotenství a být proto opatrná, aby se do takové situace nedostala. A pak, když si to dítě nechá vzít, tak lidé se na to dívají, jako by zabíjela nevinného člověka a pak už se na ni všichni dívají přes prsty. Jako by byla méněcenná, jen protože si nechala vzít své dítě.

Samozřejmě jsou k pochopení názory obou stran, ale zároveň každý je svého života strůjce a tak jak si ho zařídí, takový ho má a nikdo by ho za to neměl odsuzovat.

Opakované taháky do školy by rodiče neměli tolerovat

Všechny děti si musí projít minimálně základní školou, protože nejen, že je to u nás povinné, ale také je to pro běžný život nezbytné. Každý potřebuje jistý druh vzdělání, protože přirozená inteligence je sice pořádně dobrý základ pro život, ale není to vše.

Proč děti ve škole podvádějí

Je pravdou, že mnoho žáků si místo pečlivého učení napíšou „tahák.“ Proč to dělají? Jeden z důvodů je, že jsou líní se cokoliv naučit anebo to svádějí na nedostatek času. A dalším důvodem je, že toho mají mnoho a jak říkají, každý učitel si myslí, že právě jeho předmět je ten nejdůležitější.

Samozřejmě, že některé dětské postoje jsou jen výmluvy, ale sami učitelé přiznali, že po dnešních dětech se chce nejen mnoho znalostí a to v krátkém časovém rozsahu, ale také mají různé zvláštní úkoly, které se v dobách jejich dědečků neprováděly. A mnoho úkolů přibylo právě díky technice, v dnešní byrokracii chce mít každý vše sepsáno a to nejlépe na počítači, udělané různé prezentace a podobně.

Znamená to, že máme své děti podporovat v podvádění?

To samozřejmě ne. Dokonce nesmíme našim dětem dovolit, aby si to ulehčovaly, protože jak se říká, co se v mládí naučí, ve stáří jako když najde. A je nemorální, abychom naše děti podporovali v podvodech, ale pokud víme, že se opravdu snaží a třeba mu jeden předmět nejde, ať dělá co dělá, a do toho mu navíc vleze třeba sepisování čtenářského deníku a další písemky a podobně, tak je možné, že se obrátí na možnost podvodu. V takové situaci, když víme, že to normálně dítě nedělá, můžeme dělat, že to nevidíme a nechat dítě napsat si třeba tahák. Je jasné, že pokud to potom využije častěji, tak bychom mu měli vysvětlit, že podvádět se nesmí.

Co když učitel najde tahák a obrátí se na rodiče

To je určitě nemilá situace a mnoho rodičů se v ní cítí trapně, ale nikdo není dokonalý. A vzpomeňte si na své mládí, kdy jste si sami psali tahák na pravítko. Ale přesto je dobré přistoupit na učitelův trest v podobě pětky na písemce, z čehož se dítě poučí, že nesmí podvádět, protože se to nevyplácí (nebo bude příště vynalézavější). A aby se předešlo tomu, že by příště vymýšlelo novou techniku podvodu, tak i doma musí slyšet, že to není správné.

Děti a sport

Mnoho dětí v dnešní době dá přednost televizi či počítači před sportem, ale i v takové době, kdy svět ovládá technika, se najde pár dětí, které sport mají rády a věnují se mu. Pokud sportujete, budete dobrým příkladem i vy sami.

Proč by mělo dítě sportovat?

Protože není zdravé, aby jen seděly u počítače či televize. Každý musí mít aspoň trochu pohybu a pobytu na čerstvém vzduchu. Nejen, aby u počítače nadměrně nenabíralo na váze, ale také, aby si venku vybilo všechnu svoji energii, přece jenom každé dítě není neustále hodné a musí se sem tam vyblbnout. A také se při sportování učí hrát férově, ať už v týmu, či sám za sebe. Učí se mít nějaké ambice, dosáhnout jich a také i naučit se prohrát je pro dítě důležité. A další věc je, že ve sportu pozná mnoho přátel.

Nutit své dítě do sportu?

Nelepší je, když dítě sport dělá ze své dobré vůle a baví ho to, ale mnohdy se dítě vzdá sportu, jen protože je líné a pak to může dopadnout tak, že ho rodič k nějakému sportu popostrčí a to dítě se do toho sportu zamiluje. Zároveň je zbytečné dítě nutit do něčeho, k čemu má třeba odpor, protože si stejně najde nějakou cestu, jak se tomu vyhnout. A také, když své dítě budeme tlačit, i když třeba nebude moct, tak mu jen můžeme ublížit.

Co když dítě nemůže sportovat?

Je mnoho dětí, které v dnešní době nemohou sportovat ze špatných zdravotních důvodů. Co potom? V dnešní době existuje mnoho možností sportovního využití pro každé dítě. A pokud se ani tak nenajde nějaký sport zrovna pro vaše dítě, tak pak je dobré si třeba jen tak někdy si vyjít na procházku nebo si zajít na koupaliště zaplavat a podobně. Každý potřebuje pohyb, ať je to dítě či vy dospělí.

Co když má mé dítě talent?

Tak je to parádní a pak je dobré, aby se dál rozvíjelo, ale zejména jen pokud chce samo, protože když samo nechce, tak ho rodič nutí a může mu ten sport zhnusit anebo ho prostě užene.

Pak se může stát i taková věc, že dítě nemá talent, ale rodič z něj chce mít hvězdu a pak ho do toho tlačí, i když dítě nechce, pak nejen, že nebude mít zájem o sport, ale také se mohou rozbít vztahy mezi dítětem a jeho rodičem.

Držme přísloví, že všeho moc škodí, ptejme se dětí, co by chtěly a nedávejme svým názorům a přáním tak vysokou míru.