Jak se naučit odpouštět
Kde je láska, tam je snadné odpouštění. Když je člověk příliš přísný, pak nemá dítě odvahu svobodně a bez obav mluvit a vyjádřit svoje ocity, pak nebude nikdy dost spokojený a bude hledat vybití někde jinde. Odpuštění má svůj význam ve výchově i ve vztazích obecně. Bohužel se teď od milosrdenství a aktů, které se mu blíží ustupuje a pro mnoho lidí je naprosto neznámé.
Pokud máme dobrou zkušenost z dětství, pak taky my sami umíme odpouštět. Když jsme byli malí, žádali jsme po odpuštění. Měli bychom odpouštět i jako dospělí. Pak bude odpuštětno i nám a dokážeme proměnit i lidi kolem sebe.
Když dokážeme dětem odpouštět, týká se to opravdu důležitých věcí, jako jsou závislosti na drogách, vliv špatné party či odchod ze školy. Přehlédnout maličkosti není problém, ale pokud umíme odpustit opravdu závažnou věc, pak umíme opravdově odpouštět.
I když odpustíme, nezavíráme oči před pravdou, víme, kde se stala chyba, ale i tak dokážeme s dítětem jednat láskyplně a s úctou. Ale odpuštění není omluva, chyba je stále chybou.
Když odpustíme, neznamená to, že jsme slabí. Musíme trvat na tom, aby došlo k napravení chyby nebo alespoň na tom, aby nedocházelo k opakování oné chyby. Jde o to, abychom dítě nasměrovali a aby mělo vůli začít znovu.
Pokud odpustíme, pak dokážeme ze situace vytěžit i my. Zbavíme se tak velkého břemene, které bychom s sebou nosili všude, kudy bychom chodili. Dokážeme tak vyřešit složitou situaci a mnohdy to stačí k záchraně nebo zachování vztahu. Odpuštěním dostaneme novou dávku naděje a tu taky dáváme tomu, komu odpouštíme.
Abychom dosáhli schopnosti odpouštět, musíme mít hodně trpělivosti a plnit si předsevzetí, které jsme si dali. Žádné budoucí nebo přítomné obviňování by se nemělo objevit, protože nás uvrhne o krok zpět.
Pokud chybují děti, pak může jít o věc nerozhodnosti, nevědomosti nebo naivity a to bychom měli zohledňovat. Odpuštěním podáváme dětem pomocnou ruku, kterou jim chceme ukázat, že vše se dá zlepšit anebo se o to aspoň mohou pokusit.
Společnost by měla být víc vedena k duchovnu a ono materiálno může všechny snahy a pokusy zadusit, protože budou vnímány společností jako projev slabošství. Ale opak je pravdou, nejde o projev slabé vůle, ale naopak odhodlání a velké odvahy a mírumilovnosti.
Dítě, na jehož natažené ruce se často odpoví odmítnutím, může navždy ztratit schopnost projevovat svou něžnost a vycházet vstříc.
Stefan Garczyński