O to, kdo co doma zaplatí, se strhává často boj. Finanční situaci by si však rodina měla umět vyřešit sama, bez toho aniž by pak doma vznikaly rozpory. Nejlepší způsob je, pokud si muž a žena dají svoje finance dohromady a z nich se zaplatí nájem a poplatky, zvlášť si pak dají na stranu peníze na jídlo a každému se nechá určitá část pro jeho vlastní potřeby. Myslet bychom měli i na to, že je třeba šetřit a tak je určitě vhodné si také spořit určitou částkou měsíčně. Takto je vše rozděleno spravedlivě a nikdo by proti tomu neměl nic namítat. Realita však bývá často jiná.
Ve většině případů mnohem více peněz vydělává muž. Proto by měl také větší částkou přispívat na bydlení a domácnost. Muž pak nemá až takové potřeby kupovat si kosmetiku a oblečení a podobné věci, které žena ke svému životu nutně potřebuje, takže by měl buďto ženě poskytnout finance na tyto věci, nebo by jí měl nechat více finančních prostředků, které si ona sama vydělala na to, aby si tyto věci mohla obstarat. Pokud jsou na finanční situaci dva, vždy se to pak lépe táhne, a proto je velice dobré šetřit si i na horší časy, protože nikdy nevíme, co se může stát a do jakých problémů se můžeme dostat.
Další možností je to, že se jede půl na půl, což ale vůbec nemusí být spravedlivé a to právě z důvodů, že ženy mají většinou menší plat a větší potřeby. Pokud ale má v domácnosti vyšší plat žena, což se také samozřejmě může stát, tak pak je to nejspíše v pořádku. Ze zákona však mají manželé právo na stejný živontí standard a stejnou ekonomickou situaci.
Velmi záleží zcela jistě na tom, jak se ti dva doma domluví a úplně jiná situace nastává tehdy, kdy je žena na mateřské a veškeré placení pak zůstává na muži. I když si žena najde např. brigádu, stále je na tom většinou muž lépe. Tady pak je úloha muže a ženy co se týče placení jasná a není moc na výběr. Jasná pravidla v tomto směru by však měla zaznít ihned na začátku, kdy spolu dva lidé začínají žít, aby bylo jasné, kdo jakou částkou bude do domácnosti přispívat a jak si toto ti dva rozdělí.
